Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

 OKÉNKO DO MINULOSTI

Robert Boyle

Robert Boyle

Ten, kdo má rád historii, asi ví, že po Robertu Boyleovi je pojmenován přírodní zákon, který popisuje vztah mezi tlakem a objemem plynů. Svým historickým objevem této zákonitosti položil základ pro další vědecký rozvoj. Robert Boyle byl však nejen nadaný vědec, ale také muž s hlubokou vírou v Boha a jeho inspirované Slovo, Bibli.

BOYLE se narodil do bohaté rodiny, která žila nedaleko města Lismore v Irsku. Bylo to krátce před začátkem období, kterému se říká věk rozumu. V té době se přemýšliví lidé snažili osvobodit lidstvo od fanatismu, kterým bylo po celá staletí zotročováno. Boyle se s tímto cílem ztotožňoval. V autobiografii, kde popisoval své mládí, si dal jméno Philaretus, což znamená „milovník ctnosti“.

Boyleova touha po poznání byla doprovázená stejně silnou touhou sdílet s druhými všechno, co se dozvěděl. Napsal mnoho pojednání, která měla zásadní vliv na řadu jeho současníků, včetně slavného vědce sira Isaaca Newtona. V roce 1660 se Boyle stal jedním ze zakladatelů Královské společnosti, vědecké instituce se sídlem v Londýně, která existuje až dodnes.

NADANÝ VĚDEC

Boyle je považován za zakladatele moderní chemie. Zvolil úplně jiný přístup než tehdejší alchymisté. Ti své objevy zahalovali rouškou tajemství nebo je popisovali záhadnými výrazy, kterým jen těžko rozuměl ten, kdo mezi ně nepatřil. Naproti tomu Boyle veřejně publikoval všechny podrobnosti týkající se své práce. Kromě toho nechtěl, aby se jen automaticky přijímaly zavedené teorie,  ale propagoval, aby se zjišťovala fakta pomocí řízených experimentů.

Jeho experimenty podporovaly myšlenku, že se hmota skládá z částic, které se k sobě různě vážou a tím vznikají jednotlivé látky.

Svůj přístup k vědeckému výzkumu podrobně popsal v proslulé knize The Sceptical Chymist (Skeptický chemik). Doporučoval v ní, aby vědci nebyli arogantní ani dogmatičtí, ale byli ochotní přiznat chybu. Zdůrazňoval, že lidé s vyhraněnými názory by měli pečlivě rozlišovat mezi tím, co vědí, že je pravda, a tím, co si myslí, že je pravda.

Boyle zdůrazňoval, že lidé s vyhraněnými názory by měli pečlivě rozlišovat mezi tím, co vědí, že je pravda, a tím, co si myslí, že je pravda.

MUŽ S HLUBOKOU VÍROU

Stejný přístup měl Boyle k duchovním věcem. To, co zjistil o vesmíru a úžasné stavbě živých tvorů, ho přesvědčilo o existenci Stvořitele. Rezolutně proto odmítal ateismus, který mezi tehdejší inteligencí nabíral na síle. Došel k závěru, že ten, kdo o věcech poctivě přemýšlí, zkrátka musí věřit, že Bůh existuje.

Nemyslel si však, že ke skutečnému osvícení stačí pouhý lidský rozum. Uvědomoval si, že člověk potřebuje získat informace od Boha. Jak sám řekl, ty jsou zapsané v Božím Slově, Bibli.

Znepokojovalo ho, že mnozí biblické nauky neznali a podle všeho pro své náboženské názory neměli žádný pevný základ. Nepovažoval za správné, aby lidé zakládali svou víru čistě na tom, kde se narodili nebo čemu věří rodiče. Ze srdce si přál pomáhat druhým, aby Bibli znali lépe.

Boyle proto finančně podporoval vydávání Bible v mnoha jazycích. Patřily k nim některé z jazyků původních obyvatel Severní Ameriky a také arabština, irština, malajština a turečtina. To jen potvrzuje, že Robert Boyle byl nadaný, a přitom pokorný člověk s hlubokou touhou vždy hledat pravdu a pomáhat v tom druhým.