Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

Byli jste posvěceni

Byli jste posvěceni

„Byli jste čistě umyti, . . . byli jste posvěceni.“ (1. KOR. 6:11)

1. Co Nehemjáš viděl, když se vrátil do Jeruzaléma? (Viz úvodní obrázek.)

OBYVATELÉ Jeruzaléma znepokojeně mluví o tom, co se ve městě děje. V jedné z chrámových místností pobývá cizinec. Levité opouští své pověření. Izraelští starší muži, kteří mají být pro druhé v uctívání Jehovy příkladem, během sabatu obchodují. A mnozí Židé vstupují do manželství s Neizraelitkami. To je pouze zlomek z toho, co Nehemjáš viděl, když se po roce 443 př. n. l. vrátil do Jeruzaléma. (Neh. 13:6)

2. Jak se Izraelité stali posvěceným národem?

2 Izraelité byli národem zasvěceným Bohu. V roce 1513 př. n. l. ze srdce souhlasili s tím, že budou Jehovu poslouchat. Slíbili: „Všechna slova, která Jehova mluvil, jsme ochotni dělat.“ (2. Mojž. 24:3) Bůh je tedy posvětil neboli vyčlenil jako svůj vyvolený lid a tím jim prokázal opravdu velkou čest. O čtyřicet let později jim Mojžíš připomněl: „Jsi . . . svatý lid pro Jehovu, svého Boha. Tebe Jehova, tvůj Bůh, vyvolil, aby ses stal jeho lidem, zvláštním majetkem, ze všech národů, které jsou na povrchu zemské půdy.“ (5. Mojž. 7:6)

3. Jaký byl duchovní stav Židů, když Nehemjáš podruhé přišel do Jeruzaléma?

3 Prvotní nadšení však Izraelitům dlouho nevydrželo. Ačkoli někteří jednotlivci Jehovovi věrně sloužili, většině Židů šlo spíš o to, aby jako svatí neboli zbožní vypadali, než o to, aby Boha opravdu poslouchali. Když Nehemjáš podruhé přišel do Jeruzaléma, bylo to asi sto let poté, co se věrný ostatek vrátil z Babylónu, aby obnovil pravé uctívání. Svou touhu sloužit Jehovovi však izraelský národ postupně ztratil.

4. Které čtyři zásady nám pomohou, abychom v Božích očích zůstali svatí?

4 Podobně jako Izraelité jsou dnes svědkové Jehovovi jako celek Bohem posvěceni. Pomazaní křesťané i ti, kdo tvoří velký zástup, jsou svatí, tedy  vyčlenění pro posvátnou službu. (1. Kor. 6:11; Zjev. 7:9, 14, 15) Nikdo z nás své posvěcené postavení před Bohem nechce ztratit, jak se to nakonec stalo Izraelitům. Co nám pomůže, abychom zůstali svatí a aby nás Jehova mohl ve službě dál používat? V tomto článku se zamyslíme nad čtyřmi zásadami, které lze vyvodit z 13. kapitoly Nehemjáše. Budeme uvažovat o tom, proč je důležité (1) vyhýbat se špatné společnosti; (2) podporovat teokratické uspořádání; (3) dávat duchovní věci na první místo a (4) střežit svou křesťanskou totožnost.

VYHÝBEJ SE ŠPATNÉ SPOLEČNOSTI

Jak Nehemjáš dával najevo svou věrnost Jehovovi? (5. a 6. odstavec)

5., 6. Kdo byli Eljašib a Tobiáš a co možná přispělo k tomu, že se přátelili?

5 Přečti Nehemjáše 13:4–9. Kolem nás je mnoho znečišťujících vlivů, které by nás mohly o svatost připravit. Zamysleme se nad tím, co čteme o veleknězi Eljašibovi a o Tobiášovi. Tobiáš, který zřejmě působil jako nižší úředník perské vlády v Judeji, byl Ammonita. On a jeho společníci bránili Nehemjášovým snahám obnovit jeruzalémské hradby. (Neh. 2:10) Vstupovat do chrámového areálu měli Ammonité zakázáno. (5. Mojž. 23:3) Proč tedy velekněz Tobiášovi vyhradil v chrámu jídelní sál?

6 Důvodů mohlo být víc. Za prvé, Tobiáš a Eljašib byli přátelé. Za druhé, Tobiáš a jeho syn Jehochanan si vzali židovské manželky a mnoho Židů o Tobiášovi mluvilo pochvalně. (Neh. 6:17–19) A za třetí, jeden z Eljašibových vnuků se oženil s dcerou Sanballata, místodržitele Samaří, který byl Tobiášovým blízkým přítelem. (Neh. 13:28) Tyto vztahy možná přispěly k tomu, že velekněz Eljašib dovolil, aby ho ovlivňoval někdo, kdo nebyl Izraelita a kdo se Božímu lidu stavěl na odpor. Nehemjáš však dal najevo svou věrnost Jehovovi tím, že z jídelního sálu všechen Tobiášův nábytek vyházel.

7. Co musí sboroví starší i další Boží služebníci dělat, aby zůstali svatí?

7 Patříme k zasvěcenému lidu, a proto musíme být věrní v první řadě Jehovovi. Pokud bychom se nedrželi jeho spravedlivých měřítek, nepohlížel by na nás jako na svaté. Nesmíme tedy dovolit, aby pro nás rodinná pouta byla důležitější než biblické zásady. Když sboroví starší o něčem rozhodují, nechávají se vést Jehovovým smýšlením, a ne svými názory nebo sympatiemi. (1. Tim. 5:21) Dávají si také pozor, aby nedělali nic, co by ohrozilo jejich postavení před Bohem. (1. Tim. 2:8)

8. Jakou společnost bychom měli vyhledávat a proč?

8 Všichni bychom měli pamatovat na to, že „špatná společenství kazí užitečné návyky“. (1. Kor. 15:33) Někteří naši příbuzní na nás nemusí mít dobrý vliv. Eljašib zpočátku dával Židům dobrý příklad tím, že podporoval Nehemjáše při obnově jeruzalémských hradeb. (Neh. 3:1) Časem však nepříznivý vliv Tobiáše a dalších lidí zřejmě dovedl Eljašiba k jednání, které ho v Jehovových očích znečistilo. Měli bychom vyhledávat společnost lidí, kteří nás povzbuzují k dobrým věcem, například k tomu, abychom četli Bibli a chodili na shromáždění a do služby. Pokud nás členové rodiny v takových činnostech podporují, určitě si toho velmi vážíme.

PODPORUJ TEOKRATICKÉ USPOŘÁDÁNÍ

9. Jaká situace panovala v jeruzalémském chrámu a kdo za ni mohl?

9 Přečti Nehemjáše 13:10–13. Zdá se, že v době, kdy se Nehemjáš vrátil do  Jeruzaléma, lidé nedávali téměř žádné příspěvky na chrám. Levité kvůli tomu opouštěli své pověření – museli totiž pracovat na polích, aby se postarali o své rodiny. Nehemjáš jasně ukázal, že za to mohou zastupující vládci, kteří neplnili své úkoly. Měli totiž od lidí vybírat desátky a odevzdávat je do chrámu, což nedělali. (Neh. 12:44) Nehemjáš se tedy postaral o to, aby se desátky znovu začaly vybírat, a pověřil důvěryhodné muže, aby dohlíželi na chrámové zásoby a jejich rozdělování.

10., 11. Jak můžeme podporovat pravé uctívání?

10 Co se z toho můžeme naučit? Každý z nás má výsadu ctít Jehovu svými hodnotnými věcmi. (Přísl. 3:9) Když svými příspěvky podporujeme uctívání Jehovy, v podstatě mu tím jenom vracíme to, co je jeho. (1. Par. 29:14–16) Pokud opravdu chceme, všichni můžeme Jehovovi něco dát – i když možná máme pocit, že je toho jen velmi málo. (2. Kor. 8:12)

11 Jistá velká rodina mnoho let zvala každý týden na jídlo jedny starší manžele, kteří sloužili jako zvláštní průkopníci. V rodině bylo sice osm dětí, ale jejich maminka říkávala: „Když už stejně vařím pro deset lidí, co jsou to dva talíře navíc?“ Pozvání na jídlo se může zdát jako maličkost, ale tito průkopníci byli za projevenou pohostinnost velmi vděční. A oni zase byli velkým přínosem pro své hostitele – vyprávěli jim povzbudivé zážitky a pomáhali dětem dělat duchovní pokroky. Později všech osm dětí vstoupilo do celodobé služby.

12. V čem by jmenovaní muži měli jít příkladem?

12 Ze zprávy o Nehemjášovi vyplývá ještě další poučení. Jmenovaní muži by podobně jako Nehemjáš měli jít příkladem v tom, že podporují teokratické uspořádání. Členové sboru z toho mají velký užitek. Starší v tomto směru napodobují také apoštola Pavla. I on podporoval pravé uctívání a poskytoval svým spolukřesťanům potřebné vedení. Dal jim mimo jiné několik praktických návrhů ohledně darů. (1. Kor. 16:1–3; 2. Kor. 9:5–7)

DÁVEJ DUCHOVNÍ VĚCI NA PRVNÍ MÍSTO

13. Jak někteří Izraelité pohlíželi na sabat?

13 Přečti Nehemjáše 13:15–21. Pokud se necháme příliš zaměstnat hmotnými  věcmi, naše duchovní smýšlení bude postupně slábnout. Podle 2. Mojžíšovy 31:13 měl být sabat pro Izraelity připomínkou toho, že jsou posvěceným lidem. Ten den se rodina měla věnovat uctívání Jehovy, modlitbě a rozjímání o Božím zákoně. Nehemjášovi současníci se ale v sabatu, stejně jako v kterýkoli jiný den, věnovali obchodování. Uctívání Jehovy pro ně bylo něčím druhořadým. Když to Nehemjáš viděl, šestý den při setmění, tedy ještě před začátkem sabatu, zavřel městské brány a obchodníky odehnal.

14., 15. (a) K čemu by mohlo vést to, kdybychom věnovali příliš času vydělávání peněz? (b) Jak můžeme vstoupit do Božího odpočinku?

14 Co se z Nehemjášova příkladu můžeme naučit? Měli bychom si dávat pozor na to, kolik času věnujeme vydělávání peněz. Naše práce by nás totiž mohla začít pohlcovat, zvlášť pokud nás baví. Pamatujme na to, co řekl Ježíš – nemůžeme sloužit dvěma pánům. (Přečti Matouše 6:24.) Nehemjáš měl přístup k určitým finančním prostředkům, a mohl se tedy věnovat obchodování s Tyřany a dalšími kupci. (Neh. 5:14–18) Svůj čas ale využíval jinak. Pomáhal svým bratrům a zabýval se věcmi, které přispívaly k posvěcení Jehovova jména. Podobně i dnes křesťanští starší a služební pomocníci svůj čas a energii využívají k tomu, aby pomáhali sboru. Spoluvěřící si jich za to velmi váží. Díky tomu je ve sboru láska, pokoj a bezpečí. (Ezek. 34:25, 28)

15 Přestože křesťané nemusí zachovávat doslovný sabat, apoštol Pavel řekl, že „pro Boží lid . . . zůstává sabatní odpočinek“. A dodal: „Kdo totiž vstoupil do Božího odpočinku, sám odpočinul i od svých vlastních děl, právě jako Bůh odpočinul od svých vlastních.“ (Hebr. 4:9, 10) Jako křesťané můžeme vstoupit do Božího odpočinku tím, že Jehovu posloucháme a že se podřizujeme jeho záměru. Jak je to s tebou a tvojí rodinou? Dáváte společné uctívání Jehovy, shromáždění a kazatelskou službu na první místo? Náš zaměstnavatel nebo spolupracovníci tyto věci možná považují za nepodstatné. Musíme jim proto dát jasně najevo, že pro nás je služba Jehovovi tím nejdůležitějším. Je možné, že budeme muset obrazně řečeno zavřít městské brány a odehnat tyrské obchodníky, aby nám nic nebránilo dávat duchovní věci na první místo. Vzhledem k tomu, že patříme k posvěcenému národu, měl by si každý z nás položit otázku: Dávám svým způsobem života najevo, že uctívání Jehovy je pro mě tím nejdůležitějším? (Mat. 6:33)

STŘEŽ SVOU KŘESŤANSKOU TOTOŽNOST

16. V jakém nebezpečí byli Izraelité v Nehemjášově době?

16 Přečti Nehemjáše 13:23–27. Při své první návštěvě Jeruzaléma Nehemjáš zjistil, že si Izraelité berou za manželky cizinky. Všichni starší muži tehdy uzavřeli písemnou úmluvu, že Izraelité už nic takového dělat nebudou. (Neh. 9:38; 10:30) O několik let později však Nehemjáš viděl, že Židé tuto úmluvu porušují, a tudíž hrozilo, že přijdou o svou totožnost členů Božího posvěceného lidu. Děti těchto cizinek neuměly číst ani mluvit hebrejsky. Vznikaly tedy otázky: Až tyto děti vyrostou, budou se považovat za Izraelity? Nebo se budou spíš cítit jako Ašdoďané, Ammonité či Moabci? Když neznají hebrejštinu, budou rozumět Božímu zákonu? Jak budou moci poznat Jehovu a rozhodnout se, zda mu chtějí sloužit? Nebudou spíš uctívat falešné  bohy svých matek? Tuto situaci bylo nutné rychle a rázně řešit, a právě to Nehemjáš udělal. (Neh. 13:28)

Pomáhej svému dítěti rozvíjet vztah k Jehovovi (17. a 18. odstavec)

17. Jak mohou rodiče svým dětem pomáhat, aby si vytvořily osobní vztah k Jehovovi?

17 Máme-li svým dětem pomoci získat křesťanskou totožnost, vyžaduje to od nás úsilí. Rodiče, zeptejte se sami sebe: Jak dobře moje dítě mluví „čistým jazykem“ neboli jak rozumí biblickým pravdám? (Sef. 3:9) Je z toho, o čem mluví, vidět, že na něj působí spíš Boží duch, nebo duch světa? Pokud zjistíte, že vaše dítě má co zlepšovat, nenechte se tím odradit. Když se někdo učí cizí jazyk, vyžaduje to čas, zvlášť jestliže ho pořád něco rozptyluje. Vaše dítě je ze strany světa vystaveno ohromnému tlaku. Buďte proto trpěliví a dobře využívejte čas pro rodinné uctívání a také jiné příležitosti k tomu, abyste svému dítěti pomohli získat blízký vztah k Jehovovi. (5. Mojž. 6:6–9) Připomínejte mu, proč je dobré se od Satanova světa lišit. (Jan 17:15–17) A snažte se působit na jeho srdce.

18. Jak mohou rodiče svému dítěti pomoci, aby se zasvětilo Jehovovi?

18 Každé dítě se nakonec musí rozhodnout samo, zda chce Jehovovi sloužit. Jako rodiče však toho pro něj můžete hodně udělat. Buďte dobrým příkladem, stanovte mu jasné hranice a mluvte s ním o následcích jeho rozhodnutí. K tomu, aby se vaše dítě zasvětilo Jehovovi, mu nikdo nepomůže lépe než vy. Potřebuje vaši pomoc, aby získalo a uchovalo si křesťanskou totožnost. Svou křesťanskou totožnost však musí střežit každý z nás. Musíme si dávat pozor, abychom nepřišli o své obrazné „svrchní oděvy“ – tedy abychom si udrželi vlastnosti a měřítka, z nichž je patrné, že jsme Kristovi následovníci. (Zjev. 3:4, 5; 16:15)

JEHOVA NA NÁS NEZAPOMENE

19., 20. V jakém případě na nás Jehova bude pamatovat?

19 Jedním z Nehemjášových současníků byl prorok Malachiáš, který řekl, že se „začala . . . psát pamětní kniha pro ty, kdo mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kdo myslí na jeho jméno“. (Mal. 3:16, 17) Na každého, kdo před ním má zdravou bázeň a miluje jeho jméno, Bůh stále pamatuje. (Hebr. 6:10)

20 Nehemjáš se modlil: „Pamatuj přece na mne, ó můj Bože, pro dobré.“ (Neh. 13:31) Pokud se budeme i nadále vyhýbat špatné společnosti, podporovat teokratické uspořádání, dávat duchovní věci na první místo a střežit svou křesťanskou totožnost, naše jméno bude podobně jako to Nehemjášovo v Boží pamětní knize. Jednejme tedy v souladu s vybídkou: „Zkoušejte, zda jste ve víře.“ (2. Kor. 13:5) Pokud i nadále zůstaneme součástí Božího posvěceného lidu, Jehova na nás nezapomene.