Jan 21:1–25

21  Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u Tiberiadského moře; ale zjevil se takto:  Šimon Petr a Tomáš, kterého nazývali Dvojče,+ a Natanael+ z galilejské Kány, Zebedeovi synové+ a dva jiní z jeho učedníků byli spolu.  Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Řekli mu: „Půjdeme také s tebou.“ Vyšli a nastoupili do člunu, ale během té noci nic nechytili.+  Když se však schylovalo k ránu, Ježíš stál na břehu, ale učedníci samozřejmě nerozeznali, že je to Ježíš.+  Ježíš jim pak řekl: „Děti, že nemáte nic k jídlu?“ Odpověděli mu: „Ne!“  Řekl jim: „Hoďte síť napravo od člunu a [něco] najdete.“+ Hodili ji tedy, ale pro množství ryb už ji nebyli schopni vytáhnout dovnitř.+  Ten učedník, kterého Ježíš miloval,*+ proto řekl Petrovi:+ „To je Pán!“ Jak tedy Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přepásal se vrchním oděvem, neboť byl nahý, a skočil do moře.  Ostatní učedníci však připluli v malém člunu, protože nebyli daleko od země, pouze asi devadesát metrů,* a vlekli síť ryb.  Když však vystoupili na zem, spatřili tam oheň založený dřevěným uhlím,+ na němž ležela ryba, a chléb. 10  Ježíš jim řekl: „Přineste nějaké z ryb, které jste právě teď chytili.“ 11  Šimon Petr tedy šel [do člunu] a táhl k zemi síť plnou velkých ryb, [bylo] jich sto padesát tři. Přestože [jich] bylo tolik, síť nepraskla. 12  Ježíš jim řekl: „Pojďte, nasnídejte se.“+ Nikdo z učedníků neměl odvahu se ho dotázat: „Kdo jsi?“, protože věděli, že je to Pán. 13  Ježíš přišel, vzal chléb, dal jim jej+ a podobně rybu. 14  To již bylo potřetí,+ že se Ježíš objevil učedníkům po svém vzbuzení z mrtvých. 15  Když se nasnídali, Ježíš řekl Šimonu Petrovi: „Šimone, synu Janův,* miluješ* mě víc než tyto [zde]?“+ Řekl mu: „Ano, Pane, ty víš, že mám k tobě náklonnost.“*+ Řekl mu: „Syť mé beránky.“+ 16  Opět mu podruhé řekl: „Šimone, synu Janův, miluješ*+ mě?“ Řekl mu: „Ano, Pane, ty víš, že mám k tobě náklonnost.“* Řekl mu: „Pas mé ovečky.“+ 17  Řekl mu potřetí: „Šimone, synu Janův, máš ke mně náklonnost?“* Petr se zarmoutil, že mu potřetí řekl: „Máš ke mně náklonnost?“ Proto mu řekl: „Pane, ty víš všechno;+ uvědomuješ si, že mám k tobě náklonnost.“* Ježíš mu řekl: „Syť mé ovečky.+ 18  Vpravdě, vpravdě ti říkám: Když jsi byl mladší, přepásával ses a chodíval jsi, kam jsi chtěl. Až však zestárneš, natáhneš ruce a jiný tě přepásá+ a odvede tě, kam si nepřeješ.“+ 19  To řekl, aby naznačil, jakou smrtí+ oslaví Boha.+ Když to tedy řekl, řekl mu: „Dále mě následuj.“+ 20  Když se Petr obrátil, viděl, jak ho následuje učedník, kterého Ježíš miloval,*+ ten, který se také při večeři naklonil dozadu na jeho hruď a řekl: „Pane, kdo je ten, který tě zrazuje?“ 21  Když ho tedy Petr zahlédl, řekl Ježíšovi: „Pane, co ten bude [dělat]?“ 22  Ježíš mu řekl: „Jestliže je to má vůle, aby zůstal, dokud nepřijdu,+ proč se o to staráš? Ty mě dále následuj.“ 23  To slovo proto vešlo mezi bratry, že ten učedník nezemře. Ježíš mu však neřekl, že nezemře, ale: „Jestliže je to má vůle, aby zůstal,+ dokud nepřijdu, proč se o to staráš?“ 24  Je to ten učedník,+ který o tom vydává svědectví a který tyto věci napsal, a my víme, že svědectví, jež dává, je pravé.+ 25  Vskutku je také mnoho jiných věcí, které Ježíš učinil, které kdyby byly někdy dopodrobna vypsány, domnívám se, že by sám svět nemohl ty napsané svitky obsáhnout.*+

Poznámky

Nebo „měl raději“.
Dosl. „asi dvě stě loket“. Viz dodatek 8A.
„Janův“, BVg; ASyp‚s „Jonův“. Viz 1:42, ppč. „Janův“.
Řec. a·ga·paisʹ.
Řec. fi·loʹ se.
Řec. a·ga·paisʹ.
Řec. fi·loʹ se.
Řec. fi·leisʹ me.
Řec. fi·loʹ se.
Nebo „měl raději“.
V. 25 je obsažen v אcABCVgSyp‚s; א* vynechává.