Izajáš 2:1–22

2  To, co* viděl ve vidění Izajáš,* syn Amocův, ohledně Judy a Jeruzaléma:+  A v konečné části dnů se stane,+ [že] hora Jehovova domu+ bude pevně založena nad vrcholkem hor+ a jistě bude pozvednuta nad pahorky;+ a budou k ní proudit všechny národy.+  A mnoho lidí jistě půjde a řekne: „Pojďte+ a vystupme na Jehovovu horu, k domu Jákobova BOHA; a on nás bude poučovat o svých cestách, a my budeme chodit* po jeho stezkách.“+ Vždyť ze Sionu vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma.+  A jistě vykoná soud mezi národy+ a urovná záležitosti+ vzhledem k mnoha lidem.+ A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky.+ Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.+  Vy z Jákobova domu,* pojďte a choďme v Jehovově světle.+  Opustil jsi totiž svůj lid, Jákobův dům.+ Vždyť se naplnili tím, co je z Východu,+ a provozují magii+ jako Filištíni a dětmi cizinců se rozhojňují.*+  A jejich* země je naplněna stříbrem a zlatem a jejich pokladům není konec.+ A jejich země je naplněna koňmi a jejich dvoukolým vozům není konec.+  A jejich země je naplněna nehodnotnými bohy.+ Klanějí se dílu něčích rukou, tomu, co udělaly něčí prsty.+  A pozemský člověk se klaní a muž se snižuje, a vůbec jim nemůžeš prominout.*+ 10  Vstup do skály a schovej se v prachu kvůli Jehovově děsivosti a před jeho nádhernou nadřazeností.*+ 11  Domýšlivé oči pozemského člověka budou sníženy a povýšenost mužů* se skloní;+ a jediný Jehova bude vyvýšen v ten den.+ 12  Vždyť je to den, který patří Jehovovi vojsk.+ [Přichází] na každého samolibého a povýšeného a na každého pozvednutého či nízkého;+ 13  a na všechny libanonské cedry,+ které jsou vznosné a pozvednuté, a na všechny mohutné bašanské stromy;+ 14  a na všechny vznosné hory a na všechny pahorky, které jsou pozvednuty;+ 15  a na každou vysokou věž a na každou opevněnou zeď;+ 16  a na všechny taršišské+ lodě a na všechny žádoucí čluny.* 17  A domýšlivost pozemského člověka* se skloní a povýšenost mužů se sníží;+ a jediný Jehova bude vyvýšen v ten den.+ 18  A nehodnotní bohové úplně pominou.+ 19  A lidé vstoupí do skalních jeskyní a do prašných děr pro Jehovovu děsivost a před jeho nádhernou nadřazeností,*+ až povstane, aby země utrpěla otřesy.+ 20  Své bezcenné stříbrné bohy a své nehodnotné zlaté bohy, které mu udělali, aby se před [nimi] klaněl, hodí toho dne pozemský člověk rejskům a netopýrům,+ 21  aby vstoupil do děr ve skalách a do rozsedlin skalních útesů pro Jehovovu děsivost a před jeho nádhernou nadřazeností,*+ až povstane, aby země utrpěla otřesy. 22  Kvůli sobě samým se straňte pozemského člověka, jehož dech* je v jeho chřípí,+ vždyť na jakém základě se má brát v úvahu?+

Poznámky

Nebo „Slovo, které“.
Viz 1:1, ppč. „Izajáš“.
Nebo „půjdeme“.
Dosl. „Jákobův dome“, j. č., ale sloveso „pojďte“ je v mn. č.
Nebo „s dětmi ... si podávají ruce“, tj. jsou v úzkém spojení.
Dosl. „jeho“, vztahuje se na „Jákoba“ ve v. 6.
Nebo „a ty jim nepromíjíš“.
Dosl. „nádherou jeho nadřazenosti“.
„Mužů.“ Heb. ʼana·šimʹ, mn. č. od ʼiš.
Nebo „všechny žádoucí výstavní předměty; všechna žádoucí umělecká díla“.
Pozemského člověka.“ Heb. ha·ʼa·dhamʹ. Srovnej v. 11 ppč.
Viz v. 10 ppč.
„Pryč od bázně před Pánem [řec. Ky·riʹou] a od slávy jeho síly“, LXX. Viz v. 10 ppč. Srovnej 2Te 1:9.
„Dech.“ Heb. neša·mahʹ, totéž slovo jako v 1Mo 2:7.