Přejít k článku

Přejít na obsah

 DESÁTÁ KAPITOLA

Zastával se pravého uctívání

Zastával se pravého uctívání

1., 2. (a) V jakém stavu byli lidé, kteří šli na horu Karmel? (b) Kdo stál proti Elijášovi?

ELIJÁŠ pozoruje, jak zástup lidí stoupá po svazích hory Karmel. Přestože se teprve rozednívá, nedá se přehlédnout, že jsou chudí a vyčerpaní hladem. Tři a půl roku sucha si na nich vybralo svou daň.

2 V zástupu si pyšně vykračuje i 450 Baalových proroků, kteří Jehovova proroka Elijáše ze srdce nenávidí. Královna Jezábel už popravila mnoho Jehovových služebníků, ale Elijáš proti uctívání Baala stále odhodlaně bojuje. Jak dlouho to ještě vydrží? Baalovi kněží si možná myslí, že jeden člověk nad nimi nemůže získat převahu. (1. Král. 18:4, 19, 20) Na svém dvoukolém voze přijíždí i král Achab. Ani on nemá Elijáše v lásce.

3., 4. (a) Z čeho mohl mít Elijáš na začátku nového dne obavy? (b) O čem budeme uvažovat?

3 Osamělého proroka čekalo ten den něco zcela mimořádného. Schylovalo se k jednomu z nejdramatičtějších střetů mezi dobrem a zlem. Jak se Elijáš to ráno cítil? Byl to „člověk s pocity, jako jsou naše“, takže je docela dobře možné, že měl strach. (Přečti Jakuba 5:17.) Jisté je, že když kolem sebe viděl nevěrné Izraelity, jejich odpadlického krále a Baalovy nenávistné proroky, bolestně si uvědomoval, že je opravdu sám. (1. Král. 18:22)

4 Jak se Izrael do takového žalostného stavu dostal? Má zpráva o tom, co se tehdy stalo, nějaký význam pro nás? Uvažujme teď o Elijášově víře a o tom, co se z jeho příkladu můžeme naučit.

Dlouhý boj vrcholí

5., 6. (a) Jaký boj probíhal v Izraeli? (b) Čím Achab Jehovu hrubě urážel?

5 Po většinu svého života Elijáš bezmocně sledoval, jak jde uctívání Jehovy stranou a je znesvěcované. Přitom to bylo to  nejcennější, co Izraelité měli. Boj mezi pravým a falešným náboženstvím – mezi uctíváním Jehovy a modlářstvím okolních národů – probíhal v Izraeli už dlouho. V Elijášově době se ale situace významně zhoršila.

6 Král Achab Jehovu hrubě urážel. Vzal si za manželku Jezábel, dceru sidonského krále. Ta byla rozhodnutá rozšířit v Izraeli uctívání Baala a vymýtit uctívání Jehovy. Achab jejímu vlivu rychle podlehl. Vystavěl Baalovi chrám a oltář a svým příkladem celý národ strhl k tomu, aby se pohanskému bohu klaněl. (1. Král. 16:30–33)

7. (a) V čem uctívání Baala uráželo Jehovu? (b) Je v Bibli nějaký rozpor, pokud jde o délku sucha v Elijášově době? Vysvětli to. (Viz  rámeček.)

7 V čem uctívání Baala Jehovu tak uráželo? Mnoho Izraelitů odlákalo od pravého uctívání. Bylo také ohavné a kruté. Jeho součástí byla chrámová prostituce mužů i žen, sexuální orgie, a dokonce obětování dětí. Jehova na vzniklou situaci reagoval tím, že k Achabovi poslal Elijáše. Ten králi sdělil, že nastane sucho a že bude trvat do té doby, než oznámí jeho konec. (1. Král. 17:1) Po dlouhé době se Elijáš s Achabem znovu setkal, aby mu řekl, ať shromáždí lid i Baalovy proroky na Karmelu. *

Ty nejvýznamnější rysy uctívání Baala přetrvaly až dodnes a jsou velmi rozšířené.

8. Jaké poučení pro nás vyplývá ze zprávy o uctívání Baala?

8 Týká se tento střet pravého a falešného uctívání i tebe? Baalovy chrámy ani oltáře už dnes neexistují, a tak by si někdo mohl myslet, že události z Elijášovy doby pro nás nemají žádný význam. Tato biblická zpráva však není mrtvou historií. (Řím. 15:4) Slovo „baal“ znamená „vlastník“ nebo „pán“ a Jehova řekl Izraelitům, že by si za „baala“ neboli vlastníka měli vybrat jeho. (Iz. 54:5) I dnes lidé, místo aby uctívali všemohoucího Boha, slouží mnoha jiným pánům. Rozhodli se, že jejich bohem budou peníze, kariéra, zábava, sex nebo něco jiného. (Mat. 6:24; přečti Římanům 6:16) Ty nejvýznamnější rysy uctívání Baala přetrvaly až dodnes a jsou velmi rozšířené. Biblická zpráva o střetnutí mezi Jehovou a Baalem nám proto může pomoci, abychom se moudře rozhodli, komu budeme sloužit.

 „Jak dlouho budete kulhat mezi dvěma různými názory?“

9. (a) Proč byla hora Karmel ideálním místem k tomu, aby bylo uctívání Baala odhaleno jako podvod? (Viz také poznámku pod čarou.) (b) Co Elijáš lidem řekl?

9 Z vrcholku Karmelu je velkolepý výhled na říční údolí Kišon, na nedaleké Velké moře a na pohoří Libanon na severním obzoru. * Když ale ten významný den vyšlo slunce, bylo vidět jen zuboženou krajinu. Kdysi úrodná země, kterou Jehova dal Abrahamovým potomkům, byla mrtvá. Kvůli pošetilosti Božího lidu byla úplně vyprahlá. Jakmile se lidé shromáždili,  Elijáš k nim promluvil: „Jak dlouho budete kulhat mezi dvěma různými názory? Jestliže je pravým Bohem Jehova, následujte jeho; ale jestliže Baal, následujte jeho.“ (1. Král. 18:21)

10. V jakém smyslu lidé kulhali mezi dvěma různými názory a na jakou základní pravdu zapomněli?

10 Co Elijáš myslel tím, když Izraelitům řekl, že kulhají mezi dvěma různými názory? Nechápali, že si mezi uctíváním Baala a uctíváním Jehovy musí vybrat. Mysleli si, že mohou dělat obojí – usmiřovat si Baala ohavnými rituály a současně prosit o přízeň Jehovu. Možná si říkali, že Baal bude žehnat jejich úrodě a stádům, zatímco „Jehova vojsk“ je bude chránit v bitvách. (1. Sam. 17:45) Zapomněli na základní pravdu, která uniká pozornosti mnoha lidí i dnes – Jehova se o uctívání s nikým nedělí. Vyžaduje výlučnou oddanost a také si ji zaslouží. Pokud někdo uctívá Jehovu a současně někoho nebo něco jiného, je to pro Jehovu nejen nepřijatelné, ale dokonce ho to uráží. (Přečti 2. Mojžíšovu 20:5.)

11. V čem nám mohou Elijášova slova pomoci?

11 Izraelité se podobali člověku, který se snaží jít současně po dvou cestách. Takovou chybu dělají i lidé dnes, když dovolí, aby se do jejich života vloudili jiní „baalové“ a odsunuli uctívání pravého Boha stranou. Elijášova naléhavá výzva, aby lidé přestali kulhat mezi dvěma názory, nám může pomoci, abychom se zamysleli nad tím, co je v našem životě nejdůležitější.

Rozhodující zkouška

12., 13. (a) Jakou zkoušku Elijáš navrhl? (b) Jak můžeme dávat najevo stejně silnou víru v Boha jako Elijáš?

12 Elijáš potom navrhl jednoduchou zkoušku. Baalovi kněží měli postavit oltář a předložit na něm oběť. Pak měli svého boha prosit, aby na oltáři zažehl oheň. Elijáš měl udělat totéž. Řekl, že „Bůh, který odpoví ohněm, je pravý Bůh“. Elijáš dobře věděl, kdo to je. Měl v něj tak silnou víru, že dal Baalovým prorokům možnost, aby si vybrali býka k oběti a obrátili se na svého boha jako první. * (1. Král. 18:24, 25)

 13 Dnes sice nežijeme v době zázraků, ale Jehova se nezměnil. Můžeme v něj mít stejně silnou víru jako Elijáš. Když někdo například nesouhlasí s tím, co Bible učí, klidně ho nechme, ať řekne svůj názor. Podobně jako Elijáš pak můžeme dát prostor pravému Bohu, a to tím, že nebudeme spoléhat na sebe, ale „k urovnávání věcí“ použijeme jeho inspirované Slovo. (2. Tim. 3:16)

Elijáš nepovažoval uctívání Baala za nic jiného než za podvod a chtěl, aby to pochopili i Izraelité.

14. Jak se Elijáš posmíval Baalovým prorokům a proč?

14 Baalovi proroci připravili oběť a začali svého boha vzývat. Stále volali: „Baale, odpověz nám!“ Čas ubíhal a oni nepřestávali. Bible uvádí: „Ale nebyl žádný hlas a nikdo neodpovídal.“ V poledne se jim Elijáš začal posmívat a sarkasticky říkal, že Baal má asi hodně práce, musel jít na záchod nebo si šel zdřímnout a někdo by ho měl vzbudit. „Volejte tím nejsilnějším hlasem,“ vybízel je Elijáš. Z jeho slov bylo jasně patrné, že uctívání Baala nepovažuje za nic jiného než za podvod, a chtěl, aby to pochopili i Izraelité. (1. Král. 18:26, 27)

15. Jaké varování vyplývá z jednání Baalových proroků?

15 Elijášovy posměšky vyvolaly v Baalových kněžích doslova šílenství. „Začali volat tím nejsilnějším hlasem a sekali se podle svého zvyku dýkami a kopími, dokud nezpůsobili, že z nich tekla krev.“ K ničemu to ale nevedlo. „Nebyl žádný hlas a nikdo neodpovídal a nevěnovala se žádná pozornost.“ (1. Král. 18:28, 29) Baal totiž neexistoval. Byl to Satanův výmysl, kterým chtěl odlákat lidi od Jehovy. Když si člověk vybere místo Jehovy jiného pána, výsledkem je zklamání, nebo dokonce hanba. Platilo to tehdy a platí to i dnes. (Přečti Žalm 25:3; 115:4–8.)

Přichází odpověď

16. (a) Co možná chtěl Elijáš připomenout Izraelitům tím, jak opravil Jehovův oltář? (b) Jakým dalším způsobem dal Elijáš najevo důvěru v Jehovu?

16 Pozdě odpoledne přišla řada na Elijáše. Opravil Jehovův oltář, který bezpochyby strhli nepřátelé pravého uctívání. Použil dvanáct kamenů, čímž možná chtěl obyvatelům  desetikmenného izraelského království připomenout, že Zákon dostalo všech dvanáct kmenů, a proto je závazný i pro ně. Potom připravil oběť a všechno nechal důkladně polít vodou, která zřejmě pocházela z nedalekého moře. Dokonce nechal vodou naplnit i příkop, který kolem oltáře vykopal. Měl takovou důvěru ve svého Boha, že se ho nebál oproti Baalovi ve všech ohledech znevýhodnit. (1. Král. 18:30–35)

Elijáš dal svou modlitbou najevo, že mu na Izraelitech stále záleží a že touží, aby Jehova „obrátil jejich srdce zpět“.

17. Na čem Elijášovi záleželo nejvíc a jak můžeme jeho příklad napodobovat?

17 Jakmile bylo všechno připravené, Elijáš se pomodlil. I když byla jeho modlitba krátká, dobře vystihovala, co považoval za nejdůležitější. V první řadě chtěl, aby si všichni uvědomili, že „Bohem v Izraeli“ není Baal, ale Jehova. Také si přál, aby věděli, že on sám je pouze Jehovův služebník a že všechna sláva a čest patří Bohu. Ze závěrečných slov jeho modlitby bylo jasně vidět, že mu na Izraelitech stále záleží. Toužil totiž, aby Jehova „obrátil jejich srdce zpět“. (1. Král. 18:36, 37) Navzdory všemu, co svou nevěrností způsobili, je Elijáš nepřestal milovat. Je i z tvých modliteb vidět, že jsi pokorný, že ti záleží na posvěcení Božího jména a že máš soucit s těmi, kdo potřebují pomoct?

18., 19. (a) Jak Jehova na Elijášovu modlitbu odpověděl? (b) Co Elijáš lidem nařídil a proč si Baalovi proroci nezasloužili milosrdenství?

18 O čem asi lidé uvažovali, než se Elijáš začal modlit? Říkali si snad, že Jehova bude stejný výmysl jako Baal? Ať už se jim hlavou honilo cokoli, po Elijášově modlitbě bylo všechno jasné. Čteme: „Na to spadl Jehovův oheň a pohltil zápalnou oběť a kusy dřeva a kameny a prach, a slízl vodu, která byla v příkopě.“ (1. Král. 18:38) To byla velkolepá odpověď! Jak na to lidé reagovali?

„Na to spadl Jehovův oheň“

19 Všichni začali volat: „Jehova je pravý Bůh! Jehova je pravý Bůh!“ (1. Král. 18:39) Konečně pochopili, jaká je skutečnost. Zatím však nedali najevo, že by v Jehovu měli opravdovou víru. Vidět, jak sestoupí oheň z nebe jako odpověď na modlitbu, a na základě toho uznat, že Jehova je pravý Bůh, přece žádný  projev víry není. Elijáš od nich žádal víc. Řekl jim, aby udělali to, co měli udělat už dávno – poslouchat Jehovův zákon. Ten stanovoval, že falešní proroci a modláři mají být potrestáni smrtí. (5. Mojž. 13:5–9) Baalovi kněží byli zapřisáhlými nepřáteli Jehovy a záměrně jednali proti jeho vůli. Zasloužili si milosrdenství? Byli snad oni sami milosrdní k nevinným dětem, které zaživa upálili jako oběť Baalovi? (Přečti Přísloví 21:13; Jer. 19:5) Elijáš nařídil, aby byli bez milosti popraveni. A to se také stalo. (1. Král. 18:40)

20. Ospravedlňuje zpráva o události na hoře Karmel náboženský fanatismus?

20 Závěr zkoušky na Karmelu možná někoho pohoršuje. Takový člověk se možná obává, že náboženští fanatici budou touto zprávou ospravedlňovat násilné projevy náboženské nesnášenlivosti. Je smutné, že násilných fanatiků je dnes hodně, ale Elijáš žádný fanatik nebyl. Vynesený rozsudek byl spravedlivý a v souladu s Boží vůlí. Praví křesťané navíc vědí, že Elijáše nemohou napodobovat v tom, že by proti ničemným lidem pozvedli doslovný meč. Mají se řídit tím, co Ježíš řekl Petrovi: „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kdo berou meč, mečem zahynou.“ (Mat. 26:52) Až bude Jehova vykonávat svůj rozsudek, použije k tomu svého Syna.

21. Proč je Elijáš pro pravé křesťany dobrým příkladem?

21 Jako praví křesťané chceme žít v souladu se svou vírou. (Jan 3:16) Můžeme to dělat například tak, že budeme napodobovat věrné muže, jako byl Elijáš. Uctíval výlučně Jehovu a vybízel druhé, aby to dělali také. Nebojácně odhaloval falešné náboženství, které Satan používal k tomu, aby odlákal lidi od Jehovy. Nedělal věci po svém a nespoléhal se na vlastní schopnosti, ale důvěřoval v Jehovu. Odvážně se zastával pravého uctívání. Snaž se proto jeho víru vždy napodobovat.

^ 9. odst. Karmel je obvykle porostlý bujnou zelení, protože po jeho svazích stoupá vlhký vzduch od moře, který přináší časté deště a hojnost rosy. Baal byl považován za dárce deště, a proto byl Karmel nepochybně významným střediskem jeho uctívání. Pustá a vyprahlá hora tedy byla ideálním místem k tomu, aby bylo uctívání Baala odhaleno jako podvod.

^ 12. odst. Je zajímavé, že jim Elijáš řekl: „Nezapálíte to.“ Někteří učenci uvádějí, že modláři někdy používali oltáře, pod kterými byl tajný prostor, kde se dal rozdělat oheň, takže to pak vypadalo, jako by vzplál zázračným způsobem.