Přejít k článku

Přejít na obsah

 INDONÉSIE

Pobočka v oblacích

Pobočka v oblacích

Kanceláře ve 31. patře

V roce 2008 vzrostl počet zvěstovatelů v Indonésii na 21 699. Stávající pobočka, která byla postavena v době zákazu, ležela v odlehlé oblasti a její prostory už zdaleka nestačily. Byla tedy zapotřebí nová a větší pobočka, která by byla blíž Jakartě.

 Asi o dva roky později koupili bratři prostory, které se od těch předchozích velmi lišily. Patřilo k nim celé 31. patro moderní 42poschoďové budovy v centru Jakarty. Pro ubytování víc než 80 betelitů zakoupili 12 pater bytových jednotek v sousedním věžáku. Koupili také pětipatrovou budovu pro různá oddělení domovních služeb.

Betelité bydlí ve 12 patrech této budovy

Na úpravě bytových i kancelářských prostor spolupracoval mezinárodní tým služebníků na stavbách a místní firmy. Dozorce stavby Darren Berg říká: „Jehova nám opakovaně pomohl se zdánlivě neřešitelnými problémy. Například jednou jsme chtěli nainstalovat supermoderní čističku odpadních vod, ale úřady nám ji neschválily, protože technologii, kterou využívala, neznaly. Potom se ale do věci vložil jeden místní bratr, který je v tomto oboru expert. Zašel za vedoucím příslušného odboru a problematiku mu vysvětlil. Vedoucí pak naši žádost schválil a řekl, že doporučení našeho bratra plně důvěřuje.“

„Už se neschováváme. Lidé o nás vědí a zvykli si na nás.“

Nová pobočka byla zasvěcena 14. února 2015. Proslov k zasvěcení přednesl Anthony Morris z vedoucího sboru. Vincent Witanto Ipikkusuma, člen výboru pobočky, řekl: „Odteď sídlíme v prestižní čtvrti mezi několika nejvýznamnějšími společnostmi v Indonésii. Už se neschováváme. Lidé o nás vědí a zvykli si na nás.“

Výbor pobočky, zleva doprava: Budi Sentosa Lim, Vincent Witanto Ipikkusuma, Lothar Mihank, Hideyuki Motoi

„Služba tady, to jsou žně!“

V posledních letech přijelo do Indonésie pomoct mnoho ochotných bratrů ze všech koutů světa. Lothar  Mihank o nich říká: „Pro země jako Indonésie je jejich pomoc nedocenitelná. Přinášejí do sborů zkušenosti a nadšení a pomáhají bratrům uvědomit si, jak krásné je naše celosvětové společenství.“ Co je vedlo k tomu, aby se přestěhovali? A jak službu v novém působišti zvládají?

Dobrovolníci ze zahraničí

1. Janine a Dan Mooreovi

2. Mandy a Stuart Williamsovi

3. Casey a Jason Gibbsovi

4. Mari (vpředu vpravo) a Takahiro (vzadu vpravo) Akiyamaovi

Jason a Casey Gibbsovi ze Spojených států vysvětlují: „Dívali jsme se do celosvětové zprávy v Ročence a zjistili jsme, že Indonésie má jeden z nejvyšších poměrů počtu obyvatel na zvěstovatele. Potom nám jedni přátelé, kteří už v zahraničí pomáhali, řekli, že v Indonésii je velký potenciál pro vzrůst. Tak jsme zavolali do indonéské pobočky a tam nám řekli, ať zkusíme sloužit na Bali. Tou dobou se v Indonésii rozjížděla služba mezi anglicky mluvícími lidmi, takže jsme se mohli rovnou naplno zapojit do práce. Jsme tu už tři roky – a to jsme původně měli v plánu zůstat jenom rok. Většina lidí, které ve službě potkáváme, nikdy o svědcích Jehovových neslyšela. Služba je tady úžasná!“

 Stuart a Mandy Williamsovi, manželé ve středním věku, kteří pochází z Austrálie, vypráví: „Přistěhovali jsme se sem proto, že jsme chtěli sloužit někde, kde spousta lidí touží poznat pravdu. V Malangu na Jávě jsme už měli stovky rozhovorů s anglicky mluvícími vysokoškoláky, které dobrá zpráva silně zaujala. A strašně se jim líbí naše stránky jw.org! Slouží se nám tady skvěle.“

Takahiro a Mari Akiyamaovi, průkopníci, kteří slouží ve městě Yogyakarta na ostrově Jáva, říkají: „Je tady bezpečněji než u nás v Japonsku. Lidé jsou přátelští a zdvořilí. Mnozí z nich, hlavně mladí, jsou zvědaví, co učí jiná náboženství. Jednou jsme například na ulici u stolku s publikacemi rozdali za 5 hodin 2 600 časopisů!“

Dan a Janine Mooreovi, kterým bude brzy 60 let, vypráví: „Když vyjdeme do služby, lidé se k nám jenom hrnou. Usmíváme se na ně a oni na nás. Nejdřív je na nich vidět zvědavost, pak zájem a nakonec nadšení. Když jim přečteme něco z Bible, někdy se zeptají: ‚Můžu si to zapsat?‘ Žasnou nad tím, jak moudré myšlenky v Bibli jsou. Jsme tady už rok a litujeme, že jsme sem nepřijeli dřív. Chtěli jsme se ve službě posunout někam dál a to se nám povedlo.“

Misja a Kristina Beerensovi přijeli v roce 2009 jako misionáři a teď jsou v krajské službě. Říkají: „Dokonce i na ostrově Madura v provincii Východní Jáva, kde žijí jedni z nejkonzervativnějších muslimů v Indonésii, je reakce na naše kázání fantastická. Když lidi jedou kolem a všimnou si nás, zastaví, přijdou si k nám pro časopis a řeknou: ‚Jsem sice muslim, ale ty vaše časopisy  čtu rád. Mohli byste mi dát ještě pro kamarády?‘ Prostě služba tady, to jsou žně!“

Pole se bělají ke žni

Když v roce 1931 přijel Frank Rice do Jakarty, žilo v Indonésii asi 60 000 000 lidí. Dnes je se svými téměř 260 000 000 obyvatel čtvrtou nejlidnatější zemí světa.

A pozoruhodný rozmach zažívají i místní svědkové Jehovovi. Po druhé světové válce, přesněji v roce 1946, tady bylo deset statečných zvěstovatelů. Dnes jich je přes 26 000, což je jasným dokladem Jehovovy podpory.  A vzhledem k tomu, že v roce 2015 bylo na Památné slavnosti 55 864 přítomných, dá se v této zemi ještě očekávat velký vzrůst.

Ježíš řekl: „Ano, žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.“ (Mat. 9:37, 38) Svědkové Jehovovi v Indonésii na tato slova reagují. Jsou rozhodnutí dál tvrdě pracovat a přispět tak k očištění Jehovova velkého jména v tomto ostrovním státě. (Iz. 24:15)