Římanům 14:1–23

14  Vítejte [člověka], který má slabosti+ ve [své] víře, ale ne abyste rozhodovali o vnitřních otázkách.+  Někdo má víru, [že může] jíst všechno,+ ale ten, kdo je slabý, jí zeleninu.  Ať ten, kdo jí, nepohlíží svrchu na toho, kdo nejí,+ a ať ten, kdo nejí, nesoudí toho, kdo jí, protože ho Bůh přivítal.  Kdo jsi ty, abys soudil domácího sluhu [někoho] jiného?+ Svému vlastnímu pánovi stojí nebo padá.+ Skutečně bude postaven, neboť Jehova* ho může postavit.+  Někdo soudí, že jeden den převyšuje druhý;+ [někdo] jiný soudí, [že] jeden den je jako všechny ostatní;+ ať je každý plně přesvědčen ve své vlastní mysli.  Kdo zachovává den, zachovává jej Jehovovi.* A rovněž kdo jí, jí Jehovovi,*+ neboť vzdává díky Bohu;+ a kdo nejí, nejí Jehovovi,*+ a přesto vzdává díky Bohu.+  Nikdo z nás opravdu nežije pouze pro sebe+ a nikdo neumírá pouze pro sebe;  vždyť jestliže žijeme, žijeme Jehovovi,*+ nebo jestliže umíráme, umíráme Jehovovi.*+ A proto ať žijeme, či umíráme, patříme Jehovovi.*+  Kristus totiž zemřel a opět ožil proto,+ aby byl Pánem nad mrtvými+ i nad živými.+ 10  Proč však soudíš svého bratra?+ Nebo proč také pohlížíš svrchu na svého bratra? Vždyť všichni budeme stát před Božím soudcovským stolcem,+ 11  neboť je napsáno: „‚Jakože žiji,‘ říká Jehova,*+ ‚každé koleno přede mnou bude klekat a každý jazyk bude otevřeně uznávat Boha.‘“+ 12  Tak tedy každý z nás se bude Bohu* zodpovídat sám za sebe.+ 13  Proto již nesuďme jeden druhého,+ ale spíše se rozhodněte tak,+ že nebudete dávat bratrovi+ kámen klopýtání+ nebo příčinu k zakopnutí. 14  Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není poskvrněné samo o sobě;+ jen když člověk považuje něco za poskvrněné, je to pro něj poskvrněné.+ 15  Jestliže se tedy tvůj bratr rmoutí kvůli pokrmu, nechodíš již ve shodě s láskou.+ Nenič svým pokrmem toho, za něhož zemřel Kristus.+ 16  Nepřipusťte proto, aby se o dobru, které děláte, mluvilo k vaší škodě. 17  Vždyť Boží království+ neznamená* jídlo a pití,+ ale [znamená]* spravedlnost+ a pokoj+ a radost+ se svatým duchem. 18  Kdo totiž v tomto ohledu slouží jako otrok pro Krista, je Bohu přijatelný a má schválení lidí.+ 19  Proto tedy usilujme o věci, které působí k pokoji,+ a o věci, které jsou k vzájemnému budování.+ 20  Přestaň strhávat Boží dílo jen kvůli pokrmu.+ Pravda, všechno je čisté, ale je to škodlivé pro člověka, který jí s podnětem ke klopýtání.+ 21  Je dobře nejíst maso nebo nepít víno nebo nedělat nic, oč tvůj bratr klopýtá.+ 22  Víru, kterou máš, měj ve shodě se sebou před zrakem Boha.+ Šťastný je ten, kdo se nevystavuje soudu tím, co schvaluje. 23  Má-li však pochybnosti, již je odsouzen, jestliže jí,+ protože ne[jí] z víry. Vskutku všechno, co není z víry, je hřích.+

Poznámky

„Jehova“, J18,23; P46אABC(řec.) ho Kyʹri·os; DVgSyh „Bůh“. Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
Viz dodatek 1D.
„Bohu“, אADVgSyh‚p; B vynechává.
Nebo „není“.
Nebo „[je]“.