Přejít k článku

Přejít na obsah

 DOMINIKÁNSKÁ REPUBLIKA

Riskovali zatčení

Riskovali zatčení

„Obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice“

Bylo nesmírně důležité, aby Jehovovi věrní ctitelé dostávali duchovní pokrm i v období zákazu. Doba však byla nebezpečná. Mnoho bratrů a sester bylo během těch let opakovaně zatčeno a odsouzeno k odnětí svobody.

„Když jsem v roce 1953 poznala pravdu,“ vypráví Juanita Borgesová, „moc dobře jsem věděla, že jako svědek Jehovův riskuji, že budu zatčena. A to se skutečně stalo. V listopadu 1958, když jsem byla na návštěvě u sestry Eneidy Suárezové, přišla tajná policie a obvinila nás, že pořádáme shromáždění. Byly jsme odsouzeny ke třem měsícům vězení a obě jsme musely zaplatit pokutu 100 pesos, což odpovídalo 100 amerických dolarů.“

Tajná policie měla podrobné seznamy našich bratrů a sester

Vláda se všemožně snažila svědkům zabránit, aby se scházeli, ale ti se nenechali zastrašit. Museli však být „obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice“. (Mat. 10:16) Andrea Almánzarová vzpomíná: „Na shromáždění jsme museli přicházet každý v jinou dobu. A odcházet jsme také museli postupně, abychom  nevzbudili podezření, takže jsme se domů často vraceli pozdě večer.“

Jeremías Glass se narodil v době, kdy jeho otec León byl ve vězení, a zvěstovatelem se stal v roce 1957, když mu bylo sedm let. Pamatuje si na tajná shromáždění, která se konala u nich doma, a na opatření, která dělali, aby nepoutali pozornost. „Každý přítomný dostal kousek čtvrtky s číslem, které určovalo, kolikátý v pořadí má odejít,“ vysvětluje Jeremías. „Na konci shromáždění mi tatínek řekl, abych šel ke vstupním dveřím, kontroloval kartičky, pouštěl ty, kdo odcházeli, po dvojicích a každou z nich posílal jiným směrem.“

Dalším opatřením bylo to, že se shromáždění plánovala na dobu, kdy riziko odhalení bylo menší. Na jednu takovou situaci vzpomíná Mercedes Garcíová, která poznala pravdu od svého strýce Pabla Gonzáleze. V sedmi letech jí zemřela maminka, a jelikož byl tatínek v tu dobu ve vězení, Mercedes a jejích devět sourozenců zůstali sami. Mercedes byla pokřtěná v roce 1959, když jí bylo devět let. Bratři tehdy naplánovali proslov ke křtu na půl čtvrtou ráno, aby nevzbudili pozornost. Proslov byl přednesen v domě jednoho bratra a vlastní křest proběhl v Río Ozama, řece, která protéká hlavním městem. Mercedes říká: „Domů jsme se vraceli v půl šesté, když se lidé v okolí teprve probouzeli.“