Přejít k článku

Přejít na obsah

 INDONÉSIE

Konečně zase spolu!

Vypráví Linda a Sally Ongovy

Konečně zase spolu!

Linda: Když mi bylo dvanáct, maminka mi řekla, že mám mladší sestru, kterou dali k adopci. Napadlo mě, že je možná stejně jako já neslyšící, ale nic bližšího jsem se o ní nedozvěděla.

Sally: Nevěděla jsem, že jsem adoptovaná. Moje adoptivní máma mě hrozně tloukla a chovala se ke mně jako ke služce. Celé dětství mi bylo smutno a připadala jsem si opuštěná. A bylo to tím těžší, že jsem se narodila neslyšící. Potom jsem se setkala se svědky Jehovovými a začala studovat Bibli. Když to máma zjistila, zbila mě páskem a vyměnila zámky u dveří, abych se nemohla dostat ven. Ve dvaceti letech jsem z domova utekla a svědkové, kteří se mnou studovali, mě vzali k sobě. Začátkem roku 2012 jsem se dala pokřtít.

 Linda: Když mi bylo dvacet, přijala jsem od svědků Jehovových nabídku studia. Později jsem začala jezdit na oblastní sjezdy v Jakartě, kde se program tlumočil do znakového jazyka. Potkala jsem tam spoustu dalších neslyšících. Mezi nimi byla i Sally, sestra, která žila na severu Sumatry. Měla jsem pocit, jako bychom se už někdy potkaly, ale ze začátku jsem tomu nepřikládala žádný význam.

Sally: S Lindou jsme se spřátelily. Občas mi blesklo hlavou, že jsme si podobné, ale víc jsem se tou myšlenkou nezaobírala.

Linda: Den před mým křtem v srpnu 2012 mi moje ztracená sestřička začala hrozně chybět. Úpěnlivě jsem se k Jehovovi modlila: „Prosím, dej, ať ji najdu. Chtěla bych jí o tobě říct.“ Krátce nato moje maminka nečekaně dostala esemesku od někoho, kdo o mojí sestře věděl. To spustilo sérii událostí, díky kterým jsem se s ní nakonec zkontaktovala.

Sally: Když mi Linda vysvětlila, že jsem její sestra, co nejrychleji jsem za ní odletěla do Jakarty. Potom co jsem prošla bezpečnostní kontrolou, uviděla jsem ji, jak na mě společně s tatínkem, maminkou a starší sestrou čeká. Hodně mě to vzalo. Všichni jsme se objímali, líbali a plakali. Maminka mě v náručí držela nejdéle. Když se mi rodiče se slzami v očích omlouvali za to, že mě dali k adopci, znovu jsme si padli kolem krku a rozbrečeli se.

Linda: Vyrůstaly jsme v různém prostředí a máme různou povahu a zvyky, a tak se pořád trochu sžíváme. Ale máme se opravdu moc rády.

Sally: S Lindou teď bydlíme společně a chodíme do stejného sboru znakového jazyka v Jakartě.

Linda: Naše odloučení trvalo víc než 20 let. Teď Jehovovi děkujeme, že jsme konečně zase spolu!