Daniel 10:1–21

10  Ve třetím roce perského krále Kýra*+ byla Danielovi, který byl nazván jménem Beltšacar,+ zjevena záležitost; a ta záležitost byla pravdivá,* a byla velká vojenská služba.+ A porozuměl té záležitosti a měl porozumění viděnému.+  V těch dnech jsem já, Daniel, plné tři týdny* truchlil.+  Nejedl jsem lahůdkový chléb a do úst mi nevešlo maso ani víno a nijak jsem se nepotíral [olejem], dokud se nevyplnily celé tři týdny.+  A čtyřiadvacátý den prvního měsíce, když jsem byl na břehu velké řeky, totiž Chiddekelu,*+  také jsem přistoupil k tomu, abych pozvedl oči a viděl, a byl tu jistý muž* oblečený v plátně,+ s boky+ přepásanými ufazským* zlatem.*+  A jeho tělo se podobalo chryzolitu+ a jeho obličej vypadal jako blesk+ a jeho oči jako ohnivé pochodně,+ a jeho paže a místo jeho nohou se podobaly pohledu na nablýskanou měď,+ a zvuk jeho slov se podobal zvuku zástupu.  A ten zjev jsem viděl jen já sám, Daniel; ale pokud jde o muže,* kteří byli se mnou, ti ten zjev neviděli.+ Padlo však na ně veliké chvění, takže se rozběhli pryč a poschovávali se.  A já — já jsem zůstal sám, takže jsem viděl ten velký zjev. A nezůstala ve mně žádná síla a má vlastní důstojnost se ve mně změnila ke zhoubě, a neuchoval jsem si žádnou sílu.+  A začal jsem slyšet zvuk jeho slov; a zatímco jsem slyšel zvuk jeho slov, jsem také tvrdě spal+ na svém obličeji, obličejem k zemi.+ 10  A pohleďme, dotkla se mě ruka a postupně+ mnou zahýbala, abych [se zvedl] na kolena a na dlaně svých rukou. 11  A přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Danieli, velmi žádoucí muži,*+ měj porozumění slovům, která k tobě mluvím,+ a postav se, kde jsi stál, neboť jsem byl nyní k tobě poslán.“ A když se mnou promluvil to slovo, opravdu jsem se postavil a mrazilo mě. 12  A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Neboj se,+ Danieli, vždyť od prvního dne, kdy jsi dal své srdce tomu, abys porozuměl+ a pokořoval se před svým Bohem,*+ byla tvá slova slyšena a sám jsem přišel kvůli tvým slovům.+ 13  Ale jedenadvacet dní mi kladl odpor+ kníže*+ královské říše Persie,+ a pohleď, přišel mi na pomoc Michael,*+ jeden z nejpřednějších* knížat;+ a já, já jsem tam zůstal* vedle perských králů.+ 14  A přišel jsem způsobit, abys rozpoznal, co postihne tvůj lid+ v konečné části dnů,+ protože je to vidění+ na dny ještě [budoucí].“+ 15  A když se mnou mluvil taková slova, měl jsem obličej zaměřený k zemi+ a oněměl jsem. 16  A pohleďme, mých rtů se dotýkal+ někdo připomínající podobu synů lidstva,* a začal jsem otvírat ústa a mluvit+ a říkat tomu, který stál přede mnou: „Můj pane,*+ kvůli tomu zjevu ve mně propukly křeče a neuchoval jsem si žádnou sílu.+ 17  Jak byl tedy sluha tohoto mého pána schopen s tímto mým pánem mluvit?+ A pokud jde o mne, až do teď ve mně neobstála žádná síla a vůbec ve mně nezůstal dech.“+ 18  A ten, který vypadal jako pozemský člověk,* přistoupil k tomu, aby se mě opět dotkl a posílil mě.+ 19  Potom řekl: „Neboj se,+ velmi žádoucí muži.*+ Kéž máš pokoj.+ Buď silný, ano, buď silný!“+ A jakmile se mnou promluvil, vynaložil jsem sílu a nakonec jsem řekl: „Ať můj pán mluví,+ protože jsi mě posílil.“+ 20  Přikročil tedy k tomu, aby řekl: „Opravdu víš, proč jsem k tobě přišel? A teď půjdu zpět, abych bojoval s knížetem* Persie.+ Až budu vycházet, pohleď, bude přicházet také kníže Řecka.*+ 21  Povím ti však věci zaznamenané ve spisu pravdy,+ a nikdo se mnou silně nedrží v těchto [věcech] kromě Michaela,*+ vašeho knížete.+

Poznámky

„Kýra.“ Heb. leKhóʹreš; řec. Kyʹrou; lat. Cyʹri.
Dosl. „a ... pravda“. Heb. we·ʼemethʹ.
Dosl. „tři týdny dnů“. Heb. šelo·šahʹ ša·vu·ʽimʹ ja·mimʹ.
„Chiddekelu.“ Heb. Chid·daʹqel; LXXVg „Tigridu“; Sy „Eufratu“.
Dosl. „jeden muž“. Heb. ʼiš-ʼe·chadhʹ.
„Ufazským.“ Heb. ʼU·fazʹ; lat. o·briʹzo, „přečištěným“.
Zlatem.“ Heb. bekheʹthem, slovo převzaté z egyptštiny.
„Ale pokud jde o muže.“ Heb. weha·ʼana·šimʹ, mn. č. od ʼiš.
Dosl. „muži žádoucích věcí“. Heb. ʼiš-chamu·dhóthʹ.
„Svým Bohem.“ Heb. ʼElo·hejʹkha.
„Ale ... kníže.“ Heb. wesarʹ; LXXBagster(řec.) arʹchon; lat. prinʹceps.
„Michael“, M(heb. Mi·kha·ʼelʹ)LXXSyVg; znamená „kdo je jako Bůh?“.
Nebo „prvních“.
„Já, já jsem ... zůstal“, MVg; LXX „jeho jsem nechal“.
Nebo „synů pozemských lidí“. Heb. benéʹ ʼa·dhamʹ.
„Můj pane.“ Heb. ʼadho·n; lat. doʹmi·ne mi.
Nebo „jako člověk“. Heb. ʼa·dhamʹ; řec. an·throʹpou; lat. hoʹmi·nis.
Viz v. 11 ppč.
„Knížetem.“ Heb. sar; LXXBagster(řec.) arʹchon·tos; lat. prinʹci·pem.
„Řecka.“ Heb. Ja·wanʹ, „Javanu“. Viz 8:21 ppč.
Viz v. 13, ppč. „Michael“.