Přejít k článku

Přejít na obsah

 125. KAPITOLA

U Annáše a potom u Kaifáše

U Annáše a potom u Kaifáše

MATOUŠ 26:57–68 MAREK 14:53–65 LUKÁŠ 22:54, 63–65 JAN 18:13, 14, 19–24

  • JEŽÍŠE VEDOU K BÝVALÉMU VELEKNĚZI ANNÁŠOVI

  • SANHEDRIN VEDE NEZÁKONNÝ PROCES S JEŽÍŠEM

Když Ježíše spoutají jako prachobyčejného zločince, odvedou ho k Annášovi. Ten sloužil jako velekněz v době, kdy mladý Ježíš ohromil učitele v chrámu. (Lukáš 2:42, 47) Stejnou funkci po něm zastávali někteří jeho synové a teď je veleknězem jeho zeť Kaifáš.

Zatímco je Ježíš v Annášově domě, Kaifáš má čas svolat Sanhedrin. K 71 členům tohoto soudu patří i on a další, kdo úřad velekněze někdy zastávali.

Annáš se Ježíše vyptává „na jeho učedníky a na jeho učení“. Ježíšova odpověď je jednoduchá: „Mluvil jsem k světu veřejně. Vždycky jsem vyučoval v synagoze a v chrámu, kde se schází všichni Židé. Nic jsem neříkal potají. Proč se ptáš mě? Zeptej se těch, kdo mě slyšeli mluvit.“ (Jan 18:19–21)

Strážce, který u Ježíše stojí, ho uhodí přes tvář a okřikne ho: „Takhle odpovídáš přednímu knězi?“ Ježíš ale ví, že neudělal nic špatného, a tak říká: „Pokud jsem řekl něco špatně, dokaž to. Ale pokud ne, proč mě biješ?“ (Jan 18:22, 23) Annáš potom nařizuje, aby Ježíše odvedli ke Kaifášovi.

Všichni členové Sanhedrinu – současný velekněz, starší muži a znalci Zákona – se už sešli  v Kaifášově domě. Je protizákonné, aby se takové soudní přelíčení konalo v noci, kdy se slaví Pesach. To jim ale nebrání, aby svůj zákeřný plán uskutečnili.

Rozhodně se nedá říct, že jde o nezaujatou skupinu. Potom co Ježíš vzkřísil Lazara, Sanhedrin rozhodl, že Ježíš musí zemřít. (Jan 11:47–53) A jen před několika dny se náboženští vůdci domluvili, že se Ježíše zmocní a zabijí ho. (Matouš 26:3, 4) Takže Ježíš je ještě před začátkem soudu v podstatě odsouzený k smrti.

Kromě toho, že se Sanhedrin sešel protizákonně, se přední kněží a ostatní snaží najít svědky, kteří proti Ježíšovi poskytnou falešné důkazy. Svědčí proti němu hodně lidí, ale jejich výpovědi se neshodují. Nakonec se najdou dva, kteří tvrdí: „Slyšeli jsme ho říkat: ‚Zbořím tento chrám, který byl udělaný rukama, a za tři dny postavím jiný, který nebude udělaný rukama.‘“ (Marek 14:58) Ale ani jejich svědectví se úplně neshodují.

Kaifáš se Ježíše ptá: „Nic neodpovíš? Neslyšíš, z čeho tě ti lidé obviňují?“ (Marek 14:60) Ježíš k těmto falešným nařčením, která se ani neshodují, nic neříká. A tak velekněz Kaifáš zvolí jinou taktiku.

Ví, že Židé jsou citliví na to, když někdo tvrdí, že je Boží Syn. Když Ježíš před nějakou dobou nazval Boha svým Otcem, chtěli ho zabít, protože se podle nich „stavěl na roveň Bohu“. (Jan 5:17, 18; 10:31–39) Kaifáš ho proto vychytrale vyzývá: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, jestli jsi Kristus, Boží Syn!“ (Matouš 26:63) Ježíš už samozřejmě několikrát řekl, že je Boží Syn. (Jan 3:18; 5:25; 11:4) Když to teď neudělá, mohli by si to soudci Sanhedrinu vyložit tak, že to popírá. Říká tedy: „Jsem. A vy uvidíte Syna člověka, jak sedí po pravici Mocného a přichází s nebeskými oblaky.“ (Marek 14:62)

Když to Kaifáš slyší, dramaticky si roztrhne oděv a vykřikne: „Rouhal se! Na co ještě potřebujeme svědky? Sami jste to rouhání slyšeli. Co si o tom myslíte?“ Sanhedrin vynáší nad Ježíšem nespravedlivý rozsudek: „Zaslouží si smrt!“ (Matouš 26:65, 66)

Pak se začnou Ježíšovi posmívat a bít ho pěstmi. Jiní ho fackují a plivou mu do tváře. Potom mu zakryjí obličej, bijí ho a sarkasticky říkají: „Dokaž, že jsi prorok! Kdo tě udeřil?“ (Lukáš 22:64) Je otřesné, že během nezákonného nočního přelíčení takto surově bijí Božího Syna!