Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

Patříme Jehovovi

Patříme Jehovovi

„Šťastný je národ, jehož Bohem je Jehova, lid, který si vyvolil za své dědictví.“ (ŽALM 33:12)

PÍSNĚ: 62, 58

1. Proč je Jehova právem vlastníkem všeho? (Viz úvodní obrázek.)

JEHOVOVI patří všechno. Jeho jsou „nebesa, ano nebesa nebes, země a všechno, co je na ní“. (5. Mojž. 10:14; Zjev. 4:11) Protože stvořil lidi, patří mu každý z nás. (Žalm 100:3) Přesto v průběhu lidských dějin vybíral určité skupiny těch, kdo mu patřili jedinečným způsobem.

2. Kdo podle Bible patřil a kdo dnes patří Jehovovi jedinečným způsobem?

2 Například ve 135. žalmu se píše, že věrní Jehovovi služebníci ve starověkém izraelském národu byli jeho „zvláštní majetek“. (Žalm 135:4) Prorok Ozeáš také předpověděl, že k Jehovovu lidu budou patřit i někteří z těch, kdo nejsou Izraelité. (Oz. 2:23) Toto proroctví se splnilo, když Jehova začal vybírat lidi z jiných národů, aby v budoucnosti vládli společně s Kristem. (Sk. 10:45; Řím. 9:23–26) Tento „svatý národ“ je Jehovovo „zvláštní vlastnictví“. Jeho členové jsou totiž pomazáni svatým duchem a vybráni, aby žili v nebi. (1. Petra 2:9, 10) Ale co ti všichni věrní křesťané v dnešní době, kteří mají naději na věčný život na zemi? I je Bůh označuje za svůj lid a za své vyvolené. (Iz. 65:22)

3. a) Kdo má dnes s Jehovou výjimečný vztah? b) Co si ukážeme v tomto článku?

 3 Ti, kdo tvoří „malé stádo“ a mají naději na život v nebi, a ti, kdo jsou označeni jako „jiné ovce“ a mají vyhlídku na život na zemi, uctívají Jehovu společně a tvoří „jedno stádo“. (Luk. 12:32; Jan 10:16) Určitě chceme Jehovovi dávat najevo vděčnost za to, že s ním máme tak jedinečný vztah. V tomto článku si ukážeme několik způsobů, jak to můžeme dělat.

ZASVĚTÍME SE JEHOVOVI

4. Co je jedním ze způsobů, jak dáme Jehovovi najevo vděčnost za to, že k němu můžeme mít blízký vztah, a jak to udělal Ježíš?

4 Vděčnost Jehovovi dáme najevo tím, že se mu zasvětíme. Křtem ve vodě formálně a veřejně uznáme, že je naším vlastníkem a že jsme ochotní se mu podřizovat. (Hebr. 12:9) Ježíš udělal něco podobného, když při křtu jakoby řekl Jehovovi: „Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože.“ (Žalm 40:7, 8) Svůj život dal Jehovovi, i když byl už od narození součástí národa, který mu byl zasvěcený.

5., 6. a) Jak se Jehova cítil, když se Ježíš dal pokřtít? b) Na příkladu ukaž, proč si Jehova váží toho, když mu zasvětíme svůj život.

5 Jak se Jehova cítil, když se Ježíš dal pokřtít? Biblická zpráva říká: „Když byl Ježíš pokřtěn, ihned vystoupil z vody; a pohleďme, otevřela se nebesa a viděl Božího ducha, jak sestupuje jako holubice a přichází na něj. Pohleďme, byl také hlas z nebes, který řekl: ‚To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.‘“ (Mat. 3:16, 17) Ačkoli Ježíš už svému nebeskému Otci patřil, Jehova měl radost, když viděl, že je ochotný se bezvýhradně podřizovat jeho vůli. Podobně má Jehova radost, když se mu zasvětíme my, a bude nám žehnat. (Žalm 149:4)

6 Ukažme si to na příkladu. Představ si muže, který vysázel na své zahradě spoustu nádherných květin. Jednoho dne si jeho dcerka jednu z nich vybere a přinese mu ji jako dárek. Ale ty květiny přece vysázel on. Jak mu dcerka může dát něco, co mu patří? Milujícího otce takové otázky ani nenapadnou. Bude mít z dárku velkou radost, protože mu ho dcerka dala z lásky. Ta květina bude pro něj znamenat mnohem víc než všechny ostatní květiny v zahradě. Jehova nemá o nic menší radost, když mu ochotně a bezvýhradně zasvětíme svůj život. (2. Mojž. 34:14)

7. Jak nám Malachiáš pomáhá pochopit, co Jehova cítí k těm, kdo mu ochotně slouží?

7 Přečti Malachiáše 3:16. Pokud ses ještě Jehovovi nezasvětil a nedal se pokřtít, přemýšlej o tom, proč je to tak důležité. Je pravda, že od chvíle, kdy jsi byl počat, patříš Jehovovi, stejně jako všichni ostatní lidé. Uvažuj ale o tom, jak moc bude Jehova šťastný, když ho uznáš za svého vládce a zasvětíš mu svůj život. (Přísl. 23:15) Jehova si váží těch, kdo mu ochotně slouží, a jejich jména píše do své pamětní knihy.

8., 9. Co Jehova žádá od těch, jejichž jména jsou zapsána v pamětní knize?

8 Pokud chceme, aby naše jméno zůstalo v Jehovově pamětní knize, musíme plnit určité závazky. Malachiáš konkrétně říká, že musíme mít „bázeň před Jehovou“ a myslet „na jeho  jméno“. Kdybychom uctívali někoho nebo něco jiného, naše jméno by bylo ze symbolické knihy života vymazáno. (2. Mojž. 32:33; Zjev. 3:5)

9 Takže nestačí Jehovovi slíbit, že budeme konat jeho vůli, a pak se dát pokřtít. Tyto věci uděláme jenom jednou a rychle se stanou součástí minulosti. Stát na Jehovově straně znamená poslouchat ho celý život a dokazovat to svým chováním. (1. Petra 4:1, 2)

ODMÍTÁME SVĚTSKÉ TOUHY

10. K čemu musí být Jehovovi věrní služebníci pevně rozhodnutí?

10 Při studiu minulého článku jsme přemýšleli o biblických zprávách o Kainovi, Šalomounovi a Izraelitech. Všichni tvrdili, že uctívají Jehovu, ale nebyli mu věrní. Z těchto příkladů jasně vyplynulo, že ti, kdo opravdu patří Jehovovi, musí být pevně rozhodnuti nenávidět, co je špatné, a milovat, co je dobré. (Řím. 12:9) Je tedy příhodné, že potom co se Malachiáš zmínil o pamětní knize, Jehova poukázal na rozdíl mezi tím, kdo jedná správně a kdo jedná špatně, a mezi tím, kdo Bohu slouží a kdo mu neslouží. (Mal. 3:18)

11. Proč by druzí měli jasně vidět, že uctíváme pouze Jehovu?

11 Přicházíme teď ke druhému způsobu, jak můžeme Jehovovi dávat najevo vděčnost za to, že si nás vybral, abychom patřili k jeho lidu. Náš duchovní pokrok musí být „zjevný všem“. (1. Tim. 4:15; Mat. 5:16) Polož si otázky: Vidí druzí, že jsem Jehovovi věrný? Když o sobě můžu říct, že jsem svědek Jehovův, jsem na to hrdý? Jehovu by hodně mrzelo, kdybychom se potom, co si nás vybral, zdráhali dát před druhými najevo, že mu patříme. (Žalm 119:46; přečti Marka 8:38)

Je z tvého způsobu života jasně vidět, že jsi svědek Jehovův? (12. a 13. odstavec)

12., 13. Proč někdy bývá těžké rozlišit, kdo patří Jehovovi?

12 Je smutné, že někteří napodobují „ducha světa“, a pak se příliš neliší od  těch, kdo Jehovovi neslouží. (1. Kor. 2:12) „Duch světa“ působí na lidi tak, že se zaměřují na své sobecké touhy. (Ef. 2:3) Uveďme si příklad. Přestože jsme dostali už hodně rad k oblékání a účesu, někteří se oblékají a upravují nevhodně. Nosí přiléhavé nebo odhalující oblečení, a to dokonce na shromáždění a sjezdy. Jiní mají extrémní sestřih nebo účes. (1. Tim. 2:9, 10) Výsledkem je, že může být těžké poznat, kdo patří Jehovovi a kdo je „přítelem světa“. (Jak. 4:4)

13 Někteří svědkové se „duchem světa“ nechali ovlivnit v jiných ohledech. To, jak tancují nebo se chovají na různých akcích, přesahuje míru toho, co je vhodné pro křesťany. Z fotek a komentářů, které přidávají na sociální sítě, je vidět, že přestali uvažovat jako duchovní lidé. Možná ve sboru nebyli pokáráni za vážný hřích, ale můžou mít negativní vliv na ty, kdo se snaží jednat tak, jak se to líbí Jehovovi. (Přečti 1. Petra 2:11, 12.)

Nenech se ovlivnit těmi, kdo se pevně nepostavili na Jehovovu stranu

14. Co musíme dělat, abychom svůj jedinečný vztah s Jehovou chránili?

14 Dnešní svět silně propaguje touhu těla, touhu očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu. (1. Jana 2:16) My patříme Jehovovi, a tak dostáváme rady, abychom „odvrhli bezbožnost a světské touhy a žili uprostřed tohoto nynějšího systému věcí se zdravou myslí a spravedlností a zbožnou oddaností“. (Tit. 2:12) To, jak mluvíme, jaké máme návyky v jídle a pití, jak se oblékáme a upravujeme a jakou máme pracovní morálku – prostě všechno, co děláme – by mělo jasně ukazovat, že jsme zasvěceni Jehovovi. (Přečti 1. Korinťanům 10:31, 32.)

MÁME „JEDEN K DRUHÉMU VŘELOU LÁSKU“

15. Proč bychom se ke spoluvěřícím měli chovat laskavě a láskyplně?

15 Naši vděčnost za výjimečné přátelství s Jehovou dáváme najevo i tím,  jak se chováme ke spoluvěřícím. I oni patří Jehovovi. Když to budeme mít stále na mysli, budeme s bratry a sestrami jednat vždycky laskavě a láskyplně. (1. Tes. 5:15) Ježíš svým následovníkům řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35)

16. Jaký příklad z Mojžíšova zákona ukazuje, co Jehova cítí ke svému lidu?

16 Abychom pochopili, jak bychom se k bratrům a sestrám ve sboru měli chovat, uvažujme o tomto příkladu: Náčiní v Jehovově chrámu bylo zasvěceno neboli vyhrazeno pouze pro uctívání Jehovy. Mojžíšův zákon podrobně stanovil, jak se o toto náčiní starat, a ten, kdo ho porušil, byl usmrcen. (4. Mojž. 1:50, 51) Pokud Jehovovi tak úzkostlivě záleželo na tom, jak se zachází s neživými nástroji používanými při uctívání, o co víc mu záleží na tom, jak se druzí chovají k jeho zasvěceným věrným služebníkům, které si vybral jako svůj lid. Jednou svému lidu řekl: „Ten, kdo se dotýká vás, dotýká se mé oční bulvy.“ (Zech. 2:8)

17. Čemu Jehova věnuje pozornost a naslouchá?

17 Je zajímavé, jak Malachiáš Jehovu vykreslil. Napsal, že věnuje pozornost a naslouchá tomu, jak se k sobě jeho služebníci chovají. (Mal. 3:16) Jehova skutečně „zná ty, kdo mu patří“. (2. Tim. 2:19) Dobře ví o všem, co uděláme nebo řekneme. (Hebr. 4:13) Když jsme k našim spoluvěřícím nelaskaví, Jehova tomu věnuje pozornost a naslouchá. A můžeme si být jistí, že si všímá také toho, když jsme k druhým pohostinní, štědří, laskaví a když jim odpouštíme. (Hebr. 13:16; 1. Petra 4:8, 9)

„JEHOVA NEOPUSTÍ SVŮJ LID“

18. Jak můžeme dávat najevo vděčnost za to, že máme čest patřit k Jehovovu lidu?

18 Chceme Jehovovi dávat najevo, že jsme mu moc vděční za to, že mu patříme. Víme, že naše rozhodnutí zasvětit mu svůj život, bylo to nejmoudřejší, co jsme mohli udělat. I když žijeme „mezi pokřivenou a převrácenou generací“, stále můžeme být „bezúhonnými a nevinnými“ a zářit „jako ti, kdo poskytují světlo ve světě“. (Fil. 2:15) Jsme rozhodnutí vyhýbat se všemu, co Jehova nenávidí. (Jak. 4:7) A milujeme své spoluvěřící a máme k nim úctu, protože Jehovovi patří i oni. (Řím. 12:10)

19. Jak Jehova odměňuje ty, kdo mu patří?

19 Bible slibuje: „Jehova neopustí svůj lid.“ (Žalm 94:14) Je to záruka, na kterou se můžeme spolehnout, ať se bude dít cokoli. I kdybychom zemřeli, Jehova na nás nezapomene. (Řím. 8:38, 39) „Jestliže žijeme, žijeme Jehovovi, nebo jestliže umíráme, umíráme Jehovovi. A proto ať žijeme, či umíráme, patříme Jehovovi.“ (Řím. 14:8) Moc se těšíme na den, až Jehova vzkřísí své věrné přátele, kteří zemřeli. (Mat. 22:32) Už dnes ale zažíváme mnoho požehnání. Je to tak, jak se píše v Bibli: „Šťastný je národ, jehož Bohem je Jehova, lid, který si vyvolil za své dědictví.“ (Žalm 33:12)