Přejít k článku

Přejít na obsah

Svědkové Jehovovi

Vybrat jazyk čeština

Jak můžeme chránit svoje děti?

Jak můžeme chránit svoje děti?

„Nikde to neříkej. Bude to naše tajemství.“

„Nikdo by ti neuvěřil.“

„Když to řekneš, rodiče se na tebe budou zlobit. Budou si myslet, že za to můžeš ty.“

„Ty už nechceš být mým zvláštním přítelem?“

„Nechceš mne dostat do vězení, viď?“

„Jestli to řekneš, zabiju tvé rodiče.“

POTÉ, co úchylný člověk zneužil dítě, aby ukojil svůj zvrácený chtíč, poté, co ho okradl o bezpečí a pocit nevinnosti, chce od oběti ještě něco — MLČENÍ. Aby si toto mlčení zajistil, využívá pocitu hanby, využívá tajemnosti, a dokonce otevřeného násilí. Připraví tak dítě o jeho nejlepší zbraň proti zneužití — o odhodlání mluvit, otevřeně se vyjádřit a požádat někoho dospělého o ochranu.

Je žalostné, že dospělí často bezděčně spolupracují s těmi, kdo zneužívají děti. Jak? Tím, že odmítají toto nebezpečí vzít na vědomí, tím, že podporují tajnůstkářský postoj k takovým věcem, tím, že věří často opakovaným smyšlenkám. Nevědomost, nesprávné informace a mlčení poskytují bezpečné útočiště úchylným lidem, nikoli jejich obětem.

Kanadská konference katolických biskupů například nedávno došla k závěru, že „úmyslná mlčenlivost“ byla tím, co umožnilo, aby mezi katolickým duchovenstvem po desetiletí přetrvávalo neomluvitelné zneužívání dětí. Když časopis Time popisoval široce rozšířenou epidemii krvesmilstva, uvedl také „úmyslnou mlčenlivost“ jako faktor, který „pouze napomáhá tomu, že pokračuje tragédie“ v rodinách.

Časopis Time si však všiml, že toto úmyslné mlčení přece jen končí. Proč? Jednoduše v důsledku poučování. Je to tak, jak uvádí časopis Asiaweek: „Všichni odborníci se shodují na tom, že nejlepší ochranou dítěte proti zneužití je poučená veřejnost.“ Aby rodiče chránili své děti, musí pochopit, jak skutečná je tato hrozba. Nezůstávejte v temnotě  kvůli nesprávným názorům, jež chrání ty, kdo zneužívají děti, a nechrání děti samotné. — Viz rámeček dole.

Poučujte své děti!

Moudrý král Šalomoun řekl svému synovi, že poznání, moudrost a schopnost přemýšlet ho mohou chránit „od špatné cesty, od člověka mluvícího zvrácenosti“. (Přísloví 2:10–12) A nepotřebují děti právě to? Brožura Child Molesters: A Behavioral Analysis (Analýza chování lidí, kteří necudně obtěžují děti) od Federálního úřadu pro vyšetřování to říká pod záhlavím „Ideální oběť“: „Pro mnoho dětí je sex téma, které je tabu a o kterém zvláště od svých rodičů dostávají málo přesných informací.“ Nepřipusťte, aby vaše děti byly „ideálními oběťmi“. Poučujte je o sexu. * Žádné dítě by například nemělo dosáhnout puberty bez znalostí, k jakým tělesným změnám u něho v tu dobu dochází. Nevědomost způsobí, že děti jsou zmatené, zahanbené — a zranitelné.

Žena, které budeme říkat Janet, byla v dětství zneužita a po letech byly pohlavně zneužity její dvě děti. Janet vzpomíná: „Byli  jsme vychováváni tak, že se u nás o sexu nikdy nemluvilo. Tak jsem vyrostla s pocity rozpaků vzhledem k těmto věcem. Bylo to něco neslušného. A když jsem měla děti, bylo to stejné. Mohla jsem o těchto věcech mluvit s dětmi jiných lidí, ale ne se svými dětmi. Myslím, že je to nezdravý postoj, protože děti jsou zranitelné, jestliže s nimi o těchto věcech nemluvíte.“

S ochranou před zneužitím lze začít v raném věku. Když učíte dítě pojmenovávat takové části těla, jako je pochva, prsa, konečník, penis, říkejte jim, že jsou tato místa dobrá, že jsou zvláštní — ale že jsou důvěrná. „Ostatní lidé se jich nesmějí dotýkat — dokonce ani maminka a tatínek — ani lékař, pokud při tom není maminka nebo tatínek nebo pokud neřeknou, že je to v pořádku.“ * Nejlepší je, když to mohou potvrdit oba rodiče nebo každý z dospělých poručníků.

V knize The Safe Child Book si Sherryll Kraizerová všímá toho, že ačkoli by děti měly bez zábran přehlížet úchylného člověka, křičet na něj nebo od něj utéci, mnohé děti, které byly zneužity, později řekly, že nechtěly vypadat nevychovaně. Děti tedy musí vědět, že někteří dospělí dělají špatné věci a že ani děti nejsou povinny poslechnout nikoho, kdo jim řekne, aby dělaly něco nesprávného. Děti musí vědět, že v takovém případě mají úplné právo říci ne, tak jako to řekl Daniel a jeho druhové dospělým lidem v Babylóně, kteří po nich chtěli, aby jedli nečistá jídla. — Daniel 1:4, 8; 3:16–18.

Jednou učební pomůckou, která je ve velkém měřítku doporučována, je hra „Co kdyby . . . ?“ Můžete se například zeptat: „Co kdyby ti učitel řekl, abys uhodil jiné dítě? Co bys udělal?“ Nebo: „Co kdyby ti (maminka, tatínek, pan farář, policista) řekl, abys skočil dolů z vysokého domu?“ Dítě možná odpoví nepřiměřeně nebo úplně špatně, neopravujte ho však drsně. Šok nebo nahánění hrůzy do hry nepatří. Odborníci v podstatě doporučují hrát tuto hru jemným, laskavým, a dokonce žertovným způsobem.

Dále své děti učte, aby odmítaly nevhodné projevy náklonnosti nebo projevy, které v nich vzbuzují nepříjemné pocity. Ptejte se například: „Co když tě maminčin a tatínkův přítel bude chtít políbit tak, že ti to bude nepříjemné?“ * Často je nejlepší povzbuzovat dítě, aby předvádělo ve hře to, co by pak mělo udělat.

Podobným způsobem se dítě může učit odolávat jiným taktikám úchylných lidí. Můžete se například zeptat: „Co když ti někdo řekne: ‚Víš, že jsem si tě oblíbil. Copak ty nechceš, abychom byli kamarádi?‘“ Když se dítě naučí vzepřít se takovým úskokům, probírejte další možnosti. Mohli byste se zeptat: „Když někdo řekne: ‚Jistě mě nechceš zranit, že ne?‘ Co na to řekneš?“ Naučte dítě vzepřít se jak slovy, tak jasným, pevným jednáním. Pamatujte na to, že úchylní lidé nejdříve zkoušejí, jak dítě reaguje na jemné pokusy o sblížení. Dítěti tedy musí být vštěpováno, že se má pevně vzepřít a říci: „Řeknu to na vás.“

Učte děti, aby se slovy a jasným, pevným jednáním vzepřely nevhodným nabídkám

 Buďte při nacvičování důslední

Neomezte nacvičování na jednorázový rozhovor. Děti potřebují časté opakování. Používejte svůj vlastní úsudek k tomu, abyste stanovili, jak otevřené má nacvičování být. Buďte však důslední.

Ujistěte se, že včas předejdete každému pokusu úchylného člověka vytvořit tajnou dohodu. Dítě by mělo vědět, že nikdy není v pořádku, když ho dospělý žádá, aby mělo před kterýmkoli z rodičů tajemství. Ujistěte dítě, že je správné, aby o tom s rodiči vždy mluvilo — dokonce i v případě, když slíbilo, že to neudělá. (Srovnej 4. Mojžíšovu 30:12, 16.) Někteří úchylní lidé dítě vydírají, pokud vědí, že neposlechlo určitá nařízení z domova. „Neřeknu to na tebe, když to ty neřekneš na mne,“ prohlásí. Děti by měly mít jistotu, že se rodiče nikdy nebudou zlobit, jestliže doma vše řeknou — dokonce i za těchto okolností. Když vše řeknou, nic se jim nestane.

Váš nácvik by měl také připravit dítě na to, aby se dokázalo postavit výhrůžkám. Někteří úchylní lidé před dítětem zabili malé zvíře a hrozili, že totéž udělají rodičům dítěte. Jindy dětem vyhrožovali, že zneužijí jejich mladší sourozence. Učte tedy děti, že bez ohledu na to, jaký strach vzbuzují hrozby úchylného člověka, vždy to na něj mají říci.

V tomto ohledu může být Bible učební pomůckou. Působivě zdůrazňuje Jehovovu všemohoucnost, a může tak zmírnit obavy z hrozeb. Děti potřebují vědět, že bez ohledu na to, o jaké hrozby se jedná, Jehova je schopen svému lidu pomoci. (Daniel 3:8–30) I když zlí lidé ublíží někomu z těch, které Jehova miluje, Bůh vždy může napravit škodu, která vznikla, a způsobit, aby vše bylo zase v pořádku. (Job, kapitoly 1, 2; 42:10–17; Izajáš 65:17) Ujišťujte dítě, že Jehova všechno vidí, včetně lidí, kteří dělají špatné věci, a dobrých lidí, kteří se snaží vzepřít se jim. — Srovnej Hebrejcům 4:13.

Obezřetní jako hadi

Pedofilové používají k necudnému obtěžování dětí jen velmi zřídka tělesné síly. Všeobecně dávají přednost tomu, že se nejdříve s dítětem spřátelí. Ježíšovo doporučení být „obezřetní jako hadi“ je tedy na místě. (Matouš 10:16) Bedlivý dohled milujících rodičů je jedním z nejlepších bezpečnostních opatření proti zneužití. Někteří úchylní lidé si vyhlédnou příležitost, kdy je dítě na veřejném místě samo, a zavedou rozhovor, který má vzbudit zvědavost dítěte. („Máš rád motorky?“ „Pojď se podívat na panenky do mého náklaďáku.“) Je pravda, že se svým dítětem nemůžete být pořád. Odborníci v otázkách péče o dítě uznávají, že dítě potřebuje určitou míru volnosti pohybu. Ale moudří rodiče jsou opatrní, aby předčasně neposkytli svému dítěti příliš velkou volnost.

Přesvědčte se, že dobře znáte každého dospělého nebo staršího dospívajícího,  který je v blízkosti vašich dětí, a buďte zvláště opatrní při rozhodování o tom, kdo by se měl starat o vaše děti, když s nimi nejste. Dejte si pozor na osoby hlídající vaše dítě, v jejichž společnosti má dítě divné pocity nebo je neklidné. Dejte si rovněž pozor na mladistvé, u kterých se zdá, že mají nepřiměřený zájem o malé děti a nemají žádné přátele svého věku. Důkladně si zjistěte vše dostupné o školce nebo škole. Prohlédněte si celé zařízení, promluvte se zaměstnanci a všímejte si pozorně, jak jednají s dětmi. Zeptejte se, zda by neměli nic proti tomu, kdybyste se přišli krátce podívat na své děti v nečekanou dobu; pokud s tím nesouhlasí, obraťte se jinam. — Viz Probuďte se! z 8. prosince 1987, s. 3–11, angl.

Je smutnou skutečností, že ani nejlepší rodiče nemohou ovlivnit všechno, co se děje s jejich dětmi. — Kazatel 9:11.

Je jedna věc, kterou rodiče mohou ovlivnit, jestliže spolupracují: domácí prostředí. Domov je místem, kde nejčastěji dochází ke zneužití dítěte, a další článek se proto zaměřuje na tuto otázku.

^ 13. odst. Viz Probuďte se! z 22. února 1992, s. 3–11, a z 8. července 1992, s. 30.

^ 15. odst. Velmi malé děti samozřejmě musí být koupány a přebalovány. V takovém případě jim rodiče omývají pohlavní orgány. Učte však své děti, aby se co nejdříve myly samy; někteří odborníci v otázkách péče o dítě doporučují, aby se děti učily mýt si přirození, pokud je to možné, od věku tří let.

^ 18. odst. Někteří odborníci upozorňují, že když své dítě nutíte, aby líbalo nebo objímalo každého, kdo si o to řekne, podkopáváte možná toto nacvičování. Někteří rodiče své dítě učí, aby se zdvořile omluvilo nebo nabídlo něco jiného, jestliže od něj někdo požaduje něco, co dítě udělat nechce.