KDYŽ jsem byl malý, ztratil jsem sluch a ve škole pro neslyšící jsem se naučil znakový jazyk. V jedenácti letech jsem se poprvé dostal do kontaktu s biblickou pravdou, když mě jedna rodina svědků, která bydlela v sousedství, pozvala, abych s nimi šel na shromáždění. Proslovům jsem sice nerozuměl, ale v sále mě vřele přivítali a já jsem se rozhodl chodit tam pravidelně. Mnoho lidí ze sboru mě zvalo na jídlo nebo k různým jiným činnostem.

V roce 1982 jsem se stal zvěstovatelem a později ten rok jsem se dal pokřtít. V roce 1984 jsem se oženil s Evou, která je také neslyšící. Některým biblickým pravdám jsme sice do hloubky nerozuměli, ale z toho, jak velkou lásku mezi sebou bratři měli, nám bylo jasné, že jde o Jehovovu organizaci, a byli jsme rádi, že patříme do sboru. (Jan 13:35)

 V roce 1992 byly podniknuty kroky k tomu, aby se někteří bratři a sestry naučili americký znakový jazyk. Tito zvěstovatelé zanedlouho začali pátrat po neslyšících lidech a kázat jim dobrou zprávu. Potom, v roce 1994, dostala práce na poli znakového jazyka další impulz, když pobočka pozvala jeden manželský pár z Portorika, aby naučili znakový jazyk 25 bratrů a sester.

Později v tom roce jsme s Evou začali chodit na shromáždění nově vytvořené skupiny znakového jazyka. Teprve díky shromážděním, kde se znakovalo, jsme začali do větších detailů rozumět biblickým naukám, například tomu, že Satan zpochybnil Jehovovo právo vládnout, a tomu, jakou roli má v Božím záměru mesiášské království.

K 1. prosinci 1995 byl v Santo Domingu a v Santiagu vytvořen sbor znakového jazyka. V srpnu 2014 bylo v celé zemi 26 sborů a 18 skupin znakového jazyka.

Pro naše tři děti je znakový jazyk mateřštinou. Nejstarší syn Éber pomáhá s překládáním do znakového jazyka v pobočce ve Spojených státech. Já sloužím ve sboru jako služební pomocník a Eva je pravidelná průkopnice.