Přejít k článku

Přejít na obsah

 DOMINIKÁNSKÁ REPUBLIKA

Kdo je hlavou?

Kdo je hlavou?

„Nebudou mít vedení“

Dne 13. července 1957 napsal inspektor Colón ministrovi vnitra: „Jedno staré rčení říká: ‚Hada musíš zasáhnout do hlavy.‘ Významným krokem k vymýcení sekty svědků Jehovových by bylo, kdybychom našli způsob, jak se zbavit jejich misionářů. Jejich spolek by pak zůstal bez hlavy, a pokud nebudou mít vedení, jejich myšlenky se přestanou šířit.“

Krátce nato nařídil ministr obrany Arturo Espaillat deseti zbývajícím misionářům, aby opustili zemi. Roy Brandt 21. července 1957 písemně požádal Trujilla, zda by se s ním mohl setkat a vysvětlit mu situaci. Ve svém dopise napsal: „Nenávistná kampaň, kterou jistí lidé v naší zemi vedou proti jménu Jehovy Boha, je stejná jako kampaň, kterou mylně informované osoby vedly proti Ježíšovým apoštolům.“ Bratr Brandt potom Trujilla vybídl, aby si přečetl 2. až 6. kapitolu Skutků, a upozornil ho, že „rozumná a přímá rada, kterou tehdy dal soudce Gamaliel, je stejně dobrá i dnes“. Pak velkými písmeny napsal citaci ze  Skutků 5:38, 39: „NECHTE TYTO LIDI BÝT, PROTOŽE POKUD JE DÍLO, KTERÉ KONAJÍ, OD BOHA, MŮŽETE JEDNOHO DNE ZJISTIT, ŽE VÁLČÍTE PROTI BOHU.“ Jeho žádost ale zůstala bez odezvy. Třetího srpna 1957 byli misionáři odvezeni na letiště a vyhoštěni.

Hlavou je Ježíš

Donaldu Nowillsovi bylo pouhých dvacet let, když dohlížel na práci pobočky

Co se teď stane s místními bratry a sestrami, když jsou misionáři pryč? Zůstanou „bez hlavy“, jak předpověděl inspektor Colón? Tím, kdo „je hlavou těla, sboru“, je Ježíš. (Kol. 1:18) Jehovovi služebníci v Dominikánské republice proto nezůstali „bez vedení“. Naopak, Jehova a jeho organizace o ně stále pečovali.

Donaldu Nowillsovi, který byl po odjezdu misionářů pověřen dozorem nad fungováním pobočky, bylo  jen dvacet let a byl pokřtěný teprve čtyři roky. Ačkoli předtím sloužil několik měsíců jako krajský dozorce, práce související s pobočkou byla pro něj nová. Pracoval ve skromné kanceláři ve svém domě, který měl stěny ze dřeva, střechu z pozinkovaného plechu a hliněnou podlahu a nacházel se v Gualey, velmi nebezpečné čtvrti Ciudad Trujillo. S pomocí Félixe Marteho vyráběl Strážnou věž pro celou zemi.

Cyklostylovaná Strážná věž z roku 1958

Mary Glassová, jejíž manžel Enrique byl v tu dobu ve vězení, chodila bratru Nowillsovi pomáhat. „Končila jsem v práci v pět hodin,“ vypráví, „a šla jsem do kanceláře bratra Nowillse psát Strážnou věž. Bratr Nowills potom časopis rozmnožil na cyklostylu. Pak přišla sestra ze Santiaga, která měla krycí jméno Anděl, a vložila cyklostylované časopisy na dno dvacetilitrové plechovky na stolní olej. Zakryla je látkou a potom je zasypala kasavou, bramborami nebo tarem. To  všechno přikryla pytlem. Potom se vydala veřejnou dopravou na sever země a každému sboru předala jeden výtisk. Rodiny si mezi sebou tento výtisk Strážné věže půjčovaly, aby si ho mohly společně prostudovat.“

„Museli jsme být velmi opatrní,“ dodává Mary, „protože na ulicích se to jen hemžilo agenty, kteří se snažili zjistit, kde se Strážná věž tiskne. Ale nikdy se jim to nepodařilo. Jehova nás celou dobu chránil.“