Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

Naše duchovní dědictví

Naše duchovní dědictví

„To je dědičné vlastnictví Jehovových sluhů.“ (IZ. 54:17)

1. Co Jehova s láskou zachoval k užitku lidstva?

JEHOVA žije po celou věčnost a postaral se o to, aby jeho životodárné poselství bylo lidstvu stále k dispozici. Bible říká: „Jehovův výrok trvá navždy.“ (1. Petra 1:23–25) Jistě jsme Jehovovi velmi vděční, že pro nás všechny důležité informace zachoval ve svém Slově, Bibli.

2. Co Bůh nechal do svého Slova zapsat?

2 Ve svém Slově pro nás Bůh zachoval i jméno, které si sám dal. Poprvé se objevuje ve zprávě o „dějinách nebes a země“. (1. Mojž. 2:4) Toto jméno bylo nadpřirozeným způsobem napsáno na kamenné tabulky s Deseti přikázáními. Hned první přikázání začíná slovy: „Já jsem Jehova, tvůj Bůh.“ (2. Mojž. 20:1–17) Díky tomu, že Svrchovaný pán Jehova nechal své jméno zapsat do Bible a uchránil ji před všemi Satanovými útoky, jeho jméno neupadlo v zapomnění. (Žalm 73:28)

3. Z čeho se na rozdíl od většiny lidstva těšíme?

3 Většina lidí ve světě žije v náboženském omylu, ale Jehova chce, abychom znali pravdu. Odhaluje nám ji ve svém Slově a my si toho ze srdce vážíme. (Přečti Žalm 43:3, 4.) Ačkoli lidstvo jako celek je v duchovní tmě, my se těšíme z duchovního světla. (1. Jana 1:6, 7)

VAŽME SI NAŠEHO DĚDICTVÍ

4., 5. Jakou zvláštní výsadu máme od roku 1931?

4 Jako křesťané máme drahocenné dědictví. Výraz „dědictví“ se může vztahovat na dílo, hodnoty a tradice, které se předávají z generace na generaci. K našemu duchovnímu dědictví patří například přesné poznání Božího Slova a pravdy o Jehovovi a jeho záměru. Součástí našeho dědictví je i jedna velmi výjimečná výsada — to, že můžeme nosit Boží jméno.

Na sjezdu v roce 1931 jsme s radostí přijali jméno svědkové Jehovovi

 5 V roce 1931 na sjezdu v Columbu ve státě Ohio byla na sjezdovém programu vytištěna písmena „JW“. Jedna sestra vyprávěla: „Všichni mluvili o tom, co ta písmena asi znamenají. Někteří říkali ‚jen čekejme‘ (Just Wait) nebo ‚jen pozorujme‘ (Just Watch), ale našli se i tací, kteří to odhadli správně.“ Do té doby jsme si říkali badatelé Bible, ale na tomto sjezdu byla v neděli 26. července schválena rezoluce, že přijímáme jméno svědkové Jehovovi. Všichni byli nadšení, že máme jméno, které vychází z Bible. (Přečti Izajáše 43:12.) Jeden bratr vzpomíná: „Nikdy nezapomenu na to, jak se sálem rozezněl ohlušující jásot a potlesk.“ Na celém světě nebyl nikdo jiný, kdo by o toto jméno stál, ale nám Jehova požehnal tím, že se jeho jménem nazýváme už víc než osmdesát let. Být svědky Jehovovými je výjimečná čest!

6. Jaké informace patří k našemu duchovnímu dědictví?

6 Součástí našeho dědictví je také množství přesných a cenných informací z minulosti. Příkladem jsou zprávy o Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Tito patriarchové se svými rodinami jistě mluvili o tom, jak dělat radost Jehovovi. Není tedy divu, že se spravedlivý Josef odmítl dopustit nemravnosti, protože nechtěl „hřešit proti Bohu“. (1. Mojž. 39:7–9) V prvním století se křesťanské tradice neboli pokyny předávaly ústně a osobním příkladem. To se mimo jiné týkalo pokynů k průběhu Pánovy večeře, které Pavel předal křesťanským sborům. (1. Kor. 11:2, 23) Dnes jsou všechny podrobnosti, které potřebujeme znát, abychom mohli Boha uctívat „duchem a pravdou“, obsaženy v Bibli. (Přečti Jana 4:23, 24.) Boží Slovo má k dispozici téměř každý člověk, ale my, Jehovovi služebníci, si ho zvlášť vážíme.

7. Jaký slib patří k našemu dědictví?

7 V našich publikacích čteme zprávy o tom, jak Jehova chrání svůj lid, a tím jsme ujišťováni, že „Jehova je na [naší] straně“. (Žalm 118:7) I tato vyprávění jsou součástí našeho rostoucího duchovního dědictví. Díky nim se cítíme v bezpečí, přestože jsme pronásledováni. K našemu dědictví patří i tento nádherný slib: „‚Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch, a každičký jazyk, který proti tobě povstane v soudu, odsoudíš. To je dědičné vlastnictví Jehovových sluhů a jejich spravedlnost je ode mne,‘ je Jehovův výrok.“ (Iz. 54:17) Žádná Satanova zbraň nám nemůže způsobit trvalou škodu.

8. O čem pojednává tento a následující studijní článek?

 8 Satan se vytrvale snaží zničit Boží Slovo a zabránit lidem, aby znali Boží jméno a biblickou pravdu. Jehova je však mnohem mocnější, a proto žádná Satanova snaha nemá šanci na úspěch. V tomto a v následujícím studijním článku si připomeneme, (1) jak Jehova zachoval své Slovo, (2) jak zajistil, aby lidé znali jeho jméno, a (3) jak se postaral o to, abychom se mohli dozvědět pravdu.

JAK JEHOVA ZACHOVAL SVÉ SLOVO

9.–11. Například jak se odpůrci snažili zničit Boží Slovo?

9 Jehova zajistil, aby jeho Slovo přestálo všechny útoky. Enciclopedia Cattolica uvádí: „V rámci boje proti albigenským a valdenským toulouský koncil v roce 1229 zakázal laikům používat [Bibli v běžném jazyce]. . . Podobný zákaz byl vydán v roce 1234 na sněmu v Tarragoně ve Španělsku, který se konal pod dohledem Jakuba I. . . . Svatý stolec v této záležitosti poprvé zasáhl v roce 1559, kdy Pavel IV. ve svém Indexu zakázal tisknout a vlastnit B[ible] v běžných jazycích bez souhlasu papežského stolce.“

10 Navzdory všem útokům Jehova Bibli ochránil. Asi roku 1382 Jan Viklef se svými společníky připravil vydání prvního překladu v angličtině. Jiným překladatelem Božího Slova byl William Tyndale. Ten byl roku 1536 popraven. Když ho připoutali ke kůlu, údajně zvolal: „Pane, otevři oči anglickému králi!“ Pak byl uškrcen a upálen.

11 Roku 1535 se objevil další anglický překlad, jehož autorem byl Miles Coverdale. Použil Tyndaleův překlad „Nového zákona“ i část „Starého zákona“ od 1. Mojžíšovy po knihy Paralipomenon. Ostatní části Písma přeložil z latiny a z německého překladu od Martina Luthera. Dnes využíváme Překlad nového světa, který podává původní text přesně a jasně a je velmi praktický pro kazatelskou službu. Jistě máme velkou radost z toho, že žádné démonské ani lidské síly nedokážou Jehovovo Slovo zničit.

JAK JEHOVA ZAJISTIL, ABY LIDÉ ZNALI JEHO JMÉNO

Lidé, jako byl Tyndale, se v zájmu Božího Slova vzdali svého života

12. Jakou úlohu v zachování Božího jména sehrál Překlad nového světa?

12 Jehova zařídil, aby jeho jméno zůstalo zachováno v Bibli. Důležitou úlohu v tom sehrál Překlad nového světa. V jeho úvodu je napsáno: „Nejvýznačnějším rysem tohoto překladu je . . .  navrácení Božího jména na jeho řádné místo.“ V češtině byl použit obecně uznávaný tvar „Jehova“, a to 6 973krát v Hebrejských písmech a 237krát v Křesťanských řeckých písmech. Překlad nového světa, ať už celý, nebo jeho část, je nyní k dispozici ve víc než 116 jazycích a vytisklo se ho přes 178 545 862 kusů.

13. Jak víme, že lidé znali Boží jméno už od počátku svých dějin?

13 Lidé znali Boží jméno od počátku svých dějin. Používali ho už Adam a Eva a také lidé po potopě. Když Cham jednal se svým otcem Noemem neuctivě, Noe zvolal: „Požehnaný buď Jehova, Semův Bůh, a ať se [Chamův syn] Kanaán stane jeho otrokem.“ (1. Mojž. 4:1; 9:26) Později sám Bůh prohlásil: „Já jsem Jehova. To je mé jméno; a nikomu jinému nedám svou vlastní slávu.“ Také řekl: „Já jsem Jehova, a není nikdo jiný. S výjimkou mne není žádný Bůh.“ (Iz. 42:8; 45:5) Jehova se postaral o to, aby jeho jméno zůstalo zachováno a dozvěděli se o něm lidé po celém světě. Je pro nás velká čest, že toto jméno můžeme používat a sloužit jako Jehovovi svědkové. Cítíme totéž co žalmista, který napsal: „Ve jménu svého Boha pozvedneme své korouhve.“ (Žalm 20:5)

14. Ve kterých mimobiblických zdrojích je uvedeno Boží jméno?

14 Boží jméno se objevuje i jinde než v Bibli. Příkladem je Moabský kámen nalezený v Dibánu (Dibonu) asi 20 kilometrů východně od Mrtvého moře. Moabský král Meša na něj nechal zaznamenat svou verzi o průběhu vzpoury proti Izraeli a zmiňuje se i o izraelském králi Omrim. (1. Král. 16:28; 2. Král. 1:1; 3:4, 5) Zvlášť zajímavé je však to, že na kameni je uvedeno Boží jméno ve formě tetragrammata. Tetragrammaton se také vyskytuje v dopisech z Lakiše, což jsou hliněné úlomky nalezené na území Izraele.

15. Co je Septuaginta a proč byla vytvořena?

15 K zachování Božího jména přispěli někteří z prvních překladatelů Bible. Po vyhnanství v Babylóně, které trvalo od roku 607 do roku 537 př. n. l., se mnoho Židů do Judy a Izraele nevrátilo. Židovská komunita se vytvářela například v egyptské Alexandrii a ve třetím století př. n. l. už byla velmi početná. Tamější Židé potřebovali překlad Hebrejských písem do řečtiny, tehdejšího mezinárodního jazyka, a proto byla ve druhém století př. n. l. dokončena Septuaginta. V některých verzích tohoto překladu je jméno Jehova uvedeno hebrejskými písmeny.

16. Například ve které knize bylo použito Boží jméno?

16 Boží jméno je uvedeno i v první knize vydané v anglických koloniích na americkém kontinentu. Jednalo se o překlad Žalmů z hebrejštiny do angličtiny, kterému se říká Bay Psalm Book. V původním vydání vytištěném v roce 1640 je Boží jméno ve formě „Iehovah“ použito například v Žalmu 1:1, 2. Víc informací o tomto námětu obsahuje brožura Boží jméno, které přetrvá navždy.

JEHOVA OCHRÁNIL DUCHOVNÍ PRAVDU

17., 18. (a) Co je pravda? (b) Co patří k „pravdě dobré zprávy“?

17 Radujeme se z toho, že sloužíme Jehovovi, „Bohu pravdy“. (Žalm 31:5) Pravda je podle jednoho slovníku skutečný stav, tedy opak pouhých představ  či výmyslů. Hebrejské slovo, které je na mnoha místech přeloženo jako pravda, označuje to, co je pravdivé, důvěryhodné a skutečné. Řecké slovo překládané jako pravda se vztahuje na to, co odpovídá skutečnostem, co je vhodné a správné.

18 Jehova ochránil duchovní pravdu a postaral se o to, abychom měli užitek z rostoucího poznání. (2. Jana 1, 2) Biblické pravdě rozumíme stále lépe, jak vyplývá ze slov v knize Přísloví: „Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více, dokud nebude pevně založen den.“ (Přísl. 4:18) Z celého srdce souhlasíme s Ježíšem, který v modlitbě řekl Bohu: „Tvé slovo je pravda.“ (Jan 17:17) Boží psané Slovo obsahuje „pravdu dobré zprávy“, tedy celý soubor křesťanských nauk. (Gal. 2:14) Mimo jiné k nim patří skutečnosti týkající se Jehovova jména, jeho svrchovanosti, Ježíšovy výkupní oběti, vzkříšení a Božího království. Krátce se nyní zamysleme nad tím, co Jehova udělal pro to, aby Satanovy útoky na pravdu zmařil.

JAK JEHOVA ZMAŘIL ÚTOKY NA PRAVDU

19., 20. Kdo byl Nimrod a co Jehova v jeho dnech zmařil?

19 Po potopě vzniklo pořekadlo: „Právě jako Nimrod, mocný lovec v odporu proti Jehovovi.“ (1. Mojž. 10:9) Nimrod se postavil proti Bohu a tak se vlastně stal Satanovým ctitelem. Byl na tom podobně jako odpůrci, kterým Ježíš řekl: „Jste ze svého otce, z Ďábla, a přejete si činit touhy svého otce. Ten . . . nestál pevně v pravdě.“ (Jan 8:44)

20 Do Nimrodovy říše patřil Bábel i další města mezi řekami Tigris a Eufrat. (1. Mojž. 10:10) Stavba Bábelu a jeho věže začala zřejmě pod Nimrodovým vedením kolem roku 2269 př. n. l. Boží vůlí bylo, aby lidé osídlili celou zemi, ale stavitelé řekli: „Pojďme, postavme si město a také věž s vrcholkem v nebesích a učiňme si proslulé jméno, abychom nebyli rozptýleni po celém povrchu země.“ Jejich plán však Jehova zmařil tím, že „zmátl jazyk celé země“ a přiměl lidi, aby z Bábelu odešli. (1. Mojž. 11:1–4, 8, 9) Pokud měl Satan v úmyslu vytvořit jedno náboženství a dosáhnout toho, aby všichni lidé uctívali jeho, pak se mu to nezdařilo. Jehova pravé uctívání chránil během celých lidských dějin a v současnosti každým dnem přibývá lidí, kteří se stávají jeho ctiteli.

21., 22. (a) Proč falešné náboženství nikdy nemohlo lidem zabránit v uctívání Jehovy? (b) O čem pojednává následující článek?

21 Falešné náboženství nikdy nemohlo lidem zabránit v uctívání Jehovy. Proč to můžeme říct? Protože náš Vznešený učitel zachoval své psané Slovo, postaral se o to, aby jeho jméno nebylo zapomenuto, a vždy byl nevyčerpatelným zdrojem duchovní pravdy. (Iz. 30:20, 21) Když ho v souladu s pravdou uctíváme, přináší nám to radost. Musíme ale zůstat duchovně bdělí, plně se na něj spoléhat a nechat se vést svatým duchem.

22 V následujícím článku se zamyslíme nad původem některých falešných nauk a ukážeme si, že ve světle Božího Slova nemohou obstát. Také si připomeneme, jak nám dal Jehova poznat pravdivé nauky, které s oceněním považujeme za součást našeho duchovního dědictví.