Přejít k článku

Přejít na obsah

 21. KAPITOLA

Ježíš zjevuje ‚moudrost od Boha‘

Ježíš zjevuje ‚moudrost od Boha‘

1–3. Jak bývalí Ježíšovi sousedé reagovali na jeho vyučování a co v souvislosti s Ježíšem neuznali?

POSLUCHAČI byli ohromeni. V synagoze stál před nimi mladý muž Ježíš a vyučoval. Nebyl to nikdo cizí — vyrůstal v jejich městě a léta mezi nimi pracoval jako tesař. Někteří z těchto lidí možná bydleli v domech, na jejichž stavbě se Ježíš podílel, nebo možná při obdělávání půdy používali pluhy a jha, které Ježíš sám zhotovil. * Jak ale zareagují na vyučování, jež jim poskytuje tento bývalý tesař?

2 Většina těch, kdo Ježíšovi naslouchali, byla ohromena. Ptali se: „Kde dostal ten člověk takovou moudrost?“ Ale také podotkli: „Což to není ten tesař, syn Marie?“ (Matouš 13:54–58; Marek 6:1–3) Lidé, kteří kdysi byli Ježíšovými sousedy, však uvažovali: ‚Tento tesař je přece odsud stejně jako my.‘ Zavrhli ho, přestože mluvil moudře. Ani je nenapadlo, že moudrost, o kterou se s nimi Ježíš dělil, nepocházela z něj.

3 Kde Ježíš takovou moudrost dostal? „Co vyučuji, není moje,“ řekl, „ale patří tomu, který mě poslal.“ (Jan 7:16) Apoštol Pavel vysvětlil, že se Ježíš „stal moudrostí od Boha“. (1. Korinťanům 1:30) Jehovova moudrost je zjevena prostřednictvím jeho Syna, Ježíše. To platilo do té míry, že Ježíš mohl právem říci: „Já a Otec jsme jedno.“ (Jan 10:30)  Prozkoumejme tedy tři oblasti, v nichž Ježíš projevoval ‚moudrost od Boha‘.

Co vyučoval

4. (a) Co bylo námětem Ježíšova poselství a proč to bylo velmi důležité? (b) Proč byly Ježíšovy rady vždy praktické a nanejvýš prospěšné?

4 Nejprve uvažujme o tom, co Ježíš vyučoval. Námětem jeho poselství byla ‚dobrá zpráva o království‘. (Lukáš 4:43) To bylo velmi důležité vzhledem k úloze, kterou Boží království mělo sehrát při ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti a při vylití trvalého požehnání na lidstvo. Ve svém vyučování Ježíš také předkládal moudré rady pro každodenní život. Prokázal se jako předpověděný „Podivuhodný rádce“. (Izajáš 9:6) Mohly snad být jeho rady jiné než podivuhodné? Vždyť důkladně znal Boží slovo a vůli, velmi dobře rozuměl lidské povaze a měl hlubokou lásku k lidstvu. Jeho rady byly vždy praktické a pro jeho posluchače nanejvýš prospěšné. Ježíš pronášel „výroky věčného života“. Ano, když jeho rady lidé poslouchají, vede to k jejich záchraně. (Jan 6:68)

5. O kterých námětech Ježíš mluvil v Kázání na hoře?

5 Vynikajícím příkladem jedinečné moudrosti obsažené v Ježíšově učení je Kázání na hoře. Přednést ho podle záznamu, který nacházíme u Matouše 5:3–7:27, by trvalo jen asi 20 minut. Rady tohoto kázání jsou však nadčasové — platí dnes, stejně jako platily v době, kdy byly proneseny. Ježíš obsáhl širokou škálu námětů, mimo jiné jak zlepšit vztahy s druhými (5:23–26, 38–42; 7:1–5, 12), jak zůstat čistý v mravním ohledu (5:27–32) a jak vést smysluplný život (6:19–24; 7:24–27). Ježíš však svým posluchačům nejen říkal, co je moudré, ale také jim to ukazoval — vysvětloval jim to, zdůvodňoval a předkládal důkazy.

6–8. (a) Které závažné důvody uvádí Ježíš pro to, abychom se vyvarovali úzkosti? (b) Z čeho je patrné, že Ježíšovy rady zrcadlí moudrost shora?

 6 Zamysleme se například nad moudrou Ježíšovou radou týkající se toho, jak se vypořádat s úzkostnou starostí o hmotné věci. Tato rada je vyjádřena v 6. kapitole Matouše. „Přestaňte být úzkostliví o své duše, pokud jde o to, co budete jíst nebo co budete pít, nebo o své tělo, pokud jde o to, co si budete oblékat,“ radí nám Ježíš. (Verš 25) Jídlo a oblečení jsou základní potřeby a je zcela přirozené, že si s jejich obstaráváním děláme starosti. Ježíš nám však říká, abychom kvůli takovým věcem ‚přestali být úzkostliví‘. * Proč?

7 Naslouchejme nyní, jak to Ježíš přesvědčivě vysvětluje. Jehova nám dal život a tělo, a proto je určitě schopen poskytnout nám jídlo, které nás udrží při životě, a oděv, do něhož bychom se oblékli. (Verš 25) Jestliže Bůh dává potravu ptákům a květiny obléká nádherou, oč spíše se postará o své lidské ctitele! (Verše 26, 28–30) Skutečně, nepatřičná úzkost je rozhodně zbytečná. Náš život neprodlouží ani o kousek. * (Verš 27) Jak se úzkosti můžeme vyvarovat? Ježíš nám radí, abychom uctívání Boha dávali vždy na první místo v životě. Lidé, kteří to dělají, mohou mít důvěru, že to, co každý den potřebují, jim jejich nebeský Otec ‚přidá‘. (Verš 33) Nakonec dává Ježíš velmi praktické doporučení — řešte vždycky jen záležitosti jediného dne. Proč ke starostem o dnešek přidávat ještě starosti dalšího dne? (Verš 34) Proč se navíc zbytečně trápit tím, co se možná nikdy nestane?  Uplatňováním těchto moudrých rad si v tomto světě plném stresu můžeme ušetřit mnoho zármutku.

8 Je tedy zřejmé, že Ježíšovy rady jsou dnes stejně praktické, jako byly před téměř 2 000 lety, kdy je Ježíš dal. Nesvědčí to snad o moudrosti shora? I ty nejlepší rady od lidských rádců většinou zastarávají a brzy bývají opraveny nebo nahrazeny. Ježíšovo učení však obstálo ve zkoušce času. To by nás nemělo překvapovat, protože tento Podivuhodný rádce pronášel „Boží výroky“. (Jan 3:34)

Způsob jeho vyučování

9. Co někteří vojáci řekli o Ježíšovu vyučování a proč to nebylo přehnané?

9 Druhou oblastí, v níž Ježíš zrcadlil Boží moudrost, byl způsob jeho vyučování. Jednou nějací vojáci dostali za úkol zatknout Ježíše, ale vrátili se s prázdnou. Říkali: „Tak nikdy jiný člověk nemluvil.“ (Jan 7:45, 46) To vůbec nebylo přehnané. Ze všech lidí, kteří kdy žili, měl Ježíš, jenž byl „z oblastí nahoře“, největší poznání a nejvíce zkušeností, ze kterých čerpal. (Jan 8:23) Skutečně učil tak, jak to žádný člověk nedokázal. Zamysleme se pouze nad dvěma metodami vyučování uplatňovanými tímto moudrým Učitelem.

„Zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování“

10, 11. (a) Proč je způsob, jakým Ježíš používal podobenství, tak obdivuhodný? (b) Co jsou podobenství a ze kterého příkladu je patrné, že Ježíšova podobenství jsou při vyučování opravdu působivá?

10 Působivé používání podobenství. „Ježíš mluvil k zástupům v podobenstvích,“ čteme. „Nemluvíval k nim vskutku bez podobenství.“ (Matouš 13:34) Můžeme jen obdivovat jeho nedostižnou schopnost vyučovat hlubokým pravdám pomocí obyčejných věcí. Zemědělci, kteří zasévají semena, ženy, které připravují chléb k pečení, děti, které si hrají na tržišti, rybáři, kteří spouštějí sítě, pastýři, kteří hledají ztracené ovce — to všechno Ježíšovi posluchači mnohokrát viděli a zažili. Když se důležité pravdy spojí s tím, co  je známé, pak se tyto pravdy člověku rychle vryjí do mysli a srdce. (Matouš 11:16–19; 13:3–8, 33, 47–50; 18:12–14)

11 Ježíš často používal podobenství, tedy krátké příběhy, z nichž je možné vyvodit mravní zásadu nebo duchovní pravdu. Pochopit a zapamatovat si příběhy je snazší než pochopit a zapamatovat si abstraktní myšlenky, a proto podobenství přispívala k tomu, že Ježíšovo učení zůstalo uchováno v mysli lidí. V mnoha podobenstvích Ježíš popisoval svého Otce působivými slovními obrazy, které se nedaly jen tak zapomenout. Kdo by například nepochopil hlavní myšlenku z podobenství o marnotratném synovi — totiž že s člověkem, který sešel z cesty, ale nyní projevuje opravdové pokání, bude Jehova mít soucit a něžně ho přijme zpět? (Lukáš 15:11–32)

12. (a) Jak Ježíš používal při svém vyučování otázky? (b) Jak Ježíš umlčel ty, kdo zpochybňovali jeho autoritu?

12 Obratné používání otázek. Ježíš používal otázky, aby svým posluchačům pomohl dojít k vlastním závěrům, aby zjistil jejich pohnutky nebo aby jim pomohl udělat nějaké rozhodnutí. (Matouš 12:24–30; 17:24–27; 22:41–46) Když náboženští vůdci zpochybňovali skutečnost, že má autoritu od Boha, Ježíš odpověděl: „Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?“ Otázka je vyvedla z míry, a proto mezi sebou uvažovali: „Jestliže řekneme: ‚Z nebe‘, řekne nám: ‚Proč jste mu tedy nevěřili?‘ Jestliže však řekneme: ‚Z lidí‘, musíme se bát zástupu, protože všichni pokládají Jana za proroka.“ Nakonec odpověděli: „Nevíme.“ (Marek 11:27–33; Matouš 21:23–27) Pomocí jednoduché otázky je Ježíš umlčel a odhalil proradnost v jejich srdci.

13–15. Jak je z podobenství o Samaritánovi, který se prokázal jako bližní, patrná Ježíšova moudrost?

13 Ježíš někdy tyto metody spojoval a do svých podobenství vkládal podnětné otázky. Když se jistý židovský právník  Ježíše ptal, co má dělat, aby získal věčný život, Ježíš ho odkázal na mojžíšský Zákon, který přikazoval lásku k Bohu a k bližnímu. Muž se chtěl prokázat jako spravedlivý, a tak se zeptal: „Kdo je skutečně můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl tím, že mu vyprávěl příběh. Nějaký Žid byl sám na cestě, přepadli ho lupiči a nechali ho polomrtvého. Šli kolem dva Židé — nejdříve kněz a potom Levita. Ani jeden si ho nevšímal. Pak se ale objevil jistý Samaritán. Byl pohnut lítostí, a proto zraněnému Židovi jemně ošetřil rány a láskyplně ho dopravil do bezpečí v jednom hostinci, kde se mohl zotavit. V závěru tohoto příběhu se Ježíš svého tazatele zeptal: „O kterém z těch tří se ti zdá, že se prokázal jako bližní tomu muži, který padl mezi lupiče?“ Právník byl nucen odpovědět: „Ten, který s ním jednal milosrdně.“ (Lukáš 10:25–37)

14 Jak je z tohoto podobenství patrná Ježíšova moudrost? V době, kdy žil Ježíš, Židé používali pojem „bližní“ pouze na ty lidi, kteří zachovávali jejich tradice — ale určitě ne na Samaritány. (Jan 4:9) Vyvrátil by snad Ježíš předsudky tím, že by vyprávěl příběh o přepadeném Samaritánovi a o tom, jak mu pomohl Žid? Ježíš však moudře vymyslel příběh o tom, že se Samaritán soucitně postaral o Žida. Povšimněme si také, jakou otázku Ježíš položil na konci příběhu. Podařilo se mu upřesnit význam výrazu „bližní“. Právník se vlastně ptal: ‚Na koho bych měl zaměřit svou lásku k bližnímu?‘ Ježíš však odpověděl: „O kterém z těch tří se ti zdá, že se prokázal jako bližní?“ Ježíš neobracel pozornost na toho, komu se dostalo laskavosti, tedy na oběť, ale na toho, kdo laskavost projevil, to znamená na Samaritána. Pravý bližní se ujímá iniciativy, aby projevil lásku ostatním lidem — bez ohledu na to, z jaké etnické skupiny pocházejí. Ježíš tuto myšlenku nemohl vyjádřit působivěji.

15 Můžeme se tedy snad podivovat nad tím, že lidé byli ohromeni Ježíšovým „způsobem vyučování“ a že byli  k Ježíšovi přitahováni? (Matouš 7:28, 29) Jednou u něj zůstal „velký zástup“ tři dny, přestože tito lidé neměli nic k jídlu. (Marek 8:1, 2)

Jeho způsob života

16. Jak Ježíš poskytl ‚praktický důkaz‘ o tom, že je veden Boží moudrostí?

16 Třetí oblastí, v níž Ježíš zrcadlil Jehovovu moudrost, byl jeho způsob života. Moudrost je praktická; přináší výsledky. „Kdo mezi vámi je moudrý?“ ptal se učedník Jakub. Potom na svou otázku odpověděl slovy: „Ať praktickým důkazem toho je jeho správné jednání.“ (Jakub 3:13, The New English Bible) Způsob, jakým Ježíš jednal, byl „praktickým důkazem“ toho, že byl veden Boží moudrostí. Zamysleme se nad tím, jak Ježíš projevoval zdravý úsudek, a to jak svým způsobem života, tak i svým jednáním s druhými lidmi.

17. Co ukazuje, že Ježíš projevoval ve svém životě dokonalou vyrovnanost?

17 Všimli jste si už, že lidé, kteří nemají zdravý úsudek, jdou často z extrému do extrému? Ano, k vyrovnanosti je zapotřebí moudrosti. Ježíš zrcadlil Boží moudrost, a proto projevoval dokonalou vyrovnanost. A především dával duchovní věci na první místo ve svém životě. Byl velmi zaměstnán dílem ohlašování dobré zprávy. „Za tím účelem jsem vyšel,“ řekl. (Marek 1:38) Prvořadý význam pro něj pochopitelně neměly hmotné věci. Měl jich patrně velmi málo. (Matouš 8:20) Nebyl však asketa. Podobně jako jeho Otec, ‚šťastný Bůh‘, se dokázal radovat a přispíval k radosti jiných lidí. (1. Timoteovi 1:11; 6:15) Když navštívil svatební hostinu, což byla událost, pro niž byla typická hudba, zpěv a radování, nebylo jeho cílem tuto slavnost zkazit. Ve chvíli, kdy došlo víno, proměnil vodu ve znamenité víno, tedy v nápoj, který „rozradostňuje srdce smrtelného člověka“. (Žalm 104:15; Jan 2:1–11) Ježíš mnohokrát přijal pozvání  k jídlu a tyto příležitosti často využíval k vyučování. (Lukáš 10:38–42; 14:1–6)

18. Jak Ježíš projevoval znamenitý úsudek při jednání se svými učedníky?

18 Znamenitý úsudek projevoval Ježíš při jednání s druhými lidmi. To, že hluboce chápal lidskou povahu, mu umožňovalo mít jasný náhled na své učedníky. Dobře věděl, že nejsou dokonalí. Přesto na nich viděl jejich dobré vlastnosti. Viděl, jaký potenciál v sobě mají lidé, které k sobě Jehova přitáhl. (Jan 6:44) Ježíš byl ochoten jim důvěřovat, i když dělali chyby. Tuto důvěru dával najevo tím, že svým učedníkům svěřoval důležité úkoly. Pověřil je, aby kázali dobrou zprávu, a byl si jist, že jsou schopni toto pověření splnit. (Matouš 28:19, 20) Kniha Skutky potvrzuje, že dílo, jehož vykonávání jim Ježíš svěřil, skutečně prováděli. (Skutky 2:41, 42; 4:33; 5:27–32) Je tedy zřejmé, že od Ježíše bylo moudré, když jim důvěřoval.

19. Jak Ježíš prokázal, že je „mírné povahy a ponížený v srdci“?

19 Ve 20. kapitole jsme si všimli, že v Bibli je pokora a mírnost spojena s moudrostí. V tomto ohledu Jehova samozřejmě dává ten nejlepší příklad. Ale co Ježíš? Je povzbudivé vidět, jakou pokoru Ježíš projevoval, když jednal se  svými učedníky. Byl dokonalým člověkem, a proto jim byl nadřazen. Na své učedníky však nepohlížel svrchu. Nikdy nebylo jeho cílem, aby se cítili méněcenní nebo neschopní. Naopak, bral ohled na jejich omezení a měl trpělivost s jejich chybami. (Marek 14:34–38; Jan 16:12) Není snad významné to, že i dětem bylo s Ježíšem dobře? Jistě se k němu cítily přitahovány, protože vnímaly, že je „mírné povahy a ponížený v srdci“. (Matouš 11:29; Marek 10:13–16)

20. Jak Ježíš projevil rozumnost, když jednal s pohanskou ženou, jejíž dcera byla posedlá démony?

20 Ježíš projevoval zbožnou pokoru ještě jiným důležitým způsobem. Byl rozumný neboli poddajný, když to v zájmu milosrdenství bylo správné. Vzpomeňme si například na to, jak ho jedna pohanská žena naléhavě prosila, aby uzdravil její dceru, která byla posedlá démony. Třemi různými způsoby Ježíš té ženě zpočátku naznačoval, že jí nepomůže. Nejdříve jí odmítal odpovědět, potom jí výslovně řekl, že nebyl poslán k pohanům, ale k Židům, a nakonec jí vyprávěl podobenství, kterým vlídně vysvětlil tutéž myšlenku. Žena však trvala na svém, čímž dala najevo mimořádnou víru. Jak s ohledem na tyto výjimečné okolnosti Ježíš zareagoval? Udělal přesně to, o čem tvrdil, že neudělá. Dceru této ženy uzdravil. (Matouš 15:21–28) To je skutečně pozoruhodná pokora. A pamatujme si, že pokora je základem opravdové moudrosti.

21. Proč bychom se měli snažit napodobovat Ježíšovu osobnost a jeho způsob mluvy a jednání?

21 Můžeme být opravdu vděční, že nám evangelia odhalují, co říkal a jak jednal ten nejmoudřejší člověk, jaký kdy žil. Nezapomínejme, že Ježíš dokonale zrcadlil svého Otce. Když budeme Ježíše napodobovat, pokud jde o jeho osobnost, způsob mluvy a jednání, budeme pěstovat moudrost shora. V následující kapitole uvidíme, jak můžeme Boží moudrost nechat působit na svůj život.

^ 1. odst. Tesaři v biblických dobách stavěli domy, zhotovovali nábytek a vyráběli zemědělské náčiní. Justin Mučedník, který žil ve druhém století n. l., o Ježíšovi napsal: „Když byl mezi lidmi, měl ve zvyku pracovat jako tesař a zhotovoval pluhy a jha.“

^ 6. odst. Řecké sloveso překládané jako „být úzkostliví“ má význam „mít rozptýlenou mysl“. Jeho použití u Matouše 6:25 tedy poukazuje na úzkostný strach, který rozptyluje nebo rozděluje mysl a bere člověku radost ze života.

^ 7. odst. Z vědeckého výzkumu vyplývá, že přehnanými starostmi a stresem si můžeme přivodit kardiovaskulární onemocnění a mnohé další nemoci, které mohou zkrátit náš život.