V neděli 1. dubna 1945 přijeli do hlavního města Ciudad Trujillo (nyní Santo Domingo) absolventi Gileadu Lennart a Virginia Johnsonovi. V této zemi, jejíž historie se vyznačovala mnoha konflikty a boji, byli prvními svědky. a „Je to pole, kde ještě nikdo nesloužil,“ psalo se v Ročence 1946, „a tak tito gileadité museli začít od píky.“ Jen si to představte: Nebyla tam pobočka, žádný sál Království ani sbor, nikoho v zemi neznali, skoro neuměli španělsky a neměli bydlení ani nábytek. Co udělají?

„Šli jsme do hotelu Victoria a ubytovali se tam. Stálo to pět dolarů na den pro nás oba, včetně jídla,“ vzpomínal Lennart. „Už ten večer jsme zavedli první biblické studium. Došlo k tomu takto: Dvě Dominikánky, se kterými jsme studovali Bibli v Brooklynu, nám daly jména příbuzných a známých. Patřil k nim také jistý doktor Green. Když jsme ho navštívili, právě u něj byl jeho soused Moses Rollins. Poté co se dozvěděli, kdo nám dal jejich jména a adresy, si pozorně vyslechli poselství o Království a souhlasili s biblickým studiem. Moses se zanedlouho stal prvním místním zvěstovatelem.“

V červnu 1945 přijeli další čtyři misionáři a brzy rozšířili hodně publikací a zahájili mnoho biblických  studií. V říjnu už bylo zjevné, že je potřeba najít místo, kde by se konala shromáždění. Misionáři proto upravili obývací pokoj a jídelnu v misionářském domově, aby tyto prostory dočasně sloužily jako sál Království. Na shromáždění chodilo až čtyřicet lidí.

Jedním z prvních, kdo zareagovali na pravdu, byl Pablo Bruzaud, kterému všichni říkali Palé. Provozoval autobusovou linku mezi Santiagem a Ciudad Trujillo, takže byl v hlavním městě poměrně často. Jednou se stalo, že ho oslovily dvě misionářky a on si od nich vzal knihu „Pravda vás osvobodí“. Začal se svědky studovat Bibli každý den a zanedlouho se k misionářům připojil v kázání a zajišťoval jim dopravu. Později se seznámil s Lennartem Johnsonem a společně jezdili ze Ciudad Trujillo do Santiaga a přes horský hřeben až do pobřežního města Puerto Plata, kde navštěvovali skupinu zájemců, kteří si do světového ústředí v New Yorku napsali o informace.

V březnu 1946 navštívili Dominikánskou republiku Nathan Knorr a Frederick Franz ze světového ústředí. Od jejich příjezdu si bratři hodně slibovali a na proslov, který pronesl bratr Knorr, přišlo sedmdesát pět zájemců. Během návštěvy podnikl bratr Knorr kroky k tomu, aby byla v Dominikánské republice založena pobočka.

Do země přijeli další misionáři a na konci služebního roku 1946 tam bylo 28 zvěstovatelů. Vzhledem k tomu, že v Dominikánské republice se dobrá zpráva teprve začínala kázat, misionáři strávili mnoho  večerů tím, že pečlivě mapovali celé území, aby zajistili, že bude systematicky a důkladně propracováno.

V roce 1947 podávalo každý měsíc zprávu nejméně 59 zvěstovatelů. Ve stejném roce bylo do Dominikánské republiky přeloženo několik misionářů, kteří sloužili na Kubě. Mezi nimi byli Roy a Juanita Brandtovi. Bratr Brandt byl jmenován služebníkem pobočky a tuto práci dělal následujících deset let.

Na konci služebního roku 1948 kázalo dobrou zprávu kromě obětavých misionářů asi 110 zvěstovatelů. Tito horliví kazatelé tehdy ještě netušili, že je čekají velmi těžké časy.