Zjevení 16:1–21

16  A slyšel jsem, jak silný hlas+ ze svatyně řekl sedmi andělům: „Jděte a vylijte na zem sedm misek Božího hněvu.“+  A první+ odešel a vylil svou misku na zem.+ A na lidech, kteří měli označení divokého zvířete+ a kteří uctívali jeho obraz,+ se objevil škodlivý a zhoubný vřed.+  A druhý+ vylil svou misku do moře.+ A stalo se krví+ jako z mrtvého člověka, a každá živá duše zemřela, [ano,] všechno v moři.+  A třetí+ vylil svou misku do řek+ a pramenů vod. A staly se krví.+  A slyšel jsem, jak anděl nad vodami řekl: „Ty,* který jsi a který jsi byl,+ Ty věrně oddaný,+ jsi spravedlivý, protože jsi vynesl tato rozhodnutí,+  protože vylévali krev svatých a proroků,+ a ty jsi jim dal pít krev.+ Zaslouží si to.“+  A slyšel jsem, jak oltář řekl: „Ano, Jehovo* Bože, Všemohoucí,+ tvá soudcovská rozhodnutí jsou pravá a spravedlivá.“+  A čtvrtý+ vylil svou misku na slunce; a [slunci]* bylo dáno, aby sežehlo lidi* ohněm.+  A lidé byli sežehnuti velkým žárem, ale rouhali se jménu+ Boha, který má autoritu+ nad těmito ranami, a nečinili pokání, takže by mu vzdali slávu.+ 10  A pátý vylil svou misku na trůn divokého zvířete.+ A jeho království se zatmělo,+ a bolestí se začali hryzat do jazyka, 11  ale rouhali se+ nebeskému BOHU pro své bolesti a pro své vředy a nečinili pokání ze svých skutků. 12  A šestý+ vylil svou misku na velkou řeku Eufrat+ a její voda vyschla,+ aby byla připravena cesta králům+ od východu slunce. 13  A viděl jsem tři nečisté inspirované výroky,*+ [které vypadaly] jako žáby,+ vycházet z tlamy draka+ a z tlamy divokého zvířete+ a z úst falešného proroka.*+ 14  Jsou to ve skutečnosti výroky inspirované* démony+ a provádějí znamení+ a vycházejí ke králům+ celé obydlené země,*+ aby je shromáždily k válce+ velikého dne+ Boha Všemohoucího.+ 15  „Pohleď, přicházím* jako zloděj.+ Šťastný je ten, kdo zůstává bdělý+ a udržuje si své svrchní oděvy, aby nechodil nahý a aby se lidé nedívali na jeho hanebnost.“+ 16  A shromáždily je na místo,* které se hebrejsky nazývá Har-Magedon.*+ 17  A sedmý vylil svou misku na vzduch.+ Na to vyšel silný hlas+ ze svatyně od trůnu a řekl: „Stalo se!“ 18  A nastaly blesky a hlasy a hromy a nastalo velké zemětřesení,+ jaké dosud nenastalo, co jsou lidé na zemi,+ tak rozsáhlé zemětřesení, tak veliké.+ 19  A velké město+ se rozštěpilo na tři části a města národů padla; a Velký Babylón*+ byl připomenut před zrakem Boha, aby mu [Bůh] dal pohár vína hněvu své zloby.+ 20  Také každý ostrov uprchl a hory nebyly nalezeny.+ 21  A velké krupobití+ s kameny, z nichž každý vážil asi talent,* sestoupilo z nebe na lidi* a lidé se rouhali+ Bohu pro tu ránu krupobití,+ protože jeho rána byla neobyčejně velká.

Poznámky

„Ty“, אACVgSyh; TR „Ty, Pane“; J7,8,13,14,16 „Ty, Jehovo“.
Viz dodatek 1D.
Dosl. „mu“.
Nebo „lidstvo“.
Nebo „nečisté duchy“.
„Falešného proroka.“ Řec. pseu·do·pro·feʹtou; lat. pseu·do·pro·pheʹtae; J17,22(heb.) neviʼʹ haš·šeʹqer.
Nebo „ve skutečnosti duchové“.
Dosl. „obydlené“. Řec. oi·kou·meʹnes, ž. r., j. č., vztahuje se na zemi.
„Přicházím“, אcAVgSyh; א* „Přichází“.
„Místo“, אVgSyh; A „řeku“.
Nebo „Armagedon“. Řec. Har Ma·ge·donʹ; lat. Her·ma·geʹdon; J18,22(heb.) Har Meghid·dónʹ, „hora Megiddo“.
Řec. Ba·by·lonʹ; J17,22(heb.) Ba·velʹ.
Asi 20,4 kg.
Nebo „lidstvo“.