Izajáš 25:1–12

25  Jehovo, jsi můj Bůh,*+ tebe vyvyšuji,+ tvému jménu chvalořečím,+ neboť jsi učinil podivuhodné věci,+ rady+ od raných časů, ve věrnosti,+ v důvěryhodnosti.+  Udělal jsi totiž z města kupu kamení, z opevněného městečka drolící se zříceninu, z obytné věže cizích lidí, aby nebyla městem, které nebude znovu postaveno až na neurčitý čas.+  Proto tě budou oslavovat ti, kdo jsou silným lidem; městečko tyranských národů, budou se tě bát.+  Vždyť ses stal pevností poníženému, pevností chudému v tísni,+ kterou má, útočištěm před dešťovou bouří,* stínem+ před žárem, když supění* tyranských [lidí] je jako dešťová bouře proti zdi.  Jako žár v bezvodé krajině si podmaňuješ hluk cizích lidí, [jako] žár stínem oblaku.+ I melodie tyranských [lidí] je potlačována.+  A Jehova vojsk jistě udělá na této hoře+ pro všechny národy+ hostinu s jídly dobře omaštěnými olejem,+ hostinu s [vínem kvašeným na] sedlině, s jídly dobře omaštěnými olejem [a] naplněnými morkem,+ s přecezeným+ [vínem+ kvašeným na] sedlině.  A na této hoře on jistě pohltí povrch zahalení, jež zahaluje všechny národy,+ a tkaninu, jež je utkána nade všemi národy.  Opravdu navždy pohltí smrt,+ a Svrchovaný Pán Jehova jistě setře slzy ze všech obličejů.+ A z celé země* odejme pohanu svého lidu,+ neboť [tak] mluvil sám Jehova.  A v ten den se jistě řekne: „Pohleďte, to je náš Bůh.*+ Doufali jsme v něho,+ a zachrání nás.+ To je Jehova.+ Doufali jsme v něho. Mějme radost a radujme se ze záchrany od něho.“*+ 10  Vždyť Jehovova ruka spočine na této hoře+ a Moab bude zašlápnut+ na svém místě, jako když se zašlápne hromada slámy na hnojišti.+ 11  A rozepne* uprostřed něho* ruce, jako [je] rozpíná plavec, když plave, a sníží jeho domýšlivost šalebnými pohyby svých rukou.+ 12  A opevněné město s tvými vysokými zdmi bezpečnosti povalí; sníží [je], přivede [je] do styku se zemí, do prachu.+

Poznámky

„Můj Bůh.“ Heb. ʼElo·haiʹ.
„Vysvobodíš je od ničemných lidí“, LXX. Srovnej 2Te 3:2.
Nebo „duch“. Heb. ruʹach; řec. pneuʹma; lat. spiʹri·tus. Viz 1Mo 1:2, ppč. „síla“.
Heb. ha·ʼaʹrec.
„Náš Bůh.“ Heb. ʼElo·héʹnu.
Dosl. „v jeho záchraně“.
Dosl. „vztáhne“.
Tj. „Moaba“.