Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

Burnett, Simone, Eston a Caleb

Ochotně se nabídli: Slouží v Oceánii

Ochotně se nabídli: Slouží v Oceánii

RENEÉ, sestra z Austrálie, které je něco přes třicet, vyrůstala v rodině, kde všichni službu milovali. Vzpomíná: „Hodněkrát jsme se stěhovali, abychom pomohli v místě, kde bylo málo zvěstovatelů. Táta s mámou se snažili, abychom se nikdy nenudili a měli spoustu zajímavých zážitků. Když jsem pak sama měla dvě děti, chtěla jsem, aby prožily taky takové dětství.“

 Její manžel Shane, kterému bude čtyřicet, si přál něco podobného. Říká: „Krátce po tom, co se nám narodilo druhé dítě, jsme si ve Strážné věži přečetli o rodině svědků, kteří se na své jachtě vydali do jihozápadního Tichomoří sloužit na souostroví Tonga. * Hodně to na nás zapůsobilo, a tak jsme si řekli, že napíšeme do poboček v Austrálii a na Novém Zélandu, aby nám řekli, kde bychom mohli pomoct s kázáním. * Bratři se nás zeptali, jestli bychom se mohli odstěhovat na Tongu – přesně na to místo, o kterém jsme četli.“

Jacob, Reneé, Skye a Shane

Shane, Reneé a jejich dvě děti Jacob Skye sloužili na Tonze asi rok, jenže potom se kvůli sérii nepokojů museli vrátit do Austrálie. Svého cíle dělat toho ve službě víc se ale nevzdali. V roce 2011 se přestěhovali na Norfolk, malý tichomořský ostrov asi 1 500 kilometrů východně od Austrálie. Bylo to dobré rozhodnutí? Jacob, kterému je teď čtrnáct, říká: „Jehova se postaral nejen o to, aby nám nic nechybělo, ale taky abychom si to užili.“

DALŠÍ OCHOTNÉ RODINY

Tak jako Shane, Reneé a jejich děti se i mnoho dalších rodin svědků rozhodlo sloužit někde, kde je jejich pomoc zapotřebí. Co je k tomu motivovalo?

„Spoustu lidí dobrá zpráva zaujala. Chtěli jsme, aby měli možnost pravidelně studovat Bibli.“ (Burnett)

Burnett Simone, kterým je něco přes třicet, se se svými syny Estonem Calebem, kterým je dvanáct a devět, přestěhovali do Burketownu, odlehlého městečka v australském Queenslandu. „Svědkové tam kázali jenom jednou za tři čtyři roky,“ říká Burnett. „Spoustu lidí dobrá zpráva zaujala. Chtěli jsme, aby měli možnost pravidelně studovat Bibli.“

Jim, Jack, Mark a Karen

Markovi Karen je něco přes padesát. Dřív sloužili v několika sborech poblíž Sydney. Potom se se svými třemi dětmi Jessicou, Jimem Jackem přestěhovali do odlehlého hornického městečka Nhulunbuy, které leží v Severním teritoriu. Mark říká: „Miluju lidi, takže jsem chtěl jít někam, kde bych toho mohl ve sboru i ve službě hodně udělat.“ Karen sice měla zpočátku obavy, ale nakonec je překonala. Vzpomíná: „Mark a další mě povzbuzovali, ať do toho jdu, a tak jsem se rozhodla, že to zkusím. Jsem moc ráda, že jsem to udělala.“

Benjamin, Jade, Bria a Carolyn

Benjamin Carolyn se v roce 2011 přestěhovali se svými dvěma malými dcerami Jade Briou z Queenslandu do Východního Timoru, což je malý stát v indonéském souostroví. Ben říká: „S Carolyn jsme ve Východním Timoru dřív sloužili jako zvláštní průkopníci. Služba tam byla skvělá a bratři nám hodně pomáhali. Vůbec se nám nechtělo odjet. Byli jsme rozhodnutí, že se tam vrátíme. Když se nám narodily děti, museli jsme svoje plány odložit, ale nevzdali jsme se jich.“ Carolyn říká: „Přáli jsme si, aby se naše děti kamarádily s misionáři, betelity a zvláštními průkopníky a aby měly spoustu zážitků s Jehovou.“

CO MUSELI ZVÁŽIT

Ježíš svým učedníkům řekl: „Kdo z vás například, který chce stavět věž, si nejprve nesedne a nespočítá náklady?“ (Luk. 14:28) Stejně tak i rodina, která uvažuje, že by se někam přestěhovala, musí dobře plánovat. Co všechno je třeba promyslet?

DUCHOVNÍ HLEDISKO: „Chtěli jsme druhým pomáhat, a ne jim být přítěží,“ říká Ben. „Takže než jsme se přestěhovali, pracovali jsme na tom, abychom byli duchovně silní. Taky jsme víc chodili do služby a víc se zapojovali ve sboru.“

Jacob říká: „Než jsme se odstěhovali na Norfolk, četli jsme ve Strážné věži Probuďte se! o spoustě rodin, které odjely sloužit někam, kde to bylo potřeba. Povídali jsme si o tom, s jakými problémy se setkaly a jak jim Jehova pomáhal.“ Jeho jedenáctiletá sestra Skye dodává: „Hodně jsem se modlila, sama i s mamkou a taťkou.“

CITOVÉ POTŘEBY: Reneé vzpomíná: „Místo, kde jsme žili, jsem měla moc ráda a navíc jsme měli  blízko rodinu a přátele, takže nebylo lehké odejít. Ale spíš než abych pořád myslela na to, co opouštím, přemýšlela jsem, co to naší rodině přinese.“

KULTURNÍ ROZDÍLY: Mnoho rodin se na nové prostředí připravuje tak, že si o něm něco nastudují. „Přečetli jsme si o Nhulunbuy všechno, co se dalo najít,“ říká Mark. „Tamější bratři byli tak hodní, že nám poslali několik čísel novin, které ve městě vycházejí, takže jsme mohli nahlédnout do života a kultury místních lidí.“

Shane, který se s rodinou přestěhoval na ostrov Norfolk, vzpomíná: „Zaměřil jsem se hlavně na to, abych projevoval křesťanské vlastnosti. Říkal jsem si, že když budu upřímný, mírný, poctivý a pracovitý, vyjdu s lidmi kdekoli na světě.“

JAK PŘEKONÁVALI PŘEKÁŽKY

Ti, kdo službu v novém působišti zvládli, zdůrazňují, jak důležité je být přizpůsobivý a k nečekaným komplikacím přistupovat s optimismem.

Reneé vypráví: „Naučila jsem se, že věci se dají dělat i jinak, než jsem zvyklá. Někdy se například stane, že kvůli rozbouřenému moři se k ostrovu nedostanou lodě se zbožím. V obchodech je pak málo potravin a navíc jsou drahé. A tak se snažím být vynalézavá a vařím z toho, co je.“ Její manžel Shane dodává: „Taky si hlídáme výdaje, abychom každý týden vyšli s penězi.“

Jejich syn Jacob měl ještě jiný problém. Vzpomíná: „Kromě nás bylo ve sboru jenom sedm lidí a všichni byli dospělí, takže jsem neměl žádné kamarády ve svém věku. Ale když jsem s místními bratry začal chodit do služby, nakonec jsme se skamarádili.“

Jim, kterému je 21, zažíval něco podobného. Říká: „Nejbližší sousední sbor je od Nhulunbuy přes 700 kilometrů daleko, takže se vždycky snažíme mít co nejvíc z našich sjezdů. Přijíždíme na ně mezi prvními, protože si chceme maximálně užít to,  že jsme s bratry a sestrami. Jsou to pro nás nejhezčí události v roce.“

„JE SUPER, ŽE JSME SEM PŘIJELI!“

V Bibli se píše: „Jehovovo požehnání – to obohacuje.“ (Přísl. 10:22) Spousta ochotných bratrů po celém světě může potvrdit, že to tak opravdu je.

„Největší radost mám z toho, jaký vliv mělo naše přestěhování na děti,“ říká Mark. „Ty dvě starší už získaly naprostou jistotu, že se Jehova postará o ty, kdo dávají jeho zájmy na první místo. A to je k nezaplacení.“

Shane si pochvaluje: „Se ženou a dětmi nás to ohromně sblížilo. Když je slyším vyprávět, co pro ně Jehova udělal, jsem moc šťastný.“ Jeho syn Jacob dodává: „Fakt si to tady užíváme. Je super, že jsme sem přijeli!“

^ 3. odst. Viz článek „Přátelé Boha na ‚Přátelských ostrovech‘“ ve Strážné věži z 15. prosince 2004, strany 8–11.

^ 3. odst. V roce 2012 byla novozélandská pobočka sloučena s australskou a vznikla tak australasijská pobočka.