Přejít k článku

Přejít na obsah

 104. KAPITOLA

Židé slyší Boží hlas – dají najevo víru?

Židé slyší Boží hlas – dají najevo víru?

JAN 12:28–50

  • HODNĚ LIDÍ SLYŠÍ BOŽÍ HLAS

  • NA ZÁKLADĚ ČEHO BUDOU LIDÉ SOUZENI

Je pondělí 10. nisanu a Ježíš mluví v chrámu o tom, že brzy zemře. Protože mu dělá starosti, jaký vliv to bude mít na Boží pověst, říká: „Otče, oslav své jméno.“ Z nebe se ozve silný hlas: „Oslavil jsem ho a znovu ho oslavím.“ (Jan 12:27, 28)

Lidé kolem nechápou, co se děje. Někteří si myslí, že zahřmělo. Jiní říkají: „Mluvil k němu anděl.“ (Jan 12:29) Ten, koho právě slyšeli, byl ale Jehova! A není to poprvé, co lidé během Ježíšovy služby slyšeli Boží hlas.

Před třemi a půl lety byl Jan Křtitel svědkem toho, jak Bůh při Ježíšově křtu řekl: „To je můj milovaný Syn, který má moje schválení.“ Později, po Pesachu roku 32 n. l., byl Ježíš před Jakubem, Janem a Petrem proměněn. Ti tři slyšeli, jak Bůh prohlásil: „To je můj milovaný Syn, který má moje schválení. Naslouchejte mu.“ (Matouš 3:17; 17:5) Když teď ale Jehova mluví z nebe potřetí, je to v situaci, kdy ho může slyšet hodně lidí.

Ježíš říká: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.“ (Jan 12:30) Je důkazem, že Ježíš je skutečně Boží Syn a předpovězený Mesiáš.

Ježíš žije tak, jak si to Bůh přeje, a tím názorně ukazuje, jak by lidé měli žít, a zároveň tím potvrzuje, že vládce světa Satan si zaslouží zničení. Ježíš pokračuje: „Teď je souzen tento svět. Teď bude vládce tohoto světa svržen.“ Až Ježíš zanedlouho zemře, nebude to porážka, ale naopak vítězství. Jak to? Vysvětluje: „Ale já, až budu vyzdvižen ze země, přitáhnu k sobě lidi všeho druhu.“ (Jan 12:31, 32) Svou smrtí na kůlu k sobě přitáhne druhé a oni tak budou moct získat věčný život.

Na Ježíšovu zmínku o tom, že bude „vyzdvižen“, reagují lidé ze zástupu slovy: „Ze Zákona jsme slyšeli, že Kristus zůstane navždy. Jak to, že říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?“ (Jan 12:34) I přes všechny důkazy, včetně toho, že slyšeli hlas samotného Boha, většina z nich neuznává Ježíše jako pravého Syna člověka, slíbeného Mesiáše.

Stejně jako při jiných příležitostech i teď o sobě Ježíš mluví jako o „světle“. (Jan 8:12; 9:5) Vybízí lidi: „Světlo bude ještě chvilku mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nepřemohla tma. ... Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“ (Jan 12:35, 36) Potom Ježíš odchází pryč, protože 10. nisan není dnem, kdy má zemřít. „Vyzdvižen“ neboli přibit na kůl má být až o Pesachu, který bude 14. nisanu. (Galaťanům 3:13)

Když se člověk ohlédne za Ježíšovou službou a vidí, jak Židé nechtějí v Ježíše uvěřit, je zřejmé, že se tím plní Izajášovo proroctví. Ten předpověděl, že lidé budou mít zaslepené oči a zatvrzelé srdce, takže se neobrátí a nebudou uzdraveni. (Izajáš 6:10; Jan 12:40) A přesně tak to je. Většina Židů tvrdohlavě odmítá uznat důkazy, že Ježíš je jejich slíbeným osvoboditelem a cestou k životu.

Nikodém, Josef z Arimatie a mnozí další židovští vůdci v Ježíše sice uvěřili, ale dají svoji víru najevo skutky? Nebo se budou držet zpátky, ať už proto, že se bojí vyloučení ze synagogy, nebo proto, že milují „slávu od lidí“? (Jan 12:42, 43)

Ježíš vysvětluje, s čím je víra v něj spojená: „Kdo věří ve mě, nevěří jen ve mě, ale také v toho,  kdo mě poslal. A kdo vidí mě, vidí také toho, kdo mě poslal.“ Všechno, co Ježíš na Jehovův pokyn sděluje lidem, je nesmírně důležité. Dokonce tak, že Ježíš říká: „Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce: Slovo, které jsem mluvil, to ho bude soudit v posledním dni.“ (Jan 12:44, 45, 48)

Na závěr Ježíš říká: „Nemluvil jsem ... sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, mi přikázal, co mám říkat a učit. A vím, že jeho přikázání znamená věčný život.“ (Jan 12:49, 50) Ježíš ví, že už brzo prolije svoji krev ve prospěch těch, kdo v něj věří. (Římanům 5:8, 9)