Přejít k článku

Přejít na obsah

 ČTVRTÁ KAPITOLA

„Kam jdeš ty, půjdu já“

„Kam jdeš ty, půjdu já“

1., 2. (a) Jak asi vypadala cesta, kterou se Rut s Noemi ubíraly, a proč byly sklíčené? (b) Co tato cesta znamenala pro Noemi a co pro Rut?

RUT kráčí s Noemi po cestě, která se táhne vysoko položenými Moabskými pláněmi bičovanými větrem. Jdou rozlehlou krajinou a široko daleko není ani živáčka. Rut pozoruje, jak se stíny prodlužují, dívá se na svou tchyni a říká si, že je čas najít místo k přenocování. Má Noemi moc ráda a udělá, co může, aby se o ni postarala.

2 Obě ženy jsou velmi sklíčené. Noemi je už řadu let vdova a nyní se vyrovnává s další ztrátou – se smrtí svých dvou synů, Kiljona a Machlona. Také Rut truchlí, protože Machlon byl její manžel. S Noemi teď míří do Betléma v Izraeli. Pro každou z nich ale tato cesta znamená něco jiného: Noemi se vrací domů, kdežto Rut jde do neznáma. Opustila své nejbližší příbuzné, svou vlast i způsob života, včetně uctívání moabských bohů. (Přečti Rut 1:3–6.)

3. O jakých otázkách budeme v této kapitole uvažovat?

3 Co přimělo mladou Moabku k tak zásadní změně? Najde sílu začít nový život a dokáže se postarat o Noemi? Odpovědi na tyto otázky nám ukážou, jak můžeme napodobovat její víru. (Viz také rámeček „ Miniaturní umělecké dílo“.) Nejdřív se ale podívejme, jak došlo k tomu, že se obě ženy vydaly na dlouhou cestu do Betléma.

Rodinu postihla tragédie

4., 5. (a) Proč Noemina rodina odešla do Moabu? (b) S čím vším se Noemi musela v Moabu vyrovnávat?

4 Rut vyrůstala v Moabu, malé zemi, která ležela na východ od Mrtvého moře. Byla to náhorní plošina řídce porostlá stromy, kterou protínaly rokle. Moabská pole bývala velmi úrodná, a to i v době, kdy byl v Izraeli hladomor. Právě  ten způsobil, že se Rut setkala s Machlonem a jeho rodinou. (Rut 1:1)

5 Nedostatek potravin tehdy přiměl Elimeleka, aby se svou manželkou Noemi a dvěma syny odešel do Moabu. Pro celou rodinu musel být život v cizí zemi zkouškou víry, protože od Izraelitů se vyžadovalo, aby pravidelně uctívali Jehovu na posvátném místě, které určil. (5. Mojž. 16:16, 17) Noemi si dokázala silnou víru udržet. Když ale její manžel zemřel, byla zdrcená zármutkem. (Rut 1:2, 3)

6., 7. (a) Proč Noemi možná dělalo starosti, že se její synové oženili s Moabkami? (b) Jak Noemi jednala se svými snachami?

6 Noemi možná hluboce zasáhlo i to, že si nějakou dobu potom její synové vzali Moabky. (Rut 1:4) Věděla, že praotec jejího národa, Abraham, vynaložil velké úsilí, aby pro svého syna Izáka našel manželku mezi Jehovovými ctiteli. (1. Mojž. 24:3, 4) Mojžíšův zákon později Izraelitům ukládal, aby svým synům a dcerám nedovolili uzavírat manželství s cizinci, protože hrozilo, že by se nechali zlákat k modlářství. (5. Mojž. 7:3, 4)

7 Machlon a Kiljon se však s Moabkami oženili. Noemi si možná kvůli tomu dělala starosti nebo byla zklamaná, ale nejspíš se i přesto upřímně snažila jednat se snachami hezky a dávat jim najevo svou lásku. Snad doufala, že i tyto mladé ženy jednou začnou uctívat Jehovu. Každopádně jak Rut, tak Orpa měly Noemi rády. To, že mezi sebou měly dobré vztahy, jim pak pomohlo, když je zasáhla tragédie. Obě mladé ženy ovdověly dřív, než měly děti. (Rut 1:5)

8. Co mohlo Rut k Jehovovi přitahovat?

8 Pomohlo Rut její náboženství, aby se s manželovou smrtí vyrovnala? Jen stěží. Moabci uctívali mnoho bohů a hlavním z nich byl Kemoš. (4. Mojž. 21:29) Zdá se, že k jejich náboženství patřily kruté obřady, jako například obětování dětí. To, co se Rut od Machlona nebo Noemi dozvěděla o láskyplném a milosrdném Bohu Izraele, Jehovovi, na ni muselo silně zapůsobit. Bylo to v ostrém kontrastu s tím, jací byli moabští bohové. Jehova chtěl, aby ho lidé uctívali z lásky, a ne ze strachu. (Přečti 5. Mojžíšovu 6:5.) Po ztrátě manžela se Rut přimkla k Noemi možná ještě víc a ochotně naslouchala, co jí o všemohoucím Bohu Jehovovi vyprávěla – o tom, co úžasného  pro své služebníky udělal a jak láskyplně a milosrdně s nimi jednal.

Rut se po ztrátě manžela zachovala moudře a přimkla se k Noemi

9.–11. (a) Jak se Noemi, Rut a Orpa rozhodly? (b) Co se dozvídáme ze zprávy o neštěstí, které tyto tři ženy postihlo?

9 Noemi se velmi zajímala o to, co se děje v Izraeli. Jednoho dne zaslechla, možná od nějakého cestujícího obchodníka, že hlad v Izraeli skončil. Jehova začal svému lidu znovu žehnat. Betlém se v souladu s významem svého jména opět stal „domem chleba“. A tak se Noemi rozhodla, že se vrátí. (Rut 1:6)

10 Co udělaly Rut s Orpou? (Rut 1:7) Smutné události je s Noemi velmi sblížily. Zdá se, že zvlášť na Rut silně zapůsobila Noemina laskavost a neochvějná víra v Jehovu. Tyto tři vdovy se společně vydaly do judské země.

11 Ze zprávy o Rut vyplývá, že tragédie postihují dobré a čestné lidi stejně jako špatné. (Kaz. 9:2, 11) Také se dozvídáme, že když člověk zažije zničující ztrátu, je moudré čerpat útěchu a povzbuzení od druhých, především od těch, kdo hledají útočiště u Jehovy. (Přísl. 17:17)

Rut projevuje věrně oddanou lásku

12., 13. Proč Noemi chtěla, aby se Rut a Orpa vrátily domů, a jak tyto ženy nejdřív zareagovaly?

12 Když měly tyto tři vdovy za sebou značný kus cesty, Noemi si začala dělat starosti. Přemýšlela o obou mladých ženách a o lásce, kterou projevily jí a jejím synům. Nedokázala snést pomyšlení na to, že by jejich trápení ještě nějak zvětšila. Kdyby její snachy opustily svou vlast a šly s ní, co by pro ně mohla v Betlémě udělat?

13 Nakonec jim Noemi řekla: „Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Kéž vám Jehova projevuje milující laskavost, právě jako jste ji projevovaly mužům, kteří jsou nyní mrtví,  i mně.“ Také vyjádřila naději, že Jehova jim dá manžela a začnou nový život. Zpráva pokračuje: „Pak je políbila a ony začaly pozvedat své hlasy a plakat.“ Není těžké pochopit, proč Rut a Orpa k této laskavé a nesobecké ženě tak přilnuly. Odmítly ji opustit a prohlásily: „My se vrátíme s tebou k tvému lidu.“ (Rut 1:8–10)

14., 15. (a) K čemu se Orpa vrátila? (b) Jak se Noemi snažila přesvědčit Rut, aby se i ona vrátila domů?

14 Noemi se však nenechala tak snadno přesvědčit. Realisticky jim vysvětlila, že v Izraeli pro ně nemůže nic udělat. Neměla totiž manžela, který by se o ni postaral, ani syny, za které by je mohla provdat, a ani vyhlídku, že se na tom v budoucnu něco změní. Kvůli tomu všemu cítila velkou hořkost. Orpa uznala, že Noemi má pravdu. V Moabu žila celá její rodina – měla tam matku a domov, kam se mohla vrátit. Skutečně se zdálo, že mnohem praktičtější bude, aby zůstala ve své zemi. S těžkým srdcem tedy Noemi políbila na rozloučenou a vydala se na cestu domů. (Rut 1:11–14)

15 A co Rut? To, co Noemi řekla, se jí týkalo stejně jako Orpy. Biblická zpráva ale uvádí: „Pokud jde o Rut, ta se jí přidržela.“ Noemi možná pokračovala v cestě, ale pak si všimla, že Rut jde za ní. Snažila se jí domluvit: „Pohleď, tvá ovdovělá švagrová se navrátila k svému lidu a svým bohům. Vrať se se svou ovdovělou švagrovou.“ (Rut 1:15) Tato slova odhalují jednu důležitou podrobnost. Orpa se vrátila nejen ke svému  lidu, ale také ke „svým bohům“. Spokojila se s tím, že bude dál uctívat Kemoše a ostatní falešné bohy. Zachovala se Rut stejně?

16.–18. Jak Rut vyjádřila svou lásku? (Viz také obrázky s Rut a Noemi.)

16 Rut stála před Noemi na opuštěné cestě a byla si jistá svým rozhodnutím. Její srdce přetékalo láskou k Noemi i k jejímu Bohu. Řekla: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila, abych se obrátila zpět a nedoprovázela tě; vždyť kam jdeš ty, půjdu já, a kde strávíš noc ty, tam strávím noc já. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde zemřeš ty, tam zemřu já a tam také budu pohřbena. Kéž mi Jehova tak učiní a k tomu přidá, jestliže by mne a tebe mělo odloučit něco jiného než smrt.“ (Rut 1:16, 17)

„Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem“

17 Slova, která Rut pronesla, jsou natolik dojemná, že působí na naše srdce i po třech tisíciletích. Naprosto vystihují jednu vzácnou vlastnost, totiž věrně oddanou lásku. Její láska byla tak silná, že Rut byla rozhodnutá přidržet se Noemi, ať půjde kamkoli. Rozdělit je mohla pouze smrt. Rut řekla, že Noemin lid bude jejím lidem. Byla připravená opustit dosavadní způsob života, včetně uctívání moabských bohů. Na rozdíl od Orpy dala jednoznačně najevo, že si přeje, aby se Noemin Bůh Jehova stal i jejím Bohem. *

18 Dál tedy pokračovaly v cestě do Betléma jen ve dvou. Podle jednoho odhadu jim to mohlo trvat až týden. I když obě truchlily, jistě si byly po celou tu dobu oporou.

19. Jak můžeme projevovat věrně oddanou lásku v rodině, mezi přáteli a ve sboru?

19 I v dnešním světě je spousta trápení. Bible označuje naši dobu jako „kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“, a tak není divu, že zažíváme mnoho zármutku. (2. Tim. 3:1) Věrně oddaná láska, jakou projevovala Rut, je dnes proto mnohem důležitější než kdykoli dřív. Taková nezlomná láska je v současném temném světě mocnou silou. Potřebujeme ji v manželství, v rodině, ve vztazích s přáteli a také v křesťanském sboru. (Přečti 1. Jana 4:7, 8, 20.) Když tento druh lásky rozvíjíme, napodobujeme vynikající příklad Rut.

 Rut a Noemi v Betlémě

20.–22. (a) Jak se na Noemi podepsal život v Moabu? (b) Co Noemi mylně považovala za příčinu svých těžkostí? (Viz také Jakuba 1:13.)

20 Jedna věc je vyjádřit lásku slovy, ale něco úplně jiného je dokázat ji skutky. Rut měla nyní možnost projevit věrně oddanou lásku nejen Noemi, ale také Bohu, kterého se rozhodla uctívat.

21 Obě ženy konečně dorazily do Betléma, městečka ležícího asi deset kilometrů jižně od Jeruzaléma. Zdá se, že v tomto městě kdysi mívala Elimelekova rodina význačné postavení, protože o Noemině návratu všichni mluvili. Ženy se při pohledu na ni ptaly: „Je to Noemi?“ To, co zažila v Moabu, na ní zjevně zanechalo stopy. Na výrazu obličeje a držení těla se podepsal zármutek a roky strádání. (Rut 1:19)

22 Příbuzným a sousedkám, se kterými se znala dřív, Noemi vyprávěla, jak hořký osud ji potkal. Dokonce řekla, že její jméno, které znamená „má příjemnost“, by mělo být změněno na Mara, což znamená „hořká“. Ubohá Noemi! Podobně jako kdysi Job, i ona byla přesvědčená, že na ni tyto těžkosti seslal Jehova. (Rut 1:20, 21; Job 2:10; 13:24–26)

23. O čem Rut přemýšlela a jaké opatření pro chudé obsahoval Mojžíšův zákon? (Viz také poznámku pod čarou.)

23 Když se Rut se svou tchyní usadila v Betlémě, začala přemýšlet o tom, jak by se o sebe i o ni mohla co nejlépe postarat. Dozvěděla se, že Zákon, který dal Jehova izraelskému národu, obsahuje láskyplné opatření pro chudé. V době žní směli sbírat obilí, které ženci nechali na poli, a také mohli sklidit jeho neposečený okraj. * (3. Mojž. 19:9, 10; 5. Mojž. 24:19–21)

24., 25. Co Rut udělala, když se dostala k Boazovým polím, a jak paběrkování probíhalo?

 24 Byla doba sklizně ječmene, což odpovídá přibližně našemu dubnu. Rut zamířila na pole, aby našla někoho, kdo by jí dovolil na svém pozemku využít práva paběrkovat. Náhodou se dostala k polím muže, který se jmenoval Boaz. Byl to zámožný majitel půdy a příbuzný Noemina zesnulého manžela Elimeleka. Podle Zákona měla sice Rut na paběrkování právo, ale nepokládala to za samozřejmost a požádala mladého muže dosazeného nad ženci o dovolení. On souhlasil a Rut se pustila do práce. (Rut 1:22–2:3, 7)

25 Představ si, jak kráčí za ženci, kteří sečou ječmen srpy s pazourkovým ostřím. Shýbá se, aby sebrala klasy, které jim upadly nebo které nesklidili, a svazuje je do snopů. Potom je odnáší na místo, kde může obilí vymlátit. Je to pomalá, namáhavá práce, a jak slunce stoupá po obloze, je čím dál úmornější. Rut však neúnavně pokračuje dál a zastaví se jen, aby si setřela pot z čela a aby si „v domě“ – přístřešku, kde si dělníci mohou odpočinout ve stínu – dala něco k jídlu.

Rut byla ochotná vykonávat tvrdou a podřadnou práci, aby se postarala o sebe i o Noemi

26., 27. Jakým člověkem byl Boaz a jak jednal s Rut?

26 Na pole přišel Boaz, muž známý svou pevnou vírou. Dělníky, z nichž někteří byli nádeníci nebo cizinci, pozdravil slovy „Jehova buď s vámi“ a oni mu v podobném duchu odpověděli. Rut pravděpodobně nedoufala ani neočekávala, že by si jí někdo všiml. Boaz ji ale zahlédl a zeptal se na ni mladého  předáka. Pak k ní tento starší muž a Jehovův věrný ctitel otcovsky promluvil. (Rut 2:4–7)

27 Oslovil ji „má dcero“ a poradil jí, aby chodila paběrkovat na jeho pole a zdržovala se v blízkosti mladých žen z jeho domácnosti, aby ji žádný z dělníků neobtěžoval. Také se postaral o to, aby v poledne měla co jíst. (Přečti Rut 2:8, 9, 14.) Především ji ale pochválil a povzbudil. Co jí řekl?

28., 29. (a) Jakou pověst Rut získala? (b) Jak můžeš mít podobně jako Rut útočiště u Jehovy?

28 Rut zajímalo, čím si ona, cizinka, vysloužila takovou přízeň. Boaz jí řekl, že se dozvěděl, co všechno udělala pro svou tchyni Noemi. Noemi pravděpodobně svou milovanou Rut chválila betlémským ženám a Boaz se to doslechl. Věděl také, že Rut začala uctívat Jehovu, protože jí řekl: „Kéž Jehova odmění způsob tvého jednání a kéž se ti dostane dokonalé mzdy od Jehovy, Boha Izraele, pod jehož křídla jsi přišla hledat útočiště.“ (Rut 2:12)

29 Z těchto slov měla Rut jistě velkou radost. Toužila mít útočiště u Jehovy Boha, stejně jako ptáčátko hledá úkryt pod křídly starostlivého rodiče. Poděkovala Boazovi za povzbuzení a pokračovala v práci až do večera. (Rut 2:13, 17)

30., 31. Co se můžeme od Rut naučit o pracovitosti, vděčnosti a věrně oddané lásce?

30 Rut projevila živou víru a v dnešní náročné ekonomické situaci je výborným příkladem pro každého z nás. Nemyslela si, že druzí mají povinnost jí pomáhat, a byla za všechno vděčná. Nestyděla se za to, že musela dlouhé hodiny vykonávat těžkou a podřadnou práci, aby se postarala o milovanou Noemi. Ochotně přijala a uplatnila moudrou radu, díky které byla v bezpečí a pracovala v dobré společnosti. A co je nejdůležitější, nezapomínala na to, že pravé útočiště najde u svého láskyplného Otce, Jehovy Boha.

31 Když budeme projevovat věrně oddanou lásku jako Rut a budeme napodobovat její pokoru, pracovitost a vděčnost, pak bude i naše víra příkladem pro druhé. Jak se ale Jehova o Rut a Noemi postaral? To rozebírá následující kapitola.

^ 17. odst. Je zajímavé, že Rut nepoužila jen neosobní titul Bůh, jak to asi dělali mnozí cizinci, ale vlastní jméno Jehova. Dílo The Interpreter’s Bible to komentuje takto: „Pisatel tím zdůrazňuje, že tato cizinka je ctitelkou pravého Boha.“

^ 23. odst. Rut určitě nic takového z Moabu neznala. Tento zákon byl výjimečný, protože ve starověku se na Blízkém východě jednalo s vdovami velmi špatně. Jedna encyklopedie říká: „Po smrti manžela musela vdova obvykle spoléhat na podporu svých synů; pokud žádné neměla, možná jí nezbývalo než se prodat do otroctví, uchýlit se k prostituci nebo prostě zemřít.“