Přejít k článku

Přejít na obsah

 JEDENÁCTÁ KAPITOLA

Byl bdělý a čekal na Jehovu

Byl bdělý a čekal na Jehovu

1., 2. Jaký nepříjemný úkol Elijáše čekal a jaký rozdíl byl mezi ním a Achabem?

ELIJÁŠ si přeje být sám se svým nebeským Otcem. Ale zástupy lidí kolem něj právě viděly, jak na jeho pokyn vyšel oheň z nebe, a mnozí z nich si proto nepochybně chtějí zajistit jeho přízeň. Než se bude moct Elijáš na vrcholku hory Karmel nerušeně pomodlit, čeká ho nepříjemný úkol – musí se setkat s králem Achabem.

2 Jen těžko bychom hledali dva odlišnější muže. Achab vystrojený v královském rouchu je chamtivý slaboch a odpadlík. Elijáš má na sobě úřední oděv proroka – jednoduché oblečení z kůže nebo z látky utkané z velbloudí či kozí srsti. Na rozdíl od Achaba je to odvážný a ryzí muž s pevnou vírou v Jehovu. Den, který se chýlí ke konci, povahu obou mužů jasně odhalil.

3., 4. (a) Proč byl pro Achaba a další Baalovy ctitele ten den jedna velká katastrofa? (b) O kterých otázkách budeme uvažovat?

3 Pro Achaba a ostatní Baalovy ctitele byl ten den jedna velká katastrofa. Pohanskému uctívání, které v desetikmenném izraelském království prosazoval král Achab a jeho manželka Jezábel, byla zasazena těžká rána. Jasně se ukázalo, že Baal je pouhý podvod. Byl to jen smyšlený bůh, který ani nedokázal zapálit oheň, když ho o to jeho proroci žádali zoufalými prosbami, tancem a rituálním proléváním vlastní krve. Těch 450 mužů Baal ani neochránil před zaslouženou smrtí. Ale selhal ještě v něčem dalším a jeho porážka měla být brzy naprosto zjevná. Přes tři roky Baala jeho proroci žádali, aby ukončil sucho, které sužovalo zemi. On to ale nedokázal. Zakrátko to však udělal Jehova a dal tak jasně najevo, že jediným pravým Bohem je on. (1. Král. 16:30–17:1; 18:1–40)

4 Kdy Jehova začal jednat? Co zatím dělal Elijáš? A co se  od tohoto muže s pevnou vírou v Jehovu můžeme naučit my? Dozvíme se to z rozboru zprávy v 1. Královské 18:41–46. (Přečti.)

Vytrvale se modlil

5. Co Elijáš řekl Achabovi a poučil se Achab z událostí toho dne?

5 Elijáš přišel za Achabem a řekl mu: „Vyjdi, jez a pij, neboť se ozývá hlučení lijáku.“ Poučil se odpadlý král z událostí toho dne? V biblické zprávě nenajdeme nic, z čeho by se dalo usoudit, že činil pokání. Nenajdeme tam žádnou prosbu o to, aby mu Elijáš pomohl obrátit se k Jehovovi a žádat ho o odpuštění. Bible pouze uvádí, že Achab „vyšel, aby jedl a pil“. (1. Král. 18:41, 42) A co Elijáš?

6., 7. O co se Elijáš modlil a proč?

6 „Pokud jde o Elijáše, ten vyšel na vrcholek Karmelu a přikrčil se k zemi a držel obličej mezi koleny.“ Když se Achab odešel najíst, Elijáš to využil a pomodlil se ke svému Bohu. Všimni si, jaký pokorný postoj zaujal. Klečel na zemi s obličejem skloněným až ke kolenům. O co prosil? V Jakubovi 5:18  nám Bible říká, že se Elijáš modlil, aby skončilo sucho. A tuto modlitbu pravděpodobně pronesl právě na vrcholku hory Karmel.

V Elijášových modlitbách se zračila upřímná touha zažít splnění Boží vůle

7 Nějakou dobu předtím Jehova řekl: „Jsem rozhodnut, že dám déšť na povrch zemské půdy.“ (1. Král. 18:1) Elijáš se tedy modlil, aby se Jehovova vůle uskutečnila. Asi o tisíc let později Ježíš vyučoval své následovníky, aby se modlili o totéž. (Mat. 6:9, 10)

8. Co se od Elijáše můžeme naučit o modlitbách?

8 Od Elijáše se toho o modlitbách můžeme hodně naučit. Záleželo mu především na tom, aby se děla Boží vůle. I nás Jehova vyslyší, když ho budeme prosit „o cokoli podle jeho vůle“. (1. Jana 5:14) Aby mu tedy byly naše modlitby přijatelné, musíme vědět, co jeho vůlí je. Proto je důležité, aby se studium Bible stalo každodenní součástí našeho života. Elijáš si určitě přál, aby sucho skončilo také kvůli tomu, že lidem v jeho rodné zemi způsobilo mnoho utrpení. A jistě Jehovovi ze srdce děkoval za zázrak, jehož svědkem se ten den stal. I z našich modliteb by mělo být vidět, že si vážíme všeho, co od Boha dostáváme, a že máme zájem o druhé. (Přečti 2. Korinťanům 1:11; Filipanům 4:6.)

Důvěřoval Jehovovi a byl bdělý

9. Co Elijáš řekl svému sloužícímu a které dvě důležité věci se můžeme od Elijáše naučit?

9 Elijáš vůbec nepochyboval o tom, že Jehova sucho ukončí, ale nevěděl, kdy se to stane. Co zatím dělal? Biblická zpráva uvádí: „Řekl svému sloužícímu: ‚Vyjdi, prosím. Dívej se směrem k moři.‘ Vyšel tedy a podíval se a nato řekl: ‚Není tam vůbec nic.‘ A přikročil k tomu, aby řekl ‚Jdi zpátky‘, sedmkrát.“ (1. Král. 18:43) Od Elijáše se můžeme naučit nejméně dvě důležité věci. Zamysleme se nejdřív nad jeho pevnou důvěrou v Jehovu a pak nad jeho bdělostí.

Elijáš nedočkavě vyhlížel jakýkoli náznak toho, že Jehova začíná jednat.

10., 11. (a) Jak dával Elijáš najevo, že pevně věří ve splnění Jehovova slibu? (b) Proč můžeme mít takovou víru i my?

10 Elijáš pevně věřil, že Jehova splní svůj slib, a proto nedočkavě  vyhlížel jakýkoli náznak toho, že začíná jednat. Poslal svého sloužícího na místo, ze kterého mohl dobře vidět, zda se už obloha začíná zatahovat. Sloužící se však vrátil s ne zrovna optimistickou zprávou: „Není tam vůbec nic.“ Obloha byla jasná a na obzoru nebyl ani mráček. Nepřipadá ti tedy zvláštní, že Elijáš Achabovi před chvílí řekl, že „se ozývá hlučení lijáku“? Jak to mohl tvrdit, když nic nenasvědčovalo tomu, že bude pršet?

11 Elijáš znal Jehovův slib a jako jeho prorok a představitel byl přesvědčený, že své slovo dodrží. Měl v něj takovou důvěru, že liják už jakoby slyšel. Možná nám to připomíná, jak Bible popisuje Mojžíše. Říká o něm, že „zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný“. Je pro tebe Bůh také tak skutečný? K tomu, abychom v něj i v jeho sliby mohli mít pevnou víru, máme nespočetné množství důvodů. (Hebr. 11:1, 27)

12. Z čeho je vidět, že Elijáš byl duchovně bdělý, a jak reagoval na zprávu, že se v dálce objevil oblak?

12 Všimni si také, jak se projevilo, že byl Elijáš duchovně bdělý. Svého sloužícího nevyslal jen jednou nebo dvakrát, ale sedmkrát. Možná že sloužící už z toho byl trochu unavený, ale Elijáš vyhlížel znamení dychtivě a nevzdával se. Když se sloužící vrátil posedmé, konečně Elijášovi oznámil: „Pohleď, z moře vystupuje obláček jako mužská dlaň.“ Představ si, jak sloužící natahuje ruku a ukazuje Elijášovi, že oblak v dálce nad Velkým mořem je asi jako jeho dlaň. Sloužícího to možná příliš neuchvátilo, ale pro Elijáše byl ten obláček důležitý. Dal sloužícímu naléhavý pokyn: „Vyjdi, řekni Achabovi: ‚Zapřáhni! A sejdi, aby tě nezadržel liják!‘“ (1. Král. 18:44)

13., 14. (a) Jak můžeme napodobovat Elijášovu bdělost? (b) Jaké důvody nás vedou k závěru, že žijeme v čase konce?

13 Svou bdělostí nám dal Elijáš vynikající příklad. I my žijeme v době, kdy Jehova brzy uskuteční svůj záměr. Elijáš očekával konec sucha a my očekáváme konec tohoto zkaženého systému věcí. (1. Jana 2:17) Dokud Jehova nezačne jednat, musíme Elijášův postoj napodobovat. Ježíš svým následovníkům řekl: „Zůstaňte proto bdělí, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“ (Mat. 24:42) Myslel tím, že jeho následovníci nebudou mít ani tušení, kdy konec nastane? Ne,  protože podrobně popsal, jak bude svět těsně před koncem vypadat. Splňování tohoto podrobného znamení „závěru systému věcí“ můžeme pozorovat všichni. (Přečti Matouše 24:3–7.)

O tom, že Jehova bude brzy jednat, Elijáše přesvědčil pouhý obláček na obzoru. Je pro tebe znamení posledních dnů natolik přesvědčivé, že službu Jehovovi považuješ za naléhavý úkol?

14 Každý detail tohoto znamení je mocným a přesvědčivým důkazem, že konec současného systému je blízko. Jsou i pro tebe tyto důkazy natolik přesvědčivé, že službu Jehovovi považuješ za naléhavý úkol? O tom, že Jehova bude brzy jednat, Elijáše přesvědčil pouhý obláček na obzoru. Splnilo se jeho očekávání?

Jehova sesílá déšť a žehná Elijášovi

15., 16. Co se dělo dál a o čem možná Elijáš přemýšlel?

15 Biblická zpráva pokračuje: „Mezitím se stalo, že se nebesa zatměla oblaky, a nastal vítr a velký liják. A Achab stále jel a dostal se do Jezreelu.“ (1. Král. 18:45) Události nabraly rychlý spád. Zatímco Elijášův sloužící ještě Achabovi vyřizoval vzkaz, z obláčku se stala obrovská temná mračna. Zvedl se silný vítr. Po třech a půl letech konečně dopadly na izraelskou půdu první kapky deště. Vyprahlá zem se dočkala tolik potřebné vláhy. Jak déšť sílil, vrátila se voda i do řeky Kišon a nepochybně spláchla krev pobitých Baalových proroků. Neposlušní Izraelité měli nyní příležitost smýt hroznou poskvrnu, kterou na jejich zemi uctívání Baala zanechalo.

„Nastal vítr a velký liják“

16 Elijáš určitě doufal, že tuto příležitost využijí. Možná přemýšlel o tom, jak na ty dramatické události zareaguje Achab. Bude svého jednání litovat a od uctívání Baala se odvrátí? To, co se stalo, pro něj mohlo být mocným podnětem ke změně. Nevíme, o čem Achab v tu chvíli uvažoval. Zpráva uvádí jen to, že „stále jel a dostal se do Jezreelu“. Poučil se nějak? Rozhodl se, že svůj život změní? Z pozdějších událostí vyplývá, že ne. Tento den však ani pro Achaba, ani pro Elijáše ještě neskončil.

17., 18. (a) Co se dělo cestou do Jezreelu? (b) Co je pozoruhodné na Elijášově běhu z Karmelu do Jezreelu? (Viz také poznámku pod čarou.)

 17 Jehovův prorok se vydal stejnou trasou jako Achab. Čekala ho dlouhá cesta za tmy a deště. Pak se ale stalo něco velmi neobvyklého.

18 „Na Elijášovi se prokázala být samotná Jehovova ruka, takže si opásal boky a běžel celou cestu do Jezreelu před Achabem.“ (1. Král. 18:46) To, že na Elijášovi spočinula „samotná Jehovova ruka“, se projevilo něčím mimořádným. Jezreel byl asi 30 kilometrů daleko a Elijáš už nebyl žádný mladík. * Představ si, jak si tento prorok uvazuje dlouhý oděv k bokům, aby mu nebránil v běhu. Pak utíká po rozbahněné cestě tak rychle, že královský vůz nejen dožene, ale dokonce ho předstihne a běží před ním.

19. (a) Která proroctví se nám možná vybaví, když čteme, jak Jehova posílil Elijáše? (b) O čem Elijáš cestou do Jezreelu určitě nepochyboval?

19 Elijáš musel cítit, že mu Jehova žehná. Měl tolik energie a takovou výdrž, jaké možná nepociťoval ani v mládí. Byl to pro něj určitě nezapomenutelný zážitek. Možná se nám vybaví proroctví o tom, že věrní Boží služebníci budou v přicházejícím pozemském ráji dokonale zdraví a plní energie. (Přečti Izajáše 35:6; Luk. 23:43) Když Elijáš běžel po rozbahněné cestě, jistě nepochyboval, že má schválení svého Otce, jediného pravého Boha.

20. Jak můžeme usilovat o Jehovovo požehnání?

20 Jehova chce žehnat i nám a jeho požehnání stojí za veškerou námahu. Měli bychom napodobovat Elijáše a v dnešní nebezpečné a naléhavé době být bdělí a všímat si nezvratných důkazů, že Jehova brzy zasáhne. Stejně jako Elijáš, i my máme všechny důvody pro to, abychom slibům Jehovy, „Boha pravdy“, bezmezně důvěřovali. (Žalm 31:5)

^ 18. odst. Brzy nato Jehova Elijášovi řekl, aby školil Elišu, který byl později známý jako ten, kdo „lil vodu na Elijášovy ruce“. (2. Král. 3:11) Stal se Elijášovým sloužícím a jeho úkolem evidentně bylo pomáhat člověku, který už byl v letech.