Přejít k článku

Přejít na obsah

 SIERRA LEONE A GUINEA

1945 až 1990 „Mnohé přivádějí ke spravedlnosti“ Dan. 12:3 (3. část)

1945 až 1990 „Mnohé přivádějí ke spravedlnosti“ Dan. 12:3 (3. část)

Střet s tajnou společností

První útok přišel ve vesnici poblíž Koindu. Několik mužů tam studovalo Bibli a chodilo na shromáždění. Stejně jako většina kisijských mužů, i oni byli členy tajné společnosti Poro prosáklé spiritismem. „Když zájemci odmítli účastnit se démonských rituálů, vůdce společnosti běsnil,“ vzpomíná absolvent Gileadu James Mensah, který také sloužil v Sieře Leone. „On a další, kteří stáli na jeho straně, zájemce zbili, ukradli jim všechen majetek, zapálili jejich domy, spoutali je řetězy a nechali je v buši, aby tam umřeli hlady. Pobízel je při tom i náčelník oblasti. Navzdory takovému týrání se zájemci nenechali zlomit.“

Když to bratři v Koindu nahlásili policii, vůdce společnosti, jeho kumpáni i náčelník oblasti byli zatčeni. Soud je shledal vinnými, přísně je napomenul a náčelník oblasti byl téměř na rok zbaven svého úřadu. O tomto právním vítězství se dozvěděla spousta lidí  a mnohým to dodalo odvahu, aby začali chodit na shromáždění. Později změnil svůj postoj i náčelník oblasti a začal se o pravdu zajímat. Když se tam konal krajský sjezd, některé účastníky u sebe ubytoval, a dokonce bratrům daroval krávu.

Vůdci tajné společnosti Poro útočili i jinak. Jednali lstivě jako lidé, o kterých žalmista napsal, že „výnosem vytváří těžkosti“. (Žalm 94:20) Politici, kteří do této společnosti patřili, předložili parlamentu návrh na zákaz činnosti svědků Jehovových. Charles Chappell vypráví: „Náčelník oblasti se nás ale zastal. Řekl poslancům, že s námi už dva roky studuje, že naše organizace se vůbec nezapojuje do politiky a že lidi vzděláváme a pomáháme jim zlepšit morálku. Také prohlásil, že doufá, že se jednou sám stane svědkem. Když se na jeho stranu postavil další člen parlamentu, který s námi dřív studoval, návrh byl zamítnut.“

„Ať tě nakrmí Bůh!“ vysmívali se mu.

Ti, kdo nějakou tajnou společnost opustili, čelili tvrdému odporu svých příbuzných. To zažil například Jonathan Sellu, dospívající chlapec z Koindu. Jeho předkové po čtyři generace sloužili jako kněží džu-džu a on byl vychovávaný tak, aby jednou mohl dělat totéž. Když začal studovat Bibli, skončil se všemi spiritistickými rituály a přestal předkládat oběti. Příbuzní se proti němu okamžitě postavili. Odhlásili ho ze školy, a když šel na shromáždění, nedávali mu najíst. Vysmívali se mu: „Ať tě nakrmí Bůh!“ Jonathan přesto vytrval. Hlady neumřel a číst a psát se stejně naučil. Později se stal pravidelným průkopníkem a měl radost, že pravdu přijala i jeho maminka.

 Dílo postupuje kupředu i v dalších oblastech

V roce 1960 už sbory a odloučené skupiny existovaly ve Freetownu a jeho čtvrti Kissy a dále ve městech Bo, Koindu, Lunsar, Magburaka, Makeni, Moyamba, Port Loko, Waterloo a také v Kabale na severu. Počet zvěstovatelů ten rok prudce stoupl ze 182 na 282. Na pomoc novým sborům přijelo mnoho zvláštních průkopníků z Ghany a Nigérie.

Většina nových bratrů a sester byla buď z etnické skupiny Krio, která žije ve Freetownu a okolí, nebo z kmene Kisi, který obývá Východní provincii. Dobrá zpráva se ale šířila a začaly na ni reagovat i jiné kmeny. V severní části země to byly například kmeny Kuranko, Limba a Temne a na jihu Mende.

V roce 1961 proběhlo zasvěcení sálu Království, ve kterém se scházel sbor Freetown-východ. Potom byl zasvěcen sál Království v Koindu. Bratři ho postavili z hliněných cihel, měl 300 míst a konaly se v něm i sjezdy. Brzy poté se 40 starších zúčastnilo první školy služby Království v Sieře Leone. Byl to opravdu výjimečný rok. Bratři ho završili úspěšnou kampaní, při které lidem nabízeli Svaté Písmo – Překlad nového světa.

Škola služby Království v Sieře Leone v roce 1961. William Nushy (zadní řada, uprostřed), Charles Chappell (prostřední řada, druhý zprava) a Reva Chappellová (přední řada, třetí zprava)

Bylo zřejmé, že Jehova svému lidu žehná. Dne 28. července 1962 bylo v Sieře Leone zaregistrováno Mezinárodní sdružení badatelů Bible, což je korporace, kterou svědkové Jehovovi používají v mnoha zemích.

Otevírají se dveře do Guineje

Zaměřme teď pozornost na Guineu (dříve Francouzská Guinea). Před rokem 1958 tudy projíždělo několik  bratrů a cestou příležitostně vydávali svědectví. Francouzské koloniální úřady ale s naší činností nesouhlasily. Dveře ke kázání dobré zprávy se otevřely právě v roce 1958, kdy Guinea odmítla francouzskou nadvládu a vyhlásila nezávislost.

Později toho roku přijel do Guineje Manuel Diogo, francouzsky mluvící bratr z Dahome (nyní Benin). Bylo mu něco přes 30 let a začal pracovat v bauxitovém dole ve městě Fria, které leží asi 80 kilometrů na sever od hlavního města Konakry. Byl nadšený, že může kázat v místě, kam se dobrá zpráva ještě nedostala. Napsal do francouzské odbočky a žádal o publikace. Také  prosil, aby mu přišli pomoct zvláštní průkopníci. Svůj dopis zakončil slovy: „Modlím se, aby Jehova žehnal dílu v této zemi, protože hodně lidí tady má zájem o pravdu.“

Bratři z francouzské odbočky napsali Manuelovi povzbuzující dopis a vybídli ho, aby v Guineji zůstal co nejdéle. Také zařídili, aby za ním nakrátko přijel jeden zvláštní průkopník a školil ho v kazatelské službě. Manuela to ohromně povzbudilo a ve městě Fria horlivě kázal až do své smrti v roce 1968.

Když v roce 1960 přijel do Konakry zónový dozorce Wilfred Gooch, zjistil, že tam kážou ještě další dva afričtí bratři. Doporučil, aby se o kazatelskou službu v Guineji starala odbočka v Sieře Leone, a ne odbočka ve Francii. Tato změna začala platit 1. března 1961. O měsíc později vznikl v Konakry první sbor na území Guineje.

Duchovní světlo proniká do deštných pralesů

Dobrá zpráva se šířila také do jižní Guineje. Falla Gbondo z kmene Kisi žil nějakou dobu v Libérii a pak se vrátil do své rodné vesnice Fodédou, která ležela asi 13 kilometrů na západ od města Guékédou. S sebou si přivezl knihu Od ráje ztraceného k ráji znovu získanému. Falla sice neuměl číst, ale pomocí obrázků v knize vysvětloval dobrou zprávu ostatním členům kmene. Vzpomíná: „Kniha byla předmětem živých diskuzí. Lidé jí začali říkat Kniha o Adamovi a Evě.“

Falla se pak vrátil do Libérie, dal se pokřtít a časem se stal zvláštním průkopníkem. Dvakrát měsíčně jezdil do Fodédou a studoval tam se skupinou asi 30 lidí. Zanedlouho se k němu přidal Borbor Seysey, jiný kisijský  zvláštní průkopník z Libérie. Společně založili novou skupinu ve městě Guékédou. Z obou skupin se později staly sbory.

Jak se čím dál víc Kisijů stávalo svědky Jehovovými, místní náčelníci si začali všímat jejich pěkného chování. Svědkové byli pracovití, poctiví a přispívali k pokojným vztahům ve vesnicích. Když tedy bratři požádali o povolení ke stavbě sálu Království ve Fodédou, náčelníci jim ochotně věnovali pozemek o rozloze tří hektarů. A tak počátkem roku 1964 bratři dokončili první sál Království v Guineji.

Problémy v Konakry

V Konakry se ale tou dobou schylovalo k problémům. Kvůli politickému napětí se vládní úředníci dívali na cizince s nedůvěrou. Čtyřem misionářům z Gileadu zamítli žádost o povolení k trvalému pobytu a deportovali je. Dva bratři z Ghany byli na základě falešných obvinění zatčeni a téměř na dva měsíce uvězněni.

Jeden z nich, Emmanuel Awusu-Ansah, byl hned po propuštění zatčen znovu. Věznili ho v otřesných podmínkách. Ze špinavé cely napsal: „Duchovně jsem zdravý, ale mám pořád horečku. I tak můžu dál kázat. Minulý měsíc jsem ve službě strávil 67 hodin a dva zájemci se ke mně v kázání přidali.“ Jeden jeho zájemce přijal pravdu. Emmanuela po pěti měsících propustili a deportovali do Sierry Leone. V Konakry tak zůstal jen jeden zvěstovatel.

V roce 1969 se politická situace uklidnila a do Konakry přijeli zvláštní průkopníci. Úřady jim povolily pořádat shromáždění, a bratři dokonce mohli vyvěsit  ceduli s nápisem sál Království. Brzy chodilo na shromáždění asi 30 zájemců.

Stále hrozilo nebezpečí, že bratry zatknou, a tak nejdřív kázali opatrně. Postupně ale byli smělejší a jejich činnost nabývala na síle. Během roku 1973 zvěstovatelé z malého sboru v Konakry rozšířili 6 000 traktátů. Později začali nabízet časopisy v kancelářích, firmách a obchodech. Vládní úředníci i lidé obecně časem začali chápat naši činnost a vážili si jí. Trpělivost a nepolevující snaha bratrů přinesly své výsledky. Dne 15. prosince 1993 byla zaregistrována Křesťanská společnost svědků Jehovových v Guineji.