Přísloví 28:1–28

28  Ničemní prchají, když není žádný pronásledovatel,+ kdežto spravedliví jsou jako mladý lev, který si důvěřuje.+  Kvůli svému přestupku má země mnoho [po sobě následujících] knížat,+ ale prostřednictvím člověka s rozlišovací schopností,* který má poznání práva, [kníže]* zůstane dlouho.+  Zdatný muž, který má málo prostředků a který šidí ponížené,+ je jako déšť, který smývá, takže není žádná potrava.  Ti, kdo opouštějí zákon, chválí ničemného,+ ale ti, kdo zákon dodržují, se proti nim rozněcují.+  Lidé propadlí špatnosti nemohou rozumět soudu, ale ti, kdo hledají Jehovu, mohou rozumět všemu.+  Lepší je ten, kdo [má] málo prostředků [a] chodí v ryzosti, než někdo pokřivený ve [svých] cestách, třebaže je bohatý.+  Syn s porozuměním zachovává zákon,+ ale kdo se druží s nenasyty, pokořuje svého otce.+  Kdo rozmnožuje své hodnotné věci úrokem a lichvou,+ sbírá je pouze pro toho, který projevuje přízeň poníženým.+  Kdo odvrací ucho, aby neslyšel zákon+ — i jeho modlitba je něco odporného.+ 10  Kdo působí, aby přímí zbloudili na špatnou cestu,+ sám padne do své vlastní jámy,+ ale bezúhonní získají do vlastnictví dobré.+ 11  Boháč je moudrý ve svých vlastních očích,+ ale ponížený, který má rozlišovací schopnost, ho prozkoumává.+ 12  Když spravedliví jásají,+ je hojnost krásy; ale když povstávají ničemní, člověk se zastírá.+ 13  Kdo přikrývá své přestupky, nebude mít úspěch,+ ale tomu, kdo [je] vyznává a opouští, bude projeveno milosrdenství.+ 14  Šťastný je člověk, který ustavičně cítí děs,+ ale ten, kdo zatvrzuje své srdce, upadne do neštěstí.+ 15  Jako mručící lev a útočící medvěd je ničemný panovník nad poníženým lidem.+ 16  Vůdce, jemuž se nedostává pravá rozlišovací schopnost, má také hojně podvodných zvyklostí,+ ale ten, kdo nenávidí nepoctivý zisk,+ prodlouží [své] dny. 17  Člověk s břemenem viny krve za duši sám uprchne až do jámy.+ Ať ho nechytají. 18  Kdo chodí bezúhonně, bude zachráněn,+ ale kdo se pokřivil ve [svých] cestách, ihned padne.+ 19  Kdo obdělává svou vlastní zemskou půdu, bude mít dostatek chleba,+ a kdo usiluje o nehodnotné věci, bude mít dostatek chudoby.+ 20  Muž věrných činů* získá mnohá požehnání,+ ale kdo chvátá, aby získal bohatství, nezůstane nevinný.+ 21  Projevovat stranickost* není dobré,+ ani to, aby zdatný muž udělal přestupek pro pouhý kus chleba. 22  Muž se závistivým okem pospíchá za hodnotnými věcmi,+ ale neví, že na něho přijde nouze. 23  Kdo kárá nějakého člověka,+ najde později více přízně než ten, kdo lichotí svým jazykem.* 24  Kdo okrádá svého otce a matku+ a říká: „To není žádný přestupek“,+ je společníkem muže, který působí zhoubu. 25  Kdo je vyzývavý v duši, popuzuje [ke] sváru,+ ale ten, kdo spoléhá na Jehovu, ztuční.+ 26  Kdo důvěřuje ve své vlastní srdce, je hloupý,+ ale kdo chodí v moudrosti, ten unikne.+ 27  Kdo dává tomu, jenž [má] málo prostředků, nebude mít nouzi,+ ale kdo schovává své oči, toho budou hodně proklínat.+ 28  Když povstávají ničemní, člověk* se skrývá;+ ale když hynou, spravedlivých přibývá.+

Poznámky

Dosl. „ale prostřednictvím pozemského člověka s rozlišovací schopností“. Heb. u·veʼa·dhamʹ me·vinʹ.
Dosl. „on“.
„Muž věrných činů.“ Heb. ʼiš ʼemu·nóthʹ.
Dosl. „Rozlišovat obličeje“.
Dosl. „dělá jazyk hladkým“. Nebo „používá hladký jazyk“.
Dosl. „pozemský člověk“. Heb. ʼa·dhamʹ.