Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

Staň se šikovnějším zvěstovatelem

Staň se šikovnějším zvěstovatelem

„Ať je váš výrok vždy s milostivostí, . . . abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (KOL. 4:6)

1., 2. (a) Popiš rozhovor, z něhož je patrné, jak je důležité klást promyšlené otázky. (Viz úvodní obrázek.) (b) Proč se ve službě nemusíme bát náročných témat?

PŘED několika lety si jedna křesťanka povídala o Bibli se svým manželem, který byl formálním členem jedné z církví křesťanstva. Manžel prohlásil, že věří v Trojici. Sestru napadlo, že manžel možná neví, v čem nauka o Trojici spočívá, a tak se ho laskavě zeptala: „Abych tě správně chápala – věříš, že Otec je Bůh, Ježíš je Bůh a svatý duch je Bůh, a přesto nejsou tři bohové, ale jen jeden?“ Manžel překvapeně odvětil: „Ne, ničemu takovému nevěřím.“ Pak se rozproudil zajímavý rozhovor o skutečné podstatě Boha.

2 Z toho je vidět, jak je důležité klást taktní a promyšlené otázky. Poznáváme z něj ale ještě další věc: není třeba se bát ani debat o náročných tématech, jako je Trojice, peklo nebo existence Stvořitele. Pokud se spoléháme na Jehovu a necháváme se od něj školit, můžeme se naučit přesvědčivě rozmlouvat s lidmi a působit jim na srdce. (Kol. 4:6) V tomto článku si na konkrétních příkladech ukážeme,  jak na to. Zamyslíme se nad tím, (1) jak pokládat otázky, díky nimž zjistíme názor osloveného, (2) jak rozebírat biblické verše a (3) jak používat působivá přirovnání.

JAK ZJISTIT, CO SI OSLOVENÝ MYSLÍ

3., 4. Proč je nezbytné přijít na to, čemu oslovený věří? Uveď příklad.

3 Díky otázkám se můžeme dozvědět, čemu přesně oslovený člověk věří. Proč to potřebujeme vědět? V Příslovích 18:13 čteme: „Odpovídá-li někdo na nějakou záležitost dříve, než ji vyslechne, je to z jeho strany pošetilost a pokoření.“ Ještě než začneme vysvětlovat, co se píše v Bibli, musíme zjistit, co si o daném námětu myslí oslovený. Jinak by se mohlo stát, že budeme pracně vyvracet názor, který ten člověk ani nezastává. (1. Kor. 9:26)

4 Řekněme, že si s někým povídáš o pekle. Ne každý si ale automaticky myslí, že peklo je doslovné místo, kde šlehají plameny. V představách mnoha lidí jde spíš o stav odloučení od Boha. Takovému člověku můžeš říct: „Lidé si peklo představují různě. Mohu se zeptat, jak si ho představujete vy?“ Teprve až ti oslovený odpoví, budeš schopný vybrat ten správný způsob, jak mu vysvětlit, co učí Bible.

5. Jak můžeme zjistit, proč oslovený zastává daný názor?

5 Otázky ti také pomohou zjistit, proč oslovený zastává daný názor. Například ti řekne, že nevěří v Boha. Neměl bys hned ukvapeně usuzovat, že ho ovlivňují populární názory, jako je evoluční teorie. (Žalm 10:4) Řada lidí totiž ztratila víru z úplně jiného důvodu. Možná zažili osobní tragédii nebo byli svědky nějaké hrozné události a jsou přesvědčení, že kdyby existoval milující Stvořitel, něco takového by nepřipustil. Když ti tedy ve službě někdo řekne, že pochybuje o existenci Boha, můžeš se ho zeptat: „A byl jste vždycky nevěřící?“ Pokud odpoví, že ne, můžeš mu položit otázku, proč vlastně přestal v Boha věřit. Tak zjistíš, jakým směrem se v rozhovoru ubírat dál. (Přečti Přísloví 20:5.)

6. Co bychom měli udělat poté, co položíme otázku?

6 Položit otázku ale nestačí. Musíš také pozorně naslouchat, když ti oslovený odpovídá, a pak dát najevo pochopení. Dejme tomu, že se ti někdo právě svěřil, že v Boha nevěří kvůli nějakému neštěstí, které ho potkalo. Ještě než mu začneš dokazovat, že Bůh existuje, projev mu účast. Také ho ujisti, že je pochopitelné ptát se, proč trpíme. (Hab. 1:2, 3) Právě tvoje trpělivost a laskavost může být tím, co vzbudí jeho zájem. *

JAK ROZEBÍRAT BIBLICKÉ VERŠE

Díky čemu bude naše vyučování působivé? (7. odstavec)

7. Co přispívá k tomu, že je naše vyučování působivé?

7 Uvažujme teď o tom, jak rozebírat biblické verše. Bible je totiž ve službě naším hlavním nástrojem. Právě díky Božímu Slovu může být každý zvěstovatel „zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo“. (2. Tim. 3:16, 17) To, jak působivé bude naše vyučování, však nezávisí na tom, kolik veršů přečteme, ale jak dobře je vysvětlíme a rozebereme. (Přečti Skutky 17:2, 3.) Ukážeme si to na třech modelových situacích.

8., 9. (a) Co bychom mohli říct člověku, který považuje Ježíše za rovného Bohu? (b) Jaký postup se ti v podobných situacích osvědčil?

 8 První situace: Ve službě mluvíš s někým, kdo je přesvědčený, že Ježíš a Bůh jsou si rovni. Který verš bys použil, abys osloveného přivedl k přemýšlení? Možná zvolíš Jana 6:38, kde jsou zapsaná Ježíšova slova: „Nesestoupil [jsem] z nebe, abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal.“ Pak můžeš verš stručně vysvětlit a zeptat se: „Kdyby byl Ježíš zároveň Bůh, kdo by ho poslal? Není logické, že ten, kdo někoho posílá, má vyšší postavení než ten, kdo je poslán, v tomto případě Ježíš?“

9 Podobně můžeš použít i slova apoštola Pavla ve Filipanům 2:9, kde čteme, co Bůh udělal po Ježíšově smrti a vzkříšení. Píše se tam: „Bůh vyvýšil [Ježíše] do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem.“ Teď je potřeba, aby se oslovený nad veršem zamyslel, a tak se můžeš zeptat: „Pokud by byl Ježíš před svou smrtí roven Bohu a ten ho pak vyvýšil do nadřazeného postavení, nebyl by nakonec Ježíš ve vyšším postavení než Bůh? A copak by někdo mohl být vyšší než Bůh?“ Pokorného člověka, který má úctu k Božímu Slovu, snad taková logika přiměje, aby se chtěl dozvědět víc. (Sk. 17:11)

10. (a) Co bychom mohli říct člověku, který věří v peklo? (b) Jaký postup v podobných situacích s oblibou používáš?

10 Druhá situace: Hluboce věřící člověk se nedokáže smířit s tím, že zlí lidé nezažívají věčná muka v pekle. Příčinou může být přání, aby zločinci pykali za své špatné skutky. Jak bys takovému člověku pomohl, aby svůj názor přehodnotil? Nejdřív ho můžeš ubezpečit, že zlí lidé budou potrestáni. (2. Tes. 1:9) Pak ho popros, aby přečetl 1. Mojžíšovu 2:16, 17, kde se dozví, že trestem za hřích je smrt. Vysvětli mu, že svým hříchem Adam způsobil, že se všichni lidé rodí jako hříšníci. (Řím. 5:12) Pak asi bude na místě upozornit, že Bůh se v tom verši vůbec nezmiňuje o trestání v pekle. Můžeš se osloveného zeptat: „Kdyby Adamovi a Evě opravdu hrozilo, že budou mučeni v pekle, nebylo by správné, aby je Bůh předem varoval?“ Jako další text můžeš použít 1. Mojžíšovu 3:19, kde se mluví o důsledcích hříchu. Opět tam není zmínka o pekle, jen o tom, že se  Adam vrátí do prachu. Můžeš položit otázku: „Bylo by snad spravedlivé, aby Bůh řekl Adamovi, že se vrátí zpátky do země, ze které byl stvořen, kdyby ho ve skutečnosti čekalo ohnivé peklo?“ Pokud dotyčný člověk není předpojatý, možná ho takovou otázkou dovedeš ke správnému závěru.

11. (a) Co bychom mohli říct někomu, kdo si myslí, že všichni dobří lidé jdou do nebe? (b) Jak lidem ve službě vysvětluješ pravdu o tom, kdo jde do nebe?

11 Třetí situace: Vydáváš svědectví člověku, který věří, že všichni dobří lidé jdou po smrti do nebe. Takový názor má vliv na to, jak si vykládá určité verše. Řekněme, že jsi mu přečetl Zjevení 21:4. (Přečti.) Oslovený se zřejmě domnívá, že tento krásný slib se týká výhradně života v nebi. Spíš než abys nalistoval jiné verše, kterými bys dokázal, jak je to doopravdy, zůstaň u tohoto verše a rozeber ho. Je tam napsáno, že „smrt již nebude“. Možná uspěješ s následující úvahou: „Určitě se mnou budete souhlasit, že pokud něco už nebude, musí to nejdřív existovat.“ Potom poukaž na to, že v nebi smrt nikdy neexistovala a že lidé umírají pouze tady na zemi. Logicky lze tedy dospět k závěru, že Zjevení 21:4 mluví o budoucím pozemském ráji. (Žalm 37:29)

JAK POUŽÍVAT PŮSOBIVÁ PŘIROVNÁNÍ

12. Proč Ježíš používal přirovnání?

12 Ježíš při svém vyučování používal nejen otázky, ale také přirovnání. (Přečti Matouše 13:34, 35.) S jejich pomocí dokázal odhalit pohnutky svých posluchačů. (Mat. 13:10–15) Díky přirovnáním bylo jeho vyučování působivé a lidé si jeho slova snadno zapamatovali. Jak můžeme Ježíšův dokonalý vzor napodobit?

13. Pomocí jakého přirovnání můžeme ukázat, že Ježíš je podřízený Bohu?

13 Jednoduchá přirovnání jsou obvykle nejlepší. Například když chceš někomu vysvětlit, že Ježíš je podřízený Bohu, můžeš použít následující myšlenku: „Jak Jehova, tak i Ježíš přirovnali svůj vztah ke vztahu v rodině. Bůh mluvil o Ježíšovi jako o svém synu a Ježíš označoval Boha za svého otce.“ (Luk. 3:21, 22; Jan 14:28) Pak se můžeš zeptat: „Kdybyste mi chtěl vysvětlit, že nějací dva lidé jsou si rovní, k jakému příbuzenskému vztahu byste to přirovnal?“ Dotyčný člověk možná navrhne sourozence, nebo dokonce dvojčata. Můžeš říct, že takové přirovnání se přímo nabízí. Zeptej se: „Když takové přirovnání automaticky napadlo nás dva, není logické, že by ho použil i Ježíš, který byl tím nejlepším učitelem? On ale mluvil o Bohu jako o svém otci. Tak jasně ukázal, že Bůh je starší než on a má také vyšší postavení.“

14. Jak můžeme oslovenému ukázat, že Bůh nepověřil Ďábla, aby mučil lidi v pekle?

14 Uveďme si jiný příklad. Někteří lidé si myslí, že Satan je vládcem pekla. Představa, že Bůh pověřil Ďábla, aby mučil lidi v pekle, není úplně logická. Jak to můžeš lidem vysvětlit? Pokud má oslovený děti, zkus následující přirovnání. Můžeš říct: „Představte si, že syn vás úplně přestane poslouchat a jde z jednoho průšvihu do druhého. Co byste udělal?“ Asi ti odpoví, že by se mu opakovaně snažil domluvit a přivést ho k rozumu. (Přísl. 22:15) Pak můžeš dotyčnému položit otázku,  jak by se zachoval, kdyby všechny jeho snahy vyšly naprázdno. Většina rodičů asi odpoví, že by syna museli potrestat. Pak se zeptej: „Co kdybyste ale zjistil, že váš syn byl celou dobu pod vlivem nějakého zločince?“ Rodič by měl na takového člověka bezesporu vztek. A teď je možné položit klíčovou otázku: „Kdybyste věděl, že vašeho syna celou dobu naváděl zločinec, obrátil byste se na něj a požádal ho, aby vašeho syna potrestal místo vás?“ Odpověď bude určitě znít, že ne. Tak jasně ukážeš, že Satana Ďábla, který podněcuje lidi ke špatnému jednání, by Bůh určitě nepověřil, aby je trestal.

BUĎME REALISTÉ

15., 16. (a) Proč by nebylo moudré očekávat, že poselství o Království přijmou všichni? (b) Potřebujeme k tomu, abychom byli šikovnými zvěstovateli, nějaké zvláštní nadání? (Viz také rámeček „ Užitečná rubrika“.)

15 Nejsme naivní a víme, že ne každý od nás poselství o Království přijme. (Mat. 10:11–14) I kdybychom vždycky položili tu správnou otázku, rozebírali verše tím nejlepším možným způsobem a vymýšleli geniální přirovnání, stejně nám nebudou naslouchat všichni. Vždyť i Ježíš získal za svého života jen málo následovníků a to byl přitom ten největší učitel, jaký kdy žil. (Jan 6:66; 7:45–48)

16 Na druhou stranu každý z nás může být šikovným zvěstovatelem, i když má pocit, že pro to nemá žádné zvláštní nadání. (Přečti Skutky 4:13.) Boží Slovo nám dává pádný důvod věřit tomu, že „všichni, kdo [jsou] správně nakloněni k věčnému životu“ dobrou zprávu přijmou. (Sk. 13:48) Zachovávejme si proto realistický pohled na sebe i na ty, jimž vydáváme svědectví. Naplno využívejme školení od Jehovy a pevně důvěřujme, že to prospěje nám i těm, kdo nám naslouchají. (1. Tim. 4:16) Jehova nám pomůže, abychom dokázali „každému odpovědět“. V následujícím článku si ukážeme, proč je prospěšné řídit se ve službě zásadou, které se říká Zlaté pravidlo.

^ 6. odst. Viz článek „Je možné získat víru ve Stvořitele?“, který vyšel ve Strážné věži z 1. října 2009.