Přejít k článku

Přejít na obsah

 16. KAPITOLA

‚Uplatňujte právo‘, když chodíte s Bohem

‚Uplatňujte právo‘, když chodíte s Bohem

1–3. (a) Proč jsme Jehovovými dlužníky? (b) Co náš milující Zachránce od nás žádá zpět?

PŘEDSTAVTE si, že jste uvězněni na potápějící se lodi. Ve chvíli, kdy už se vzdáváte veškerých nadějí, objevuje se zachránce a pomáhá vám dostat se do bezpečí. Vyvede vás z nebezpečné situace a vy slyšíte, jak říká: „Teď už vám nic nehrozí!“ V tu chvíli jistě pociťujete obrovskou úlevu. Nebyli byste snad tomuto člověku zavázáni? Doslova se dá říci, že byste mu dlužili svůj život.

2 V určitých ohledech lze takové znázornění uplatnit na to, co pro nás udělal Jehova Bůh. Je jisté, že jsme jeho dlužníky. Vždyť opatřil výkupné, díky němuž můžeme být vysvobozeni ze spárů hříchu a smrti. Víme, že pokud v tuto drahocennou oběť budeme projevovat víru, budou nám odpuštěny naše hříchy a naše věčná budoucnost bude jistá. (1. Jana 1:7; 4:9) Proto můžeme mít pocit bezpečí. Jak jsme viděli ve 14. kapitole, výkupné je tím nejznamenitějším projevem Jehovovy lásky a práva. Jak bychom na to měli reagovat?

3 Je vhodné uvažovat o tom, co náš milující Zachránce od nás žádá zpět. Prostřednictvím proroka Micheáše Jehova říká: „Pověděl ti, pozemský člověče, co je dobré. A co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ (Micheáš 6:8) Povšimněme si, že k tomu, co od nás Jehova žádá zpět, patří i to, abychom ‚uplatňovali právo‘. Jak to můžeme dělat?

 Usilujme o ‚pravou spravedlnost‘

4. Jak víme, že od nás Jehova očekává, že budeme žít v souladu s jeho spravedlivými měřítky?

4 Jehova očekává, že budeme žít podle jeho měřítek určujících, co je správné a nesprávné. Jeho měřítka jsou spravedlivá, a proto o právo a spravedlnost usilujeme tak, že se těmto měřítkům snažíme přizpůsobit. „Učte se činit dobré; pátrejte po právu,“ píše se u Izajáše 1:17. Boží slovo nás nabádá, abychom ‚hledali spravedlnost‘. (Sefanjáš 2:3) Vybízí nás také, abychom ‚oblékli novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti‘. (Efezanům 4:24) Opravdová spravedlnost — opravdové právo — nepřipouští násilí, nečistotu ani nemravnost, protože ty znesvěcují, co je svaté. (Žalm 11:5; Efezanům 5:3–5)

5, 6. (a) Proč pro nás není břemenem přizpůsobovat se Jehovovým měřítkům? (b) Jak Bible ukazuje, že usilovat o spravedlnost je pokračující proces?

5 Je snad pro nás břemenem to, že se přizpůsobujeme Jehovovým spravedlivým měřítkům? Ne. Srdce, které je přitahováno k Jehovovi, nereaguje na jeho požadavky podrážděně. Milujeme svého Boha a všechno, co je mu vlastní, a proto chceme žít způsobem, jaký se mu líbí. (1. Jana 5:3) Připomeňme si, že Jehova „miluje spravedlivé skutky“. (Žalm 11:7) Jestliže skutečně máme napodobovat Boží smysl pro právo neboli Boží spravedlnost, musíme si vypěstovat lásku k tomu, co Jehova miluje, a nenávist k tomu, co on nenávidí. (Žalm 97:10)

6 Pro nedokonalé lidi není snadné usilovat o spravedlnost. Musíme svléci starou osobnost s jejími hříšnými zvyklostmi a obléci osobnost novou. Bible říká, že nová osobnost „se obnovuje“ prostřednictvím přesného poznání. (Kolosanům 3:9, 10) Slovo ‚obnovuje se‘ ukazuje, že oblékání nové osobnosti je pokračující proces, který vyžaduje  vytrvalé úsilí. Bez ohledu na to, jak velmi se snažíme jednat správně, přicházejí chvíle, kdy naše hříšná přirozenost způsobí, že klopýtneme v myšlení, ve slovu nebo ve skutku. (Římanům 7:14–20; Jakub 3:2)

7. Jak bychom měli pohlížet na nezdary v naší snaze jednat spravedlivě?

7 Jak bychom měli pohlížet na nezdary v naší snaze jednat spravedlivě? Jistě bychom nechtěli zlehčovat závažnost hříchu. Zároveň se však nesmíme nikdy vzdát a myslet si, že kvůli svým pokleskům nejsme způsobilí sloužit Jehovovi. Náš milostivý Bůh udělal opatření pro to, aby ti, kdo upřímně činí pokání, znovu získali jeho přízeň. Zamysleme se nad utěšujícími slovy apoštola Jana: „Píši vám tyto věci, abyste nezhřešili.“ Potom ale realisticky dodává: „Jestliže někdo přece zhřeší [kvůli zděděné nedokonalosti], máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista.“ (1. Jana 2:1) Ano, Jehova nám poskytl Ježíšovu výkupní oběť, abychom mu i přes svou hříšnost mohli sloužit přijatelným způsobem. Nepodněcuje nás to snad k tomu, abychom se co nejvíce snažili líbit Jehovovi?

Dobrá zpráva a Boží smysl pro právo

8, 9. Jak oznamování dobré zprávy dokazuje Jehovův smysl pro právo?

8 Uplatňovat právo — vlastně napodobovat Boží smysl pro právo — můžeme tím, že se plně podílíme na kázání dobré zprávy o Božím Království druhým lidem. Jaká souvislost je mezi Jehovovým smyslem pro právo a dobrou zprávou?

9 Jehova neukončí tento ničemný systém, aniž by předtím nechal zaznít varování. Ježíš ve svém proroctví o tom, co se bude dít během času konce, řekl: „Ve všech národech [se musí] nejprve kázat dobrá zpráva.“ (Marek 13:10; Matouš 24:3) Použití slova „nejprve“ naznačuje, že po celosvětovém kazatelském díle budou následovat další události.  K nim patří předpověděné velké soužení, jež bude znamenat odstranění ničemných lidí a jež připraví půdu pro spravedlivý nový svět. (Matouš 24:14, 21, 22) Nikdo tedy nemá sebemenší důvod obvinit Jehovu z toho, že by byl k ničemným nespravedlivý. Tím, že nechává zaznít varování, dává těmto lidem dostatečnou příležitost k tomu, aby změnili své jednání a tak unikli zničení. (Jonáš 3:1–10)

Boží smysl pro právo projevujeme tak, že se s druhými lidmi nestranně dělíme o dobrou zprávu

10, 11. Jak o Božím smyslu pro právo svědčí skutečnost, že se podílíme na kázání dobré zprávy?

10 Jak tím, že kážeme dobrou zprávu, zrcadlíme Boží smysl pro právo? Především je zcela správné, že děláme co možná nejvíce pro to, abychom ostatním lidem pomohli zachránit se. Zamysleme se znovu nad znázorněním, které vykresluje naši záchranu z potápějící se lodi. Když se v pořádku dostaneme do záchranného člunu, jistě chceme pomoci těm, kdo jsou ještě ve vodě. Podobně pociťujeme závazek k těm, kdo stále ještě bojují ve „vodách“ tohoto ničemného světa. Je pravda, že mnoho lidí naše poselství odmítá. Nicméně, pokud Jehova dál projevuje trpělivost, je naší povinností dát lidem příležitost, aby ‚dosáhli pokání‘ a tak měli naději na záchranu. (2. Petra 3:9)

11 Když dobrou zprávu kážeme všem, s nimiž se setkáme, projevujeme tím smysl pro právo v dalším významném ohledu: dáváme najevo svou nestrannost. Vzpomeňme si, že „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost“. (Skutky 10:34, 35) Máme-li napodobovat Boží smysl pro právo, nesmíme mít vůči lidem předsudky. Naopak, měli bychom se s druhými dělit o dobrou zprávu bez ohledu na jejich rasu, společenské postavení nebo finanční situaci. Všem lidem, kteří budou ochotni naslouchat, tak poskytneme příležitost vyslechnout si dobrou zprávu a reagovat na ni. (Římanům 10:11–13)

 Jak jednáme s druhými lidmi

12, 13. (a) Proč bychom neměli ukvapeně soudit druhé? (b) Jaký je význam Ježíšovy rady „přestaňte soudit“ a „přestaňte odsuzovat“? (Viz také poznámku pod čarou.)

12 Právo můžeme uplatňovat také tím, že s druhými lidmi jednáme stejně, jako Jehova jedná s námi. Je opravdu velmi snadné soudit druhé, kritizovat jejich chyby a zpochybňovat jejich pohnutky. Ale kdo z nás by chtěl, aby Jehova nemilosrdně zkoumal naše pohnutky a poklesky? Tak s námi Jehova nejedná. Žalmista napsal: „Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát?“ (Žalm 130:3) Nejsme snad vděčni, že náš spravedlivý a milosrdný Bůh nezaměřuje svou pozornost na naše chyby? (Žalm 103:8–10) Jak bychom tedy měli jednat s druhými lidmi?

13 Jestliže oceňujeme to, že se Boží právo vyznačuje milosrdenstvím, nebudeme ukvapeně soudit druhé v záležitostech, které se nás netýkají nebo nejsou příliš důležité. Ve svém Kázání na hoře Ježíš varoval: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni.“ (Matouš 7:1) Podle Lukášovy zprávy Ježíš dodal: „Přestaňte odsuzovat, a rozhodně nebudete odsuzováni.“ * (Lukáš 6:37) Ježíš ukázal, že si je vědom sklonu nedokonalých lidí soudit druhé. Ti jeho posluchači, kteří měli ve zvyku nelítostně odsuzovat druhé, s tím měli přestat.

14. Kvůli čemu musíme ‚přestat soudit‘ druhé?

14 Proč musíme ‚přestat soudit‘ druhé? Jedním z důvodů je to, že máme omezenou autoritu. Učedník Jakub nám připomíná: „Je Jeden, který je zákonodárce a soudce“, tedy Jehova. Jakub se tudíž příhodně ptá: „Kdo jsi ty, že soudíš svého bližního?“ (Jakub 4:12; Římanům 14:1–4) Kvůli  své hříšnosti také můžeme být ve svých soudech často nespravedliví. Mnohé postoje a pohnutky, kromě jiného předsudky, uražená ješitnost, žárlivost a samospravedlnost, mohou být příčinou toho, že na své bližní máme zkreslený náhled. Máme ale ještě jiná omezení. To, že je bereme v úvahu, by nám mělo zabránit, abychom hned nehledali u druhých chyby. Nedokážeme číst lidem v srdci ani nemůžeme znát všechny jejich osobní okolnosti. Kdo tedy jsme, abychom spoluvěřícím připisovali špatné pohnutky nebo kritizovali jejich úsilí ve službě Bohu? Mnohem lepší přece je napodobovat Jehovu tím, že u našich bratrů a sester hledáme to dobré, místo abychom se zaměřovali na jejich chyby.

15. Jaká slova a jaké jednání nemají mezi Božími ctiteli místo a proč?

15 A co členové naší rodiny? Je opravdu smutné, že v dnešním světě se těch nejtvrdších odsouzení člověk dočká právě  v prostředí, které by mělo být pokojným přístavem — doma. Není nijak neobvyklé slyšet zprávy o hrubých manželích, manželkách či rodičích, kteří členy své rodiny soustavně týrají, ať slovně či tělesně. Ale zlomyslná slova, sžíravý sarkasmus a hrubé zacházení nemají mezi Božími ctiteli místo. (Efezanům 4:29, 31; 5:33; 6:4) Ani v domácím prostředí neztrácí svou platnost Ježíšova rada, abychom ‚přestali soudit‘ a ‚odsuzovat‘. Vzpomeňme si, že uplatňovat právo znamená jednat s ostatními tak, jak s námi jedná Jehova. A náš Bůh k nám nikdy není drsný ani krutý. Naopak, „je velmi něžný v náklonnosti“ k těm, kdo ho milují. (Jakub 5:11) To je znamenitý příklad, který bychom měli napodobovat.

Starší slouží „pro právo“

16, 17. (a) Co Jehova očekává od starších? (b) Co je nutné udělat, když hříšník neprojevuje opravdové pokání, a proč to tak je?

16 Každý z nás má odpovědnost uplatňovat právo, ale obzvláště ji mají starší v křesťanském sboru. Povšimněme si, jaký prorocký popis ‚knížat‘ neboli starších uvádí Izajáš: „Pohleďte, král bude vládnout pro spravedlnost; a knížata, ta budou panovat jako knížata pro právo.“ (Izajáš 32:1) Ano, Jehova očekává, že starší budou sloužit v zájmu práva. Jak toho mohou dosáhnout?

17 Tito duchovně způsobilí muži dobře vědí, že právo neboli spravedlnost vyžaduje, aby sbor byl zachován čistý. Starší někdy musí posuzovat závažná provinění. V takových případech pamatují na to, že Boží právo se snaží být milosrdné, pokud to je jen trochu možné. Starší se tedy pokoušejí vést hříšníka k pokání. Ale co když hříšník i přes takové snahy pomoci mu neprojeví opravdové pokání? V souladu s dokonalým právem Jehovovo slovo přikazuje, aby starší učinili rozhodný krok: „Odstraňte toho ničemu ze svého středu.“ To znamená vyloučit ho ze sboru. (1. Korinťanům 5:11–13; 2. Jana 9–11) Starší jsou zarmouceni, když musí  něco takového udělat, ale uvědomují si, že je to nezbytné, má-li být ochráněna mravní a duchovní čistota sboru. I přesto však doufají, že se hříšník vzpamatuje a vrátí se do sboru. (Lukáš 15:17, 18)

18. Na co starší pamatují, když ostatním dávají rady založené na Bibli?

18 Sloužit zájmům práva také znamená v případě potřeby dát radu založenou na Bibli. Starší samozřejmě nehledají na druhých chyby. Ani nevyužívají každou příležitost k tomu, aby mohli někoho napravovat. Ale některý spoluvěřící může udělat „nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí“. Když starší pamatují na to, že Boží právo není ani kruté, ani necitelné, podnítí je to k tomu, aby se pokusili „usměrnit takového člověka v duchu mírnosti“. (Galaťanům 6:1) Starší tedy nebudou toho, kdo se provinil, plísnit ani nebudou používat tvrdá slova. Naopak, láskyplná rada je pro toho, kdo ji dostává, povzbuzením. A dokonce i tehdy, když je nutné udělit příhodné pokárání a otevřeně přitom ukázat, jaké následky bude mít nemoudré jednání, mají starší stále na mysli, že spoluvěřící, který udělal chybu, je ovce patřící do Jehovova stáda. * (Lukáš 15:7) Když rada či pokárání jsou motivovány láskou a s láskou jsou dávány, je větší pravděpodobnost, že se chybující člověk nechá usměrnit.

19. Jaká rozhodnutí musí starší dělat a na jakém základě?

19 Starší musí často dělat rozhodnutí, která mají vliv na spoluvěřící. Například se pravidelně scházejí, aby zvážili, zda jiní bratři ve sboru splňují požadavky pro to, aby mohli být doporučeni jako starší či služební pomocníci. Starší vědí, jak důležitá je nestrannost. Když dělají zmíněná rozhodnutí,  nechávají se vést Božími požadavky na to, kdo má být jmenován, a nespoléhají jen na osobní pocity. Jednají tudíž ‚bez předsudku a nedělají nic předpojatě‘. (1. Timoteovi 5:21)

20, 21. (a) Čím se starší snaží být a proč? (b) Jak mohou starší pomáhat „sklíčeným duším“?

20 Starší vykonávají Boží právo také jinými způsoby. Izajáš předpověděl, že starší budou sloužit „pro právo“, a potom pokračoval: „Každý se prokáže být jako úkryt před větrem a jako skrýš před dešťovou bouří, jako proudy vody v bezvodé krajině, jako stín mohutného skalního útesu ve vyčerpané zemi.“ (Izajáš 32:2) Starší se tedy snaží, aby byli pro své spoluctitele zdrojem útěchy a občerstvení.

21 Dnes je mnoho problémů, které skličují, a proto mnozí křesťané potřebují povzbuzení. Starší, co můžete udělat, abyste pomohli „sklíčeným duším“? (1. Tesaloničanům 5:14) Vnímavě jim naslouchejte. (Jakub 1:19) Svou ‚úzkostlivou  péči‘, která je v jejich srdci, totiž potřebují sdělit člověku, kterému důvěřují. (Přísloví 12:25) Ujistěte je, že jsou potřební, cenění a milovaní — ano, že je miluje nejen Jehova, ale i jejich bratři a sestry. (1. Petra 1:22; 5:6, 7) Za tyto křesťany se společně s nimi také můžete modlit. Když si vyslechnou upřímnou modlitbu, kterou za ně starší pronese, může jim to být opravdovou útěchou. (Jakub 5:14, 15) Bůh práva vaši láskyplnou snahu pomoci sklíčeným jistě nepřehlédne.

Starší zrcadlí Jehovův smysl pro právo, když povzbuzují sklíčené

22. Jak můžeme napodobovat Jehovův smysl pro právo a k čemu to vede?

22 K Jehovovi se stále více přibližujeme tím, že napodobujeme jeho smysl pro právo. Ten projevujeme tak, že se zastáváme Jehovových spravedlivých měřítek, dělíme se s ostatními lidmi o životodárnou dobrou zprávu a jsme rozhodnuti zaměřovat se na dobré vlastnosti druhých, místo abychom hledali jejich chyby. Starší, vy můžete zrcadlit Boží smysl pro právo tím, že chráníte čistotu sboru, předkládáte rady založené na Písmu, děláte nestranná rozhodnutí a povzbuzujete sklíčené. Jehovovu srdci je pak jistě velmi příjemné shlížet z nebe a vidět, jak se jeho lid ze všech sil snaží ‚uplatňovat právo‘, když chodí se svým Bohem.

^ 13. odst. Některé překlady uvádějí „nesuďte“ a „neodsuzujte“. To může znamenat „nezačněte soudit“ a „nezačněte odsuzovat“. Bibličtí pisatelé zde ale používají záporný rozkaz v přítomném (průběhovém) čase. K popisovanému jednání tudíž tehdy už docházelo, ale nemělo se v něm pokračovat.

^ 18. odst. Bible v 2. Timoteovi 4:2 říká, že starší musí někdy ‚kárat, napomínat a vybízet‘. Řecké slovo překládané jako „vybízet“ (pa·ra·ka·leʹo) může mít význam „povzbuzovat“. Příbuzné řecké slovo pa·raʹkle·tos se může vztahovat na obhájce v nějaké právní záležitosti. A tak i když starší udělí přísné pokárání, mají přesto pomáhat těm, kdo potřebují duchovní pomoc.