Ezekiel 13:1–23

13  A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo:  „Synu člověka, prorokuj o izraelských prorocích, kteří prorokují,+ a těm, kdo prorokují ze svého vlastního srdce,+ řekneš: ‚Slyšte Jehovovo slovo.+  Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Běda hloupým+ prorokům, kteří chodí podle svého vlastního ducha,*+ když nic neviděli!+  Tvoji vlastní proroci, Izraeli, se stali podobnými liškám na zpustošených místech.+  Jistě nevystoupíte do průrev+ ani nepostavíte kamennou zeď+ ve prospěch izraelského domu, aby se v Jehovově+ dnu postavil do bitvy.“*  „Viděli ve vidění, co je nepravdivé, a lživou věštbu+ — ti, kdo říkají: ‚Jehovův výrok je‘, když je Jehova neposlal, a čekali, až se nějaké slovo splní.+  Neviděli jste snad nepravdivé vidění a neříkali jste lživou věštbu, když jste říkali: ‚Jehovův výrok je‘, když jsem nic nemluvil?“‘+  ‚Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „‚Protože jste mluvili nepravdu a viděli jste ve vidění lži, proto hle, jsem proti vám,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“  A má ruka je proti prorokům, kteří vidí ve vidění nepravdy a kteří věští lež.+ Nesetrvají v důvěrné+ skupině mého lidu a nebudou zapsáni do zápisu* izraelského domu+ a nepřijdou na izraelskou půdu;+ a vy budete* muset poznat, že jsem Svrchovaný Pán Jehova,+ 10  protože, ano protože zavedli můj lid na scestí a říkají: „Je mír!“, když žádný mír není,+ a je tu někdo, kdo staví dělicí stěnu, ale jsou tu marně+ ti, kdo ji omítají vápnem.‘+ 11  Řekni těm, kdo omítají vápnem, že to spadne. Jistě nastane zaplavující liják a budete padat vy, kroupy,* a zadutí* větrných bouří způsobí rozpolcení.+ 12  A pohleďte, stěna musí spadnout. Neřekne se vám: ‚Kde je ta omítka,* kterou jste omítali?‘+ 13  Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Způsobím také, aby v mém vzteku propuklo zadutí větrných bouří, a v mém hněvu nastane zaplavující liják a ve vzteku budou kroupy k záhubě.+ 14  A strhnu stěnu, kterou jste omítli vápnem, a uvedu ji ve styk se zemí a bude odhalen její základ.+ A ono* jistě padne, a vy dospějete ke konci uprostřed něho; a budete muset poznat, že já jsem Jehova.‘+ 15  ‚A skoncuji se svým vztekem na stěně a na těch, kdo ji omítají vápnem, a řeknu vám: „Stěna už není a ti, kdo ji omítali, už nejsou,+ 16  izraelští proroci, kteří prorokují Jeruzalému a kteří pro něj mají vidění míru,+ když mír není,“‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.+ 17  A pokud jde o tebe, synu člověka, zaměř svůj obličej+ proti dcerám svého lidu, které jednají jako prorokyně+ ze svého vlastního srdce,+ a prorokuj proti nim. 18  A řekneš: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Běda ženám, které sešívají pásky na všechny lokty* a dělají závoje na hlavu každé velikosti, aby lovily duše!*+ Jsou duše, které lovíte, ty, jež patří mému lidu, a duše, jež patří vám, ty, které zachováváte naživu? 19  A budete mě znesvěcovat u mého lidu za hrsti ječmene a za sousta chleba,+ abyste usmrcovaly duše, které by neměly zemřít,+ a abyste zachovávaly naživu duše, které by neměly žít, svou lží mému lidu, těm posluchačům lži?“‘+ 20  Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Hle, ženy, jsem proti vašim páskám, jimiž honíte duše, jako by to byli létající tvorové,* a strhnu vám je z paží a propustím* duše, které lovíte, duše,* jako by to byli létající tvorové.+ 21  A strhnu vaše závoje a osvobodím svůj lid z vaší ruky a už se ve vaší ruce neprokáží být něčím chyceným při lovu; a budete muset poznat, že já jsem Jehova.+ 22  Protože jste skličovaly srdce spravedlivého falší,+ když jsem mu sám nezpůsobil bolest, a protože jste posilovaly ruce ničemného,+ aby se neobrátil zpět od své špatné cesty, aby byl zachován naživu,+ 23  proto už dál neuvidíte ve vidění nepravdu, ženy,+ a už nebudete věštit+ věštbu;+ a osvobodím svůj lid z vaší ruky+ a budete muset poznat, že já jsem Jehova.‘“+

Poznámky

„Svého vlastního ducha.“ Heb. ru·chamʹ; lat. spiʹri·tum; řec. kar·diʹas, „srdce“.
Nebo „války“.
Dosl. „psaní“.
„Vy budete“, MTSyVg; LXX „oni budou“.
Podle M; LXX „a dám řítící se kameny proti jejich spojením, a padnou“; Vg „a dám velmi velké kameny řítící se shora“.
„A zadutí.“ Heb. weruʹach; řec. pneuʹma; lat. venʹtum, „vítr“.
Nebo „malta“.
„Ono“, ž. r.; nevztahuje se na „stěnu“, v heb. m. r., ale možná na město.
Dosl. „klouby rukou“.
„Duše.“ Heb. nefa·šóthʹ, ž. r., mn. č.; řec. psy·chasʹ; lat. aʹni·mas.
Nebo „byly ... mouchy“.
Dosl. „a pošlu pryč“.
„Duše.“ Heb. nefa·šimʹ, m. r., mn. č. od neʹfeš, ž. r. Jediný výskyt v M; pravděpodobně se tedy má číst chof·šimʹ, „svobodné“.