Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

Chval Jehovu tím, že mu ochotně sloužíš

Chval Jehovu tím, že mu ochotně sloužíš

„Za to, že se lid dobrovolně nabídl, žehnejte Jehovovi.“ (SOUD. 5:2)

PÍSNĚ: 150, 10

1., 2. a) Co Elifaz a Bildad tvrdili o naší službě Bohu? b) Co si o tom myslel Jehova?

„MÁ SNAD Bůh nějaký prospěch z člověka? Že by mu chytrák nějak prospíval? Copak tvá spravedlnost Všemohoucího zajímá? Žiješ-li bezúhonně, co z toho má?“ (Job 22:1–3, Bible21) Přemýšlel jsi někdy nad podobnými otázkami? Když je Temanita Elifaz poprvé položil Jobovi, byl přesvědčený, že odpověď je „ne“. Jeho společník Šuchovec Bildad dokonce tvrdil, že lidé nemůžou mít Boží přízeň. (Přečti Joba 25:4.)

2 Tito falešní utěšitelé zastávali názor, že naše úsilí sloužit věrně Jehovovi je k ničemu, že pro Boha neznamenáme víc než mol, larva nebo červ. (Job 4:19; 25:6) Na první pohled by se mohlo zdát, že Elifaz a Bildad byli pokorní. (Job 22:29) Je pravda, že z vysoké hory nebo z okýnka letadla se lidská činnost může zdát nevýznamná. Ale dívá se tak Jehova na to, co děláme pro jeho království, když shlíží na naši planetu ze svého vznešeného místa? Svoje pocity dal najevo, když Elifaze, Bildada a Cofara pokáral za to, že nemluvili pravdu. Ale z Joba měl radost a nazval ho „můj sluha“. (Job  42:7, 8) Člověk tedy může být „k užitku samotnému Bohu“.

„CO MU DÁVÁŠ?“

3. Co Elihu řekl o našem úsilí ve službě pro Jehovu a co tím myslel?

3 Jehova neopravil Elihua, který se Joba zeptal: „Jestliže jsi skutečně v právu, co mu [Bohu] dáváš, nebo co přijímá z tvé vlastní ruky?“ (Job 35:7) Chtěl Elihu říct, že naše úsilí ve službě pro Jehovu je zbytečné? Ne. Myslel tím, že Jehova není na našem uctívání závislý. Od nikoho nic nepotřebuje. Svým úsilím nemůžeme přispět k tomu, že bude bohatší nebo silnější. Naopak, jakoukoli pěknou vlastnost nebo schopnost máme od něj a on si všímá, jak tyto dary používáme.

4. K čemu Jehova přirovnává to, když laskavě jednáme s druhými?

4 Když projevujeme věrnou lásku lidem, kteří uctívají Jehovu, on to vnímá tak, jako bychom ji projevovali jemu osobně. Přísloví 19:17 říkají: „Kdo projevuje přízeň poníženému, půjčuje Jehovovi, a On mu oplatí jeho zacházení.“ Znamená tento verš, že Jehova si všímá úplně každého laskavého skutku, který uděláme pro druhé? Opravdu je to tak, že stvořitel vesmíru se považuje za dlužníka pouhých lidí, kteří s druhými jednají milosrdně, a že takové jednání považuje za půjčku a splácí ji svou přízní a požehnáním? Ano, je to tak. Potvrdil to i jeho vlastní Syn. (Přečti Lukáše 14:13, 14.)

5. Nad čím se teď zamyslíme?

5 Jehova kdysi nabídl proroku Izajášovi, aby ho zastupoval, a tím ukázal, že je rád, když se jeho služebníci podílejí na uskutečnění jeho záměru. (Iz. 6:8–10) Prorok to ochotně přijal a řekl: „Tady jsem! Pošli mě.“ Stejný postoj dnes projevují tisíce Jehovových služebníků. Ochotně ve službě Jehovovi vykonávají různé úkoly a přitom se setkávají s náročnými situacemi a podmínkami. Někdo ale může říct: „Vážím si toho, že můžu Jehovovi sloužit, ale opravdu záleží na tom, co dělám já osobně? Vždyť Jehova by tu práci mohl svěřit komukoli jinému.“ Na tuto otázku si odpovíme, když se zamyslíme nad některými událostmi ze života dvou Jehovových služebníků ze starověku, Debory a Baraka.

OCHROMIL JE STRACH, ALE BŮH JE POSÍLIL

6. Jaký byl rozdíl mezi Izraelity a Jabinovou armádou?

6 Izraelity už dvacet let „drsně utlačoval“ kananejský král Jabin. Lidé, kteří bydleli na venkově, se dokonce báli vycházet z domu. Z vojenského hlediska byli nedostatečně vybaveni. Neměli žádné útočné ani obranné zbraně, zatímco jejich nepřátelé měli 900 válečných dvoukolých vozů se železnými kosami. (Soud. 4:1–3, 13; 5:6–8) *

7., 8. a) Jaké pokyny dal zpočátku Jehova Barakovi? b) Jak Izraelité porazili Jabinovu armádu? (Viz úvodní obrázek.)

7 Nicméně Jehova dal Barakovi prostřednictvím prorokyně Debory tento jasný příkaz: „Jdi a rozložíš se na hoře Tabor a vezmeš si deset tisíc mužů ze synů Naftaliho a ze synů Zebulona. A v říčním údolí Kišon k tobě jistě přivedu Siseru, velitele Jabinova vojska,  a jeho válečné dvoukolé vozy a jeho zástup a skutečně ti ho dám do ruky.“ (Soud. 4:4–7)

8 Zpráva, že se hledají dobrovolníci, se rychle šířila a muži se začali shromažďovat u hory Tabor. Barak neztrácel čas a plnil Jehovovy pokyny. (Přečti Soudce 4:14–16.) Během klíčové bitvy v Taanaku změnila náhlá průtrž mračen krajinu v močál. Barak hnal nepřátelskou armádu až do Charošetu, vzdáleného 24 kilometrů. Někdy během té cesty Sisera opustil svůj kdysi hrůzu nahánějící vůz, který teď byl k ničemu, a utíkal do Caanannimu. Našel útočiště ve stanu Jael, manželky Kenity Chebera. Byl ale z bitvy vyčerpaný a usnul. Ve spánku, když se nemohl bránit, ho Jael odvážně zabila. (Soud. 4:17–21) Izraelité zvítězili! *

ROZDÍLNÝ POSTOJ K DOBROVOLNÉ SLUŽBĚ

9. Jaké podrobnosti ohledně bitvy proti Siserovi uvádí Soudci 5:20, 21?

9 Čtvrtou a pátou kapitolu Soudců je dobré studovat společně, protože každá kapitola odhaluje podrobnosti, které nejsou v té druhé. Například v Soudcích 5:20, 21 se píše: „Z nebe bojovaly hvězdy, bojovaly ze svých oběžných drah proti Siserovi. Bystřina Kišon je smyla.“ Mluví se zde o andělské pomoci, nebo o nějakém meteorickém roji? To zpráva nerozvádí. Ale co jiného než Boží zásah mohlo způsobit tak prudký déšť ve správnou chvíli na správném místě, takže v bažině uvízlo 900 válečných vozů? V Soudcích 4:14, 15 je v souvislosti s vítězstvím třikrát zmíněn Jehova. Zásluhy za něj si nemohl připsat nikdo z těch 10 000 izraelských dobrovolníků.

10., 11. Co byl Meroz a proč byl proklet?

10 Je ale zajímavé, že v písni ke chvále Jehovy za to zázračné vítězství Debora a Barak zpívali: „‚Proklínejte Meroz,‘ řekl Jehovův anděl, ‚proklínejte ustavičně jeho obyvatele, neboť nepřišli na pomoc Jehovovi, na pomoc Jehovovi se silnými.‘“ (Soud. 5:23)

11 Co přesně byl Meroz? Nevíme to jistě. Jeho prokletí totiž bylo tak účinné, že po něm nezůstala ani stopa. Mohlo to být město, jehož obyvatelé se nenabídli, že Barakovi pomůžou. Jelikož se proti Kananejcům postavilo 10 000 mužů z té oblasti, i obyvatelé Merozu museli slyšet, že se hledají dobrovolníci. Nebo to mohlo být město, kterým Sisera utíkal, když prchal před Barakem. Jeho obyvatelé možná měli příležitost tohoto krutého bojovníka zajmout, ale neudělali to. Měli možnost podpořit uskutečnění Jehovova záměru a zažít, jak je pak Jehova odmění. Ale v ten rozhodující okamžik, kdy mohli něco udělat, neudělali nic. To byl velký rozdíl oproti Jael, o jejímž odvážném činu se píše hned v dalších verších. (Soud. 5:24–27)

12. V čem se lišil postoj lidí popsaných v Soudcích 5:9, 10 a jak by nás to mělo ovlivnit dnes?

12 Ze zprávy v Soudcích 5:9, 10 vidíme další rozdíl mezi těmi, kdo se přidali k Barakovi a kdo ne. Debora a Barak chválili „[velitele] Izraele, kteří byli dobrovolníky mezi lidem“. Ti se zachovali úplně jinak než „jezdci na žlutavě  červených oslicích“, kterým pýcha zabránila jít do bitvy, a než ti, „kdo [seděli] na bohatých kobercích“, tedy užívali si přepychu. Barakovi muži byli ochotní bojovat na skalnatých svazích hory Tabor a v bažinatém údolí řeky Kišon a tím se naprosto lišili od těch, „kdo [šli] po cestě“ neboli upřednostnili pohodlí před bojem. Všem pohodlným lidem byla adresována vybídka „uvažujte“. Měli přemýšlet o tom, že propásli příležitost spolupracovat s Jehovou. A totéž by měl udělat každý, kdo dnes neslouží Bohu naplno.

13. V čem se lišil postoj kmenů Ruben, Dan a Ašer od postoje Zebulona a Naftaliho?

13 Těch 10 000 dobrovolníků na vlastní oči vidělo, jak se Jehova oslavil jako nejvyšší panovník. Tato důležitá událost byla něčím dalším, o čem mohli vyprávět, když „[vypočítávali] Jehovovy spravedlivé skutky“. (Soud. 5:11) Naproti tomu kmeny Ruben, Dan a Ašer jsou zmíněny v Soudcích 5:15–17 jako kmeny, které se víc staraly o svůj majetek – například svá stáda, lodě a přístavy – než o službu pro Jehovu. Naopak muži z kmenů Zebulon a Naftali „[opovrhovali] svou duší až k smrti“, tedy riskovali svůj život, aby Deboru a Baraka podpořili. (Soud. 5:18) Z těchto rozdílných postojů se můžeme něco důležitého naučit.

„ŽEHNEJTE JEHOVOVI“

14. Jak dnes dáváme najevo, že podporujeme Jehovu jako nejvyššího panovníka?

14 Dnes nás nikdo nevybízí, abychom se podíleli na doslovném boji, ale Jehovu jako nejvyššího panovníka můžeme podporovat tím, že odvážně a nadšeně kážeme. V naší době je v Jehovově organizaci zapotřebí víc dobrovolníků než kdy dřív. Spousta bratrů a sester slouží v různých odvětvích celodobé služby, například jako průkopníci, betelité nebo dobrovolníci na stavbách sálů  Království. A další bez ohledu na věk slouží jako dobrovolníci na krajských a regionálních sjezdech. Někteří starší nesou závažnou odpovědnost, když působí ve výborech pro styk s nemocnicemi a organizují sjezdy. Buď si jistý, že Jehova si tvojí ochoty hluboce váží a že na tvoji službu nikdy nezapomene. (Hebr. 6:10)

Než uděláš rozhodnutí, přemýšlej o tom, jaký vliv bude mít na tvoji rodinu a sbor (15. odstavec)

15. Jak můžeme poznat, jestli neztrácíme nadšení ve službě pro Jehovu?

15 Každý z nás by si měl položit otázky: Vyhovuje mi, že většinu práce ve sboru dělají druzí? Zaměřuju se příliš na hmotné věci, takže mi to brání sloužit Jehovovi víc? Mám podobnou víru a odvahu, jako měli Barak, Debora, Jael a 10 000 dobrovolníků, a dělám, co je v mých silách, abych vykonal jasný příkaz od Jehovy? Pokud přemýšlím o tom, že se přestěhuju do jiného města nebo země, abych měl víc peněz a lepší život, modlím se v té věci a uvažuju, jaký vliv to bude mít na moji rodinu a sbor? *

16. I když Jehova nic nepotřebuje, co mu můžeš dát?

16 Jehova nám prokazuje čest tím, že nám dovoluje, abychom ho jako nejvyššího panovníka podporovali. Od doby Adama a Evy Ďábel usiluje o to, aby se lidé postavili proti Jehovovi. Tím, že Boží vládu podporuješ, dáváš Satanovi najevo, na čí straně stojíš. Tvoje víra a věrnost Bohu tě motivují k tomu, že mu ochotně sloužíš, a on má z toho obrovskou radost. (Přísl. 23:15, 16) Když jsi mu věrný a posloucháš ho, může to použít jako odpověď na Satanův výsměch. (Přísl. 27:11) To, co Jehovovi můžeš dát, je tedy tvoje poslušnost. Váží si jí a raduje se z ní.

17. Co o budoucnosti ukazují Soudci 5:31?

17 Brzy budou na zemi pouze lidé, kteří budou podporovat Jehovu a nikoho jiného. Moc se na tu dobu těšíme. Cítíme to, co Debora a Barak, kteří zpívali: „Ať zahynou všichni tvoji nepřátelé, Jehovo. A ať jsou ti, kdo tě milují, jako když vychází slunce ve své moci.“ (Soud. 5:31) Tato prosba bude vyslyšena, až Jehova skoncuje se Satanovým zlým světem. Jakmile začne armagedonská válka, nebude už zapotřebí žádných dobrovolníků z řad lidí, kteří by proti nepříteli bojovali. Pak bude čas na to, abychom uposlechli pokyn „zastavte se a vizte Jehovovu záchranu“. (2. Par. 20:17) Teď ale máme spoustu příležitostí odvážně a nadšeně podporovat Jehovu jako nejvyššího panovníka.

18. Jak může tvoje ochotná služba zapůsobit na druhé?

18 „Za to, že se lid dobrovolně nabídl, žehnejte Jehovovi.“ Tak začala vítězná píseň, kterou zpívali Debora a Barak. Chválili tedy Nejvyššího, a ne lidi. (Soud. 5:1, 2) Když budeš ochotně sloužit Jehovovi, můžeš i ty podnítit druhé, aby mu žehnali neboli ho chválili.

^ 6. odst. Dlouhé, ostré kosy ze železa vyčnívaly zprostřed kol. Tyto válečné vozy naháněly nepřátelům hrůzu.

^ 8. odst. Podrobnosti tohoto poutavého příběhu najdeš v článku „Povstala ‚jako matka v Izraeli‘“ ve Strážné věži z 1. srpna 2015.

^ 15. odst. Viz článek „Budu mít na živobytí?“ ve Strážné věži z 1. července 2015.