Nářky 4:1–22

א [ʼaʹlef]  4  Jak jen pohasíná zlato, jež září, to dobré zlato!*+Jak jen se svaté kameny*+ sypou na začátku všech ulic!+ ב [béth]   Pokud jde o drahocenné syny Sionu,+ ty, kdo byli vyvažováni přečištěným zlatem,*jak jen byli počítáni za velké hliněné džbány, dílo hrnčířových rukou!+ ג [giʹmel]   I šakali nastavili vemeno. Kojili svá mláďata.Dcera mého lidu se stává krutou+ jako pštrosi v pustině.+ ד [daʹleth]   Jazyk kojence žízní přilnul k patru.+Děti prosily o chléb.+ Nikdo jim [jej] nerozděluje.+ ה [heʼ]   Právě ti, kdo jedli příjemné věci, byli v ulicích postiženi úžasem.+Právě ti, kdo byli vychováváni v šarlatu,+ museli obejmout hromady popela.+ ו [waw]   [Trest za] provinění dcery mého lidu se také stává větším než [trest za] hřích Sodomy,+jež byla rozvrácena jako v mžiku a k níž se žádné ruce neobrátily [s pomocí].+ ז [zaʹjin]   Její Nazirejci+ byli čistší než sníh;+ byli bělejší než mléko.Ve skutečnosti byli ruměnější+ než korály; jejich lesk byl jako safír.+ ח [chéth]   Jejich vzezření se stalo tmavším než čerň. V ulicích nebyli rozeznáni.+Kůže jim na kostech seschla.+ Stala se právě tak suchou jako strom. ט [téth]   Lépe se prokázalo být těm zabitým mečem+ než těm zabitým hladem,+protože oni slábnou,* probodeni pro nedostatek výnosu širého pole. י [jódh] 10  Ruce soucitných žen, ty vařily jejich vlastní děti.+Staly se někomu jakoby chlebem útěchy během zhroucení dcery mého lidu.+ כ [kaf] 11  Jehova dovršil svůj vztek.+ Vylil svůj hořící hněv.+A rozpaluje na Sionu oheň, který pohlcuje jeho základy.+ ל [laʹmedh] 12  Králové země a všichni obyvatelé úrodné země* nevěřili,+že by protivník a nepřítel vešel do bran Jeruzaléma.+ מ [mem] 13  Kvůli hříchům jeho proroků, provinění jeho kněží,+byli uprostřed něho ti, kdo vylévali krev spravedlivých.+ נ [nun] 14  Bloudili ulicemi+ jako slepí.+ Znečistili se krví,+takže není nikdo schopen dotknout se jejich oděvů.+ ס [saʹmekh] 15  „Uhni z cesty! Nečistý!“+ volali na ně. „Uhni z cesty! Uhni z cesty! Nedotýkej se!“+Vždyť chodili bez domova.+ Také bloudili.+ Mezi národy se říkalo: „Nebudou opět přebývat jako [někdo] cizí.+ פ [peʼ] 16  Jehovův obličej je rozdělil.+ Už na ně neshlédne.+Lidé jistě neprojeví ohled ani kněžím.+ Jistě neprojeví přízeň ani starcům.“+ ע [ʽaʹjin] 17  Dokud ještě jsme, naše oči marně teskní po pomoci pro nás.+Zatímco jsme se rozhlíželi, vyhlíželi jsme k národu, který nemůže přinést záchranu.+ צ [ca·dhéʹ] 18  Lovili naše kroky,+ takže se nedá chodit po našich veřejných prostranstvích.Náš konec se přiblížil. Naše dny se naplnily, neboť přišel náš konec.+ ק [qóf] 19  Rychlejšími než nebeští orli se prokázali být naši pronásledovatelé.+Na horách nás rozpáleně pronásledovali.+ V pustině na nás číhali.+ ר [réš] 20  Samotný dech* našeho chřípí,+ Jehovův* pomazaný,*+ ten byl lapen v jejich velké jámě,+ten, o němž jsme říkali: „V jeho stínu+ budeme žít mezi národy.“+ ש [sin] 21  Jásej a raduj se,+ edomská dcero,+ jež bydlíš v zemi Uc.+I k tobě projde ten pohár.*+ Opiješ se a ukážeš se v nahotě.+ ת [taw] 22  Tvé provinění, sionská dcero, dospělo ke svému konci.+ On tě znovu neodvede* do vyhnanství.+Obrátil svou pozornost k tvému provinění, edomská dcero. Odkryl tvé hříchy.+

Poznámky

Nebo „Jak jen pohasíná zlato [heb. za·havʹ], jak jen se dobré zlato [heb. hakkeʹthem] mění!“. Viz Job 28:16, 17 ppč.
Nebo „kameny svatyně“.
Přečištěným zlatem.“ Heb. bap·pazʹ.
Dosl. „vytékají“, zřejmě obrazně.
„Úrodné země.“ Heb. the·velʹ; LXX „obydlené země“; lat. orʹbis, „kruhu“, tj. zemského.
Nebo „duch (vítr)“. Heb. ruʹach; řec. pneuʹma; lat. spiʹri·tus.
„Pán“, LXXBagsterVg.
„Pomazaný.“ Heb. mešiʹach; řec. chri·stosʹ; syr. meši·cheh; lat. chriʹstus.
„Ten pohár“, MSyVg; T „pohár proklínání“; LXX „pohár Jehovův“.
Nebo „Nikdo ... neodvede“.