Přejít k článku

Přejít na obsah

 DOMINIKÁNSKÁ REPUBLIKA

Kázání pokračuje

Kázání pokračuje

Misionáři pokračují v ilegalitě

Zákazem činnosti začalo pro bratry velmi těžké období. „Sály Království byly zavřeny a dílo postaveno mimo zákon,“ vyprávěla misionářka Alma Parsonová. „Mnozí milovaní bratři zažívali zkoušky a utrpení. Někteří přišli o zaměstnání, jiní byli uvězněni.“ S láskou vzpomínala: „Mnohokrát však bylo jasně patrné, že  Jehova nás svou rukou vede a chrání.“ S důvěrou v Jehovovo vedení bratři pokračovali ve své činnosti ilegálně.

Nesměli pořádat sborová shromáždění. Lennart Johnson vzpomínal: „Začali se nenápadně scházet v malých skupinách v soukromých domech. Studovali tam články ze Strážné věže, které byly rozmnožovány na cyklostylu. Všichni tito věrní Boží služebníci si velmi cenili toho, že v těchto studijních skupinkách dostávají od Jehovy duchovní sílu.“

K misionářům, kteří ve svém působišti zůstali i v době zákazu, patřili Roy a Juanita Brandtovi

Mezitím vládní dohled a šikanování svědků zesílily. Bratři a sestry se ale nenechali zastrašit. Ministr Hungría poslal 15. září 1950 prezidentovi republiky zprávu, ve které napsal: „Pan Lee Roy Brandt a další vedoucí ze skupiny svědků Jehovových byli opakovaně předvoláni do mé kanceláře a vyzváni, aby veškerá propaganda této společnosti, která u nás byla postavena mimo zákon, skončila. Toto nařízení zjevně nebylo splněno. Denně přicházejí z různých částí naší země hlášení, že svědkové ve své propagandě tajně pokračují a jednají tak proti nařízení vlády.“ V závěru dopisu bylo doporučeno, aby „cizinci, kteří jsou hlavními vedoucími“ svědků Jehovových, byli vyhoštěni.

Byli „zdrojem síly“

Koncem roku 1950 přijeli na návštěvu bratři Knorr a Henschel. Někteří misionáři byli potom posláni do  Argentiny, Guatemaly a Portorika. Jiní si našli zaměstnání, a mohli tak v zemi zůstat. Například bratr Brandt začal pracovat u společnosti, která dodávala elektrickou energii, a další se živili vyučováním angličtiny. V Ročence 1951 se o těchto misionářích říká: „Již jen to, že v zemi zůstali a neutekli pryč, je pro věrné následovníky našeho Pána, kteří od nich poznali pravdu, zdrojem síly. Všichni s radostí pozorují jejich odvahu, která se projevila tím, že své místo neopustili.“

„Již jen to, že v zemi zůstali, je pro věrné následovníky našeho Pána zdrojem síly.“

Jednou misionářkou, která učila angličtinu, byla Dorothy Lawrencová. Kromě toho studovala se zájemci Bibli a tak pomohla některým lidem přijmout pravdu.

Jehovovi věrní služebníci podnikali i další kroky, aby mohli v kazatelské službě pokračovat přesto, že byli pod nepřetržitým dohledem. Někdy rozebrali knihu na části a nosili v kapse u košile nebo v tašce s nákupem jen několik složených stránek, takže nebudili pozornost. Lístek se zprávou o kazatelské službě byl upraven tak, aby vypadal jako nákupní seznam. Místo knih, brožur, časopisů, opětovných návštěv  a hodin se ve zprávě uváděly papáje, fazole, vejce, zelí a špenát. Cyklostylovaným výtiskům Strážné věže se říkalo maniok, podle rostliny, která se v této oblasti hojně pěstuje (je také známá jako kasava).

Počet učedníků dál roste

Dne 16. června 1954 podepsal Rafael Trujillo s Vatikánem konkordát, kterým uděloval římskokatolickým duchovním v Dominikánské republice zvláštní výsady. Tehdy zákaz svědků Jehovových trval už asi čtyři roky. Přesto bylo v roce 1955 v této zemi 478 zvěstovatelů. Jak mohlo za tak náročných okolností docházet k takovému růstu? „Celým tajemstvím naší síly je Jehovův duch,“ uvádělo se v Ročence 1956. „Bratři jsou jednotní a pevní ve víře a s odvahou pokračují dál.“

V červenci 1955 byl Trujillovi doručen oficiální, notářsky ověřený dopis ze světového ústředí. V dopise bratři podrobně vysvětlili neutrální postoj svědků a žádali Trujilla, aby „zákaz svědků Jehovových  a Watch Tower Bible and Tract Society zrušil“. K čemu to vedlo?