Přejít k článku

Přejít na obsah

 SEDMNÁCTÁ KAPITOLA

„Pohleď! Jehovova otrokyně!“

„Pohleď! Jehovova otrokyně!“

1., 2. (a) Jak cizinec pozdravil Marii? (b) Co měla Marie před sebou?

MARIE se překvapeně dívá na muže, který vstupuje do jejich domu. Neptá se po otci ani po matce. Chce mluvit přímo s ní. Z Nazaretu určitě není, tím si je Marie jistá, protože v tak malém městě se všichni znají. Musí to být cizinec a je na něm něco zvláštního. Byl by nápadný, ať už by se objevil kdekoli. Oslovuje Marii zcela nevšedním způsobem. Říká jí: „Dobrý den, ty vysoce poctěná, Jehova je s tebou.“ (Přečti Lukáše 1:26–28.)

2 Tak nás Bible seznamuje s Marií, dcerou Heliho, z galilejského města Nazaretu. Čeká ji důležitý životní krok. Je zasnoubená s tesařem Josefem. Není bohatý, ale má silnou víru v Boha. Zdá se, že její budoucnost je jasně daná – povede prostý život po Josefově boku a společně se budou starat o rodinu. Cizinec, který za ní přišel, jí ale přináší úkol od Boha. Má se tím změnit celý její život.

3., 4. Na co se zaměříme v této kapitole?

3 Mnohé lidi překvapuje, že Bible toho o Marii moc neříká. Víme jen málo o její rodině, ještě méně o její povaze a vůbec nic o tom, jak vypadala. To podstatné nám Boží Slovo přesto zjevuje.

4 Úplně se to ale liší od mnoha představ, kterým učí nejrůznější církve. Nemá to nic společného s bezpočtem obrazů a soch, které Marii znázorňují, a už vůbec ne se složitými teologickými dogmaty, kvůli kterým tato pokorná žena dostala honosné tituly jako „Matka Boží“ a „Královna nebes“. Zaměřme se na to, co se z Bible o Marii vlastně dozvídáme. Uvidíme, jak pevnou víru měla a jak ji můžeme napodobovat.

 Navštívil ji anděl

5. (a) Co se o Marii dozvídáme z její reakce na andělův pozdrav? (b) Co se od Marie můžeme naučit?

5 Marii nenavštívil pouhý člověk. Byl to anděl Gabriel. Když ji oslovil „ty vysoce poctěná“, „hluboce [se] rozrušila“ a přemýšlela, co tento neobvyklý pozdrav může znamenat. (Luk. 1:29) Kdo ji vysoce poctil? Marie nečekala, že jí bude vzdávat poctu nějaký člověk, a ani si hned pyšně nemyslela, že ji poctil Bůh, i když po jeho přízni toužila. To je pro nás cenné poučení. Nikdy bychom neměli domýšlivě předpokládat, že máme Boží přízeň. Měli bychom o ni naopak pokorně usilovat. Dáme tak najevo, že chápeme důležitou myšlenku, které rozuměla i Marie, přestože byla poměrně mladá – Bůh se staví proti domýšlivým, ale miluje a podporuje ponížené a pokorné. (Jak. 4:6)

Marie nebyla pyšná a automaticky nepředpokládala, že má Boží přízeň.

6. Co anděl řekl Marii?

6 Marie pokoru rozhodně potřebovala, protože anděl jí nabídl nepředstavitelnou výsadu – porodit syna, který se stane nejvýznamnějším člověkem v dějinách. Gabriel řekl: „Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida, a bude kralovat nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“ (Luk. 1:32, 33) Marie jistě znala slib, který dal Bůh Davidovi o víc než tisíc let dřív, totiž že jeden z jeho potomků bude vládnout navždy. (2. Sam. 7:12, 13) Její syn se měl stát Mesiášem, v jehož příchod Boží lid doufal už celá staletí.

Anděl Gabriel nabídl Marii nepředstavitelnou výsadu

7. (a) Co se o Marii dozvídáme z otázky, kterou položila andělovi? (b) Jak mohou Marii napodobovat mladí lidé?

7 Anděl Marii navíc řekl, že její syn „bude nazýván Syn Nejvyššího“. Jak by se ale ženě mohl narodit Boží Syn? A jak by Marie vůbec mohla nějaké dítě mít? Byla sice zasnoubená s Josefem, ale ještě se za něj neprovdala. Otevřeně se proto zeptala: „Jak se to má stát, když nemám styk s mužem?“ (Luk. 1:34) Všimni si, že se za své panenství nestyděla. Na svou mravní čistotu byla naopak hrdá. Mnozí mladí lidé dnes chtějí o své  panenství co nejdřív přijít a posmívají se těm, kdo mají jiný postoj. Svět se bezpochyby změnil, ale Jehova ne. (Mal. 3:6) I dnes si váží těch, kdo se drží jeho morálních měřítek. (Přečti Hebrejcům 13:4.)

8. Jak to, že nedokonalá Marie mohla porodit dokonalého potomka?

8 I když Marie sloužila Bohu věrně, pořád byla nedokonalá. Jak mohla porodit dokonalého potomka, Božího Syna? Gabriel to objasnil: „Přijde na tebe svatý duch a zastíní tě moc Nejvyššího. Proto také to, co se narodí, se bude nazývat svaté, Boží Syn.“ (Luk. 1:35) Svatý znamená čistý a ryzí. Děti po svých rodičích dědí nečistotu v podobě hříchu. V tomto případě však Jehova udělal jedinečný zázrak. Přenesl život svého Syna z nebe do Mariina lůna a pak použil svou činnou sílu, aby ji „zastínil“, tedy aby ochránil dítě před jakoukoli poskvrnou způsobenou hříchem. Uvěřila Marie andělovu slibu? Jak reagovala?

Mariina odpověď

9. (a) Co skeptici neberou v úvahu? (b) Jak Gabriel posílil Mariinu víru?

9 Pro skeptiky, včetně některých teologů křesťanstva, je těžké uznat, že by panna mohla mít dítě. Navzdory svému vzdělání nedokážou pochopit jednoduchou pravdu, kterou vyjádřil Gabriel. Pro Boha není nic nemožné. (Luk. 1:37) Marie o andělových slovech nepochybovala, protože měla silnou víru. Mariinu víru rozhodně nelze označit za lehkověrnost. Stejně jako každý přemýšlivý člověk, i ona svou víru opírala o důkazy. A Gabriel k nim přidal ještě další. Pověděl jí o její letité příbuzné Alžbětě, o které se vědělo, že nemůže mít děti. Bůh však zázračně způsobil, že otěhotněla.

10. Jaké obavy mohla Marie mít?

10 Marie si byla jistá, že Bůh splní všechno, co Gabriel řekl. Představ si ale, jaké obavy v ní mohl tento úkol vzbuzovat. Určitě uvažovala o svém zasnoubení. Bude si ji Josef chtít vzít, až se dozví, že je těhotná? Navíc jí mohla nahánět strach už jen samotná odpovědnost, kterou jí Bůh svěřil. Měla v sobě nosit to, co bylo Bohu nejcennější – jeho milovaného Syna. A měla se o to malé, bezmocné dítě starat a chránit ho v nepřátelském světě. To byl skutečně závažný úkol.

11., 12. (a) Jak i věrní služebníci někdy reagovali na náročné úkoly od Boha? (b) Co nám prozrazuje Mariina odpověď?

 11 I odvážní muži někdy váhali, zda přijmou náročný úkol, který jim Bůh svěřil. Mojžíš tvrdil, že není tak výřečný, aby mohl být Božím mluvčím. (2. Mojž. 4:10) Jeremjáš namítal, že je „jen chlapec“, a že je tedy příliš mladý na to, aby mohl sloužit jako Boží prorok. (Jer. 1:6) A Jonáš od svého úkolu dokonce utekl. (Jon. 1:3) Jak se zachovala Marie?

12 Její pokorná a poslušná odpověď působí na srdce Božích služebníků až dodnes. Gabrielovi řekla: „Pohleď! Jehovova otrokyně! Kéž se to se mnou stane podle tvého prohlášení.“ (Luk. 1:38) Otrokyně měla mezi sloužícími to nejnižší postavení a její život měl plně v rukou její pán. Tak se Marie dívala na Jehovu. Věděla, že se u něj může cítit v bezpečí, že je věrně oddaný těm, kdo jsou věrně oddaní jemu, a že jí požehná, když se svůj nelehký úkol bude snažit ze všech sil plnit. (Žalm 18:25)

Marie věděla, že se může svěřit do rukou svého Boha.

13. Jak můžeme napodobit Mariin příklad, když od Boha dostaneme obtížný úkol?

13 Úkoly, které od Boha máme, se nám někdy mohou zdát náročné, nebo dokonce nesplnitelné. Do svého Slova však nechal zapsat mnoho důvodů, proč mu můžeme důvěřovat a proč můžeme svůj život svěřit do jeho rukou, podobně jako to udělala Marie. (Přísl. 3:5, 6) Napodobíš její příklad? Pokud ano, Bůh tě odmění a tvoje víra se tím posílí.

Navštěvuje Alžbětu

14., 15. (a) Jak Jehova posílil Mariinu víru při návštěvě u Alžběty a Zecharjáše? (b) Co dalšího se o Marii dozvídáme z jejích slov zapsaných u Lukáše 1:46–55?

14 Gabrielova slova o Alžbětě měla pro Marii velký význam. Která jiná žena by dokázala její situaci pochopit lépe než právě Alžběta? Marie se proto spěšně vydala na cestu do judské pahorkatiny. Za tři až čtyři dny vstoupila do domu Alžběty a kněze Zecharjáše, kde Jehova dalším způsobem posílil její víru. Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko  v jejím lůně poskočilo radostí. Byla naplněna svatým duchem a označila Marii za matku svého Pána. Bůh Alžbětě odhalil, že se Mariin syn stane Mesiášem, tedy jejím Pánem. Pod působením svatého ducha Alžběta Marii také pochválila za její víru a poslušnost a řekla: „Šťastná je i ta, která věřila.“ (Luk. 1:39–45) Ano, Marie pevně věřila, že Jehova všechny své sliby splní.

Přátelství Marie a Alžběty bylo pro obě požehnáním

15 Pak promluvila. Její slova jsou zaznamenaná u Lukáše 1:46–55. (Přečti.) Je to Mariina nejdelší řeč zapsaná v Bibli a mnohé nám o ní prozrazuje. Marie chválila Jehovu za to, že  může být matkou Mesiáše, a dala tak najevo svou vděčnost. Řekla, že Jehova snižuje domýšlivé a mocné a pomáhá poníženým a chudým, kteří mu chtějí sloužit. Ukázala tím, jak hluboká je její víra. Z jejích slov je také vidět, že dobře znala Hebrejská písma. Podle jednoho odhadu z nich při této příležitosti citovala víc než 20krát. *

16., 17. (a) Jaký postoj Marie a jejího syna chceme napodobovat? (b) Co nám připomíná Mariina návštěva u Alžběty?

16 Marie musela o Božím Slově do hloubky přemýšlet. Byla pokorná a raději nechala mluvit Písmo, než aby svou situaci popsala vlastními slovy. Syn, který se jí měl narodit, projevil v dospělosti podobný postoj. Řekl: „Co vyučuji, není moje, ale patří tomu, který mě poslal.“ (Jan 7:16) Polož si následující otázky: Mám i já k Božímu Slovu takovou úctu? Nebo dávám přednost svým myšlenkám a názorům? To, jak by odpověděla Marie, je zřejmé.

17 U Alžběty zůstala asi tři měsíce a nepochybně se navzájem velmi povzbudily. (Luk. 1:56) Tato biblická zpráva nám připomíná, jak důležité je přátelství. Pokud si budeme vybírat přátele, kteří opravdu milují Jehovu, duchovně porosteme a přiblížíme se k němu. (Přísl. 13:20) Marie se pak vrátila domů. Jak Josef reagoval, když se dozvěděl, že je těhotná?

Marie a Josef

18. Jak Josef reagoval na to, co mu Marie řekla?

18 Marie zřejmě nečekala na to, až na ní bude těhotenství vidět. Chtěla to Josefovi říct ještě předtím. I když si nemohla být jistá, jak tento bezúhonný a bohabojný muž zareaguje, šla za ním a pověděla mu, co se stalo. Asi si dovedeš představit, že to Josefa velmi znepokojilo. Tak rád by své milované dívce věřil, ale všechno nasvědčovalo tomu, že mu byla nevěrná. Bible neuvádí, co se v Josefově mysli odehrávalo, ale dozvídáme se, že se rozhodl s Marií rozvést. Na zasnoubené lidi se v té době totiž pohlíželo tak, jako by už byli svoji. Josef ale nechtěl vyvolat skandál a vystavit Marii veřejné hanbě, a proto se rozhodl rozvést se s ní tajně. (Mat. 1:18, 19) Muselo  ji bolet, když viděla, jak se tento laskavý muž trápí. Kvůli jeho nedůvěře však nezatrpkla.

19. Jak Jehova pomohl Josefovi udělat to, co je správné?

19 Jehova Josefovi laskavě pomohl, aby udělal to, co je správné. Ve snu mu anděl řekl, že Mariino těhotenství je skutečně zázračné. To pro něj musela být opravdová úleva. Od té chvíle se stejně jako Marie řídil Jehovovým vedením. Oženil se s ní a začal se připravovat na mimořádný úkol – odpovědnost starat se o Božího Syna. (Mat. 1:20–24)

20., 21. Co se mohou od Josefa a Marie naučit lidé v manželství i ti, kdo do něj teprve chtějí vstoupit?

20 Ti, kdo jsou v manželství, i ti, kdo do něj teprve chtějí vstoupit, se mohou od tohoto mladého páru hodně naučit. Když Josef viděl, jak jeho manželka s láskou pečuje o malého Ježíše, jistě byl rád, že ho prostřednictvím anděla Jehova vedl. Určitě chápal, jak je důležité spoléhat se na něj při závažných rozhodnutích. (Žalm 37:5; Přísl. 18:13) Jako hlava rodiny byl při rozhodování bezpochyby ohleduplný a laskavý.

21 A co můžeme vyvodit z toho, že Marie byla ochotná se za Josefa provdat? I když Josef ze začátku jejímu vyprávění nevěřil, Marie přesto čekala, jak rozhodne. Dívala se na něj jako na budoucí hlavu rodiny. Byla to pro ni dobrá zkušenost a to, jak jednala, je velmi poučné i pro křesťanské ženy dnes. Z těchto událostí se Josef a Marie pravděpodobně také naučili, jak důležitá je upřímnost a otevřená komunikace. (Přečti Přísloví 15:22.)

22. Jaký základ položili Josef a Marie svému manželství a co je čekalo?

22 Tento mladý pár dal svému manželství ten nejlepší základ. Oba nade vše milovali Jehovu a snažili se ho potěšit tím, že byli zodpovědnými a starostlivými rodiči. Samozřejmě je čekala ještě větší požehnání a také ještě náročnější situace. Z Ježíše, kterého měli vychovávat, se totiž měl stát nejvýznamnější člověk, jakého kdy svět poznal.

^ 15. odst. Zdá se, že Marie mimo jiné citovala také slova věrné Boží služebnice Hany. I té Jehova požehnal tím, že se jí narodilo dítě. (Viz rámeček „Dvě výjimečné modlitby“ v 6. kapitole.)