„DNEŠNÍ doba je časem zkoušek,“ uvedla Strážná věž z 1. března 1915. „Sloužili jsme v minulosti pouze proto, že jsme doufali, že léta Páně 1914 dojde k našemu slavnému proměnění, nebo proto, že milujeme Pána a jsme jemu, jeho poselství a bratřím věrně oddáni?“ V roce 1915 někteří badatelé Bible bojovali s pocity zklamání. Velká část světa ale vedla úplně jiný boj.

V Evropě probíhala Velká válka, která je dnes známá jako první světová válka. Používáním nové vojenské techniky se změnil způsob válčení, což mělo v nebývalé míře dopad na civilní obyvatelstvo. Například v roce 1915 začaly německé ponorky křižovat vody obklopující Velkou Británii. Sedmého května 1915 jedna z nich potopila zaoceánský parník Lusitania. Zahynulo víc než 1 100 lidí.

Badatelé Bible se na této válce nechtěli podílet. Tehdy však ještě plně nerozuměli tomu, co znamená přísná křesťanská neutralita. Dobrovolně se sice do armády nehlásili, ale někteří se nechali odvést a snažili se získat takové zařazení, kde by nemuseli bojovat. Jiní se domnívali, že když budou muset jít do zákopů, mohou jednoduše střílet nad hlavy nepřátel.

Strážná věž z 15. července 1915 uveřejnila příběh maďarského vojáka, který byl pokřtěn v době, kdy se léčil ze zranění, a později se vrátil na frontu. Článek popisoval, co se stalo potom: „[Maďarští vojáci] se dostali na 250 metrů k ruské linii a dostali povel: ‚Nasadit bodáky!‘ Maďarský bratr byl na konci levého křídla. Chtěl se pouze chránit před nepřítelem, a proto se Rusovi, s kterým se střetl, snažil jen vyrazit bajonet z ruky. V tom si uvědomil, že Rus se snaží  o totéž . . . Rus pustil bajonet na zem a po tvářích mu tekly slzy. Náš bratr se pak podíval na svého ‚nepřítele‘ zblízka a všiml si, že má na saku odznak s křížem a korunou. Tento Rus byl jeho bratr v Pánu!“ a

Otázkou křesťanské neutrality se zabýval článek s názvem „Křesťanské povinnosti a válčení“, který vyšel ve Strážné věži z 1. září 1915. Říkalo se v něm, že „stát se příslušníkem armády a obléci vojenskou uniformu znamená přijmout a uznat povinnosti a závazky vojáka. . . . Cožpak by to pro křesťana bylo přijatelné?“ Časem začalo být jasné, že křesťané se nemohou na žádném válčení jakkoli podílet.

V roce 1915 bylo sedmdesáti členům rodiny betel v New Yorku oznámeno, že kvůli nedostatku finančních prostředků budou z betelu muset odejít a sloužit v poli. Bylo jim řečeno: „Nesmíme se zadlužit ani nijak jinak ohrozit dílo; proto bylo rozhodnuto v každém směru omezit výdaje.“

Clayton J. Woodworth a dva další bratři podepsali společný dopis od „sedmdesáti odcházejících“. Dopis byl otištěn ve Strážné věži z 1. května 1915. Ti, kdo opouštěli betel, v něm uvedli, že to dělají „s pocitem radosti a vděčnosti za mnoho požehnání a výsad, kterých se jim jakožto členům rodiny betel dostalo“.

Tato změna pověření byla sice těžká, ale bratři měli příležitost dát najevo, zda jsou Bohu opravdu věrně oddáni. Zůstanou mu věrní, nebo zahořknou? Bratr Woodworth pokračoval v kazatelské činnosti, později se vrátil do betelu  a v roce 1919 se stal prvním šéfredaktorem časopisu Zlatý věk, který se nyní jmenuje Probuďte se! Tuto práci dělal až do roku 1946.

Během toho těžkého roku Strážná věž bratry vybízela, aby pokračovali v kázání. Zvláštní pozornost byla věnována těm, kdo v minulosti projevili zájem o biblickou pravdu. „Máme seznamy lidí v naší zemi, kteří požádali o publikace,“ psalo se ve vydání z 15. prosince 1915. „Navrhujeme, aby tito lidé byli navštíveni . . . a zjistilo se, jaký mají postoj.“ Cílem bylo rozdmýchat jejich zájem, „aby získali horlivost pro Boha a pro pravdu“.

Stejně jako dnes bylo i tehdy důležité, aby se křesťané soustředili na zájmy Království. „My, kdo jsme nyní bdělí, bychom měli být velmi aktivní a energicky sloužit Bohu,“ psalo se ve Strážné věži z 15. února 1915. Boží služebníci museli být stále ostražití. Strážná věž pokračovala: „Musíme dávat pozor. Na co bychom měli dávat pozor? Především na sebe, abychom se uchránili před léčkami této doby.“

Roční text pro rok 1916 bratry vybízel, aby byli „silní ve víře“. Byl založen na Římanům 4:20 podle znění King James Version. Tento text měl věrné křesťany povzbuzovat během následujícího roku – roku, kdy na ně čekaly další zkoušky.