Přejít k článku

Přejít na obsah

 14. KAPITOLA

Jehova opatřuje „výkupné výměnou za mnohé“

Jehova opatřuje „výkupné výměnou za mnohé“

1, 2. Jak je v Bibli popsán stav lidstva a co je jediným východiskem z této situace?

„VŠECHNO tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti.“ (Římanům 8:22) Těmito slovy apoštol Pavel popisuje náš žalostný stav. Z lidského hlediska se může zdát, že z utrpení, z hříchu a ze smrti neexistuje žádné východisko. Jehova však nemá taková omezení jako lidé. (4. Mojžíšova 23:19) Bůh práva nám východisko z tísně opatřuje. Je jím výkupné.

2 Výkupné je tím největším darem, jaký Jehova dal lidstvu. Dává nám možnost, abychom byli osvobozeni od hříchu a smrti. (Efezanům 1:7) Je základem naděje na věčný život, ať už v nebi, nebo na rajské zemi. (Lukáš 23:43; Jan 3:16; 1. Petra 1:4) Co ale výkupné vlastně je? Co se díky výkupnému dozvídáme o Jehovovu vynikajícím smyslu pro právo?

Jak vznikla potřeba výkupného?

3. (a) Proč vznikla potřeba výkupného? (b) Proč Bůh zkrátka nezmírnil trest smrti vynesený nad Adamovými potomky?

3 Výkupné začalo být nezbytné kvůli Adamovu hříchu. Tím, že Adam neuposlechl Boha, odkázal svým potomkům dědictví v podobě nemocí, žalu, bolesti a smrti. (1. Mojžíšova 2:17; Římanům 8:20) Bůh nemohl podlehnout sentimentalitě a trest smrti zkrátka zmírnit. Přehlížel by totiž svůj vlastní zákon: „Mzda, kterou platí hřích, je ... smrt.“ (Římanům 6:23) A kdyby Jehova rušil platnost svých vlastních měřítek pro právo, pak by v celém vesmíru vládl chaos a bezzákonnost.

4, 5. (a) Jak Satan pomluvil Boha a proč byl Jehova nucen na takové vyzývavé jednání reagovat? (b) Jaké obvinění vznesl Satan v souvislosti s Jehovovými věrnými služebníky?

 4 Jak jsme si mohli povšimnout ve 12. kapitole, vzpoura v Edenu vyvolala ještě důležitější sporné otázky. Satan vrhl temný stín na Boží znamenité jméno. V podstatě Jehovu obvinil z toho, že je lhář a krutý diktátor, který své tvory připravuje o svobodu. (1. Mojžíšova 3:1–5) Tím, že Satan zdánlivě překazil Boží záměr naplnit zemi spravedlivými lidmi, nařkl Boha také ze selhání. (1. Mojžíšova 1:28; Izajáš 55:10, 11) Kdyby toto vyzývavé jednání Jehova nechal bez povšimnutí, mnoho jeho inteligentních tvorů by možná ztratilo určitou míru důvěry v jeho vládu.

5 Satan také pomluvil Jehovovy věrné služebníky, protože je obvinil, že Bohu slouží jen ze sobeckých pohnutek a že by pod tlakem žádný z nich nezůstal Bohu věrný. (Job 1:9–11) Tyto sporné otázky měly mnohem větší význam než tíživá situace lidstva. Jehova právem cítil povinnost reagovat na Satanova pomlouvačná obvinění. Jak ale mohl Bůh tyto otázky vyřešit a zároveň zachránit lidstvo?

Výkupné je ekvivalent

6. Které výrazy jsou v Bibli používány k označení Božího prostředku pro záchranu lidstva?

6 Jehovovo řešení bylo jak nanejvýš milosrdné, tak i nesmírně spravedlivé. Žádný člověk by něco takového nikdy nedokázal vymyslet. A bylo přitom ohromně jednoduché. Bývá označováno různě — jako koupě, výplatní cena, smíření a vyplacení. (Žalm 49:8; Daniel 9:24; Galaťanům 3:13; Kolosanům 1:20; Hebrejcům 2:17) Ale výrazem, který celou věc vystihuje možná nejlépe, je slovo, jež použil samotný Ježíš. Řekl: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné [řecky lyʹtron] výměnou za mnohé.“ (Matouš 20:28)

7, 8. (a) Jaký význam má v Písmu výraz „výkupné“? (b) V jakém smyslu výkupné znamená ekvivalent?

 7 Co je to výkupné? Řecké slovo, které je zde použito, pochází ze slovesa, jehož význam je „uvolnit, propustit“. Tento výraz byl používán k označení peněz, které byly zaplaceny výměnou za propuštěné válečné zajatce. V zásadě tedy lze výkupné definovat jako hodnotu, která musí být zaplacena, aby se něco mohlo koupit zpět. Slovo pro „výkupné“ obsažené v Hebrejských písmech (koʹfer) pochází ze slovesa, jehož význam je „pokrýt“ či „přikrýt“. Bůh například řekl Noemovi, že musí ‚pokrýt‘ (tvar stejného slovesa) archu dehtem. (1. Mojžíšova 6:14) To nám pomáhá pochopit, že vykoupit znamená také přikrýt hříchy. (Žalm 65:3)

8 Za povšimnutí stojí to, co o tomto slově (koʹfer) píše Theological Dictionary of the New Testament. Uvádí, že „vždy označuje ekvivalent“ neboli něco odpovídajícího. Víko truhly smlouvy tedy mělo tvar odpovídající vlastní truhle. Podobně i v případě vykoupení neboli přikrytí hříchu musí být zaplacena cena, která plně odpovídá škodě způsobené hříchem, neboli ji plně přikrývá. Zákon, který Bůh dal Izraeli, tedy říkal: „Duše bude za duši, oko za oko, zub za zub, ruka za ruku, noha za nohu.“ (5. Mojžíšova 19:21)

9. Proč muži víry předkládali zvířecí oběti a jak na tyto oběti Jehova pohlížel?

9 Muži víry už od dob Abela předkládali Bohu zvířecí oběti. Tak dávali najevo, že jsou si vědomi hříchu a potřeby vyplacení, a prokazovali svou víru v Boží slíbené osvobození prostřednictvím Božího „semene“. (1. Mojžíšova 3:15; 4:1–4; 3. Mojžíšova 17:11; Hebrejcům 11:4) Jehova na tyto oběti pohlížel příznivě, a jeho ctitelé pak u něho měli dobré jméno. Ale zvířecí oběti nebyly nic víc než pouhý  symbol. Zvířata ve skutečnosti nemohla přikrýt lidský hřích, protože jsou nižší než lidé. (Žalm 8:4–8) Bible tudíž říká: „Není možné, aby krev býků a kozlů odňala hříchy.“ (Hebrejcům 10:1–4) Takové oběti byly pouze předobrazem neboli symbolem pravé výkupní oběti, která teprve měla být předložena.

„Odpovídající výkupné“

10. (a) Ekvivalentem koho musel být vykupitel a proč? (b) Proč byla nutná pouze jedna lidská oběť?

10 „V Adamovi všichni umírají,“ napsal apoštol Pavel. (1. Korinťanům 15:22) Výkupné tedy muselo být založeno na smrti přesného Adamova ekvivalentu — dokonalého člověka. (Římanům 5:14) Žádný jiný tvor nemohl vyrovnat misky vah spravedlnosti. Jedině dokonalý člověk, ten, na něhož se nevztahoval rozsudek v podobě adamské smrti, mohl předložit „odpovídající výkupné“ — tedy výkupné dokonale odpovídající Adamovi. (1. Timoteovi 2:6) Nebylo nutné, aby byly obětovány nesčetné miliony lidí, kteří by odpovídali každému potomku Adama. Apoštol Pavel vysvětlil: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt.“ (Římanům 5:12) A vzhledem k tomu, že je „smrt skrze člověka“, Bůh zajistil vyplacení lidstva „skrze člověka“. (1. Korinťanům 15:21) Jakým způsobem?

„Odpovídající výkupné za všechny“

11. (a) Jak měl vykupitel ‚okusit smrt za každého člověka‘? (b) Proč Adam a Eva nemohli mít z výkupného užitek? (Viz poznámku pod čarou.)

11 Jehova zajistil, že dokonalý člověk dobrovolně obětoval svůj život. Podle slov v dopise Římanům 6:23 „mzda, kterou platí hřích, je ... smrt“. Když vykupitel obětoval svůj život, měl ‚okusit smrt za každého člověka‘. Jinými slovy, měl zaplatit mzdu za Adamův hřích. (Hebrejcům 2:9; 2. Korinťanům 5:21; 1. Petra 2:24) To mělo mít závažné  právní důsledky. Zrušením trestu smrti v případě poslušných Adamových potomků mělo výkupné odstranit zhoubnou moc hříchu přímo od kořene. * (Římanům 5:16)

12. Znázorněte, jak ze zaplacení jednoho dluhu může mít užitek mnoho lidí.

12 Znázorněme si to: Představte si, že žijete ve městě, kde je většina obyvatel zaměstnána ve velké továrně. Vy i vaši sousedé dostáváte za svou tvrdou práci dobře zaplaceno a žijete si spokojeně. Tak to je až do chvíle, kdy se továrna zavře. Proč k tomu došlo? Z ředitele továrny se stal ničema, který přivodil její bankrot. Najednou jste vy i vaši sousedé bez práce a nejste schopni platit své účty. Kvůli ničemnosti toho muže trpí manželští partneři, děti a věřitelé. Existuje nějaké východisko? Ano. Jistý bohatý mecenáš se rozhodne, že zasáhne. Je si vědom toho, jakou má firma hodnotu. Také má soucit s jejími zaměstnanci a jejich rodinami. Zařídí to tedy tak, že splatí dluhy, které firma má, a továrnu znovu otevře. Zrušení toho jednoho dluhu přinese úlevu mnoha zaměstnancům, jejich rodinám a také věřitelům. Podobně i ze zrušení Adamova dluhu budou mít užitek nesčetné miliony lidí.

Kdo opatřuje výkupné?

13, 14. (a) Jak Jehova poskytl výkupné pro lidstvo? (b) Komu mělo být výkupné zaplaceno a proč je taková platba nezbytná?

13 Jedině Jehova mohl opatřit ‚Beránka, který snímá hřích světa‘. (Jan 1:29) Bůh však na záchranu lidstva nevyslal jen tak lecjakého anděla. Vyslal Toho, který mohl poskytnout konečnou, definitivní odpověď na Satanovo obvinění  vznesené proti Jehovovým služebníkům. Ano, Jehova dal tu nejlepší oběť, protože poslal svého jediného zplozeného Syna, ‚toho, kterého měl zvláště rád‘. (Přísloví 8:30) Boží Syn se ochotně ‚zřekl sám sebe‘, tedy své nebeské podstaty. (Filipanům 2:7) Život a charakteristické rysy osobnosti svého prvorozeného nebeského Syna Jehova zázračně přenesl do lůna židovské panny Marie. (Lukáš 1:27, 35) Jako člověk se měl tento Boží Syn jmenovat Ježíš. Ale z právního hlediska mohl být označen jako druhý Adam, protože Adamovi dokonale odpovídal. (1. Korinťanům 15:45, 47) Ježíš tedy mohl sám sebe obětovat jako výkupné za hříšné lidstvo.

14 Komu mělo být toto výkupné zaplaceno? V Žalmu 49:7 se jasně píše, že výkupné je zaplaceno „Bohu“. Není ale právě Jehova v prvé řadě tím, kdo výkupné zajišťuje? Ano, ale hodnota výkupného tím neklesá, výkupné se nestává bezvýznamnou, formální směnou — jako by se peníze vzaly z jedné kapsy a vložily do druhé. Je třeba pochopit, že výkupné není hmotná výměna, ale je to právní úkon. Tím, že Jehova zaplatil výkupné, a to dokonce na vlastní obrovské náklady, potvrdil, že neochvějně lpí na své dokonalé spravedlnosti. (1. Mojžíšova 22:7, 8, 11–13; Hebrejcům 11:17; Jakub 1:17)

15. Proč bylo nutné, aby Ježíš trpěl a zemřel?

15 Na jaře roku 33 n. l. se Ježíš Kristus ochotně podrobil těžké zkoušce, která vedla k zaplacení výkupného. Dovolil, aby byl na základě falešných obvinění zatčen, uznán vinným a přibit na popravčí kůl. Bylo skutečně nutné, aby Ježíš tolik trpěl? Ano, protože musela být vyřešena sporná otázka ryzosti Božích služebníků. Významné je to, že Bůh nedovolil, aby Ježíš byl zabit Herodem už jako malé dítě. (Matouš 2:13–18) Když se z něj však stal dospělý člověk, byl schopen odolat náporu Satanových útoků a přitom  jasně chápat sporné otázky, které s tím souvisely. * Ježíš navzdory strašnému zacházení zůstal „věrně oddaný, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků“, a tím s pozoruhodnou rozhodností prokázal, že Jehova má služebníky, kteří mu i ve zkouškách zůstanou věrní. (Hebrejcům 7:26) Není tedy divu, že v okamžiku před svou smrtí Ježíš vítězoslavně zvolal: „Je dovršeno!“ (Jan 19:30)

Završuje své vykupitelské dílo

16, 17. (a) Jak Ježíš pokračoval ve svém vykupitelském díle? (b) Proč bylo nezbytné, aby se Ježíš „za nás objevil před osobou Boha“?

16 Ježíš však své vykupitelské dílo musel ještě dokončit. Třetí den po tom, co zemřel, ho Jehova vzkřísil z mrtvých. (Skutky 3:15; 10:40) Tímto významným činem Jehova nejen odměnil svého Syna za jeho věrnou službu, ale také mu dal příležitost dokončit jeho vykupitelské dílo v postavení Božího Velekněze. (Římanům 1:4; 1. Korinťanům 15:3–8) Apoštol Pavel vysvětluje: „Když však Kristus [přišel] jako velekněz..., nevstoupil s krví kozlů a mladých býků, nýbrž se svou vlastní krví jednou provždy do svatého místa a obdržel pro nás věčné osvobození. Vždyť Kristus nevstoupil do svatého místa udělaného rukama, které je napodobením skutečnosti, ale do samotného nebe, aby se nyní za nás objevil před osobou Boha.“ (Hebrejcům 9:11, 12, 24)

17 Kristus nemohl do nebe vzít svou doslovnou krev. (1. Korinťanům 15:50) Vzal s sebou však to, co tato krev  představovala, tedy zákonnou hodnotu svého obětovaného dokonalého lidského života. Potom, před osobou Boha, formálně předložil hodnotu tohoto života jako výkupné výměnou za hříšné lidstvo. Přijal Jehova tuto oběť? Ano, a to se projevilo o Letnicích roku 33 n. l., kdy byl vylit svatý duch asi na 120 učedníků v Jeruzalémě. (Skutky 2:1–4) Byla to jistě velmi vzrušující událost, ale znamenala teprve začátek úžasného požehnání, jež plyne z výkupného.

Jaký užitek plyne z výkupného

18, 19. (a) Které dvě skupiny lidí mají užitek ze smíření, jež bylo umožněno prostřednictvím Kristovy krve? (b) Jaký užitek z výkupného mají členové ‚velkého zástupu‘ už nyní a jaký užitek z něj budou mít v budoucnosti?

18 Ve svém dopise Kolosanům Pavel vysvětluje, že Bůh uznal za dobré smířit se sebou skrze Krista všechny ostatní věci tím, že způsobí pokoj prostřednictvím krve, kterou Ježíš prolil na mučednickém kůlu. Pavel také ukazuje, že toto smíření se týká dvou odlišných skupin lidí, totiž ‚věcí v nebesích‘ a ‚věcí na zemi‘. (Kolosanům 1:19, 20; Efezanům 1:10) První skupinu tvoří 144 000 křesťanů, kteří mají naději, že budou sloužit jako nebeští kněží a budou s Kristem Ježíšem vládnout jako králové nad zemí. (Zjevení 5:9, 10; 7:4; 14:1–3) Prostřednictvím nich bude užitek z výkupného uplatňován na poslušné lidstvo postupně po dobu jednoho tisíce let. (1. Korinťanům 15:24–26; Zjevení 20:6; 21:3, 4)

19 „Věci na zemi“ jsou ti lidé, kteří mají naději na dokonalý život v ráji na zemi. Ve Zjevení 7:9–17 jsou popsáni jako „velký zástup“, který přežije přicházející ‚velké soužení‘. Na užitek z výkupného však nemusí čekat až do té doby. Už „vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“. Projevují víru ve výkupné, a proto z tohoto láskyplného opatření mají duchovní užitek už nyní. Jsou prohlášeni za spravedlivé  jakožto Boží přátelé. (Jakub 2:23) Díky Ježíšově oběti se mohou ‚s volností řeči přibližovat k trůnu nezasloužené laskavosti‘. (Hebrejcům 4:14–16) Když se dopustí nějakého provinění, mohou zažít opravdové odpuštění. (Efezanům 1:7) Jsou sice nedokonalí, ale přesto mají očištěné svědomí. (Hebrejcům 9:9; 10:22; 1. Petra 3:21) Být smířeni s Bohem tedy není něco, v co doufáme, ale je to současná realita. (2. Korinťanům 5:19, 20) Během Milénia budou tito lidé postupně ‚osvobozováni ze zotročení porušenosti‘ a nakonec budou „mít slavnou svobodu Božích dětí“. (Římanům 8:21)

20. Jak na vás osobně působí rozjímání o výkupném?

20 Za výkupné patří „díky Bohu prostřednictvím Ježíše Krista“. (Římanům 7:25) Výkupné je v zásadě prosté opatření. Zároveň však je tak důmyslné, že nás naplňuje posvátnou úctou. (Římanům 11:33) A když o výkupném s vděčností rozjímáme, dotýká se našeho srdce a přibližuje nás ještě více k Bohu práva. Podobně jako žalmista máme pádný důvod chválit Jehovu jako toho, kdo „miluje spravedlnost a právo“. (Žalm 33:5)

^ 11. odst. Adam s Evou nemohli mít z výkupného užitek. V případě člověka, který úmyslně zavraždil, stanovil mojžíšský Zákon tuto zásadu: „Nevezmete výkupné za duši vraha, který si zaslouží zemřít.“ (4. Mojžíšova 35:31) Adam a Eva si zcela zjevně zasloužili smrt, protože úmyslně a vědomě neuposlechli Boha. Tak se vzdali své vyhlídky na věčný život.

^ 15. odst. Jestliže měl být Adamův hřích vyvážen, musel Ježíš zemřít — ne jako dokonalé dítě, ale jako dokonalý muž. Nezapomeňme, že Adam svůj hřích spáchal svévolně, že se ho dopustil s plným vědomím závažnosti svého jednání a jeho následků. Aby se tedy Ježíš mohl stát ‚posledním Adamem‘ a ten hřích přikrýt, musel učinit zralé, uvědomělé rozhodnutí, že ve vztahu k Jehovovi zachová ryzost. (1. Korinťanům 15:45, 47) Celý Ježíšův život ve věrnosti, tedy i Ježíšova obětní smrt, sloužil jako „jeden skutek ospravedlnění“. (Římanům 5:18, 19)