Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

 19. STUDIJNÍ ČLÁNEK

Láska a právo ve zkaženém světě

Láska a právo ve zkaženém světě

„Ty nejsi Bůh, který má potěšení z ničemnosti... Nenávidíš přece všechny, kdo konají to, co ubližuje.“ (ŽALM 5:4, 5)

PÍSEŇ Č. 129 Naděje nás upevňuje

CO SE DOZVÍŠ *

1.–3. a) Jak se podle Žalmu 5:4–6 Jehova dívá na špatné jednání? b) Proč můžeme říct, že sexuální zneužívání dětí je v rozporu s Kristovým zákonem?

BŮH JEHOVA nenávidí všechny druhy špatného jednání. (Přečti Žalm 5:4–6.) Zvlášť velkou nenávist musí cítit, když někdo spáchá tak hrozný zločin, jakým je sexuální zneužití dítěte. Jsme Jehovovi svědkové, a tak je i nám zneužívání dětí odporné a ve sboru ho netolerujeme. (Řím. 12:9; Hebr. 12:15, 16)

2 Jakákoli forma zneužívání dětí je v naprostém rozporu s Kristovým zákonem. (Gal. 6:2) Proč to můžeme říct? Z předcházejícího článku jsme se dozvěděli, že Kristův zákon – tedy všechno, co Ježíš učil tím, co říkal a dělal – je založený na lásce a prosazuje právo. Praví křesťané se tímto zákonem řídí, a proto se k dětem chovají tak, aby se cítily v bezpečí a ze srdce milované. Zneužití dítěte je ale sobecký a ohavný zločin, v důsledku kterého se dítě cítí ohrožené a nemilované.

3 Je smutné, že sexuální zneužívání dětí je celosvětový mor a že se jím nakazili i praví křesťané. Jak to? Ve světě je spousta zlých lidí a podvodníků a někteří se snaží proniknout do sboru. (2. Tim. 3:13) Kromě toho někteří z těch, kdo tvrdí, že do sboru patří, podlehli zvráceným tělesným touhám a sexuálně zneužívali děti. Podívejme se teď na to, proč je sexuální zneužívání dětí vážný hřích. Pak si ukážeme, jak starší řeší případy vážného provinění, ke kterým sexuální zneužívání  dětí patří, a co můžou pro bezpečí svých dětí dělat rodiče. *

VÁŽNÝ HŘÍCH

4., 5. Proč je zneužití dítěte hříchem proti oběti?

4 Sexuální zneužití dítěte má dlouhodobé negativní důsledky. Ubližuje oběti i těm, kdo o oběť pečují, tedy členům rodiny a křesťanského sboru. Je to vážný hřích.

5 Je to hřích proti oběti. * Tento hřích způsobuje druhým zbytečnou bolest a trápení. V příštím článku uvidíme, že ten, kdo dítě sexuálně zneužívá, právě to dělá – dítěti otřesným způsobem ubližuje. Zrazuje jeho důvěru a obírá ho o pocit bezpečí. Před tak hrozným jednáním je zapotřebí děti chránit a oběti zneužívání utěšovat a pomáhat jim. (1. Tes. 5:14)

6., 7. Proč je zneužití dítěte hříchem a) proti sboru? b) proti orgánům státní moci?

6 Je to hřích proti sboru. Když někdo, kdo je součástí sboru, sexuálně zneužije dítě, dělá sboru velkou ostudu. (Mat. 5:16; 1. Petra 2:12) To je opravdu nefér vůči milionům křesťanů, kteří jsou Bohu věrní a vedou „tvrdý boj za víru“. (Juda 3) Jednotlivce, kteří nekajícně páchají vážné hříchy a křesťanskému sboru kazí dobré jméno, mezi sebou netolerujeme.

7 Je to hřích proti orgánům státní moci. Křesťané se mají podřizovat „nadřazeným autoritám“. (Řím. 13:1) Tuto podřízenost dáváme najevo tím, že posloucháme zákony země, ve které žijeme. Pokud někdo ve sboru porušuje zákon například tím, že sexuálně zneužívá dítě, hřeší proti orgánům státní moci. (Srovnej se Skutky 25:8.) I když starší nejsou oprávněni zákony dané země prosazovat, pachatele před právními důsledky jeho hříchu nechrání. (Řím. 13:4) Provinilec sklízí, co zasel. (Gal. 6:7)

8. Jak se Jehova dívá na hříchy spáchané vůči jiným lidem?

8 Především je to hřích proti Bohu. (Žalm 51:4) Když člověk hřeší proti jinému člověku, hřeší také proti Jehovovi. Uvažujme o jednom příkladu ze zákona, který dal Bůh Izraelitům. V Zákoně bylo uvedeno, že ten, kdo okradl nebo ošidil svého bližního, se zachoval nevěrně vůči Jehovovi. (3. Mojž. 6:2–4) Je tedy jasné, že když někdo ve sboru sexuálně zneužívá dítě – čímž ho okrádá o pocit bezpečí – chová se nevěrně vůči Bohu. Pachatel dělá Jehovovu jménu obrovskou ostudu. Z toho důvodu musí být sexuální zneužívání dítěte odsouzeno jako to, čím skutečně je – jako vážný hřích proti Bohu.

9. Jaké informace poskytla během let Jehovova organizace a proč?

9 V průběhu let Jehovova organizace poskytla spoustu informací založených na Bibli, které se týkaly sexuálního  zneužívání dětí. Články ve Strážné věži a v Probuďte se! pojednávaly například o tom, co oběti takového zneužívání můžou dělat, aby zmírnily svoji citovou bolest. Psalo se v nich také o tom, jak obětem zneužívání pomáhat a jak je povzbuzovat a co pro bezpečí svých dětí můžou dělat rodiče. Starší jsou na základě Bible podrobně školeni, jak v případech sexuálního zneužití dítěte postupovat. Pokyny, které se toho týkají, organizace stále aktualizuje. Proč? Aby se zajistilo, že se daná záležitost řeší v souladu s Kristovým zákonem.

JAK STARŠÍ ŘEŠÍ PŘÍPADY VÁŽNÉHO PROVINĚNÍ

10.–12. a) Na co starší pamatují, když řeší nějaký případ vážného provinění, a co všechno berou v úvahu? b) O co se podle Jakuba 5:14 a 15 starší snaží?

10 Když starší řeší nějaký případ vážného provinění, pamatují na to, co od nich vyžaduje Kristův zákon: S každým ve sboru mají jednat láskyplně a mají dělat to, co je v Božích očích správné a spravedlivé. Když se tedy dozví o nějakém vážném provinění, musí vzít v úvahu několik věcí. Nejvíc jim záleží na tom, aby nebylo znesvěceno Boží jméno. (3. Mojž. 22:31, 32; Mat. 6:9) Také jim leží na srdci duchovní zdraví bratrů a sester ve sboru a chtějí pomoct komukoli, kdo se stal obětí provinění.

11 Pokud je provinilec součástí sboru, starší se snaží zjistit, jestli činí pokání. V případě, že ano, snaží se mu pomoct, aby napravil svůj vztah s Jehovou. (Přečti Jakuba 5:14, 15.) Křesťan, který podlehne špatné touze a vážně zhřeší, je duchovně nemocný. Znamená to, že už s Jehovou nemá dobrý vztah. * Starší se jako duchovní lékaři snaží nemocnému pomoct, aby se mu dařilo lépe. Jejich rady založené na Bibli můžou přispět k jeho duchovnímu uzdravení, ale jedině za předpokladu, že činí opravdové pokání. (Sk. 3:19; 2. Kor. 2:5–10)

12 Je jasné, že starší mají vážnou odpovědnost. Velmi jim záleží na stádu, které jim Bůh svěřil. (1. Petra 5:1–3) Chtějí, aby se bratři a sestry cítili ve sboru v bezpečí. Když se tedy dozvědí o vážném provinění, ke kterému patří i zneužití dítěte, jednají rychle. Zamysleme se teď nad otázkami, které jsou na začátku  13.,  15. 17. odstavce.

13., 14. Musí starší poslechnout světské zákony, podle kterých mají povinnost údajné sexuální zneužití dítěte nahlásit orgánům státní moci? Vysvětli to.

 13 Když se starší dozvědí o údajném sexuálním zneužití dítěte, musí poslechnout světské zákony, podle kterých mají povinnost to nahlásit orgánům státní moci? Ano. V zemích, kde takové zákony existují, starší udělají všechno pro to, aby je dodrželi a údajné zneužití dítěte nahlásili. (Řím. 13:1) Tyto zákony nejsou v rozporu s Božím zákonem. (Sk. 5:28, 29) Když se tedy starší o obvinění dozvědí, okamžitě kontaktují pobočku, aby zjistili, jak vyhovět zákonům, podle kterých mají povinnost to oznámit.

14 Starší ujistí oběť, rodiče a další, kdo o záležitosti vědí, že obvinění můžou  nahlásit orgánům státní moci. Ale co když se takové obvinění týká někoho ve sboru a věc by se pak v okolí stala známou? Měl by křesťan, který obvinění ohlásil, mít pocit, že udělal Božímu jménu ostudu? Ne. Tím, kdo Boží jméno pošpinil, je pachatel.

15., 16. a) Proč jsou podle 1. Timoteovi 5:19 zapotřebí přinejmenším dva svědkové, aby mohli starší podniknout právní kroky? b) Co starší udělají, když se dozvědí, že někdo ve sboru je obviněný ze sexuálního zneužití dítěte?

 15 Proč starší potřebují přinejmenším dva svědky, než podniknou právní kroky ve sboru? Tento požadavek je součástí vysokých biblických měřítek práva. Pokud se provinilec sám nepřizná, jsou zapotřebí dva svědkové, aby se obvinění prokázalo a starší mohli podniknout právní kroky. (5. Mojž. 19:15; Mat. 18:16; přečti 1. Timoteovi 5:19) Znamená to, že aby někdo mohl nahlásit údajné sexuální zneužití dítěte orgánům státní moci, jsou k tomu také zapotřebí dva svědkové? Ne. Tento požadavek se nevztahuje na případ, kdy chce starší nebo někdo jiný nahlásit údajný trestný čin.

16 Když se starší dozvědí, že někdo ve sboru je obviněn ze sexuálního zneužití dítěte, udělají všechno pro to, aby dodrželi světské zákony, podle kterých mají povinnost to oznámit. Pak záležitost zkoumají z biblického hlediska. Pokud jednotlivec obvinění odmítá, starší vyslechnou svědky provinění. Pokud přinejmenším dva lidé – ten, kdo vznesl obvinění, a někdo další, kdo může potvrdit, že obviněný spáchal tento nebo jiný skutek sexuálního zneužití dítěte – provinění dosvědčí, je to podklad pro sestavení právního výboru. * Pokud žádný druhý svědek není, neznamená to, že ten, kdo vznáší obvinění, neříká pravdu. I když provinění nemůžou potvrdit dva svědkové, starší si uvědomují, že mohlo dojít k vážnému hříchu, který někomu velmi ublížil. Ty, kterým bylo ublíženo, budou dál utěšovat a podporovat. Kromě toho budou na údajného provinilce dávat pozor, aby chránili sbor před potenciálním nebezpečím. (Sk. 20:28)

17., 18. Vysvětli, jakou roli plní právní výbor.

 17 Jakou roli plní právní výbor? Výraz „právní“ neznamená, že starší obviněného soudí neboli rozhodují o tom, jestli by měl být potrestán úřady za porušení zákona. Starší nezasahují do toho, jak bude záležitost vyřešena z hlediska trestního práva. Nechávají to na orgánech státní moci. (Řím. 13:2–4; Tit. 3:1) Nicméně provinilce soudí neboli rozhodují o tom, jestli může zůstat ve sboru.

18 Role starších při právním jednání je duchovní neboli náboženská. Na základě Bible posuzují, jestli provinilec činí pokání nebo ne. Pokud dojdou k závěru, že ne, je vyloučen a sbor je o tom informován. (1. Kor. 5:11–13) Pokud činí pokání, může ve sboru zůstat. Starší mu nicméně sdělí, že už možná nikdy nebude způsobilý, aby ve sboru vykonával nějaké úkoly nebo sloužil v odpovědném postavení. Starším hodně záleží na tom,  aby se dětem ve sboru dobře dařilo, a tak možná soukromě upozorní rodiče, aby byli obezřetní, když jejich děti budou v přítomnosti daného člověka. Při takových opatřeních starší dbají na to, aby brali ohled na soukromí osob, kterým bylo ublíženo.

JAK MŮŽETE SVOJE DĚTI CHRÁNIT

Rodiče se svými dětmi mluví o věcech, které se týkají sexu, a tím je chrání před zneužitím. Používají k tomu materiál od Boží organizace (19. až 22. odstavec)

19.–22. Co můžou rodiče dělat, aby chránili svoje děti? (Viz obrázek na titulní straně.)

19 Kdo má odpovědnost chránit děti, aby jim někdo neublížil? Jste to vy, rodiče. * Vaše děti jsou dar od Boha, „dědictví od Jehovy“. (Žalm 127:3) Chránit je je vaší odpovědností. Co můžete dělat, abyste je chránili před sexuálním zneužitím?

20 Za prvé, o zneužívání dětí si najděte víc informací. Zjistěte si, jaký typ lidí zneužívá děti a jaké taktiky používají, aby je oklamali. Buďte ve střehu před potenciálními nebezpečími. (Přísl. 22:3; 24:3) Pamatujte na to, že ten, kdo dítě zneužívá, je většinou člověk, kterého už dítě zná a důvěřuje mu.

21 Za druhé, otevřeně si s dětmi povídejte. (5. Mojž. 6:6, 7) K tomu patří dobře jim naslouchat. (Jak. 1:19) Mějte na mysli, že děti se často zdráhají o zneužití někomu říct. Můžou mít strach, že jim druzí nebudou věřit, nebo jim pachatel může vyhrožovat, že když o tom někomu řeknou, ublíží jim. Pokud cítíte, že s dětmi není něco v pořádku, snažte se je laskavým způsobem rozpovídat a pak trpělivě naslouchejte.

22 Za třetí, svoje děti poučujte. Úměrně k jejich věku s nimi mluvte o sexu. Naučte je, co mají říct a udělat, když se jich někdo snaží dotýkat nevhodným způsobem. Používejte informace, které k námětu, jak chránit svoje děti, poskytla Jehovova organizace. (Viz rámeček „ Praktická pomoc pro rodiče a děti“.)

23. Jak se díváme na sexuální zneužití dítěte a na kterou otázku si odpovíme příště?

23 Jako svědkové Jehovovi považujeme sexuální zneužití dítěte za vážný hřích a odporný zločin. V našich sborech se řídíme Kristovým zákonem, a tak pachatele před následky jeho jednání nechráníme. Jak ale můžeme pomoct těm, kdo byli zneužiti? Tuto otázku zodpoví příští článek.

PÍSEŇ Č. 123 Pastýři – dary v podobě lidí

^ 5. odst. Tento článek rozebírá, jak můžeme chránit děti před sexuálním zneužíváním. Dozvíme se, jak postupují starší, aby ochránili sbor, a co můžou pro bezpečí svých dětí dělat jejich rodiče.

^ 3. odst. VYSVĚTLENÍ VÝRAZŮ: Sexuální zneužívání dětí je jednání, při kterém dospělý používá dítě k tomu, aby uspokojil svoje sexuální touhy. Zahrnuje pohlavní styk, orální nebo anální sex, osahávání genitálií, ňader nebo hýždí anebo jiné zvrácené chování. K obětem patří většinou dívky, ale zneužíváni jsou i chlapci. Těmi, kdo děti zneužívají, bývají většinou muži, nicméně někdy to jsou i ženy.

^ 5. odst. VYSVĚTLENÍ VÝRAZU: V tomto a v následujícím článku se slovo „oběť“ vztahuje na někoho, kdo byl v dětství sexuálně zneužíván. Tento výraz používáme proto, aby bylo jasné, že dítěti bylo ublíženo, že bylo zneužito a že je nevinné.

^ 11. odst. Duchovní nemoc není omluvou pro vážný hřích. Ten, kdo hřeší, je za svá špatná rozhodnutí a za svoje jednání plně odpovědný a Jehova ho za to bude soudit. (Řím. 14:12)

^ 16. odst. Starší nikdy nevyžadují, aby bylo dítě konfrontováno s údajným pachatelem. Rodič nebo jiný důvěryhodný blízký člověk může starším poskytnout informace, aniž by dítě muselo být vystaveno další citové bolesti.

^ 19. odst. To, co je řečeno rodičům, se vztahuje také na jiného zákonného zástupce nebo toho, kdo má za dítě rodičovskou odpovědnost.