Skutky 4:1–37

4  Zatímco ti [dva]* mluvili k lidem, přišli na ně přední kněží a chrámový velitel+ a saduceové+  a zlobili se, protože vyučovali lid a jasně oznamovali vzkříšení z mrtvých v Ježíšově případě;+  a vložili na ně ruce a dali je do vazby až do příštího dne,+ neboť byl již večer.  Avšak mnozí z těch, kdo naslouchali té řeči, uvěřili,+ a počet mužů dosáhl asi pěti tisíc.+  Příští den se v Jeruzalémě shromáždili jejich vládci a starší muži* a znalci Zákona+  (také Annáš,+ přední kněz, a Kaifáš,+ Jan a Alexandr a všichni, kteří byli z příbuzenstva předního kněze),  postavili je do svého středu a začali se dotazovat: „Jakou mocí nebo v čím jménu jste to udělali?“+  Potom jim Petr, naplněný svatým duchem,+ řekl: „Vládci lidu a starší muži,  jestliže jsme dnes vyslýcháni na základě dobrého skutku vůči churavému muži,+ totiž kým byl tento muž uzdraven,* 10  ať je vám všem a všemu izraelskému lidu známo, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského,+ kterého jste přibili na kůl,*+ ale jehož Bůh vzbudil z mrtvých,+ díky němu* zde stojí tento muž před vámi zdravý. 11  To je ‚kámen, s kterým jste vy, stavitelé, zacházeli jako s bezvýznamným, jenž se stal vrcholem rohu‘.+ 12  Kromě toho v žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno,+ jež bylo dáno mezi lidmi, jímž máme být zachráněni.“+ 13  Když spatřili Petrovu a Janovu otevřenost a uvědomili si, že to jsou nevzdělaní a obyčejní lidé,+ podivili se. A začali na nich poznávat, že bývali s Ježíšem;+ 14  a poněvadž se dívali na člověka, který byl vyléčen, jak s nimi stojí,+ neměli co říci na vyvrácení.+ 15  Přikázali jim tedy, aby vyšli ven ze sálu Sanhedrinu, a začali se spolu radit 16  a říkali: „Co s těmi lidmi uděláme?+ Protože se skutečně skrze ně stalo pozoruhodné znamení, zjevné všem obyvatelům Jeruzaléma;+ a my to nemůžeme popřít. 17  Nicméně, aby se to nerozšířilo dále mezi lid, povězme jim s hrozbami, aby již nemluvili na základě toho jména s vůbec žádným člověkem.“+ 18  A tak je zavolali a přikázali jim, aby se nikde nevyjadřovali ani nevyučovali na základě Ježíšova jména. 19  Petr a Jan jim však odpověděli a řekli: „Zda je v Božích očích spravedlivé naslouchat vám spíše než Bohu, to posuďte sami. 20  Ale pokud jde o nás, my nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“+ 21  Když jim tedy ještě pohrozili, propustili je, jelikož nenašli žádný důvod, pro který by je potrestali, a kvůli lidu,+ protože všichni oslavovali Boha za to, co se stalo; 22  vždyť člověku, na kterém se stalo to znamení, že byl uzdraven, bylo více než čtyřicet let. 23  Po propuštění odešli ke svým vlastním lidem+ a podali zprávu o tom, co jim řekli přední kněží a starší muži. 24  Když to uslyšeli, jednomyslně pozvedli své hlasy k Bohu+ a řekli: „Svrchovaný+ Pane,* ty jsi Ten, kdo učinil nebe a zemi, moře a všechno v nich+ 25  a kdo řekl prostřednictvím svatého ducha ústy našeho praotce Davida, svého sluhy:+ ‚Proč se národy rozbouřily a lidé rozjímají o prázdných věcech?+ 26  Králové země se postavili a panovníci se shlukli jako jeden [muž] proti Jehovovi* a proti jeho pomazanému.‘*+ 27  Právě tak Herodes i Pontský Pilát+ se ve skutečnosti shromáždili s [lidmi z] národů a s lidmi z Izraele v tomto městě proti tvému svatému+ sluhovi Ježíšovi, kterého jsi pomazal,*+ 28  aby udělali to, co předem stanovila tvá ruka a rada, aby se stalo.+ 29  A nyní, Jehovo,* věnuj pozornost jejich pohrůžkám+ a dej, ať tvoji otroci stále mluví tvé slovo se vší smělostí,+ 30  zatímco vztáhneš svou ruku k uzdravování a zatímco se budou dít znamení a předzvěsti+ jménem+ tvého svatého sluhy+ Ježíše.“ 31  A když úpěnlivě poprosili, zatřáslo se místo, na kterém byli shromážděni;+ a všichni do jednoho byli naplněni svatým duchem+ a mluvili Boží slovo se smělostí.+ 32  Nadto množství těch, kdo uvěřili, bylo jednoho srdce a duše+ a ani jediný neříkal, že cokoli z toho, co má, je jeho vlastní; ale všechno měli společné.+ 33  Apoštolové také s velkou mocí dále vydávali svědectví o vzkříšení Pána Ježíše;+ a nezasloužená laskavost byla na nich všech v hojné míře. 34  Vskutku, ani jeden z nich neměl nouzi;+ všichni totiž, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a přinášeli hodnotu za prodané věci 35  a skládali ji k nohám apoštolů.+ Rozdělovalo+ se zase každému, právě jakou kdo měl potřebu. 36  Tak Josef, kterému apoštolové dali příjmení Barnabáš,+ což přeloženo znamená Syn útěchy, Levita, rodák z Kypru, 37  jenž vlastnil kus země, ji prodal a peníze přinesl a složil je k nohám apoštolů.+

Poznámky

Dosl. „Zatímco oni“.
Nebo „starší“. Řec. tous pre·sby·teʹrous.
Nebo „byl tento muž zachráněn“.
Nebo „připevnili na kůl (kládu)“. Viz dodatek 5C.
Nebo „v tomto jménu“.
„Svrchovaný Pane.“ Řec. Deʹspo·ta; lat. Doʹmi·ne; J17,18(heb.) ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1E.
Viz dodatek 1D.
Nebo „jeho Kristovi“.
Nebo „kterého jsi učinil Kristem“. Řec. eʹchri·sas.
Viz dodatek 1D.