Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

Používej Boží Slovo tak, abys z něj měl užitek ty i druzí

Používej Boží Slovo tak, abys z něj měl užitek ty i druzí

„Považoval [jsem] všechna nařízení týkající se všech věcí za správná.“ (ŽALM 119:128)

1. Proč musíme mít naprostou důvěru v Boží Slovo?

KDYŽ sboroví starší zvažují, zda se zájemce může zapojit do kazatelské služby, mimo jiné si kladou tuto otázku: Dává svými výroky najevo důvěru v to, že Bible je Boží inspirované Slovo? * Odpověď musí být jednoznačné ano. A to i v případě nás, kteří už Bohu sloužíme. Proč? Když Božímu Slovu důvěřujeme a umíme ho používat ve službě, můžeme dalším lidem pomoci poznat Jehovu a získat záchranu.

2. Proč bychom se měli dál držet toho, co jsme se naučili?

2 Apoštol Pavel dobře věděl, jak je Boží Slovo důležité. Timoteovi napsal: „Pokračuj v tom, co ses naučil a o čem ses přesvědčil, abys tomu věřil.“ Pavel měl na mysli biblické pravdy, díky kterým Timoteus uvěřil dobré zprávě. A stejný vliv měly tyto pravdy i na nás. Navíc nám pomáhají, abychom jednali moudře a získali záchranu. (2. Tim. 3:14, 15) Pavlova další slova často používáme, když chceme druhým vysvětlit, že Bible je kniha od Boha. (Přečti 2. Timoteovi 3:16.) Užitek z tohoto verše však můžeme mít i my sami. Přemýšlejme o něm do větší hloubky. Posílíme tím své přesvědčení, že všechno, co nás Jehova učí, je správné. (Žalm 119:128)

„JE PROSPĚŠNÉ K VYUČOVÁNÍ“

3.–5. (a) Jak lidé reagovali na Petrova slova o Letnicích a proč? (b) Proč mnozí v Tesalonice přijali pravdu? (c) Čeho si lidé všímají na naší kazatelské službě?

3 Ježíš Židům řekl: „Vysílám k vám proroky a moudré muže a ty, kteří veřejně poučují.“ (Mat. 23:34) Ježíš tím myslel své následovníky, které učil používat Písmo ve službě. Jeden z nich, apoštol  Petr, mluvil o Letnicích roku 33 n. l. k velkému zástupu v Jeruzalémě a citoval několik pasáží z Hebrejských písem. Když tato slova vysvětlil, mnohé z jeho posluchačů „bodlo . . . u srdce“. Asi tři tisíce z nich to podnítilo, aby činili pokání ze svých hříchů, hledali Boží odpuštění a stali se křesťany. (Sk. 2:37–41)

4 Jiný Kristův následovník, apoštol Pavel, kázal dobrou zprávu daleko od Jeruzaléma. Například v makedonské Tesalonice mluvil k lidem shromážděným v synagoze. Po tři sabaty „s nimi rozmlouval z Písem, vysvětloval a dokazoval pomocí odkazů, že bylo nutné, aby Kristus trpěl a vstal z mrtvých“. K čemu to vedlo? „Někteří z nich [Židů] se . . . stali věřícími“ a také „velké množství Řeků“. (Sk. 17:1–4)

5 I dnes si mnozí lidé všímají, že ve službě používáme Bibli. Například jeden muž ve Švýcarsku poslouchal, jak mu sestry ve službě četly biblický verš, a pak se zeptal: „Koho zastupujete?“ Odpověděly: „Jsme svědkové Jehovovi.“ Řekl: „Že mě to hned nenapadlo. Kdo jiný než svědkové Jehovovi by přišel za mnou domů a četl mi z Bible?“

6., 7. (a) Jak by měli Bibli používat bratři, kteří vyučují z pódia? (b) Jak bychom měli Bibli používat při vedení studií?

6 Jak můžeme při vyučování používat Bibli co možná nejlépe? Pokud máš výsadu vyučovat sbor z pódia, používej konkrétní biblické verše. Místo abys klíčové texty převyprávěl nebo přečetl z papíru či z nějakého elektronického zařízení, otevři Bibli a přečti je z ní. Povzbuď posluchače, aby udělali totéž. Vyhraď si také čas na to, abys vysvětlil, co verše znamenají a jak posluchačům pomohou posílit jejich vztah k Jehovovi. Vyhýbej se složitým přirovnáním a zábavným příhodám a raději využívej čas k tomu, abys objasňoval Boží Slovo.

7 Na co bychom měli pamatovat, když vedeme studium se zájemcem? Neopomíjejme biblické odkazy ve studijní publikaci. Naopak ho vybízejme, aby texty přečetl, a pomáhejme mu pochopit jejich význam. Povzbuzujme ho, aby se vyjadřoval, místo abychom všechno obšírně vysvětlovali sami a změnili studium v sérii přednášek. Nediktujme mu, čemu má věřit nebo co má dělat, ale pokládejme mu promyšlené otázky, na jejichž základě dojde ke správnému závěru sám. *

„JE PROSPĚŠNÉ . . . KE KÁRÁNÍ“

8. Jaký boj vedl Pavel?

8 Když slyšíme slovo „kárání“, často nás asi napadne, že je to úkol, který mají vykonávat starší. Křesťanští dozorci skutečně mají kárat „ty, kdo páchají hřích“. (1. Tim. 5:20; Tit. 1:13) Důležité však je, aby každý z nás dokázal kárat sám sebe. Pavel byl příkladným křesťanem a měl čisté svědomí. (2. Tim. 1:3) Přesto napsal: „Ve svých údech spatřuji jiný zákon, jenž válčí proti zákonu mé mysli a vede mě do zajetí zákona hříchu.“ V následujících odstavcích prozkoumáme kontext jeho slov a díky tomu lépe pochopíme, s čím vlastně musel bojovat. (Přečti Římanům 7:21–25.)

9., 10. (a) S jakými slabostmi Pavel asi bojoval? (b) Jak Pavel pravděpodobně bojoval proti hříchu?

9 Jaké slabosti se Pavel snažil překonat? Výslovně to neuvedl, ale v dopise Timoteovi napsal, že byl „nestoudný  muž“. (1. Tim. 1:13) Než se stal křesťanem, bezohledně Kristovy učedníky pronásledoval. Napsal, že „proti nim nadmíru šílel“. (Sk. 26:11) Pavel se sice naučil krotit svůj temperament, ale přesto musel občas tvrdě bojovat, aby své emoce a slova udržel pod kontrolou. (Sk. 15:36–39) Jakým způsobem sám sebe káral?

10 Vysvětlil to v dopise křesťanům do Korintu. (Přečti 1. Korinťanům 9:26, 27.) Svou nedokonalou povahu usměrňoval dobře mířenými duchovními ranami. Pravděpodobně hledal v Písmu konkrétní rady, prosil Jehovu o pomoc, aby je dokázal uplatnit, a pak se o to usilovně snažil. * Proti hříšným sklonům vedeme boj i my, a proto se z jeho příkladu můžeme hodně naučit.

11. Jak můžeme sami sebe zkoušet, zda skutečně jdeme po cestě pravdy?

11 Nikdy bychom si neměli myslet, že na tom, jak uctíváme Jehovu, už není co zlepšit. Měli bychom naopak sami sebe zkoušet, zda skutečně jdeme po cestě pravdy. (2. Kor. 13:5) Když čteme například takové pasáže, jako je Kolosanům 3:5–10, můžeme si položit následující otázky: Snažím se ze všech sil umrtvovat své hříšné sklony, nebo v mravním ohledu začínám upadat? Když jsem na internetu a narazím na nemravnou stránku, zavřu ji hned? Nebo stránky s nevhodným obsahem dokonce vyhledávám? Jestliže rady z Božího Slova vztahujeme sami na sebe, pomáhá nám to, abychom zůstali duchovně bdělí a střízliví. (1. Tes. 5:6–8)

„JE PROSPĚŠNÉ . . . K UROVNÁVÁNÍ VĚCÍ“

12., 13. (a) Co by mělo být naším cílem, když chceme něco urovnat, a jak v tom můžeme napodobovat Ježíše? (b) Čeho bychom se měli vyvarovat, když chceme s někým něco urovnat?

12 Řecké slovo přeložené jako „urovnávání věcí“ znamená „činit dobro, napravovat, obnovovat do správného, přímého stavu“. Někdy musíme urovnat věci s někým, kdo nám neporozuměl nebo si špatně vyložil naše jednání. Například židovští náboženští vůdci kritizovali Ježíše za to, že jedná laskavě s „výběrčími daní a hříšníky“. On jim odpověděl: „Zdraví lidé nepotřebují lékaře, ale churaví ano. Jděte tedy a naučte se, co to znamená: ‚Chci milosrdenství, a ne oběť.‘“ (Mat. 9:11–13) Boží Slovo všem trpělivě a laskavě vysvětloval. Pokorní lidé díky tomu začali chápat, že Jehova je „Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě“. (2. Mojž. 34:6) Na Ježíšovo úsilí urovnávat věci mnozí reagovali tím, že uvěřili dobré zprávě.

13 Z jeho příkladu se dozvídáme, jak bychom měli pomáhat druhým. Když se rozzlobíme, mohli bychom mít chuť stroze prohlásit: „Musíme si něco vyříkat.“ Takový přístup ale neodpovídá tomu, co je v 2. Timoteovi 3:16. Písmo nás neopravňuje k tomu, abychom při jednání s druhými nebrali ohled na jejich pocity. Tvrdá kritika je jako bodání mečem — způsobí mnoho bolesti a zřídka je k něčemu prospěšná. (Přísl. 12:18)

14.–16. (a) Jak mohou starší pomáhat spoluvěřícím urovnávat věci? (b) Proč je tak důležité, aby rodiče při výchově dětí urovnávali věci biblickým způsobem?

14 Jak můžeme při „urovnávání věcí“ projevovat trpělivost a laskavost? Představ  si, že manželé požádají křesťanského staršího o pomoc, protože se často hádají. Co starší udělá? Aniž by se stavěl na tu či onu stranu, může s nimi rozebrat několik biblických zásad, například ty ze 3. kapitoly knihy Tajemství rodinného štěstí. Manžel i manželka mohou při takovém rozhovoru zjistit, kterou radu by každý z nich měl důsledněji uplatňovat. Po nějaké době se starší může zeptat, jak se jim daří, a podle potřeby jim může dál pomáhat.

 15 Rodiče mají urovnávat věci se svými dětmi tak, aby jim pomohli přiblížit se k Jehovovi. Jak to ale mohou dělat? Představ si, že chceš pomoci své dceři, aby se vyhýbala pochybné společnosti. Důležité je nejdřív si zjistit fakta, tedy zda něco takového vůbec hrozí. Pokud se ukáže, že důvod k obavám existuje, můžeš si s dcerou promluvit a použít k tomu například myšlenky z knihy Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi, 2. díl. V dalších dnech jí pak věnuj víc času. Všímej si také, jaký má postoj ke kazatelské službě a jak se chová, když spolu jako rodina trávíte volný čas. Jestliže budeš jednat trpělivě a laskavě, tvoje dcera bude chápat, že ji miluješ a záleží ti na ní. Je pravděpodobné, že takovým přístupem ji podnítíš, aby se tvými radami řídila a vyvarovala se něčeho, co by mohlo vést ke katastrofě.

Když rodiče používají Bibli k tomu, aby urovnávali věci se svými dětmi, a jednají při tom laskavě, mohou jim pomoci, aby se vyhnuly mnoha bolestným zážitkům (Viz 15. odstavec)

16 Podobným způsobem můžeme trpělivě a laskavě pomáhat tomu, kdo si dělá starosti se svým zdravím, koho trápí ztráta zaměstnání nebo kdo nechápe nějakou biblickou nauku. Jestliže k urovnávání věcí používáme Boží Slovo, přináší to velké požehnání.

 „JE PROSPĚŠNÉ . . . K UKÁZŇOVÁNÍ VE SPRAVEDLNOSTI“

17. Proč bychom měli ukázňování přijímat s vděčností?

17 „Žádné ukázňování se . . . v přítomnosti nezdá radostné, ale zarmucující; a přece těm, kdo jím byli cvičeni, dává potom pokojné ovoce, totiž spravedlnost.“ (Hebr. 12:11) Většina dospělých křesťanů vychovaných v pravdě uznává, že ukázňování, kterého se jim od rodičů dostalo, bylo k jejich prospěchu. A jestliže přijímáme ukázňování od Jehovy poskytované prostřednictvím křesťanských starších, pomáhá nám to zůstat na cestě k životu. (Přísl. 4:13)

18., 19. (a) Jak rada z Přísloví 18:13 pomáhá starším, aby druhé ukázňovali „ve spravedlnosti“? (b) K čemu to může vést, když starší jednají s provinilcem mírně a laskavě?

18 Správně ukázňovat je svým způsobem umění. Jehova křesťanům řekl, aby druhé ukázňovali „ve spravedlnosti“, tedy v souladu s biblickými zásadami. (2. Tim. 3:16) Jedna je například v Příslovích 18:13: „Odpovídá-li někdo na nějakou záležitost dříve, než ji vyslechne, je to z jeho strany pošetilost a pokoření.“ Když sboroví starší mluví s křesťanem, který je obviněn z vážného hříchu, musí tu záležitost důkladně prozkoumat, aby zjistili všechna fakta. (5. Mojž. 13:14) Jedině pak mohou dotyčného ukáznit „ve spravedlnosti“.

19 Boží Slovo navíc křesťanské starší nabádá, aby druhé napravovali „s mírností“. (Přečti 2. Timoteovi 2:24–26.) Člověk svým proviněním sice může udělat hanbu Jehovovi a ublížit nevinným lidem, ale pokud by mu starší dávali rady v hněvu, nijak by mu nepomohli. Když napodobují „Boží laskavost“, mohou provinilce přivést k pokání. (Řím. 2:4)

20. Jakými zásadami by se měli rodiče řídit, když ukázňují své děti?

20 Když rodiče vychovávají své děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“, musí se řídit biblickými zásadami. (Ef. 6:4) Otec by neměl svého syna trestat na základě jednostranných informací o tom, co chlapec udělal. A výbuchy hněvu a násilí do křesťanské rodiny už vůbec nepatří. „Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný.“ Rodiče by tedy měli dělat všechno pro to, aby takové vlastnosti při ukázňování dětí sami projevovali. (Jak. 5:11)

NEOCENITELNÝ DAR OD JEHOVY

21., 22. Které výroky ze Žalmu 119:97–104 nejlépe vystihují tvůj postoj k Jehovovu Slovu?

21 Jeden zbožný muž kdysi vysvětlil, proč miluje Jehovův zákon. (Přečti Žalm 119:97–104.) Studoval ho a díky tomu získal moudrost, pochopení a porozumění. Držel se Božích rad, a tak se vyvaroval jednání, kterým by druhým způsobil bolest. Studium Písma mu přinášelo radost, uspokojení a velký užitek. Byl rozhodnutý poslouchat Boha po celý svůj život.

22 Uvědomuješ si, jak drahocenným darem je Boží Slovo? Jestliže ho studuješ, posiluješ tím svou důvěru v to, že Bůh splní svůj záměr. Inspirované rady tě chrání před smrtícími následky hříchu. A když budeš Bibli působivě vysvětlovat, pomůžeš i dalším lidem, aby našli cestu k životu a zůstali na ní. Dál používej „celé Písmo“ v každé oblasti svého života a služ našemu moudrému a milujícímu Bohu Jehovovi.

^ 1. odst. Viz knihu Organizovaně konáme Jehovovu vůli, stranu 79.

^ 7. odst. Ježíš se svých posluchačů často ptal: „Co myslíte?“ A pak počkal na odpověď. (Mat. 18:12; 21:28; 22:42)

^ 10. odst. V Pavlových dopisech je mnoho podnětů, jak překonávat hříšné sklony. (Řím. 6:12; Gal. 5:16–18) Je logické předpokládat, že radami, které dával druhým, se také sám řídil. (Řím. 2:21)