Přejít k článku

Přejít na obsah

 12. KAPITOLA

„Je snad u Boha bezpráví?“

„Je snad u Boha bezpráví?“

1. Jak na nás mohou působit případy, kdy je spácháno bezpráví?

LETITOU vdovu někdo připravil o životní úspory. Bezmocného kojence opustila bezcitná matka. Jistý muž je uvězněn za zločin, který nespáchal. Jak reagujete, když slyšíte o takových případech? Každý z nich vás pravděpodobně rozruší, a je to pochopitelné. My, lidé, totiž máme hluboký smysl pro to, co je správné a co je nesprávné. Když je spácháno nějaké bezpráví, popudí nás to. Chceme, aby oběť byla odškodněna a viník neušel spravedlnosti. Jestliže k tomu nedojde, možná se ptáme: ‚Vidí Bůh vůbec, co se děje? Proč nezasáhne?‘

2. Jak na bezpráví reagoval Habakuk a proč mu to Jehova nevytkl?

2 Podobné otázky si věrní Jehovovi služebníci kladou během celých lidských dějin. Například prorok Habakuk se k Bohu modlil: „Proč působíš, abych viděl tak strašné bezpráví? Proč dopouštíš, aby se všude šířilo násilí, nezákonnost, zločinnost a krutost?“ (Habakuk 1:3, Contemporary English Version) Jehova Habakukovi nevytýkal jeho otevřené otázky. Vždyť on sám lidem vštípil cit pro spravedlnost. Ano, Jehova nás malou měrou obdařil hlubokým smyslem pro právo.

Jehova nenávidí bezpráví

3. Proč je možné říci, že Jehova si bezpráví uvědomuje více než my?

3 Jehova není k bezpráví nevšímavý. Vidí, co se děje. O Noemově době nám Bible říká: „Jehova ... viděl, že špatnost člověka na zemi je hojná a že každý sklon myšlenek jeho srdce je po celou dobu jenom špatný.“ (1. Mojžíšova 6:5) Zamysleme se nyní nad tím, co tento výrok znamená.  Naše vnímání nespravedlnosti je často založeno na několika událostech, o nichž jsme buď slyšeli, nebo s nimiž jsme se sami setkali. Naproti tomu Jehova si bezpráví uvědomuje v celosvětovém měřítku. Vidí všechno bezpráví. A co víc, dokáže rozeznat sklony srdce — zkažené uvažování, které se za bezprávnými skutky skrývá. (Jeremjáš 17:10)

4, 5. (a) Jak Bible ukazuje, že se Jehova zajímá o ty lidi, se kterými bylo nespravedlivě zacházeno? (b) Jak bezpráví zasáhlo samotného Jehovu?

4 Jehova však dělá víc než jen to, že si bezpráví všímá. Také se zajímá o ty, kdo se stali obětí takového jednání. Když s příslušníky Božího lidu krutě zacházely nepřátelské národy, Jehova byl sklíčen „jejich sténáním kvůli jejich utlačovatelům a těm, kdo jim činili ústrky“. (Soudci 2:18) Možná jste si všimli, že čím více bezpráví lidé vidí, tím otrlejší vůči němu jsou. V případě Jehovy to tak ale není. Bezpráví v celé jeho šíři vidí už asi 6 000 let, a přece se ve své nenávisti k němu nezměnil. Bible nás ujišťuje, že takové věci, jako je „falešný jazyk“, „ruce prolévající nevinnou krev“ a „falešný svědek, který šíří lži“, jsou Bohu odporné. (Přísloví 6:16–19)

5 Zamysleme se také nad tím, jak Jehova přísně odsoudil nespravedlivé vůdce v Izraeli. Svého proroka inspiroval k tomu, aby se jich zeptal: „Není to vaše věc, abyste znali právo?“ Potom velmi živě popsal, jak zneužívají svou moc, a předpověděl, jak to s těmito ničemnými muži dopadne: „Budou volat k Jehovovi o přispění, ale on jim neodpoví. A skryje před nimi v tom čase obličej, jelikož se ve svých jednáních dopouštěli špatnosti.“ (Micheáš 3:1–4) Jehova má k bezpráví opravdu velký odpor. Vždyť on sám ho přímo zažívá. Už tisíce let ho nespravedlivě popichuje Satan. (Přísloví 27:11) Kromě toho Jehovu zasáhl ten nejstrašnější  projev bezpráví, když jeho Syn, který „nezhřešil“, byl popraven jako zločinec. (1. Petra 2:22; Izajáš 53:9) Je tedy zřejmé, že Jehova není ani nevšímavý, ani lhostejný k situaci těch, kdo trpí bezprávím.

6. Jak možná reagujeme, když se setkáme s bezprávím, a proč?

6 Když však jsme svědky nějakého bezpráví — nebo když se sami staneme obětí nečestného jednání —, je zcela přirozené, že nás to pobouří. Jsme vytvořeni k Božímu obrazu, a bezpráví je naprostým protikladem toho, co Jehova představuje. (1. Mojžíšova 1:27) Proč tedy Bůh připouští bezpráví?

Sporná otázka Boží svrchovanosti

7. Popište, jak byla napadena Jehovova svrchovanost.

7 Odpověď souvisí se spornou otázkou svrchovanosti. Jak jsme už viděli, Stvořitel má právo vládnout nad zemí a nad všemi, kdo na ní přebývají. (Žalm 24:1; Zjevení 4:11) Na počátku lidských dějin však byla Jehovova svrchovanost napadena. Jak se to stalo? Jehova přikázal prvnímu člověku, Adamovi, aby nejedl z určitého stromu v zahradě, která byla jeho rajským domovem. Ale co kdyby neuposlechl? „Určitě zemřeš,“ řekl mu Bůh. (1. Mojžíšova 2:17) Boží příkaz neznamenal pro Adama a jeho ženu Evu žádné těžkosti. Nicméně Satan přesvědčil Evu, že je Bůh příliš omezuje. Co kdyby ze stromu jedla? Satan Evě přímo řekl: „Určitě nezemřete. Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ (1. Mojžíšova 3:1–5)

8. (a) Co Satan naznačoval výrokem, který pronesl k Evě? (b) Co Satan napadl v souvislosti s Boží svrchovaností?

8 V tomto výroku Satan naznačil nejen to, že Jehova před Evou zamlčel důležitou informaci, ale svými slovy naznačil  také to, že jí lhal. Satan dbal na to, aby nezpochybnil skutečnost, že Bůh je svrchovaný panovník. Ale napadl to, že Bůh má právo jím být, že je toho hoden a že je to tak správně. Jinými slovy tvrdil, že Jehova neuplatňuje svou svrchovanost spravedlivě a v nejlepším zájmu svých poddaných.

9. (a) Jaké důsledky měla pro Adama a Evu jejich neposlušnost a které důležité otázky to vyvolalo? (b) Proč vzbouřence Jehova hned nezničil?

9 Adam s Evou potom neuposlechli a jedli ze zakázaného stromu. Za jejich neposlušnost je čekal trest smrti, přesně jak to Bůh prohlásil. Satanova lež však vyvolala některé závažné otázky. Má Jehova skutečně právo vládnout lidstvu, nebo by si měl člověk vládnout sám? Uplatňuje Jehova svou svrchovanost tím nejlepším možným způsobem? Jehova mohl použít svou neomezenou moc, a vzbouřence ihned zničit. Ale vzniklé sporné otázky se týkaly Božího panování, a ne Boží moci. Kdyby tedy Bůh odstranil Adama, Evu a Satana, pak by se oprávněnost Božího panování nepotvrdila. Naopak, otázek mohlo v souvislosti s tím vzniknout ještě víc. Existoval jediný způsob, jak zjistit, zda si lidé mohou úspěšně vládnout sami, nezávisle na Bohu — nechat uplynout nějaký čas.

10. Co v souvislosti s lidskou vládou ukazují dějiny?

10 Co čas ukázal? Během tisíciletí lidé experimentovali s mnoha formami vlády, mimo jiné s autokracií, demokracií, socialismem a komunismem. Výsledek toho všeho je zcela otevřeně shrnut v biblickém výroku: „Člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.“ (Kazatel 8:9) Prorok Jeremjáš tedy zcela oprávněně prohlásil: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23)

11. Proč Jehova dovolil, aby byl lidský rod vystaven utrpení?

 11 Jehova už od počátku věděl, že lidská nezávislost neboli samostatná vláda lidí bude mít za následek mnoho utrpení. Bylo tedy od Boha nespravedlivé, když dovolil, aby tato situace trvala dál? To rozhodně ne! Znázorněme si to. Představte si, že vaše dítě musí podstoupit operaci, aby se uzdravilo z nemoci, která ohrožuje jeho život. Uvědomujete si, že operace způsobí vašemu dítěti určité utrpení, a to vás hluboce rmoutí. Zároveň však víte, že díky tomuto postupu se vaše dítě bude v pozdějším období svého života těšit lepšímu zdraví. Podobně Bůh věděl, a dokonce to předpověděl, že když dovolí lidem vládnout, přinese to určitou míru bolesti a utrpení. (1. Mojžíšova 3:16–19) Věděl však také, že podstatná a trvalá úleva je možná pouze tehdy, když lidstvu umožní zakusit špatné ovoce vzpoury. Tak mohla být sporná otázka vyřešena natrvalo, na celou věčnost.

Sporná otázka ryzosti člověka

12. Jaké obvinění, jak to ukazuje případ Joba, vznesl Satan proti lidem?

12 Tato věc má ještě jinou stránku. Když Satan zpochybnil to, zda Bůh má právo vládnout a zda je správné, že vládu vykonává, nejenže pomluvil Jehovu, pokud jde o jeho svrchovanost, ale pomluvil také Boží služebníky a napadl jejich ryzost. Povšimněme si například, co Satan řekl Jehovovi o spravedlivém muži Jobovi: „Nepostavil jsi sám plot okolo něho a okolo jeho domu a okolo všeho, co má všude kolem? Dílu jeho rukou jsi požehnal a jeho hospodářská zvířata se rozšířila po zemi. Ale napřáhni, prosím, pro změnu ruku a dotkni se všeho, co má, a viz, zdali tě neprokleje přímo do obličeje.“ (Job 1:10, 11)

13. Co Satan naznačil svými obviněními v souvislosti s Jobem a jak se to týká všech lidí?

 13 Satan tvrdil, že Jehova používá svou ochrannou moc k tomu, aby si koupil Jobovu oddanost. Z toho zase vyplývalo, že Jobova ryzost byla pokrytecká, že Job uctíval Boha jen kvůli tomu, aby z toho něco měl. Satan o Jobovi tvrdil, že kdyby přišel o Boží požehnání, pak by svého Stvořitele dokonce proklel. Satan věděl, že Job je muž výjimečně „bezúhonný a přímý, který se bojí Boha a odvrací se od špatného“. * Kdyby tedy Satan dokázal zlomit Jobovu ryzost, co by z toho vyplývalo pro zbytek lidstva? Satan skutečně zpochybňoval věrnost všech těch, kdo chtějí sloužit Bohu. Ano, spornou otázku rozšířil tím, že Jehovovi řekl: „Všechno, co člověk [ne pouze Job] má, dá ve prospěch své duše.“ (Job 1:8; 2:4)

14. Co ukazují dějiny v souvislosti se Satanovým obviněním vzneseným proti lidem?

14 Dějiny ukazují, že mnoho lidí, podobně jako Job, zachovává věrnou oddanost Jehovovi i ve zkouškách, a to navzdory Satanovu tvrzení. Rozradostňují Jehovovo srdce tím, že žijí věrně. Tak poskytují odpověď na Satanovo vychloubačné popichování, že když se lidé dostanou do těžkostí, přestanou Bohu sloužit. (Hebrejcům 11:4–38) Ano, upřímní lidé odmítají obrátit se k Bohu zády. I když jsou rozrušeni těmi nejtíživějšími situacemi, stále spoléhají na to, že jim Jehova dá sílu vytrvat. (2. Korinťanům 4:7–10)

15. Která otázka by mohla vzniknout v souvislosti s dřívějšími a budoucími Božími soudními rozhodnutími?

15 Jehovovo uplatňování práva se však netýká pouze sporné otázky svrchovanosti a sporné otázky ryzosti lidí. Bible  nám poskytuje zprávy o Jehovových soudních rozhodnutích v souvislosti s jednotlivci, a dokonce s celými národy. Obsahuje také proroctví o soudních rozhodnutích, která Jehova vykoná v budoucnosti. Proč můžeme mít důvěru, že své rozsudky Jehova dosud vynášel a dál bude vynášet spravedlivě?

Proč je Boží smysl pro právo mimořádný

Jehova nikdy ‚nesmete spravedlivého s ničemným‘

16, 17. Které příklady ukazují, že lidé mají omezený rozhled, pokud jde o skutečnou spravedlnost?

16 O Jehovovi může být popravdě řečeno: „Všechny jeho cesty jsou právo.“ (5. Mojžíšova 32:4) Něco takového o sobě nemůže prohlásit nikdo z nás, protože naše vnímání toho, co je správné, je zastřeno naším omezeným rozhledem. Uvažujme například o Abrahamovi. Když se jednalo o zničení Sodomy, Abraham naléhavě prosil Jehovu ve prospěch tohoto města, přestože v něm bujela ničemnost. Ptal se Jehovy: „Skutečně smeteš spravedlivého s ničemným?“ (1. Mojžíšova 18:23–33) Odpověď samozřejmě zněla ne. Jehova tedy „způsobil, že pršela síra a oheň“ na Sodomu teprve až potom, co spravedlivý Lot a jeho dcery dorazili do bezpečí ve městě Coar. (1. Mojžíšova 19:22–24) Naproti tomu Jonáš ‚se rozpálil hněvem‘, když Bůh projevil milosrdenství obyvatelům Ninive. Jonáš už totiž oznámil jejich zničení, a proto by ho uspokojilo, kdyby viděl, že jsou vyhlazeni — bez ohledu na jejich upřímné pokání. (Jonáš 3:10–4:1)

17 Jehova znovu ujistil Abrahama, že právo uplatňuje nejen odstraňováním ničemných, ale také zachraňováním spravedlivých. Jonáš se naproti tomu musel naučit, že Jehova je milosrdný. Jestliže ničemní změní své jednání, Jehova je „přichystaný odpouštět“. (Žalm 86:5) Není jako ti lidé, kteří se bojí o své postavení. Když tedy vykonává  rozsudek, nechce dokazovat svou moc, ani se ze strachu, že by byl považován za slabocha, nebrání projevit soucit. Jehova jedná tak, že projevuje milosrdenství, kdykoli je pro to základ. (Izajáš 55:7; Ezekiel 18:23)

18. Ukažte na základě Bible, že Jehovovo jednání nevychází jen ze sentimentu.

18 Jehova však není zaslepen sentimentem. Když jeho lid propadl modlářství, Jehova rozhodně prohlásil: „Budu tě soudit podle tvých cest a přivedu na tebe všechny tvé odporné věci. A mé oko tě nebude litovat ani nepocítím soucit, protože na tebe přivedu tvé vlastní cesty.“ (Ezekiel 7:3, 4) V případě, že se lidé ve svém jednání zatvrdí, Jehova je podle toho soudí. Jeho rozsudek je však založen na spolehlivém svědectví. Když se tedy k Jehovovu sluchu donesl „křik stížnosti“ kvůli Sodomě a Gomoře, Jehova prohlásil: „Jsem pevně rozhodnut sestoupit, abych viděl, zda jednají zcela podle křiku nad tím, co ke mně došlo.“ (1. Mojžíšova 18:20, 21) Můžeme být opravdu velmi vděční za to, že Jehova je úplně jiný než mnozí lidé, kteří se ukvapeně rozhodují, dříve než vyslechnou všechny skutečnosti. Ano, Jehova — jak ho popisuje Bible — je „Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví“. (5. Mojžíšova 32:4)

Důvěřujme v Jehovův smysl pro právo

19. Co můžeme udělat, jestliže si bezradně klademe otázky v souvislosti s tím, jak Jehova projevuje smysl pro právo?

19 Bible nemluví o každé otázce související s Jehovovým jednáním v minulosti ani neukazuje všechny podrobnosti o tom, jak v budoucnosti Jehova vykoná rozsudek na jednotlivcích a skupinách. Když jsme při čtení biblických zpráv či proroctví, v nichž takové podrobnosti chybí, zmateni nejasnostmi, můžeme projevovat stejnou věrnou  oddanost jako prorok Micheáš, který napsal: „Budu projevovat postoj očekávání vůči Bohu své záchrany.“ (Micheáš 7:7)

20, 21. Proč můžeme mít důvěru, že Jehova vždy bude dělat to, co je správné?

20 Můžeme mít důvěru, že Jehova udělá v každé situaci to, co je správné. I když člověk zdánlivě přehlíží bezpráví, Jehova slibuje: „Pomsta je má; já oplatím.“ (Římanům 12:19) Jestliže projevujeme postoj očekávání, bude se v našem jednání zrcadlit pevné přesvědčení, které vyjádřil apoštol Pavel: „Je snad u Boha bezpráví? Kéž k tomu nikdy nedojde!“ (Římanům 9:14)

21 Zatím však žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1) Bezpráví a „skutky útlaku“ mají za následek mnoho krutosti. (Kazatel 4:1) Jehova se však nezměnil. Stále nenávidí bezpráví a má hluboký zájem o ty, kdo jsou obětí nespravedlnosti. Pokud zůstaneme věrní Jehovovi a jeho svrchovanosti, on nám dá sílu vytrvat až do ustanoveného času, kdy pod svou vládou Království napraví veškeré křivdy. (1. Petra 5:6, 7)

^ 13. odst. Jehova řekl o Jobovi: „Na zemi není nikdo jako on.“ (Job 1:8) Je tedy pravděpodobné, že Job žil někdy po smrti Josefa a před tím, než se Mojžíš stal ustanoveným vůdcem Izraele. V tom období bylo tudíž možné říci, že nikdo není tak ryzí jako Job.