1. Mojžíšova 19:1–38

19  A k večeru přišli do Sodomy dva andělé a Lot seděl v sodomské bráně.+ Když je Lot zahlédl, vstal tedy, aby jim šel vstříc, a sklonil se tváří k zemi.+  A přistoupil k tomu, aby řekl: „Prosím, moji pánové, prosím, odbočte do domu svého sluhy a zůstaňte přes noc a dejte si umýt nohy.+ Potom časně vstanete a pocestujete dál.“+ Na to řekli: „Ne, ale zůstaneme přes noc na veřejném prostranství.“+  Velmi na ně však naléhal,+ takže odbočili k němu a vešli do jeho domu. Udělal pak pro ně hostinu+ a upekl nekvašené chleby,+ a jedli.  Než mohli ulehnout, muži města, sodomští muži, obklopili dům,+ od chlapce po starce, všichni lidé v jednom srocení.*+  A stále volali na Lota a říkali mu: „Kde jsou muži, kteří k tobě vešli dnes večer? Vyveď nám je, abychom s nimi měli styk.“+  Lot k nim nakonec vyšel ke vchodu, ale zavřel za sebou dveře.  Potom řekl: „Prosím, moji bratři, nejednejte špatně.+  Prosím, mám zde dvě dcery, které nikdy neměly styk s mužem.+ Prosím, dovolte mi, abych vám je vyvedl. Pak jim udělejte, co je dobré ve vašich očích.+ Jenom těmto mužům nic neudělejte,+ protože právě proto přišli pod stín mé střechy.“+  Na to řekli: „Ustup zpátky!“ A dodali: „Tento osamělý muž sem přišel, aby přebýval jako [někdo] cizí,+ a přesto by si hrál na soudce.+ Nyní ti uděláme [něco] horšího než jim.“ A silně se na toho muže tlačili,+ na Lota, a přibližovali se, aby vyrazili dveře.+ 10  Muži tedy vystrčili ruce a vtáhli Lota k sobě do domu a zavřeli dveře. 11  Ale postihli slepotou muže, kteří byli u vchodu do domu,+ od nejmenšího po největšího,+ takže se unavili, když se pokoušeli nalézt vchod.+ 12  Potom muži řekli Lotovi: „Máš tu někoho jiného? Vyveď z tohoto místa zetě a své syny a své dcery a všechny, kteří jsou ve městě tvoji!+ 13  Zničíme totiž toto místo, protože křik proti nim před Jehovou zesílil,+ takže nás Jehova poslal, abychom město* zničili.“+ 14  Lot tedy vyšel a začal mluvit ke svým zeťům, kteří si měli vzít* jeho dcery, a stále říkal: „Vstaňte! Vyjděte z tohoto místa, protože Jehova toto město zničí!“+ Ale v očích svých zeťů se zdál jako ten, kdo žertuje.+ 15  Když však nastal úsvit, potom andělé naléhali na Lota a řekli: „Vstaň! Vezmi svou manželku a své dvě dcery, které jsou zde,+ abys nebyl smeten s proviněním města!“+ 16  Když stále otálel,+ pak ti muži, protože Jehova s ním měl soucit,+ uchopili jeho ruku i ruku jeho manželky a ruce jeho dvou dcer a přistoupili k tomu, aby ho vyvedli ven a aby ho postavili za městem.+ 17  A sotva je vyvedli na okraj, stalo se, že začal* říkat: „Unikni pro svou duši!+ Neohlížej se+ a nezastavuj se v celé té Oblasti!*+ Unikni do hornatého kraje, abys nebyl smeten!“+ 18  Lot jim pak řekl: „Prosím, tak ne, Jehovo!* 19  Prosím, tvůj sluha nyní nalezl přízeň v tvých očích,+ takže vyvyšuješ svou milující laskavost,*+ kterou jsi mi projevil, abys zachoval mou duši naživu,+ ale já — já nejsem schopen uniknout do hornatého kraje, aby se ke mně nepřiblížilo neštěstí a abych jistě nezemřel.+ 20  Prosím, toto město je poblíž, abych tam uprchl, a je to maličkost.+ Smím tam, prosím, uniknout — což to není maličkost? A má duše zůstane naživu.“+ 21  Řekl mu tedy: „Zde ti také projevím ohled do té míry,*+ že nerozvrátím město, o kterém jsi mluvil.+ 22  Pospěš si! Unikni tam, protože nemohu udělat nic, dokud tam nedojdeš!“+ Proto město pojmenoval Coar.*+ 23  Slunce vyšlo nad zemí, když Lot přišel do Coaru.+ 24  Tehdy Jehova způsobil, že pršela síra a oheň od Jehovy z nebes na Sodomu a na Gomoru.+ 25  Tak postupoval vpřed a rozvracel tato města, dokonce celou tu Oblast a všechny obyvatele měst a rostliny zemské půdy.+ 26  A jeho manželka se [z místa] za ním začala rozhlížet* a stal se z ní solný sloup.+ 27  A Abraham se vydal časně ráno na místo, kde stál před Jehovou.+ 28  Potom pohlédl k Sodomě a Gomoře a k celé zemi té Oblasti a viděl podívanou. A hle, ze země vystupoval hustý dým jako hustý dým z vypalovací pece!+ 29  A když Bůh ničil města té Oblasti, stalo se, že Bůh choval v mysli Abrahama, takže podnikl kroky, aby odeslal Lota ze středu toho rozvrácení, když rozvracel města, mezi nimiž Lot bydlel.+ 30  Později Lot vyšel z Coaru a začal bydlet v hornatém kraji, a spolu s ním jeho dvě dcery,+ protože dostal strach z bydlení v Coaru.+ Bydlel tedy v jeskyni, on a jeho dvě dcery. 31  A prvorozená přistoupila k tomu, aby řekla mladší ženě: „Náš otec je starý a v zemi není muž, který by s námi mohl mít poměr podle způsobu celé země.+ 32  Pojď, dejme svému otci napít víno+ a lehněme si s ním a zachovejme potomstvo ze svého otce.“+ 33  Během té noci dávaly tedy pít svému otci víno;+ pak vešla prvorozená a lehla si se svým otcem, ale on nevěděl, kdy si lehla a kdy vstala.* 34  A příští den se stalo, že pak prvorozená řekla mladší: „Hle, včera v noci jsem si lehla se svým otcem. Dejme mu dnes večer také pít víno. Pak vejdeš, lehneš si s ním, a zachovejme potomstvo ze svého otce.“ 35  Tak opakovaně dávaly svému otci pít víno také během této noci; pak mladší vstala a lehla si s ním, ale on nevěděl, kdy si lehla a kdy vstala. 36  A obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem.+ 37  Časem se prvorozená stala matkou syna a dala mu jméno Moab.*+ Je do tohoto dne otcem Moaba.+ 38  Pokud jde o tu mladší, ta také porodila syna a pak mu dala jméno Ben-ammi.* Je do tohoto dne otcem synů Ammona.+

Poznámky

Nebo „z každé strany“.
Dosl. „ji“, vztahuje se na „město“, v heb. ž. r.
Nebo „kteří měli v úmyslu si vzít“.
„Začali“, LXXSyVgc.
Nebo „pánvi“. Viz 13:10, ppč. „oblast“.
Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
Nebo „svou věrně oddanou lásku“. Heb. chas·dekhaʹ.
Nebo „ohled v této věci“.
Znamená „malost“.
Nebo „ohlížet“, SyVg.
„A kdy vstala“, heb. u·vequ·mahʹ. V M označili soferim (písaři) druhé waw mimořádným bodem, snad aby upozornili na způsob psaní. Viz dodatek 2A.
Znamená „od otce“. Heb. Mó·ʼavʹ. LXX dodává „přičemž řekla: ‚Od mého otce.‘“
Znamená „syn mého lidu“, tj. syn mých příbuzných, nikoli cizinců, jakými byli obyvatelé Sodomy. Heb. Ben-ʽam·miʹ.