Galaťanům 4:1–31

4  Říkám, že pokud je dědic nemluvnětem, vůbec se neliší od otroka,+ ačkoli je pánem všeho,  ale podléhá pověřencům+ a správcům* až do dne, který jeho otec předem ustanovil.  Podobně i my, když jsme byli nemluvňaty, byli jsme zotročováni základními+ věcmi, jež patří k světu.  Ale když přišla plná hranice času,+ Bůh vyslal svého Syna,+ který byl z ženy+ a který byl pod zákonem,+  aby koupí propustil ty pod zákonem,+ abychom zase my obdrželi přijetí za syny.+  Protože jste synové, Bůh vyslal ducha+ svého Syna do našeho srdce a ten volá: „Abba,* Otče!“+  Tak tedy již nejsi otrokem, ale synem; a jestliže synem, také dědicem prostřednictvím Boha.+  Nicméně když jste neznali Boha,+ tehdy jste sloužili jako otroci těm, kdo od přirozenosti nejsou bohy.+  Ale nyní, když jste poznali Boha, nebo spíše nyní, kdy jste byli poznáni Bohem,+ jak to, že se opět obracíte zpět k slabým+ a ubohým základním+ věcem a chcete jim zase znovu sloužit jako otroci?+ 10  Puntičkářsky zachováváte dny+ a měsíce+ a období* a roky. 11  Bojím se o vás, že jsem se vzhledem k vám lopotil nějak bezúčelně.+ 12  Bratři, prosím vás: Staňte se takovými jako já,+ protože jsem také býval jako vy.+ V ničem jste mi neukřivdili.+ 13  Víte však, že jsem vám poprvé+ oznamoval dobrou zprávu skrze nemoc svého těla. 14  A co pro vás bylo zkouškou* v mém těle, s tím jste nezacházeli s opovržením ani jste na [to] s ošklivostí neplivali, ale přijali jste mě jako Božího anděla,+ jako Krista Ježíše.+ 15  Kde je pak to štěstí, které jste měli?+ Dosvědčuji vám totiž, že kdyby to bylo možné, byli byste si vydloubli oči a dali mi je.+ 16  Dobrá, stal jsem se tedy vaším nepřítelem,+ protože vám říkám pravdu?+ 17  Horlivě se o vás snaží,+ ne znamenitým způsobem, ale chtějí vás [ode mne] oddělit, abyste se horlivě snažili o ně.+ 18  Je však znamenité, aby se o vás někdo ze znamenité příčiny horlivě snažil+ vždy, a ne pouze když jsem u vás přítomen,+ 19  moje děťátka,+ se kterými mám opět porodní bolesti, dokud ve vás nebude vytvořen Kristus.+ 20  Ale přál bych si, abych byl u vás přítomen právě nyní+ a mluvil odlišně,* protože jsem z vás na rozpacích.+ 21  Povězte mi, vy, kdo chcete být pod zákonem:+ Neslyšíte Zákon?+ 22  Například je napsáno, že Abraham získal dva syny, jednoho ze služky+ a jednoho ze svobodné;+ 23  ale ten ze služky se ve skutečnosti narodil podle způsobu těla,+ ten druhý ze svobodné skrze slib.+ 24  To slouží jako symbolické drama,*+ neboť tyto [ženy] znamenají dvě smlouvy;+ ta jedna z hory Sinaj,+ která rodí děti k otroctví a která je Hagar. 25  Tato Hagar tedy znamená Sinaj,+ horu v Arábii, a odpovídá dnešnímu Jeruzalému, neboť ten je se svými dětmi v otroctví.+ 26  Ale Jeruzalém+ nahoře je svobodný a on je naše matka.+ 27  Vždyť je napsáno: „Raduj se, neplodná, která nerodíš; ozvi se a nahlas volej, ty, která nemáš porodní bolesti; vždyť děti opuštěné ženy jsou četnější než té, jež má manžela.“+ 28  Bratři, jsme děti, které patří slibu stejně jako Izák.+ 29  Ale právě jako tehdy ten, kdo se narodil podle způsobu těla, začal pronásledovat toho, kdo se narodil podle způsobu ducha,+ tak i nyní.+ 30  Nicméně, co říká Písmo? „Vyžeň služku a jejího syna, neboť syn služky jistě nebude dědicem se synem svobodné.“+ 31  Bratři, proto nejsme dětmi služky,+ ale svobodné.+

Poznámky

Nebo „hospodářům domu“.
„Abba.Aram. slovo, které znamená „otec“ nebo „Otče!“.
Nebo „ustanovené časy“. Řec. kai·rousʹ.
Nebo „pokušením“.
Dosl. „a změnil svůj hlas“.
Nebo „jako alegorie“. Řec. al·le·go·rouʹme·na; lat. per al·le·goʹri·am.