Přejít k článku

Přejít na obsah

 DVACÁTÁ DRUHÁ KAPITOLA

Zůstal věrný navzdory zkouškám

Zůstal věrný navzdory zkouškám

1., 2. V co Petr asi doufal, když Ježíš kázal v Kafarnaum, ale co se stalo?

PETR se s obavami rozhlíží kolem sebe a dívá se do tváří Ježíšových posluchačů. Jsou v synagoze v Kafarnaum, městě na severním břehu Galilejského moře. Petr tu má svůj dům a živnost a bydlí zde i mnoho jeho přátel, příbuzných a obchodních partnerů. Bezpochyby si přeje, aby lidé z jeho města stejně jako on pochopili, kým Ježíš je, a aby byli stejně nadšení tím, co se od největšího ze všech učitelů dozvědí o Božím království. Zdá se ale, že se dnes ničeho takového nedočká.

2 Mnozí už Ježíšovi přestali naslouchat. Jiní hlasitě reptají a mají námitky proti tomu, co říká. Petra ale nejvíc trápí reakce některých Ježíšových učedníků. Z jejich tváří už nevyzařuje radost z toho, že se dozvěděli něco důležitého, ani nadšení z nových myšlenek a z poznání pravdy. Vypadají podrážděně, a dokonce rozhořčeně. Někteří proti Ježíšovi otevřeně vystupují a jeho řeč označují za otřesnou. Nechtějí od něj slyšet nic dalšího, opouštějí synagogu a už ho nenásledují. (Přečti Jana 6:60, 66.)

3. V čem Petrovi pomohla jeho víra?

3 Pro Petra i pro ostatní apoštoly to není lehká situace. Tomu, co Ježíš řekl, Petr plně nerozumí. Nepochybně chápe, že ti, kdo si Ježíšův výrok vyložili doslova, mohou být pohoršení. Co udělá on? Není to poprvé, kdy stojí před rozhodnutím, zda svému Pánovi zůstane věrný. A zdaleka to není naposledy. Podívejme se, jak Petrovi jeho víra pomohla takové náročné situace zvládnout.

Zůstal Ježíšovi věrný, i když ho jiní opustili

4., 5. Například kdy Ježíš jednal jinak, než lidé očekávali?

4 Ježíšovo jednání Petra často překvapovalo. Znovu a znovu  se stávalo, že jeho Pán udělal nebo řekl něco úplně jiného, než druzí očekávali. Když den předtím zázračně nasytil tisíce lidí a ti se pokusili udělat ho králem, mnohé zaskočil tím, že odtamtud odešel. Svým učedníkům řekl, aby nastoupili do člunu a vydali se do Kafarnaum. Během plavby je překvapil znovu, když k nim v noci přišel po rozbouřených vodách Galilejského moře. Tehdy dal Petrovi důležité poučení o víře.

5 Hned ráno učedníci zjistili, že lidé připluli za nimi. Důvodem však nebyla touha získat duchovní poučení, ale představa, že jim Ježíš opět zázračně opatří jídlo. On je za jejich postoj pokáral. (Jan 6:25–27) Celá situace měla dohru v synagoze v Kafarnaum, kde Ježíš – ve snaze předat lidem důležitou, ale obtížně pochopitelnou pravdu – opět řekl něco neočekávaného.

6. Jaké znázornění Ježíš použil a jak jeho posluchači reagovali?

6 Ježíš si nepřál, aby ho lidé následovali proto, že jim dá najíst. Chtěl, aby jeho samotného vnímali jako duchovní pokrm od Boha, jako někoho, kdo svým pozemským životem a smrtí umožní lidem získat věčný život. Použil tedy znázornění, v němž sám sebe přirovnal k manně, chlebu, který padal z nebe v Mojžíšově době. Některým z přítomných se to ale nelíbilo, a tak Ježíš své přirovnání rozvinul a vysvětlil, že k tomu, aby lidé získali život, musí jíst jeho tělo a pít jeho krev. V tu chvíli se situace ještě vyhrotila. Někteří říkali: „Tato řeč je otřesná; kdo jí může naslouchat?“ Mnozí Ježíšovi učedníci se rozhodli, že už ho nebudou následovat. * (Jan 6:48–60, 66)

7., 8. (a) Co Petr zatím nechápal? (b) Jak Petr odpověděl na Ježíšovu otázku?

7 Jak se zachoval Petr? I on musel být Ježíšovými slovy zmatený. Ještě nechápal, že Ježíš bude muset zemřít, aby mohl splnit Boží vůli. Uvažoval snad o tom, že by se od svého Pána odtáhl, podobně jako vrtkaví učedníci, kteří Ježíše ten den opustili? Ne, v něčem důležitém se od nich totiž lišil. Co to bylo?

8 Ježíš se obrátil na apoštoly a zeptal se jich: „Nechcete snad také jít?“ (Jan 6:67) Oslovil sice všech dvanáct, ale odpověděl mu Petr. To se stávalo často. Petr z nich byl možná nejstarší a v každém případě nejvýmluvnější. Zdá se, že se jen zřídka zdráhal říct, co měl na srdci. A tak tomu bylo i teď. Petr pronesl  krásná, nezapomenutelná slova: „Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života.“ (Jan 6:68) Jak na tebe Petrova slova působí?

9. Co dal Petr svým výrokem najevo?

9 Díky víře v Ježíše si Petr vypěstoval další vynikající vlastnost – věrnou oddanost. Uvědomoval si, že kromě Ježíše Jehova neposlal žádného jiného zachránce a že Ježíš zachraňuje prostřednictvím svých výroků, tedy učení o Božím království. I když Petrovi některé věci nebyly jasné, věděl, že pokud chce mít Boží přízeň a získat požehnání v podobě věčného života, nemá kam jinam jít.

Ježíšova učení se musíme věrně držet, i kdyby některá myšlenka neodpovídala tomu, co bychom očekávali nebo čemu bychom osobně dali přednost.

10. Jak můžeme napodobovat Petrův postoj?

10 Máš stejný postoj jako Petr? Mnozí lidé dnes sice prohlašují, že Krista milují, ale když mají svou věrnost prokázat skutky, žalostně selhávají. Pokud chceme být Kristu věrní, pak to, co učil, musíme vnímat stejně jako Petr. Ježíšovo učení musíme poznávat, chápat jeho význam a žít podle něj. To platí i tehdy, když nás některá myšlenka překvapí, protože neodpovídá tomu, co bychom očekávali nebo čemu bychom osobně dali přednost. Věčný život, který nám Ježíš nabízí, můžeme získat pouze za předpokladu, že mu zůstaneme věrní. (Přečti Žalm 97:10.)

Zůstal věrný, i když ho Ježíš pokáral

11. Kam Ježíš se svými učedníky zamířil? (Viz také poznámku pod čarou.)

11 Krátce po těchto rušných dnech se Ježíš spolu se svými apoštoly a některými dalšími učedníky vydal na cestu daleko na sever. Zasněžený vrcholek hory Hermon na nejsevernějším okraji Zaslíbené země byl někdy viditelný dokonce až od modravých vod Galilejského moře. Skupina stoupala k vesnicím poblíž Filipovy Cesareje a hora jako by jim rostla před očima. * V tomto nádherném prostředí, kde se směrem na jih otevíral pohled na velkou část Zaslíbené země, položil Ježíš svým učedníkům důležitou otázku.

12., 13. (a) Proč chtěl Ježíš vědět, co si o něm lidé myslí? (b) Co si o Ježíšovi myslel Petr a proč?

12 „Co říkají zástupy, kdože jsem?“ chtěl vědět. Představ  si, jak se Petr dívá do Ježíšových bystrých očí a opět si uvědomuje, jak laskavý a inteligentní jeho Pán je. Ježíše zajímalo, k jakému závěru lidé došli na základě toho, co viděli a slyšeli. Učedníci mu řekli, jaké mylné názory jsou mezi lidmi rozšířené. On však chtěl vědět víc. Myslí si jeho následovníci něco podobného? Zeptal se jich: „Ale co říkáte vy, kdo jsem?“ (Luk. 9:18–20)

13 Petr opět zareagoval rychle. Jasně a směle vyjádřil to, co si mysleli i mnozí další, kdo tam tehdy byli. Prohlásil: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.“ Představ si, jak se na něj Ježíš usmál a vřele ho pochválil. Řekl mu, že lidem, kteří mají pravou víru, tuto životně důležitou pravdu nezjevil nějaký člověk, ale Bůh. To on Petrovi umožnil pochopit jednu z nejdůležitějších pravd, jaké do té doby odhalil – totožnost dlouho očekávaného Mesiáše neboli Krista. (Přečti Matouše 16:16, 17.)

14. Jaké odpovědné úkoly dal Ježíš Petrovi?

14 Ve starověkém proroctví byl Kristus označen jako kámen, který stavitelé zavrhli. (Žalm 118:22; Luk. 20:17) Právě tento kámen neboli skalní masiv měl Ježíš na mysli, když řekl, že na něm Jehova založí sbor. Potom Petrovi svěřil v tomto sboru velmi důležité výsady. Nedal mu nadřazené postavení nad ostatními apoštoly, jak si někteří lidé myslí, ale pověřil ho odpovědnými úkoly. Dal mu „klíče . . . království“. (Mat. 16:18, 19) Petr měl nabídnout naději na vstup do Božího království třem skupinám lidí – nejprve Židům a proselytům, pak Samaritánům a nakonec lidem z jiných národů.

15. Jak Petr Ježíše napomenul a proč?

15 Ježíš později řekl, že ti, kterým bylo mnoho dáno, ponesou větší odpovědnost. A to platilo i o Petrovi. (Luk. 12:48) Ježíš svým učedníkům dál odhaloval důležité pravdy o své úloze Mesiáše, včetně toho, že se nezvratně blíží jeho utrpení a smrt v Jeruzalémě. Když to Petr slyšel, znepokojilo ho to. Vzal Ježíše stranou a napomenul ho: „Buď k sobě laskavý, Pane; tento osud tě vůbec nepotká.“ (Mat. 16:21, 22)

16. Jak Ježíš usměrnil Petra a v čem je to poučné pro nás?

 16 Petr to určitě myslel dobře, a tak ho Ježíšova reakce musela velmi překvapit. Ježíš se k němu otočil zády, podíval se na ostatní učedníky, kteří si pravděpodobně mysleli něco podobného, a řekl: „Kliď se za mne, Satane! Jsi mi kamenem klopýtání, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ (Mat. 16:23; Mar. 8:32, 33) Ježíšova slova obsahují praktické poučení pro každého z nás. Snadno by se mohlo stát, že bychom se na věci dívali z lidského hlediska, a ne z hlediska Božího. Mohli bychom pak nechtěně posloužit Satanovým záměrům, přestože by naše úmysly byly dobré. Jak na Ježíšova slova Petr zareagoval?

17. Co znamenají Ježíšova slova „kliď se za mne“?

17 Petr určitě věděl, že to Ježíš nemyslel doslova, když ho označil za Satana. Ježíš s ním nemluvil tak, jako mluvil se Satanem Ďáblem. Tomu rovnou přikázal: „Odejdi.“ (Mat. 4:10) Ježíš v Petrovi viděl mnoho dobrého a nezavrhl ho, ale pouze usměrnil jeho nesprávné uvažování. Slovy „kliď se za mne“ chtěl Petrovi říct, že se mu nemá stavět do cesty jako kámen klopýtání, ale má jít za ním a podporovat ho jako jeho následovník.

Jedině pokud usměrnění pokorně přijmeme a poučíme se z něj, můžeme prohlubovat svůj vztah k Ježíši Kristu a k jeho Otci Jehovovi.

18. Jak Petr projevil věrnou oddanost a jak ho můžeme napodobovat?

18 Co Petr udělal? Obhajoval se snad, nebo se dokonce rozzlobil a urazil? Ne, ukáznění pokorně přijal. Opět tak projevil věrnou oddanost. Všichni Kristovi následovníci potřebují čas od času usměrnění. Jedině pokud ho pokorně přijmeme a poučíme se z něj, můžeme prohlubovat svůj vztah k Ježíši Kristu a k jeho Otci Jehovovi. (Přečti Přísloví 4:13.)

Petr zůstal věrný, i když ho Ježíš usměrnil

Za svou věrnost byl odměněn

19. Co překvapivého Ježíš řekl a o čem Petr možná přemýšlel?

19 Brzy nato řekl Ježíš opět něco překvapivého: „Vpravdě vám říkám, že někteří z těch, kteří zde stojí, vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Syna člověka přicházet v jeho království.“ (Mat. 16:28) Tato slova bezpochyby vzbudila Petrovu  zvědavost. Co tím Ježíš asi myslel? Petr si možná říkal, že vzhledem k důraznému ukáznění, které dostal krátce předtím, žádnou takovou výsadu neobdrží.

20., 21. (a) Čeho byl Petr svědkem? (b) Jak mohl Petr z rozhovoru probíhajícího ve vidění pochopit, že se mýlil?

20 Asi o týden později vzal Ježíš Jakuba, Jana a Petra na „vysokou horu“, možná horu Hermon, která byla poměrně blízko. Pravděpodobně se už blížila noc, protože všechny tři učedníky přemáhal spánek. Zatímco se Ježíš modlil, se ale stalo něco, co je dokonale probralo. (Mat. 17:1; Luk. 9:28, 29, 32)

21 Ježíš se jim přímo před očima začal proměňovat. Jeho obličej začal vyzařovat světlo, až nakonec zářil jasně jako slunce. Také jeho oblečení zbělelo a třpytilo se. Pak se vedle něj objevily dvě postavy – jedna představovala Mojžíše a druhá Elijáše. Rozmlouvali s Ježíšem o „jeho odchodu, o němž bylo  určeno, aby se splnil v Jeruzalémě“. Nepochybně tím mysleli jeho smrt a vzkříšení. Bylo zcela jasné, že Petr uvažoval nesprávně, když tvrdil, že Ježíše nic takového nečeká. (Luk. 9:30, 31)

22., 23. (a) Jak se projevilo Petrovo nadšení a horlivost? (b) Jak byli Petr, Jakub a Jan tu noc odměněni?

22 Petr měl pocit, že by se do tohoto výjimečného vidění měl nějak zapojit, možná proto, aby hned neskončilo. Zdálo se, že Mojžíš a Elijáš už odcházejí, a tak Petr řekl: „Učiteli, je znamenité, že tu jsme, vztyčme tedy tři stany, jeden pro tebe a jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše.“ Mojžíš a Elijáš byli už dávno po smrti a postavy, které je ve vidění představovaly, samozřejmě žádné stany nepotřebovaly. Petr si svůj nápad moc nepromyslel. Znovu se ale projevilo jeho nadšení a horlivost, díky kterým je nám tak sympatický. (Luk. 9:33)

Jakub, Jan a Petr byli za svou věrnost odměněni úžasným viděním

23 Petr, Jakub a Jan byli tu noc odměněni ještě jinak. Horu zahalil oblak, ze kterého vyšel hlas – hlas samotného Jehovy Boha. Řekl: „To je můj Syn, ten, který byl vyvolen. Naslouchejte mu.“ Tím vidění skončilo a oni zůstali s Ježíšem na hoře sami. (Luk. 9:34–36)

24. (a) Jak vidění Ježíšovy proměny pomohlo Petrovi? (b) Jak může vidění Ježíšovy proměny pomáhat nám?

24 Vidění Ježíšovy proměny bylo pro Petra opravdu velkým povzbuzením a totéž platí i o nás. O tom, že spatřil Ježíše jako slavného nebeského krále a byl očitým svědkem jeho velkoleposti, se o několik desetiletí později zmínil v jednom ze svých dopisů. Vidění potvrdilo spolehlivost proroctví z Božího Slova a také posílilo Petrovu víru. Díky tomu dokázal obstát ve zkouškách, které ho ještě čekaly. (Přečti 2. Petra 1:16–19.) Toto vidění může posilovat i naši víru. Je ale nutné, abychom stejně jako Petr zůstali věrní našemu Pánovi, kterého nad námi Jehova ustanovil, učili se od něj, nechali se jím usměrňovat a každý den ho pokorně následovali.

^ 6. odst. Lidé shromáždění v synagoze velmi rychle měnili názory. Pouhý den předtím totiž o Ježíšovi nadšeně prohlašovali, že je Božím prorokem. (Jan 6:14)

^ 11. odst. Vydali se na cestu od pobřeží Galilejského moře, ležícího 210 metrů pod úrovní hladiny Středozemního moře, a putovali téměř 50 kilometrů daleko malebnou krajinou až do nadmořské výšky přibližně 350 metrů.