Žalm 115:1–18

115 * Nám nepatří nic, Jehovo, nám nepatří nic,+ale svému jménu vzdej slávu+podle své milující laskavosti, podle své opravdovosti.*+   Proč by měly národy říkat:+„Kdepak je jejich Bůh?“+   Ale náš Bůh je v nebesích;+vše, co ho těšilo [činit], učinil.+   Jejich modly jsou stříbro a zlato,+dílo rukou pozemského člověka.*+   Ústa mají, ale nemohou mluvit;+oči mají, ale nemohou vidět;+   uši mají, ale nemohou slyšet.+Nos mají, ale nemohou čichat.+   Ruce jsou jejich, ale hmatat nemohou.+Nohy jsou jejich, ale chodit nemohou;+z hrdla nevydají zvuk.+   Ti, kdo je dělají, stanou se podobnými přesně jim,+všichni, kdo v ně důvěřují.+   Izraeli, důvěřuj v Jehovu;+je jejich pomocí a štítem.+ 10  Dome Áronův, vložte důvěru v Jehovu;+je jejich pomocí a štítem.+ 11  Vy, kdo se Jehovy bojíte, důvěřujte v Jehovu;+je jejich pomocí a jejich štítem.+ 12  Jehova si na nás vzpomněl; požehná,+požehná izraelskému domu,+požehná Áronovu domu.+ 13  Požehná těm, kdo se bojí Jehovy,+malým stejně jako velkým.+ 14  Jehova vám dá přírůstek,+vám a vašim synům.+ 15  Vy jste ti požehnaní od Jehovy,+Původce nebe a země.+ 16  Pokud jde o nebesa, ta patří Jehovovi,+ale zemi dal lidským synům.*+ 17  Mrtví Jah* nechválí+ani ti, kdo sestupují do mlčení.+ 18  My* však budeme žehnat Jah*+od nynějška a na neurčitý čas.+Chvalte Jah!*+

Poznámky

LXXTh a mnohé heb. rkp. spojují Ža 114 a 115, takže tvoří jeden souvislý žalm o 26 verších.
„Své opravdovosti (pravdivosti; pravdy).“ Heb. ʼamit·teʹkha; lat. ve·ri·taʹte tuʹa.
„Pozemského člověka.“ Heb. ʼa·dhamʹ.
Nebo „synům pozemského člověka“. Heb. ʼa·dhamʹ.
„Jah.“ Heb. Jah. Viz 68:4 ppč.
„My“, M; LXX „My živí“; Vg „My, kdo jsme naživu“.
„Jah“, MT; LXXSyVg „Jehovovi“.