Přejít k článku

Přejít na obsah

 22. KAPITOLA

Působí „moudrost shora“ na váš život?

Působí „moudrost shora“ na váš život?

1–3. (a) Jak Šalomoun projevil neobyčejnou moudrost, když řešil spor o to, kdo je skutečnou matkou jistého dítěte? (b) Co nám Jehova slibuje a jaké otázky vznikají?

BYL to obtížný případ. Dvě ženy se přely o dítě. Bydlely ve stejném domě a oběma se v rozmezí několika dnů narodil syn. Jedno dítě však zemřelo a nyní každá tvrdila, že je matkou toho chlapce, který žije. * Nikdo nemohl dosvědčit, co se stalo. Je pravděpodobné, že tento případ už řešil nějaký nižší soud, ale nevynesl žádné rozhodnutí. Spor byl nakonec předložen izraelskému králi Šalomounovi. Bude schopen zjistit, kde je pravda?

2 Šalomoun chvíli naslouchal, jak se ženy dohadují, a pak si nechal přinést meč. Potom naoko přesvědčivě nařídil, aby dítě bylo rozetnuto a aby každá žena dostala jednu půlku. Skutečná matka začala krále ihned prosit, aby dítě, její milované děťátko, dal té druhé ženě. Ta však na rozpůlení dítěte trvala. Šalomoun tak poznal, kde je pravda. Věděl, jaký něžný cit chová matka k dítěti svého lůna, a této znalosti využil k vyřešení sporu. Představte si, jakou úlevu musela ta žena pocítit, když jí Šalomoun dítě přiřkl se slovy: „Ona je jeho matka.“ (1. Královská 3:16–27)

3 To byla opravdu neobyčejná moudrost. Když lidé slyšeli, jak Šalomoun tento případ vyřešil, naplnila je posvátná  úcta, „neboť viděli, že je v něm Boží moudrost“. Ano, Šalomounova moudrost byla darem od Boha. Jehova dal tomuto králi „moudré a rozumějící srdce“. (1. Královská 3:12, 28) A co my? Můžeme také získat Boží moudrost? Ano, protože pod inspirací Šalomoun napsal: „Jehova sám ... dává moudrost“. (Přísloví 2:6) Jehova slibuje, že moudrost, tedy schopnost dobře využívat poznání, porozumění a rozlišovací schopnost, dá těm, kdo o ni upřímně usilují. Jak tedy můžeme moudrost shora získat? A jak ji můžeme nechat působit na náš život?

„Získej moudrost“ — Jak?

4–7. Jmenujte čtyři požadavky k získání moudrosti.

4 Je snad k získání Boží moudrosti zapotřebí velké inteligence nebo vysokého vzdělání? Ne. Jehova je totiž ochoten předat nám svou moudrost bez ohledu na to, z jakého prostředí pocházíme a jakého vzdělání jsme dosáhli. (1. Korinťanům 1:26–29) Ale musíme být iniciativní, protože Bible nás vybízí, abychom ‚moudrost získali‘. (Přísloví 4:7) Jak to máme dělat?

5 V prvé řadě musíme mít bázeň před Bohem. „Bázeň před Jehovou je počátek moudrosti [„prvním krokem k moudrosti“, The New English Bible],“ píše se v Příslovích 9:10. Bázeň před Bohem je základem pravé moudrosti. Proč to můžeme říci? Vzpomeňme si, že moudrost souvisí se schopností úspěšně uplatňovat poznání. Bát se Boha neznamená krčit se před ním strachy, ale znamená to sklánět se před ním v posvátné úctě, s vážností a s důvěrou. Taková bázeň je zdravá a silně člověka motivuje. Podněcuje nás, abychom svůj život uvedli do souladu s Boží vůlí a Božími cestami. Moudřejší způsob jednání neexistuje. Je totiž vždy v nejlepším zájmu lidí, aby se řídili Jehovovými měřítky.

 6 Za druhé, musíme být pokorní a skromní. Bez pokory a skromnosti nemůže bohulibá moudrost existovat. (Přísloví 11:2) Proč to tak je? Jestliže jsme pokorní a skromní, pak jsme ochotni připustit, že neznáme všechno, že naše názory nejsou vždycky správné a že potřebujeme vědět, jak na věci pohlíží Jehova. Jehova „se staví proti domýšlivým“, ale těm, kdo jsou pokorní v srdci, rád moudrost poskytuje. (Jakub 4:6)

Chceme-li získat Boží moudrost, musíme vynaložit úsilí a pátrat po ní

7 Třetím nezbytným činitelem je studium Božího psaného slova. V něm je Jehovova moudrost zjevena. Máme-li tuto moudrost získat, musíme vynaložit úsilí, abychom ji vypátrali. (Přísloví 2:1–5) Čtvrtým požadavkem je modlitba. Jestliže Boha upřímně o moudrost prosíme, jistě nám ji ve štědré míře dá. (Jakub 1:5) Naše modlitby o pomoc jeho svatého ducha nezůstanou nevyslyšeny. A Boží duch nám umožní, abychom v Božím slovu našli poklady, které nám mohou pomoci vyřešit problémy, vyvarovat se nebezpečí a dělat moudrá rozhodnutí. (Lukáš 11:13)

8. Z čeho bude patrné, že jsme skutečně získali Boží moudrost?

8 Jak jsme uvedli v 17. kapitole, Jehovova moudrost je praktická. Jestliže jsme tedy od Boha opravdu získali moudrost, bude to patrné z našeho jednání. Ovoce Boží moudrosti popsal učedník Jakub těmito slovy: „Moudrost shora je především cudná, pak pokojná, rozumná, připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nedělá stranické rozdíly, není pokrytecká.“ (Jakub 3:17) Když o těchto stránkách Boží moudrosti mluvíme, můžeme si klást otázku: ‚Působí moudrost shora i na můj život?‘

„Cudná, pak pokojná“

9. Co znamená být cudný a proč je příhodné, že cudnost je první uvedenou vlastností moudrosti?

9 „Především cudná.“ Být cudný znamená být čistý a neposkvrněný, a to nejen navenek, ale i uvnitř. Bible spojuje  moudrost se srdcem, ale nebeská moudrost nemůže vstoupit do srdce, které je poskvrněno ničemnými myšlenkami, touhami a pohnutkami. (Přísloví 2:10; Matouš 15:19, 20) Pokud však je naše srdce cudné — tedy v míře, v jaké to je u nedokonalých lidí možné —, ‚odvrátíme se od toho, co je špatné, a budeme činit to, co je dobré‘. (Žalm 37:27; Přísloví 3:7) Není snad příhodné, že cudnost je první uvedenou vlastností moudrosti? Vždyť nejsme-li v mravním a duchovním ohledu čistí, jak bychom mohli zrcadlit další vlastnosti moudrosti shora?

10, 11. (a) Proč je důležité, abychom byli pokojní? (b) Jak bychom se mohli prokázat jako ti, kdo působí pokoj, pokud máme pocit, že jsme některého spoluvěřícího urazili? (Viz také poznámku pod čarou.)

10 „Pak pokojná.“ Nebeská moudrost nás podněcuje, abychom usilovali o pokoj, což je ovoce Božího ducha. (Galaťanům 5:22) Snažíme se nenarušit ‚svazek pokoje‘, který sjednocuje Jehovův lid. (Efezanům 4:3) A v případě, že byl pokoj narušen, velmi usilujeme o jeho obnovení. Proč je to důležité? Bible říká: „Dále žijte pokojně a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.“ (2. Korinťanům 13:11) Pokud tedy budeme dál žít pokojně, Bůh pokoje bude s námi. To, jak jednáme se svými spoluvěřícími, má přímý vliv na náš vztah k Jehovovi. Jak můžeme prokázat, že jsme těmi, kdo působí pokoj? Zamysleme se nad jedním příkladem.

11 Co bychom měli udělat, jestliže máme pocit, že jsme některého spolukřesťana urazili? Ježíš řekl: „Jestliže tedy přinášíš svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech svůj dar tam před oltářem a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem a pak, až se vrátíš, obětuj svůj dar.“ (Matouš 5:23, 24) Tuto radu můžeme uplatnit tak, že se chopíme iniciativy a půjdeme za svým bratrem. S jakým cílem? Abychom se se svým bratrem  ‚usmířili‘. * Možná proto budeme muset uznat, a ne popírat, že jsme zranili jeho city. Jestliže k němu přistupujeme s cílem obnovit a zachovat pokoj, pak si můžeme společně vyjasnit každé nedorozumění, náležitě se omluvit a odpustit. Když se tedy snažíme iniciativně obnovit pokoj, dáváme najevo, že se necháváme vést Boží moudrostí.

„Rozumná, připravená uposlechnout“

12, 13. (a) Jaký význam má slovo, které je u Jakuba 3:17 přeloženo jako „rozumná“? (b) Jak můžeme dát najevo, že jsme rozumní?

12 „Rozumná.“ Co to znamená být rozumný? Znalci uvádějí, že přeložit původní řecké slovo, které je u Jakuba 3:17 vyjádřeno výrazem „rozumná“, není vůbec jednoduché.  Překladatelé používají například slovo „jemná“, „shovívavá“ a „ohleduplná“. Z poznámky pod čarou v Překladu nového světa vyplývá, že doslovný význam je „poddajná“. Jak můžeme ukázat, že na nás tato stránka moudrosti shora skutečně působí?

13 „Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem,“ píše se ve Filipanům 4:5. Jiný překlad zní: „Buďte pověstní svou rozumností.“ (The New Testament in Modern English od J. B. Phillipse) Povšimněme si, že nejde ani o to, jak na sebe pohlížíme my sami, ale jak nás vidí druzí, jakou máme pověst. Rozumný člověk netrvá vždycky na liteře zákona nebo na tom, aby bylo po jeho. Naopak, je ochoten naslouchat druhým a — pokud to je vhodné — podvolit se jejich přání. S ostatními lidmi nejedná drsně či hrubě, ale je k nim jemný. Takovým chováním by se měli vyznačovat všichni křesťané, ale důležité je to zejména v případě mužů, kteří slouží jako starší. Jemnost přitahuje druhé lidi a činí starší přístupnými. (1. Tesaloničanům 2:7, 8) Je správné, abychom si všichni položili otázku: ‚Mám pověst ohleduplného, poddajného a jemného člověka?‘

14. Jak můžeme dát najevo, že jsme ‚připraveni uposlechnout‘?

14 „Připravená uposlechnout.“ Řecké slovo překládané jako „připravená uposlechnout“ se v Křesťanských řeckých písmech nikde jinde nevyskytuje. Podle vyjádření jednoho znalce je toto slovo „často používáno v souvislosti s vojenskou kázní“. Nese myšlenku „snadno se nechat přesvědčit“ a „poddat se“. Ten, kdo je veden moudrostí shora, se ochotně podřizuje tomu, co říká Písmo. Není znám jako ten, kdo udělá nějaké rozhodnutí a pak odmítá nechat se ovlivnit skutečnostmi, které jsou v rozporu s jeho názorem. Naopak, je ochoten změnit se, když jsou mu předloženy jasné biblické doklady, že zaujal nesprávný postoj nebo že dospěl k mylným závěrům. Znají vás takto ostatní lidé?

 „Plná milosrdenství a dobrého ovoce“

15. Co je milosrdenství a proč je vhodné, že u Jakuba 3:17 je „milosrdenství“ a ‚dobré ovoce‘ uvedeno společně?

15 „Plná milosrdenství a dobrého ovoce.“ * Milosrdenství je důležitou součástí moudrosti shora, protože je o ní řečeno, že má být „plná milosrdenství“. Povšimněme si, že „milosrdenství“ a ‚dobré ovoce‘ jsou uvedeny společně. To je příhodné, protože v Bibli se milosrdenství vztahuje nejčastěji na aktivní zájem o druhé, na soucit, který přináší hojnou úrodu laskavých skutků. Jeden slovník definuje milosrdenství jako „pocit lítosti nad tím, že je někdo v nepříznivé situaci, a snaha něco s tím udělat“. Boží moudrost tedy není chladná, bezcitná nebo čistě rozumová. Je naopak vřelá, soucitná a citlivá. Jak můžeme dát najevo, že jsme plni milosrdenství?

16, 17. (a) Co nás kromě lásky k Bohu podněcuje, abychom se účastnili kazatelského díla, a proč to tak je? (b) Jak můžeme dávat najevo, že jsme plni milosrdenství?

16 Významným projevem je jistě to, že druhým lidem sdělujeme dobrou zprávu o Božím Království. Co nás ke konání tohoto díla podněcuje? V prvé řadě je to láska k Bohu. Podněcuje nás ale také milosrdenství neboli soucit s druhými lidmi. (Matouš 22:37–39) Mnozí lidé jsou dnes ‚sedření a jsou zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře‘. (Matouš 9:36) Jsou zanedbáváni a duchovně zaslepeni falešnými náboženskými pastýři. Proto nevědí o tom, jaké moudré vedení je obsaženo v Božím slově nebo jaké požehnání už brzy čeká zemi díky vládě Království. Když tedy uvažujeme o duchovních potřebách lidí žijících kolem nás, upřímný soucit nás podněcuje, abychom se co nejvíce snažili vyprávět jim o Jehovově láskyplném záměru.

Když druhým lidem projevujeme milosrdenství nebo soucit, zrcadlíme „moudrost shora“

17 Ve kterých dalších ohledech můžeme dávat najevo, že  jsme plni milosrdenství? Vzpomeňme si na Ježíšovo podobenství o Samaritánovi, který u cesty našel ležet pocestného, jenž byl oloupen a zbit. Samaritán byl veden soucitem, a proto „jednal milosrdně“ — ovázal zraněnému rány a postaral se o něho. (Lukáš 10:29–37) Neukazuje to snad, že milosrdenství znamená nabídnout praktickou pomoc těm, kdo ji potřebují? Bible nám říká, abychom ‚konali dobro všem, zejména však těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře‘. (Galaťanům 6:10) Zamysleme se nad tím, jak to můžeme dělat. Letitý spoluvěřící možná potřebuje, aby ho někdo vozil na křesťanská shromáždění a potom domů. Vdova ve sboru možná potřebuje, aby jí někdo pomohl s opravami v domě. (Jakub 1:27) Ten, kdo je sklíčený, možná potřebuje „dobré slovo“, které by ho rozradostnilo. (Přísloví 12:25) Když těmito způsoby projevujeme milosrdenství, dokazujeme tím, že na nás působí moudrost shora.

„Nedělá stranické rozdíly, není pokrytecká“

18. Co se musíme snažit vykořenit ze svého srdce, jestliže jsme vedeni moudrostí shora, a proč?

18 „Nedělá stranické rozdíly.“ Boží moudrost je povznesena nad rasové předsudky a národnostní pýchu. Jestliže se takovou moudrostí necháváme vést, pak se ze svého srdce snažíme vykořenit jakýkoli sklon někomu nadržovat. (Jakub 2:9) Nedáváme některým lidem přednost kvůli jejich vzdělání, finanční situaci nebo odpovědnému postavení ve sboru. Ani nepohlížíme svrchu na nikoho z našich spoluvěřících, i když se zdá být v jakkoli poníženém postavení. Jestliže takovým lidem svou lásku projevuje Jehova, jistě bychom je i my měli považovat za hodné naší lásky.

19, 20. (a) Odkud pochází řecké slovo pro „pokrytce“? (b) Jak projevujeme ‚nepokryteckou bratrskou náklonnost‘ a proč je to důležité?

19 „Není pokrytecká.“ Řecké slovo pro „pokrytce“ se může vztahovat na „herce, který měl nějakou roli“. Ve starověku  řečtí a římští herci nosili při představení velké masky. Proto se řecké slovo pro „pokrytce“ začalo používat na toho, kdo něco předstírá nebo kdo jedná falešně. Z tohoto hlediska by Boží moudrost měla mít vliv nejen na to, jak jednáme s ostatními Jehovovými ctiteli, ale také na to, co si o nich myslíme.

20 Apoštol Petr uvedl, že naše ‚poslušnost pravdy‘ by měla vést k ‚nepokrytecké bratrské náklonnosti‘. (1. Petra 1:22) Ano, naše náklonnost k našim bratrům nesmí být hraná. Nenosíme masky ani nehrajeme divadlo, abychom podváděli ostatní lidi. Naše náklonnost musí být opravdová a upřímná. Pokud to tak je, pak si získáme důvěru svých spoluvěřících, protože uvidí, že jsme takoví, jakými se zdáme být. Tato upřímnost připravuje půdu pro otevřené a čestné vztahy mezi křesťany, a ve sboru pomáhá vytvářet atmosféru důvěry.

 „Bedlivě střež praktickou moudrost“

21, 22. (a) Jak došlo k tomu, že Šalomoun přestal střežit moudrost? (b) Jak můžeme moudrost střežit a jaký užitek z toho budeme mít?

21 Boží moudrost je darem od Jehovy, je něčím, co bychom měli střežit. Šalomoun napsal: „Můj synu, ... bedlivě střež praktickou moudrost a schopnost přemýšlet.“ (Přísloví 3:21) Sám Šalomoun to však přestal dělat. Zůstal moudrým jen tak dlouho, dokud si uchovával poslušné srdce. Ale jeho srdce nakonec od čistého uctívání Jehovy odvrátily mnohé Šalomounovy cizozemské manželky. (1. Královská 11:1–8) To, jak tento král dopadl, ukazuje, že pokud poznání nepoužíváme správně, má pro nás pramalou hodnotu.

22 Jak ale můžeme praktickou moudrost střežit? Nejenže musíme pravidelně číst Bibli a publikace, které jsou na ní založeny a které opatřuje „věrný a rozvážný otrok“, ale to, co se naučíme, se také musíme snažit uplatňovat. (Matouš 24:45) Máme pádné důvody uplatňovat Boží moudrost. Znamená to lepší život už nyní. Umožňuje nám to ‚pevně se chopit skutečného života‘ — života v Božím novém světě. (1. Timoteovi 6:19) Nejdůležitější však je to, že pěstování moudrosti shora nás přibližuje ke zdroji veškeré moudrosti, k Jehovovi Bohu.

^ 1. odst. Podle slov v 1. Královské 3:16 byly ty dvě ženy prostitutkami. V encyklopedii Hlubší pochopení Písma (vydali svědkové Jehovovi) se píše: „Tyto ženy nemusely být prostitutkami v pravém slova smyslu, ale mohly to být ženy, které se dopustily smilstva. Mohly to být buď Židovky, nebo, což je docela možné, ženy cizího původu.“

^ 11. odst. Řecký výraz překládaný jako „usmiř se“ pochází ze slovesa, jehož význam je „‚způsobit změnu, zaměnit‘, a tudíž ‚smířit‘“. Naším cílem tedy je způsobit změnu — odstranit zlobu ze srdce uraženého člověka, pokud je to možné. (Římanům 12:18)

^ 15. odst. V jiném překladu zní tato slova takto: „Plná soucitu a dobrých skutků.“ (A Translation in the Language of the People od Ch. B. Williamse)