Přejít k článku

Přejít na obsah

 7. ČÁST

Uspokojující život — Proč nám uniká?

Uspokojující život — Proč nám uniká?

PROČ mnoho lidí nenachází skutečný smysl svého života, i když o to usilují? „Člověk zrozený z ženy má život krátký a je zahlcen nepokojem. Vypučel jako květ a je odříznut a utíká jako stín a nezachovává si existenci.“ (Job 14:1, 2) První lidské dvojici se v ráji stalo něco, co zničilo radostné vyhlídky lidstva.

2 Jestliže lidská rodina měla být opravdu šťastná, museli mít její členové dobrý vztah k Bohu — vztah, o který sami stáli, který nebyl vynucený. (5. Mojžíšova 30:15–20; Jozue 24:15) Jehova vyžaduje poslušnost a uctívání, které vycházejí ze srdce a jsou podněcovány láskou. (5. Mojžíšova 6:5) Jehova tedy v zahradě Eden stanovil omezení, které prvnímu člověku dávalo příležitost prokázat svou upřímnou oddanost. „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst,“ řekl Bůh Adamovi, „ale pokud jde o strom poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17) To byla jednoduchá zkouška. Jehova zakázal Adamovi jíst ovoce jediného stromu ze všech stromů v zahradě. Tento strom symbolizoval právo rozhodovat, co je dobré a co je špatné, tedy právo, které patří absolutně moudrému Stvořiteli. Zmíněný příkaz od Boha sdělil první muž své manželce, kterou mu Jehova dal „jako jeho doplněk“. (1. Mojžíšova 2:18) S tímto opatřením — žít pod Boží vládou — byli oba spokojeni a oba se vděčně podřídili Boží vůli, čímž dali najevo svou lásku ke Stvořiteli a Životodárci.

3 Jednoho dne pak k Evě promluvil had a zeptal se jí: „Skutečně Bůh řekl, že nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ Eva odpověděla, že Bůh jim nařídil nejíst ovoce pouze z jediného „stromu, který je uprostřed zahrady“,  ze stromu poznání dobrého a špatného, ‚aby nezemřeli‘. (1. Mojžíšova 3:1–3)

4 Kdo byl ten had? Biblická kniha Zjevení ukazuje, že ‚prahadem‘ byl ten, „který je nazýván Ďábel a Satan, jenž zavádí na scestí celou obydlenou zemi“. (Zjevení 12:9) Stvořil snad Bůh Satana Ďábla? Ne, protože Jehovova díla jsou dokonalá a dobrá. (5. Mojžíšova 32:4) Tento duchovní tvor sám sebe učinil Ďáblem, což znamená „Pomlouvač“, a Satanem, což znamená „Odpůrce“. Byl „přitahován a lákán svou vlastní touhou“, touhou mít postavení, jaké má Bůh, a proto měl v úmyslu vzbouřit se proti Stvořiteli. (Jakub 1:14)

5 Satan Ďábel Evě dále řekl: „Určitě nezemřete. Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ (1. Mojžíšova 3:4, 5) Satan způsobil, že se jedení ze stromu poznání dobrého a špatného zdálo přitažlivé. V podstatě tvrdil: ‚Bůh vám odpírá něco dobrého. Jen z toho stromu jezte a budete jako Bůh a budete schopni sami rozhodovat, co je dobré a co je špatné.‘ Tuto argumentaci používá Satan i dnes, aby mnoho lidí odvedl od služby Bohu. Říká jim: ‚Dělejte si, co chcete. Klidně zapomeňte, čím jste zavázáni Tomu, který vám dal život.‘ (Zjevení 4:11)

6 Ovoce stromu se najednou stalo něčím velice žádoucím, něčím skutečně neodolatelným. Eva si ovoce vzala a jedla ho a potom nějaké ovoce nabídla také svému manželovi. Adam si byl sice plně vědom toho, jaké následky to bude mít, ale přesto naslouchal hlasu své manželky, a ovoce jedl. K čemu to pak vedlo? Ženě sdělil Jehova tento rozsudek: „Velmi zvětším útrapy tvého těhotenství; v bolestivých porodních křečích budeš rodit děti a budeš dychtit po svém manželovi, a on bude nad tebou panovat.“ A co řekl Jehova mužovi? „Je zemská půda kvůli tobě prokleta. V útrapách budeš jíst její výnos po všechny dny svého života. A poroste ti trní a bodláčí a budeš jíst polní rostlinstvo. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské  půdy, neboť z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ Adam s Evou si nyní museli hledat štěstí a uspokojení sami. Měli snad být lidé úspěšní ve svých snahách o dosažení uspokojujícího života nezávisle na Božím záměru? Příjemná práce spojená s péčí o ráj podobající se zahradě a s jeho rozšířením do nejzazších končin naší planety se změnila v tvrdou lopotu, jejímž cílem bylo pouze přežít. Lidé přitom nedělali nic ke slávě svého Stvořitele. (1. Mojžíšova 3:6–19)

7 První lidská dvojice v ten den, kdy jedla ze stromu poznání dobrého a špatného, z Božího hlediska zemřela. Adam s Evou pak postupně spěli k doslovné smrti. Co se s těmito dvěma lidmi stalo, když nakonec zemřeli? Bible nám pomáhá pochopit, v jakém stavu jsou mrtví. Říká o tom: „Živí si ... uvědomují, že zemřou; ale pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic ani už nemají žádnou mzdu, protože vzpomínka na ně byla zapomenuta.“ (Kazatel 9:5; Žalm 146:4) Nic takového jako „duše“, která smrt přežívá, tedy neexistuje. Trestem za hřích je smrt, a ne věčná muka v hořícím pekle. Smrt ani nevede k věčné blaženosti v nebesích. *

8 Stejně jako z promáčklé dortové formy můžeme získat pouze dort, jenž je promáčklý, mohli muž a žena, kteří nyní byli nedokonalí, zplodit pouze nedokonalé potomky. Bible to vysvětluje takto: „Proto právě jako skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Všichni jsme se tudíž narodili v hříchu a jsme podrobeni nicotnosti. Život se pro Adamovy potomky stal skličující lopotou. Existuje však nějaké východisko?

^ 7. odst. Zajímavé podrobnosti o stavu mrtvých najdete v brožuře Co se s námi stane, když zemřeme? Vydala Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc.