Izajáš 4:1–6

4  A v ten den sedm žen skutečně popadne jednoho muže+ a řeknou: „Budeme jíst svůj vlastní chléb a nosit své vlastní přehozy; jen ať jsme nazvány tvým jménem,* aby byla sňata naše pohana.“+  To, co nechá Jehova vyrašit,*+ bude v ten den pro okrasu a pro slávu,+ a ovoce země* bude něco, nač lze být pyšný,+ a něco krásného pro ty z Izraele, kdo unikli.*+  A stane se, že o těch, kdo zůstanou* na Sionu, a o těch, kdo zbudou* v Jeruzalémě, se řekne, že jsou mu svatí,+ každý zapsaný pro život v Jeruzalémě.+  Až Jehova* smyje výkaly sionských dcer+ a duchem soudu a duchem spalování+ vypláchne+ dokonce z nitra Jeruzaléma krveprolití,*+  Jehova také jistě stvoří nad každým stanoveným místem na hoře Sionu+ a nad jejím místem shromáždění oblak ve dne a dým a jas planoucího ohně+ v noci;+ protože nade vší slávou bude přístřeší.+  A chýše bude jako stín před suchým žárem ve dne,+ a jako útočiště a jako úkryt před dešťovou bouří a před srážkami.+

Poznámky

Dosl. „ať je nad námi vzýváno tvé jméno“.
Nebo „Jehovův výhonek (Jehovova ratolest)“. T „Jehovův Mesiáš (Kristus)“.
Heb. ha·ʼaʹrec.
Dosl. „to z Izraele, co uniklo“, tj. pro ty, kdo uprchli.
Dosl. „tom, co zůstane“, tj. o ostatku.
Dosl. „tom, co zbude“.
Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
Nebo „vinu krve; krvavé činy“. Dosl. „krve“, mn. č.