Přejít k článku

Přejít na obsah

 113. KAPITOLA

Talenty – poučení o svědomitosti

Talenty – poučení o svědomitosti

MATOUŠ 25:14–30

  • JEŽÍŠ VYPRÁVÍ PODOBENSTVÍ O TALENTECH

Ježíš je se svými čtyřmi apoštoly stále na Olivové hoře a vypráví jim další podobenství. Když byl před několika dny v Jerichu, vyprávěl podobenství o minách, aby ukázal, že Království přijde až v daleké budoucnosti. To, které vypráví teď, se mu v určitých ohledech podobá. Je součástí jeho odpovědi na otázku, která se týká jeho přítomnosti a závěru tohoto systému. Zdůrazňuje myšlenku, že Ježíšovi učedníci musí svědomitě přistupovat k tomu, co jim svěří.

Ježíš na úvod říká: „Království se dá přirovnat ... k člověku, který se chystal odcestovat do ciziny. Zavolal si své otroky a svěřil jim svůj majetek.“ (Matouš 25:14) Ježíš se už předtím přirovnal k člověku, který odcestoval do ciziny, „aby získal královskou moc“. A tak může být jeho apoštolům hned jasné, že „člověkem“ z tohoto podobenství je znovu on. (Lukáš 19:12)

Než tento muž odjede do cizí země, svěří svým otrokům cenný majetek. Během své třiapůlleté služby se Ježíš soustředil na kázání dobré zprávy o Božím království a školil v tom svoje učedníky. Brzy odejde, ale nepochybuje, že učedníci budou pokračovat v tom, co je naučil. (Matouš 10:7; Lukáš 10:1, 8, 9; srovnejte s Janem 4:38; 14:12)

Jak člověk v podobenství rozdělí mezi otroky svůj majetek? Ježíš říká: „Jednomu dal pět talentů, jinému dva a ještě jinému jeden, každému podle jeho schopností. Pak odcestoval.“ (Matouš 25:15) Jak otroci naloží s tím, co jim bylo svěřeno? Budou svědomití a použijí peníze tak, aby na tom jejich pán vydělal? Ježíš vypráví:

„Ten, který dostal pět talentů, hned odešel, obchodoval s nimi a získal dalších pět. Stejně i ten, který dostal dva, získal další dva. Ale otrok, který dostal jen jeden, odešel a zakopal peníze svého pána do země.“ (Matouš 25:16–18) Co se stane, až se pán vrátí domů?

Ježíš pokračuje: „Po dlouhé době pán těch otroků přišel a začal s nimi účtovat.“ (Matouš 25:19) První dva dělali maximum, každý podle svých schopností. Oba byli svědomití, pracovití a zhodnotili majetek, který jim jejich pán svěřil. Otrok, který dostal pět talentů, tuto částku zdvojnásobil a to samé udělal i otrok, který dostal dva talenty. (Aby si tehdy dělník vydělal jeden talent, musel by pracovat asi 20 let.) Pán každého z nich chválí: „Výborně, dobrý a věrný otroku! Věrně jsi spravoval to málo, ustanovím tě nad mnohým. Raduj se spolu se svým pánem.“ (Matouš 25:21)

 Úplně jinak je na tom otrok, který dostal jeden talent. Ten říká: „Pane, věděl jsem, že jsi náročný. Sklízíš, kde jsi nezasel, a shromažďuješ, kde jsi nepřevíval. A tak jsem dostal strach, odešel jsem a schoval tvůj talent v zemi. Tady máš, co je tvoje.“ (Matouš 25:24, 25) Tento otrok neudělal ani to, že by peníze uložil u bankéřů, aby dosáhl alespoň nějakého zisku. V podstatě jednal proti zájmům svého pána.

Ten ho trefně nazývá „špatným a líným otrokem“. Nařizuje, aby mu vzali to, co má, a dali to otrokovi, který je ochotný svědomitě pracovat. Pán říká: „Každému, kdo má, bude dáno víc a bude mít hojnost. Ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“ (Matouš 25:26, 29)

Ježíšovi učedníci rozhodně mají o čem přemýšlet. Z podobenství o talentech můžou pochopit, že to, co jim Ježíš chce svěřit – vzácný úkol pomáhat lidem stát se jeho učedníky – má velikou hodnotu. A on od nich očekává, že tento úkol budou plnit svědomitě. Ježíš nepředpokládá, že se všichni budou kázání dobré zprávy věnovat ve stejné míře. V souladu s podobenstvím by měl každý dělat maximum podle toho, co mu okolnosti dovolí. To ale určitě nenaznačuje, že Ježíš bude spokojený i v případě, že někdo bude „líný“ a nebude se ze všech sil snažit pracovat na úkolu, který mu Ježíš dal.

Apoštolové musí být moc rádi, že je Ježíš ujistil: „Každému, kdo má, bude dáno víc.“