Zjevení 10:1–11

10  A viděl jsem jiného silného anděla,+ oděného oblakem,+ jak sestupuje* z nebe, a nad jeho hlavou byla duha a jeho obličej byl jako slunce+ a jeho nohy+ byly jako ohnivé sloupy  a v ruce měl malý otevřený svitek.* A postavil pravou nohu na moře, ale levou na zem,+  a vykřikl silným hlasem, právě jako když řve lev.+ A když vykřikl, sedm hromů+ vydalo své vlastní hlasy.  A když těch sedm hromů mluvilo, již jsem chtěl psát; ale slyšel jsem hlas z nebe,+ který řekl: „Zapečeť,*+ co mluvilo sedm hromů, a nezapisuj to.“  A anděl, kterého jsem viděl, jak stojí na moři a na zemi, pozvedl pravici k nebi+  a při Tom, který žije+ po celou věčnost,+ který stvořil nebe a věci v něm, a zemi a věci na ní, a moře a věci v něm,*+ přísahal: „Již nebude odklad;*+  ale za dnů zaznění* sedmého anděla,+ až se přichystá zatroubit na svou trubku,+ je opravdu dovedeno do konce Boží posvátné tajemství*+ podle dobré zprávy, kterou oznámil svým vlastním otrokům, prorokům.“+  A hlas,+ který jsem slyšel z nebe, se mnou opět mluví a říká: „Jdi, vezmi otevřený svitek, který je v ruce anděla, jenž stojí na moři a na zemi.“+  A odešel jsem k andělovi a pověděl jsem mu, aby mi dal ten malý svitek. A řekl mi: „Vezmi ho a sněz,+ a v tvém břiše způsobí hořkost, ale v tvých ústech bude sladký jako med.“ 10  A vzal jsem ten malý svitek z andělovy ruky a snědl jsem ho,+ a v mých ústech byl sladký jako med;+ ale když jsem ho snědl, v mém břiše způsobil hořkost. 11  A říkají mi: „Musíš opět prorokovat vzhledem k lidem a národům a jazykům a mnoha králům.“+

Poznámky

Dosl. „schází“.
Dosl. „malou knížku“. Řec. bi·bla·riʹdi·on.
Nebo „Drž v tajnosti“.
„A moře a věci v něm“, P47אcCVg; א*A vynechávají.
Dosl. „čas“. Řec. chroʹnos.
Nebo „hlasu“. Řec. fo·nesʹ.
Nebo „záhada“. Řec. to my·steʹri·on.