Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

Bratr Rutherford mluví na sjezdu v Cedar Pointu v Ohiu, 1919

1919 – stalo se před sto lety

1919 – stalo se před sto lety

V ROCE 1919 už bylo po Velké válce, později známé jako 1. světová válka, která se vlekla přes čtyři roky. Ke konci předchozího roku přestaly národy bojovat a 18. ledna 1919 začala Pařížská mírová konference. Jedním z výsledků této konference byla Versailleská smlouva, která formálně ukončila válku mezi Spojenci a Německem. Byla podepsána 28. června 1919.

Tato smlouva dala také vznik nové organizaci nazvané Společnost národů. Jejím cílem bylo „podporovat mezinárodní spolupráci a dosáhnout mezinárodního míru a bezpečí“. Mnoho křesťanských církví její vznik přivítalo. Federální rada církví Kristových v Americe oslavovala Společnost národů jako „politické vyjádření Božího království na zemi“. Tato rada dala Společnosti národů najevo svou podporu tím, že na Pařížskou mírovou konferenci vyslala své zástupce. Jeden z nich prohlásil, že tato konference „ohlašuje novou éru v dějinách světa“.

Nová éra skutečně začínala, ale nesouvisela s touto mírovou konferencí. V roce 1919 začala nová éra kazatelské činnosti. Jehova tehdy dodal svému lidu sílu, aby se do kázání pustil v takové míře jako nikdy předtím. Nejdřív ale museli badatelé Bible zažít dramatické události.

TĚŽKÉ ROZHODNUTÍ

Joseph F. Rutherford

Na sobotu 4. ledna 1919 byla naplánována každoroční volba členů správní rady Watch Tower Bible and Tract Society. Joseph F. Rutherford, který Jehovův lid vedl, byl v té době spolu se sedmi dalšími bratry nespravedlivě uvězněný v Atlantě ve státě Georgia. Otázkou tedy bylo: Měli by být uvěznění bratři, kteří byli členy správní rady, znovu zvoleni, nebo by měli být nahrazeni?

Evander J. Coward

Bratr Rutherford si ve vězení dělal o budoucnost organizace starosti. Věděl, že někteří bratři si myslí, že nejlepší by bylo zvolit za prezidenta někoho jiného. Proto těm, kteří se měli volby zúčastnit, napsal dopis, ve kterém jako nového prezidenta doporučil Evandera J. Cowarda. Rutherford ho popsal jako klidného a rozvážného muže, který je oddaný Pánu. Mnoho bratrů ale dávalo přednost jinému řešení – chtěli volbu  o šest měsíců odložit. Právní tým, který uvězněné bratry obhajoval u soudu, s tím souhlasil. Celou debatu provázela čím dál napjatější atmosféra.

Richard H. Barber

Pak došlo k něčemu, co Richard H. Barber později nazval „uklidněním rozbouřené hladiny“. Jeden z přítomných bratrů prohlásil: „Nejsem právník, ale když jde o zákonnost situace, vím něco o zákoně věrně oddaného. Věrná oddanost je to, co požaduje Bůh. Nedovedu si představit žádnou větší důvěru, kterou bychom mohli projevit, než provést volby a znovu zvolit bratra Rutherforda prezidentem.“ (Žalm 18:25)

Alexander H. Macmillan

A. H. Macmillan, který byl ve vězení spolu s bratrem Rutherfordem, později vzpomínal, jak následující den Rutherford zaklepal na zeď jeho cely a řekl: „Vystrč ruku.“ Rutherford mu pak podal telegram. Macmillan si tu stručnou zprávu přečetl a hned věděl, co znamená. Zněla: „RUTHERFORD WISE VAN BARBER ANDERSON BULLY A SPILL PREZIDENT PRVNÍ TŘI ÚŘEDNÍCI SRDEČNÉ POZDRAVY.“ Znamenalo to, že všichni členové správní rady byli znovu zvoleni a že Joseph Rutherford a William Van Amburgh byli dál úředníky. Bratr Rutherford tedy prezidentem zůstal.

PROPUŠTĚNI!

Když bylo těch osm bratrů ve vězení, badatelé Bible sbírali podpisy pod petici za jejich propuštění. Tito odvážní bratři a sestry shromáždili víc než 700 000 podpisů! Ve středu 26. března 1919, ještě předtím, než byla petice odevzdána, byli Rutherford a ostatní odpovědní bratři propuštěni.

Ve své řeči k těm, kdo ho po návratu z vězení přivítali doma, bratr Rutherford řekl: „Jsem přesvědčený, že to, co jsme všichni zažili, byla jen příprava na náročnější časy. ... Nebojovali jste za to, aby byli vaši bratři propuštěni z vězení – to byla jen podružná záležitost. ... Váš boj sloužil k vydání svědectví o pravdě a ti, kdo ho vedli, dostali nádherné požehnání.“

Okolnosti soudního jednání s našimi bratry možná ukazují na to, že tuto záležitost vedl Jehova. Odvolací soud 14. května 1919 rozhodl takto: „Obžalovaným v tomto případu se nedostalo ... nestranného soudního řízení, na které měli právo, a proto je rozsudek zrušen.“ Bratři byli v původním rozsudku shledáni vinnými z vážných zločinů, takže pokud by jim byla pouze udělena milost nebo by jejich tresty byly jen sníženy, zůstal by jim záznam v trestním rejstříku. Ale protože byl rozsudek zrušen a žádná další obvinění nebyla vznesena, soudce Rutherford mohl dál jako právník zastupovat Jehovův lid před Nejvyšším soudem  Spojených států, což po svém propuštění také mnohokrát dělal.

ODHODLÁNI KÁZAT

„Nechtěli jsme jen sedět se založenýma rukama a čekat, až nás Pán vezme do nebe,“ vzpomínal bratr Macmillan. „Uvědomili jsme si, že se musíme do něčeho pustit, abychom zjistili, co je Pánovou vůlí.“

Bratři v ústředí se ale nemohli prostě vrátit k práci, kterou předtím roky dělali. Proč ne? Protože během doby, kdy byli bratři ve vězení, byly zničeny všechny tiskové desky, které se používaly k tisku našich publikací. To bylo demotivující a někteří si říkali, jestli to neznamená, že je kazatelské dílo u konce.

Bude poselství o Království, které kážou badatelé Bible, ještě někoho zajímat? Aby se na tuto otázku našla odpověď, bratr Rutherford se rozhodl, že si připraví přednášku, na kterou bude zvána široká veřejnost. „Kdyby tam nikdo nepřišel,“ řekl bratr Macmillan, „skončili jsme.“

Oznámení v novinách z roku 1919, že bratr Rutherford bude mít v Los Angeles přednášku „Naděje pro utiskované lidstvo“

A tak v neděli 4. května 1919 bratr Rutherford, i když byl v té době vážně nemocný, pronesl v Los Angeles v Kalifornii přednášku „Naděje pro utiskované lidstvo“. Vyslechlo si ji asi 3 500 lidí a pro stovky dalších už nebylo místo. Příští den přišlo 1 500 posluchačů. Bratři dostali odpověď – lidé měli zájem!

To, co bratři udělali dál, ovlivňuje kazatelskou činnost svědků Jehovových až dodnes.

PŘIPRAVENI NA BUDOUCÍ VZRŮST

Strážná věž z 1. srpna 1919 oznámila, že na začátku září se bude v Cedar Pointu v Ohiu konat sjezd. „Nikdo si ho nechtěl  nechat ujít,“ vzpomínal Clarence B. Beaty, mladý badatel Bible z Missouri. Sjezdu se zúčastnilo víc než 6 000 bratrů a sester – mnohem víc, než se čekalo. K radostné atmosféře přispělo i to, že se v nedalekém Erijském jezeře dalo pokřtít víc než 200 lidí.

Titulní strana prvního čísla Zlatého věku z 1. října 1919

Pátý den sjezdu, 5. září 1919, bratr Rutherford v proslovu „Projev ke spolupracovníkům“ oznámil, že bude vycházet nový časopis s názvem Zlatý věk. * Ten měl „přinášet aktuální zprávy o důležitých událostech a na základě Písma vysvětlovat, proč k nim dochází“.

Všichni badatelé Bible byli vybídnuti, aby nový časopis odvážně používali ve službě. V dopise, který popisoval, jak by se s ním mělo pracovat, stálo: „Ať každý zasvěcený [pokřtěný] křesťan pamatuje na to, že sloužit je velkou výsadou, a ať se nyní chopí příležitosti a podílí se na tom, že bude světu vydáno toto velké svědectví.“ Odezva byla úžasná! Do prosince nadšení zvěstovatelé Království získali víc než 50 000 žádostí o předplatné tohoto nového časopisu.

Bratři v Brooklynu před nákladním autem naloženým výtisky Zlatého věku

Na konci roku 1919 byl Jehovův lid znovu zorganizovaný a plný sil. Už se také splnilo několik důležitých proroctví týkajících se posledních dnů. Skončilo zkoušení a přečišťování Božího lidu předpovězené v Malachiášovi 3:1–4, Jehovův lid byl osvobozen ze zajetí Velkého Babylonu a Ježíš ustanovil „věrného a rozvážného otroka“. * (Zjev. 18:2, 4; Mat. 24:45) Badatelé Bible teď byli připraveni na práci, kterou pro ně Jehova měl.

^ 22. odst. Zlatý věk byl v roce 1937 přejmenován na Útěchu a v roce 1946 na Probuďte se!