Přejít k článku

Přejít na obsah

 DOMINIKÁNSKÁ REPUBLIKA

Svědkem Jehovovým budu dál

Ana María (Mary) Glassová

Svědkem Jehovovým budu dál
  • ROK NAROZENÍ 1935

  • ROK KŘTU 1956

  • Z JEJÍHO ŽIVOTA Jako mladá horlivá katolička poznala biblickou pravdu a potom odvážně snášela odpor ze strany rodiny, církve a státu.

BYLA jsem hluboce věřící a aktivně jsem se zapojovala do činnosti katolické církve. Zpívala jsem v kostele a provázela kněze, když jezdili na venkov sloužit mše. Pak se mnou v roce 1955 moje sestra mluvila o ráji. Dala mi Bibli, brožuru „Toto dobré poselství o království“ a knihu „Bůh budiž pravdivý“. Byla jsem nadšená, a tak jsem se kněze zeptala, jestli si smím Bibli číst. Řekl mi, že „se z toho zblázním“, ale já jsem se rozhodla, že si ji stejně přečtu.

Když jsem se přestěhovala k prarodičům do města Boca Chica, místní kněz se mě jednou zeptal, proč nechodím do kostela. Vysvětlila jsem mu, že jsem zjistila, že mnoho církevních nauk není založeno na Bibli. Kněz se rozlítil a začal na mě křičet: „Poslyšte, slečno, jste ovečka, která zbloudila od mého stáda.“

 „Já ne,“ odpověděla jsem, „to vy jste zbloudil od Jehovova stáda, protože ovce patří Jehovovi, a ne nějakému člověku.“

Do kostela jsem už nikdy nešla. Nastěhovala jsem se ke své sestře a pouhých šest měsíců po tom, co jsem poprvé slyšela o pravdě, jsem byla pokřtěna. Ihned jsem začala s pravidelnou průkopnickou službou. O rok později jsem se vdala za Enriqueho Glasse, který sloužil jako krajský dozorce. Jednou když jsme kázali v parku ve městě La Romana, policie Enriqueho zatkla. Když odcházeli, šla jsem za nimi a říkala jim: „Já jsem taky svědek Jehovův. A taky jsem tady kázala. Proč neseberete i mě?“ Mě ale zatknout nechtěli.

Enrique měl v té době za sebou už celkem sedm a půl roku vězení. Tentokrát byl odsouzen na 20 měsíců. Navštěvovala jsem ho každou neděli. Jednou se mě velitel vězeňské stráže zeptal: „Proč jste tady?“

Odpověděla jsem mu: „Můj manžel je ve vězení proto, že je svědek Jehovův.“

„Jste mladá a máte život před sebou,“ řekl. „Proč ztrácíte čas se svědky Jehovovými?“

„Já jsem taky svědek Jehovův,“ reagovala jsem. „A i kdybyste mě sedmkrát zabil a zase vzkřísil, budu svědkem Jehovovým dál.“ Víc už slyšet nechtěl a nařídil mi, abych odešla.

Když zákaz skončil, byli jsme s Enriquem řadu let v krajské a oblastní službě. Enrique 8. března 2008 zemřel. Já sloužím dál jako pravidelná průkopnice.